Tak si musím postěžovat. Dneska jsem tu měla na návštěvě manželovu babičku (82 let, ale hooodně fit), ve svém věku je schopna postarat se na celý den o dvě holčičky školkového věku, jezdí na výlety, vypomáhá v obchodě, prostě takový držák rodiny, nikdo na ní nedá dopustit a nikdo si pořádně netroufne jí říct něco proti ní. Ona je veskrze hrozně hodná a ochotná, ale je to velice velice "stará škola" (nutno dodat, že téměř sama vychovala tři kluky, celkem problémový). No ale dneska, my málem vytekly nervy. Přišla k nám zrovna, když Lada vstávala z odpoledního spánku a byla dost mrzutá a nejspíš i hladová, tak začala kňourat a babička hned nastoupila s větou "no co to je za ošklivou holčičku?? tohle se dělá? to se nesmí takhle kňourat přece, nenene!" No a v tomhle podobném duchu to pokračovalo celou dobu - "hezky si hraj, na stromeček nesahej, jenom se na něj hezky dívej, no nelez pořád za tou mámou,to je hrozný, přece nebudeš brečet, to se nedělá....." a pak jsem přišla na paškál i já - "teda takhle se s ní mazat, to si pleteš na sebe pěknej bič, snad ji nebudeš chovat, dyt už je velká!" Pak mi ještě začala vyprávět, jak nějaká známá má roční dítě, které když se dá do postýlky tak hned spí a žádné uspávání neexistuje. S tím,že jako jak to děláme my, to jsme asi úplně padlý na hlavu.
Uffff! Držela jsem se jakž takž, když začala komandovat Ladu, tak jsem zasahovala stylem "babička asi neví, že u nás to funguje tak a tak,..." Já pořádně nevím, jak jinak se zachovat, nechci se hádat ani vytvářet dusno, ale tohle dneska už bylo na mě moc. Chápu, že je stará škola, ale bydlí kousek a vídáme často, takže nechci, aby takhle s Ladou (potažmo i s Johankou - u které mi vyčetla, že když brečí, tak ji hned beru do náruče!!!!) mluvila. Dneska to proberu s manželem a asi s ní dám nějaký vážnější hovor....