Tak si musím postěžovat. Dneska jsem tu měla na návštěvě manželovu babičku (82 let, ale hooodně fit), ve svém věku je schopna postarat se na celý den o dvě holčičky školkového věku, jezdí na výlety, vypomáhá v obchodě, prostě takový držák rodiny, nikdo na ní nedá dopustit a nikdo si pořádně netroufne jí říct něco proti ní. Ona je veskrze hrozně hodná a ochotná, ale je to velice velice "stará škola" (nutno dodat, že téměř sama vychovala tři kluky, celkem problémový). No ale dneska, my málem vytekly nervy. Přišla k nám zrovna, když Lada vstávala z odpoledního spánku a byla dost mrzutá a nejspíš i hladová, tak začala kňourat a babička hned nastoupila s větou "no co to je za ošklivou holčičku?? tohle se dělá? to se nesmí takhle kňourat přece, nenene!" No a v tomhle podobném duchu to pokračovalo celou dobu - "hezky si hraj, na stromeček nesahej, jenom se na něj hezky dívej, no nelez pořád za tou mámou,to je hrozný, přece nebudeš brečet, to se nedělá....." a pak jsem přišla na paškál i já - "teda takhle se s ní mazat, to si pleteš na sebe pěknej bič, snad ji nebudeš chovat, dyt už je velká!" Pak mi ještě začala vyprávět, jak nějaká známá má roční dítě, které když se dá do postýlky tak hned spí a žádné uspávání neexistuje. S tím,že jako jak to děláme my, to jsme asi úplně padlý na hlavu.

Uffff! Držela jsem se jakž takž, když začala komandovat Ladu, tak jsem zasahovala stylem "babička asi neví, že u nás to funguje tak a tak,..." Já pořádně nevím, jak jinak se zachovat, nechci se hádat ani vytvářet dusno, ale tohle dneska už bylo na mě moc. Chápu, že je stará škola, ale bydlí kousek a vídáme často, takže nechci, aby takhle s Ladou (potažmo i s Johankou - u které mi vyčetla, že když brečí, tak ji hned beru do náruče!!!!) mluvila. Dneska to proberu s manželem a asi s ní dám nějaký vážnější hovor....

A samozřejmě se mi to vrací, říká mi, že přece může "mít vlastní názor", může "si dělat co chce" apod. :-)) No tak to musím samozřejmě respektovat, pokud to jde, pokud to nenaráží na práva někoho jiného - třeba moje že, zas si nenechám vše líbit, prostě přirozeně ji upozorním, že tady jsou moje hranice, a za ně to nejde - musí u toho být člověk vnitřně v pohodě, v klidu a jednat s dítětem jako s rovným, neponižovat, ani se reakce dítěte neobávat - u muže někdy slyším v jeho hlase takovou obavu, jak dcera zareaguje, jakoby ji považoval za neschopnou domluvy (ona schopná je, velmi dobře), a ona se pak skutečně chová jako fracek, protože cítí jeho nejistotu...je to opravdu jasně viditelné, stejně tak to pozoruju i jinde, že ona jde přesně na tu hranici, jakou jí dotyčný člověk vytyčí...prostě zkouší, co u koho může a nemůže, v tomhle věku asi běžné...musí si ohmatat ty vztahy a zmapovat chování ve společnosti...

A ještě k Ježíškovi:
Zapomeňte na věty typu „jestli nebudeš hodný, Ježíšek ti nepřinese žádné dárky“ a použijte ji v trochu jiném pořadí. Zkuste raději říci: „To jsem ale zvědavá, zda jsi byl tak hodný, že ti Ježíšek nadělí nějaké dárky.“ A protože děti pod stromečkem vždy něco najdou, můžete se s nimi pak radovat, že to vyšlo, že být hodný se vyplácí.

S tímhle já víceméně souhlasím:

Děti je třeba psychicky „otužovat“ – ovšem velmi opatrně, krok za krokem. Nejprve třeba jen tak, že se budou mámě v náručí dívat z okna, jak dole chodí Mikuláši a nosí dětem dárky.

Překonávat strach se má dítě učit mámě v náručí“, tj. v prostředí nejbezpečnějším. Hrdina není ten, kdo nemá strach (to by byl tak nejvýš „anomální osobnost“ ve smyslu dnešní nomenklatury), nýbrž ten, kdo strach překonává. A to bez učení nejde.

V životě se člověk dostane do mnoha situací, kdy bude muset překonávat strach, proto si společnost vytváří výchovné praktiky, kterými své potomstvo už dopředu na to připravuje, cvičí, trénuje, otužuje.

KOTENCE:
Existenci Boha jsi nijak nerozporovala, ale existenci certa jo - prej je to vylhane monstrum - ja to tak nevidim. Neni lez napsat na papir slovo "voda", i kdyz vsichni vime, ze to doopravdy voda neni. Nevnimam jako lez ani cloveka v masce certa, i kdyz vime ze je to soused, dokonce i kdyz vime ze ona "odplata za spatny zivot" asi nevypada jako pan s rohama - ale nejaka je, a to staci.

Vete s Marenkou a certem sousedem normalne nerozumim - bud jsem se ztratil v kontextu, nebo je tam nejakej preklep kterej mi nejde prokouknout. Muzes to, prosim, rozvest ?

Pro me je snadne strasit (protoze si myslim, ze strach je normalni soucasti zivota a je potreba s nim umet pracovat) certem, protoze pro me to neni vylhane monstrum, je to jen nejake zaobaleni a znazorneni natolik komplikovanych a dulezitych principu, ze si myslim, ze to za to stoji.

Nemyslim si, ze bych certa pouzival az tak utilitarne jako "bez si vycistit zuby nebo te veme cert" ale v situaci kdy na certy a zlobeni prijde rec jsem urcite neco podobneho jako necisteni zubu zminil. A samozrejme ze

Myslim, ze tu navstevu mikulase, andela a certa vnimas pouze v rovine straseni ditete - ano, strach tam je pritomny, ale rozhodne to pro me neni ta nejdulezitejsi vec.

JON: (zpochybnila jsem snad necim existenci Boha?) A nebude spis Marenka smutna a urazena, nez ze by nekoho nekam nosil cert-soused? Proc je pro tebe snazsi strasit vylhanym monstrem, nez vysvetlit, co se opravdu da ocekavat?

KOTENCE: Rozdil mezi tim ze mi nekdo tvrdi,ze jsou Slapy vetsi nez Zelivka protoze se splet a mezi tim, ze z toho ma nejaky zisk a lze mi vedome samozrejme chapu.
Ale ruku na srdce - kdyz se oprostis od vseho nanosu institucionalizovane viry, jsi si naprosto na beton ulpne nejvic jista, ze cert / karma / pambuch / vesmirna spravedlnost opravdu nejsou ?
A pokud si teda jista ses, nemuzes se na certa a jeziska a podobny veci divat jako na rekneme nazornejsi zpusob jak predavat hodnotovej system detem, pro ktery je to zatim nemozny pochopit, zato "budes bit marenku na piskovisti > sebere te cert" je pro ne uchopitelne pomerne snadno ?
A opravdu vnimas lez typu "existuje jezisek/cert" stejne jako lez typu "nemuzeme jet na vylet, rozbilo se auto" (i kdyz se auto nerozbilo) ?

KOTENCE: Hele, zjisti nezjisti - v urcitym veku, kdy detem zacina byt jasno ze certi, jezisek neexistujou, tak se s tou hrou prestava, ne? A do te doby samozrejme ty deti ruzne zaslechnou od starsich kamaradu ze cert je soused, a jezisek neni, ale dokud si pred ne nestoupne cert a nesvlece se do souseda tak tu jistotu nema. A i kdyz se tohle stane, tak se to stejne vztahuje na tohoto konkretniho certa, ale ten ve tme za rohem, ten je opravdovej.
Nemyslim si, ze je nejak komplikovany odhadnout, do kdy ma cenu povidat o certech a od kdy o zubnim kazu - prichazi to podle me tak nejak ruku v ruce, nenapada me tedy duvod proc by k nejakemu naruseni duvery melo dojit.
A co si pomysli - deti se stejne casem dozvedi, ze rodice ve spouste veci nemeli pravdu, protoze kazdy se nekdy plete. Vnimat to, ze mi rodice rikali o jeziskovi nebo certech a pekle jako lez, mi prijde asi tak rozumne, jako povazoval za lez to, ze mi nekdo tvrdi, ze prehradni nadrz Slapy je vetsi nez Zelivka, protoze si to doopravdy mysli, i kdyz to tak neni.

JON: Vychazim z predpokladu, ze kdyz diteti nikdy nebudu lhat, tak mi bude verit. Kdyz mu budu tvrdit, ze ho cert vezme do pekla a ono pak zjisti, ze to byl prevlecenej soused... co si asi tak pomysli?

KOTENCE: ale sleduje - pan zubni kaz sleduje jestli si cistis zuby - a kdyz ti jsou ctyri tak si spis predstavis certa/mikulase co te sleduje, nez nejakej retezec kauzality - jidlo, necisteni zubu, vznik kazu, auvaj to to boli atd. Takze za me to neni tak uplne lez, ale treba priblizeni reality moznostem usudku prijemce varovani.
TORUVIEL: A bat se zubniho kazu a proto si cistit zuby je myslim prinosne.

KOTENCE: Ano, strach podložený lží...pěkná kombinace...

Můj bratranec po návštěvě jednoho strašidelného a přehnaně aktivního čerta asi pět let koktal. Nepřipadá mi to jako správná metoda, když jsme chodili se spolužáky za Mikuláše my, tak jsme byli ve složení 2 veselé rozpustilé čertice, hodný anděl a laskavý Mikuláš, většina rodičů to ocenila.