SINSEMILLA: Asi je to jedno. Ja vubec moc ty zdrobneliny a detskou rec nedavam, prijde mi to priblbly. (I kdyz po roce a trictvrte se do toho zacinam dostavat az me to nekdy desi :-))
Ale nesouhlasim, ze by k tomu anatomickymu oznaceni clovek automaticky sam dospel. Spousta dospelejch chlapu mluvi o svym prirozeni vulgarne nebo detsky a u zensjejch je to uplne strasny - ruzny spodky a podvozky, z toho je mi zle. A jeste casto zenska pred druhou zenskou udela takovou jakoby stydlivou pomlku nez nejakou tu pipku vyslovi... Mam z toho pocit, ze spouste dospelejch se nechce pouzivat to detsky oznaceni, ale to "spravny" nemaj zazity a nejde jim pres pusu.

KOTENCE: a myslím, že k označení penisu penisem kluci stejně dospějí tak jak tak, ale u čtyřletýho kluka mi prostě přijde v pohodě pindík

Taky pindik a pipinka. Mame kamarady, co rikaji penis a vagina a me to k tem detem tak nejak nejde, prijde mi to tvrdy a to by ostatni csti tela snad taky meli pojmenovat oficialne latinsky. Prijde mi, ze kdyz si syn povzdychne, ze ma zlobivyho pindika (ze se mu zvetsuje, lepi, mrska a tak), ze to k tomu tak nejak jde lip.

btw. Zorka už má názvosloví i svoje vlastní - zkoumala si takhle přirození a pak prohlásila "Zorka má pupen".
(A pak jednou u babičky "Zorka má pupen, maminka má pupen, babička má taky pupen") :-)

INUSHKA: taky tak, akorát u nás je to prcka. Muž to nesnáší, ale sám nic jinýho nepřinesl. Za mě je nakonec skoro jedno, jak se tomu nakonec říká, důležitější mi přijde se tomu nevyhýbat a mluvit o tom jako o jakýkoli jiný části těla.

U nás mají malé děti pindika a pipinu, ale B (4 roky) zná i ta oficiální pojmenování. Ale když ho třeba pálí, tak mi přijde normalnejsi mluvit v případě dítěte o palicim pindiku bez penisu.

Nevím, jestli to patří sem. Mám dotaz. Jak nazýváte přirození u holčiček? U nás doma když já byla malá, se tomu projistotu nijak neříkalo, a všechny výrazy na které jsem narazila doposud mně přijdou jaksi infantilní a zavádějící. Budu ráda za tipy :)

No hele, Lydi, se mi zdá, že problém pravděpodobně nemá ani tak tvoje dítě, jako ty sama. Ergo rada: najdi si dobrého terapeuta a řeš s ním nedostatek sebedůvěry a neschopnost zacházet s manipulací a závislým vztahem, který zřejmě máš s matkou. A než mě prokleješ, tak mluvím ze zkušenosti.

Ono některé věci jsou prostě asi ukradené a není vůbec na škodu, když dítě zažije několik různých výchovných modelů, ale ty musíš mít dost sebedůvěry na to, abys dokázala rodičům říct "v tomhle a tomhle je mi to fuk a dělejte to jak chcete - a na tom a tom mi záleží a prostě to mému dítěti dělat nebudete."

Mimochodem, máš stejný problém u tchánovců nebo tam máš jasno? Jenom tak pro srovnání.