• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    NEMESISS: Já s rodičema narážím v jednom směru a to jsou "dárky dětem". Pokaždý je toho hafo (jako že nejradši taška), pokaždý jsou to z 99 % šunty a pokaždý pro mě není jednoduchý se toho zbavit (děti to nechtěj dát). Díky tomu sem omezila setkávání s dětma. Nemáte na to někdo nějakej ověřenej recept?
    Jako jo, věděj že mi to vadí, i sem jim (jinejma slovama, diplomaticky) řekla že čím míň toho přivezou, tím častějc se s dětma uviděj, ale asi si nemůžou pomoct.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    TORUVIEL: ano, určitě, děti se tím od nás učí...
    Já jsem zase spíš takový buldozér, který se musí učit sebeovládání, asertivnímu jednání a volbě správných slov :) je sice přede mnou velký kus cesty, ale po malých kručcích se mi to daří...

    Jinak ještě mě napadlo, že se mi v mnoha případech osvědčily jasně formulované věty tipu:
    "Ano, máme na to jiný pohled. Je pro Tebe těžký respektovat můj přístup jako rodiče?"
    "Víš, jaký mám na to názor a jak to ne/chci dělat. Měla bych znovu začít obhajovat, proč to tak ne/chci?"
    akorát to musím říct v klidu, asertivně,no:)

    Ve valné většině případů protějšek bere zpátečku, jen třeba včera se mě prababička mého syna snažila přesvědčit, že čokoládu prostě potřebuje pro vývoj mozku :D

    Já mám naštěstí tchýni hodně daleko a je fakt, že při nějaký akci jako třeba společný hory by asi vznikaly obrovské třecí plochy.

    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    NEMESISS: Jojo, někdy nejde jinak, než je nechat, ať se urazí. Taky jsem zjistila. Já jsem od přírody totiž strašně ušlápnutá a lidi to často vycítí a o to víc se na mně vyřádí, jdou až na tu hranici, kam je nechám zajít. Vnímám to i jako věc, kterou mohu předat dceři, naučit se stát si za svým, a neomlouvat se za své postoje.
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    INUSHKA: to je moc dobrý tip - uznávání nejen pocitů dítěte, ale i dalších...
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    YEETKA: obdobný věci řěšíme asi všichni. jen mě napadá, že já třeba úplně přestala řešit, zda se někdo cítí uražený, pokud zachovám asertivitu ve svým jednání, je to pak, imho, jejich problém. za poslední měsíc si třeba vybavuju 2 situace, v nichž se pravděpodobně 2 členové mojí rodiny asi dost urazili na základě mýho asertivního, dost jasně formulovanýho zásahu (dítě bylo u toho účastno v 1 případě). už jsme se k těm tématům pak nevraceli a musím teda říct, že mi přijde, že to pochopili a respektují..
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    INUSHKA: yop, na tohle mám, když jsem odpočatá a silná.. budu na to myslet i v situaci, kdy to tak úplně nebude.. tohle je totiž ta neasertivnější cesta..
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YEETKA: Já to většinou řeším tak, že převezmu iniciativu v komunikaci s dítětem a situaci s ním vyřeším po svém, pokud možno tak, abych přitom uznala i pocity prarodičů. To většinou funguje, neurazí je to, mají pocit, že jsem jako rodič zasáhla a dceři to slouží tak trochu jako "překlad" toho, co prarodiče říkají do jazyka, na který je zvyklá. Doufám, že si z toho časem sama dokáže poskládat, že různí lidé stejné věci sdělují jinak a že se má snažit hledat ten pravý význam.
    Když se chytnu příkladu se šlapáním na kolejnice, nevysvětlovala bych to babičce, ale přímo dítěti: "Já chápu, že se ti ty kolejnice líbí a je zajímavé po nich chodit, ale babička se bojí, že bys je tím mohla rozbít."
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    MULTICAT: nejsem si jistá, jestli právě není příjemnější a účinnější konfrontace, než tiché a náznakové hejty, které neustále bublají pod pokličkou.. a nebo se neustále se stupňující nevraživé komentáře, na které prostě nejde reagovat..
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    YEETKA: jo, chapu, my s muzem taky delame vsechno "spatne". Jsme levicacky ekoteroristi - to prehanim - ale je to narocny. A ja jsem precitlivela, vsechno si beru osobne a trapim se vecma tydny az mesice. A kdyz se nad vsechno dokazu povznest, tak vidim, ze to vlastne neni tak hrozny, ale vubec nevim, jak asertivne sdelovat svuj nazor. To vy uz mate pekne zmaknuty!
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    MULTICAT: ono se to právě dost stupňuje a míra mé tolerance klesá a klesá.. vlastně se to hodně zhoršilo s našimi rozdílnými názory na pomoc uprchlíkům.. po obou porodech, které proběhly doma, to tak taky nějaký čas bylo, než se vody zklidnily..
    BILAKOBRA: zatím jsme neměli možnost, ale dobrá připomínka.. zkusím to nějak rozčísnout ve vhodné chvíli a tak aby to nevyznělo jako výčitka..
    jinak omezit styk nechceme, pokud to bude ještě hustší, tak jako poslední možnost.. holčičky, hlavně ta starší dědečka zbožňuje.. a on jim má co nabídnout a předat.. spíš jde o babičku, která hejtuje non stop..
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    YEETKA: já to taky takhle jednu dobu řešila, Toník tam odmítal jezdit, tak jsem ho nenutila. I když u nás to ani nebylo, jak mluví s ním, ale našimi vztahy s tchánovci, že to prostě vycítil, že se ke mně nechovají dobře, vyvrcholilo to v létě. Pak tam půl roku nejel, jim to bylo líto, tak s nimi muž promluvil a vida, že prý tchán nemůže kvůli své epilepsii své chování ovlivnit, ovlivnil, protože o Tondu a Alenku fakt stojí, čímž se mi trochu přiblížil. Teď jsem tam párkrát na zkoušku byla i s nimi na návštěvě a atmosféra se změnila o sto procent. Doufám, že to vydrží.
    BILAKOBRA
    BILAKOBRA --- ---
    YEETKA: no v tomhle pripade opravdu necekat zmeny...

    jen mne jeste napado, uvedomuji si, ze pak mala v noci breci? a je tu realna moznost ze s nima omezite styk, kdyz to takhle pujde dal? ze treba tahle informace by s nimi preci jen aspon trochu pohla
    MULTICAT
    MULTICAT --- ---
    YEETKA: drzim palce, mam to podobne, ze vsech smeru. Ale asi ne tak ukrutne, jako ty.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    TORUVIEL: díky, za příjemnou zpětnou vazbu.. ( a jj, dvouletá dcerka je na mě napojená maximálně, straší je fakt nešťastná, když do ní někdo valí, že něco nezvládla..budu dál na jejich "ochránce" a když na to nebudu mít, tak prostě bude stačit obětí)
    tak jste my tady potvrdili, že opravdu nemá smysl s nimi něco probírat, hlavně ne žádné změny..
    bude to pro mě jízda se zenovými učiteli:)) tak asertivitě a lásce zdar!
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    YEETKA: Což o to, v noci to asi zpracovávala. A možná i z tebe cítí, že se ti to nelíbí a nevíš, jak se k tomu postavit (alespoň já poznám, když nejsem ve svým "středu", že dcera reaguje na vyhrocený situace daleko hůř, než když ve mně vidí tu emoční oporu). Je jasný, že nebude dobrý s nimi probírat to, jak se chovají, já na tohle popravdě rezignovala, to nemá cenu, nemá (a mám na mysli popravdě spíš svoje rodiče, mužovi rodiče maj taky svoje mouchy, ale zas jiný). Málokteří starší lidé jsou ochotní vůbec debatovat o tom, že je možné, že se chovají nějak nevhodně. Já osobně prostě vidím jedinou cestu v tom, dávat dceři ten svůj pohled na věc, a to pokud možno nějak asertivně, aby se druhá strana neurážela, ale ani aby můj postoj neshazovala. Těžký, jo :-)) Ale obávám se, že tyhle situace nemaj jednoduchý řešení... Ale třeba ve vašem případě jo, lidi jsou různý...
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    BILAKOBRA: děkuju, zkoušela jsem už podobný způsob (jakože nad kafem), ale pro tchyni to je jakože "alternativní" nesmysl a děti potřebují zažít realitu..
    co nejvíc funguje je dětem přímo před ní vysvětlovat, že je v pořádku plakat, nebo nalepit nálepku na starou židli a že si babička určitě nemyslí, že by byla proto hloupá.. ale na to mám jen když jsem ve fakt bdělým rozpoložení.. někdy jsem tak unavená, že je podobná praxe těžká..
    hranic právě vymezím, tím, že třeba řeknu :" ona nestoupá na ty kolejnice proto, aby je ničila, je to prostě lákavý povrch, zkusme jí to vysvětlit s láskou, že je to hračka, která by se mohla rozbít" v takovém případě jsou lehce protočené oči mírnou reakcí.. spíš si myslím, že nejsou docela spokojení sami se sebou a tak si frustraci vybíjí jinde, ale takové téma je moc, to by nedali..

    TORUVIEL: to je těžký, minulou sobotu jsme byli tchánovce navštívit a mladší dcerka se v noci vzbudila se srdceryvným pláčem, po hodině se nám podařilo mezi vzlyky vyrozumět, že "babita se zlobí".. tak mám docela urgentní potřebu někam to posunout, protože srdceryvný pláč jako reakce na celodenní pobyt s babičkou nic moc..

    INUSHKA: můj tchán je velice silná osobnost a je dost těžké nějak udržet svůj prostor.. navíc je vysoce inteligentní, takže forma sdělení je hodně důležitá.. takže moc nevím jak najít tu střední cestu, aby se necítili uražení (protože to pak člověk ve svém zranění nic nepobere) a zároveň to k něčemu bylo.. cesta do hor bude asi hustá, ale ideální příležitost pro vzájemné porozumění..
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YEETKA: Já mám podobný problém s tchánem. Uráží všechny a stále. Poslední dobou, po 10 letech, se už občas neidržím a přímo mu řeknu, jestli by nemohl přestat všem kazit náladu. Dceři se většinou snažím poskytnout svůj pohled na věc a dát ií najevo, že dědečkovo tvrzení není nutně absolutní pravda. Neumím to tak elegantně, jako TORUVIEL, ale nějak na tom principu. Dost ovšem bojuju s tím, aby to znělo přirozeně, ale přitom to nesklouzlo naopak k urážení dědečka :-/
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    YEETKA: S tímhle se člověk potýká stále. Uvažovala jsem o tom dlouho a vyšlo mi z toho, že druhé nepředělám, ani se o to nebudu pokoušet, ani se nad tím rozčilovat, a to ani vnitřně...che, kolikrát dost obtížné dechové cvičení :o). No, drobnosti nekomentuju, pokud se děje něco hodně emocionálního (pro dítě teda zejména, to si ty emoce ještě neumí nechat pro sebe), tak to komentuju stylem "babička si myslí, že...a ty to tak přitom necítíš"...Prostě chci, aby to dítě se naučilo vidět ty komentáře a hodnocení druhých jako pouhý názor druhých, ne jako fakt a pravdu o něm (o dítěti).
    Jistě je to náročné, když je toho hodně, ale věřím, že dítě vychází hlavně z rodičů, tedy že jeho nahlížení na svět utváří zejména oni, nevím jak u kluků, ale u dcery to vidím tak (a vidím to i na sobě a své matce), že opravdu platí to, že dcera přejímá vnitřní svět matky, a díky otci se učí zacházet se světem vnějším, otcové jsou pro dcery branou do tohoto světa. Matky mají zase na "svědomí" to, jak dcera vnímá sebe samu. Obecně a velmi zjednodušeně, vlivů je tam milion, ale myslím, že nějaké občasné neshody s babičkami, dědečky či jinými osobami s odlišným chováním a jednáním s druhými je pro děti jen a jen prospěšné (ať už to vnímáme jako "dobré" či špatné"), umožní to dítěti nahlédnout ty rozdíly, a nežít v ideální bublině, kterou mu vytváříme my - rodiče. Tyhle často vyhrocené střety jsou nezbytný základ pro budoucí tolerantnost dítěte...
    BILAKOBRA
    BILAKOBRA --- ---
    YEETKA: zkusila jsi si s tchýní o tom promluvit mimo tyhle situace, proste nad kafem, že tě něco trápí?
    ještě mne napadá jestli by také na ně nezabralo, že oni už se navychovávali dost, práci odvedli skvělou a teď že by bylo prima kdyby už byli jen ti rozmazlující prarodiče, protože na vychovávání teď mají děti vás jako rodiče?
    ale pokud není ochotná respektovat hranice, tak to je pak těžké, nicméně ještě je otázka, jestli je opravdu jasně vymezuješ
    k tomu mne napadá, že mne u mojí mamky štve, když říká malému ať se nevzteká - tak to jí prostě řeknu, ať mu to neříká, že se prostě potřebuje popasovat s emocema a že mu to pomáhá to zvládnout, když se mu něco nelíbí (no teď už spíš jen řeknu, ať mu to neříká, ale také mám pocit, že už to není tak často)

    další možnost je, že nebudeš mít přehnaná očekávání a nějak se vnitřně smíříš s tím, že oni jsou prostě takoví, je to jenom jednou za čas, dětem vysvětlíš, že ony jsou v pořádku a že ty si o nich rozhodně nic takového nemyslíš (možná klidně jim to říct i před tchýní?) a prostě přijmout tu situaci tak jak je teď, třeba i s tím, že asi někdy vylítneš a budete se občas o tomhle dohadovat

    YEETKA
    YEETKA --- ---
    v poslední době je pro mě stále těžší a těžší být v pohodě v přítomnosti tchyně a tchána..
    za pár dní spolu vyjíždíme na hory..
    ráda bych, aby všechno proběhlo v klidu, aby byla pohoda..
    mám ale velký problém s tím, když babička neustále valí do dětí/nějak je hodnotí-většinou negativně (ty asi neumíš používat ruce, to je ale lenost, asi bys měla někdy přemýšlet -podotýkám, že to jsou ty nehorší)
    nejde se ani pomalu v klidu najíst, prostě pořád něco..
    ráda bych se nějakým milým a respektujícím způsobem dětí zastávala.. doposud to z mé strany vyznívá spíš jako útok (ano do mě valí totiž taky, jsem ekoteroristka a volím piráty)..
    nemáte někdo podobnou zkušenost? a co nějaké rady jak zastavit, nebo přesměrovat to neustálé útočení a komentáře?
    máme je rádi, oni tuším nás taky, ale bylo by vhodné umět nastavit hranice s citem.. a to mi nejde a nejde..
    BARRUSHE
    BARRUSHE --- ---
    INUSHKA: Když přetáhneme večerku nebo je tu do večera návštěva a E. je pak celá rozdováděná, případně má nějaké hysteráky po večeři, tak je skoro jistý, že bude hrozná noc..
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam