MULTICAT: ono se to právě dost stupňuje a míra mé tolerance klesá a klesá.. vlastně se to hodně zhoršilo s našimi rozdílnými názory na pomoc uprchlíkům.. po obou porodech, které proběhly doma, to tak taky nějaký čas bylo, než se vody zklidnily..
BILAKOBRA: zatím jsme neměli možnost, ale dobrá připomínka.. zkusím to nějak rozčísnout ve vhodné chvíli a tak aby to nevyznělo jako výčitka..
jinak omezit styk nechceme, pokud to bude ještě hustší, tak jako poslední možnost.. holčičky, hlavně ta starší dědečka zbožňuje.. a on jim má co nabídnout a předat.. spíš jde o babičku, která hejtuje non stop..

YEETKA: drzim palce, mam to podobne, ze vsech smeru. Ale asi ne tak ukrutne, jako ty.

YEETKA: Což o to, v noci to asi zpracovávala. A možná i z tebe cítí, že se ti to nelíbí a nevíš, jak se k tomu postavit (alespoň já poznám, když nejsem ve svým "středu", že dcera reaguje na vyhrocený situace daleko hůř, než když ve mně vidí tu emoční oporu). Je jasný, že nebude dobrý s nimi probírat to, jak se chovají, já na tohle popravdě rezignovala, to nemá cenu, nemá (a mám na mysli popravdě spíš svoje rodiče, mužovi rodiče maj taky svoje mouchy, ale zas jiný). Málokteří starší lidé jsou ochotní vůbec debatovat o tom, že je možné, že se chovají nějak nevhodně. Já osobně prostě vidím jedinou cestu v tom, dávat dceři ten svůj pohled na věc, a to pokud možno nějak asertivně, aby se druhá strana neurážela, ale ani aby můj postoj neshazovala. Těžký, jo :-)) Ale obávám se, že tyhle situace nemaj jednoduchý řešení... Ale třeba ve vašem případě jo, lidi jsou různý...

BILAKOBRA: děkuju, zkoušela jsem už podobný způsob (jakože nad kafem), ale pro tchyni to je jakože "alternativní" nesmysl a děti potřebují zažít realitu..
co nejvíc funguje je dětem přímo před ní vysvětlovat, že je v pořádku plakat, nebo nalepit nálepku na starou židli a že si babička určitě nemyslí, že by byla proto hloupá.. ale na to mám jen když jsem ve fakt bdělým rozpoložení.. někdy jsem tak unavená, že je podobná praxe těžká..
hranic právě vymezím, tím, že třeba řeknu :" ona nestoupá na ty kolejnice proto, aby je ničila, je to prostě lákavý povrch, zkusme jí to vysvětlit s láskou, že je to hračka, která by se mohla rozbít" v takovém případě jsou lehce protočené oči mírnou reakcí.. spíš si myslím, že nejsou docela spokojení sami se sebou a tak si frustraci vybíjí jinde, ale takové téma je moc, to by nedali..

TORUVIEL: to je těžký, minulou sobotu jsme byli tchánovce navštívit a mladší dcerka se v noci vzbudila se srdceryvným pláčem, po hodině se nám podařilo mezi vzlyky vyrozumět, že "babita se zlobí".. tak mám docela urgentní potřebu někam to posunout, protože srdceryvný pláč jako reakce na celodenní pobyt s babičkou nic moc..

INUSHKA: můj tchán je velice silná osobnost a je dost těžké nějak udržet svůj prostor.. navíc je vysoce inteligentní, takže forma sdělení je hodně důležitá.. takže moc nevím jak najít tu střední cestu, aby se necítili uražení (protože to pak člověk ve svém zranění nic nepobere) a zároveň to k něčemu bylo.. cesta do hor bude asi hustá, ale ideální příležitost pro vzájemné porozumění..

YEETKA: Já mám podobný problém s tchánem. Uráží všechny a stále. Poslední dobou, po 10 letech, se už občas neidržím a přímo mu řeknu, jestli by nemohl přestat všem kazit náladu. Dceři se většinou snažím poskytnout svůj pohled na věc a dát ií najevo, že dědečkovo tvrzení není nutně absolutní pravda. Neumím to tak elegantně, jako TORUVIEL, ale nějak na tom principu. Dost ovšem bojuju s tím, aby to znělo přirozeně, ale přitom to nesklouzlo naopak k urážení dědečka :-/

v poslední době je pro mě stále těžší a těžší být v pohodě v přítomnosti tchyně a tchána..
za pár dní spolu vyjíždíme na hory..
ráda bych, aby všechno proběhlo v klidu, aby byla pohoda..
mám ale velký problém s tím, když babička neustále valí do dětí/nějak je hodnotí-většinou negativně (ty asi neumíš používat ruce, to je ale lenost, asi bys měla někdy přemýšlet -podotýkám, že to jsou ty nehorší)
nejde se ani pomalu v klidu najíst, prostě pořád něco..
ráda bych se nějakým milým a respektujícím způsobem dětí zastávala.. doposud to z mé strany vyznívá spíš jako útok (ano do mě valí totiž taky, jsem ekoteroristka a volím piráty)..
nemáte někdo podobnou zkušenost? a co nějaké rady jak zastavit, nebo přesměrovat to neustálé útočení a komentáře?
máme je rádi, oni tuším nás taky, ale bylo by vhodné umět nastavit hranice s citem.. a to mi nejde a nejde..

INUSHKA: Když přetáhneme večerku nebo je tu do večera návštěva a E. je pak celá rozdováděná, případně má nějaké hysteráky po večeři, tak je skoro jistý, že bude hrozná noc..

BRUNA: BARRUSHE: INUSHKA: My jsme zatím vypozorovali u staršího, že děsy měl zhruba 2 hodiny po usnutí a ve většině případů nebyl v bytě klid - buď jsem svítila vedle v kuchyni, nebo jsme v obýváku koukali na film. A naprosto vždy byl celý rozhicovaný - usnul zabalený v peřině a domnívám se, že se trochu přehřál. Snad nikdy se to nestalo, když byl odkopaný.

U mladšího netušíme nic, tomu přichází hluboko v noci, člověk není schopen pořádně nic vyhodnotit...

BEBERA: U nás třeba noční děsy zřejmě souvisely s narozením sestry. Čtvrt roku byly noci pekelné, jak si Malvína zvykla, tak se to zase spravilo. Velký vliv má aktivita přes den. Když není vyvážená fyzická a psychická únava (typicky při cestování, návštěvách u prarodičů, dlouhých výletech, po akcích s kamarády...), tak špatně usíná, v noci se budí, má můry a děsy, škrábe si ekzém... Televize (ani tablet) na to vliv nemá, naopak někdy i pomůže tu únavu trochu vyrovnat a tím ten spánek zlepšit.

BEBERA: Taky to teď testujeme :) Elišce to začalo po druhém roce, kdy začala chodit do školky a zhoršilo se to teď v prosinci po narození ségry. Vypozorovali jsme akorát, že když kempujeme o víkendu nebo jsme na dovolené, tak noční děsy nemívá. Jsme celý dny venku, na pohádky se tam vůbec nedívá, ale taky to může mít souvislost s tím, že máme nějaký jiný program, je celou dobu s námi a my se jí věnujeme. Tak uvidíme.

BEBERA: vyzkousej a poreferuj. I kdyz tech pricin muze byt imho milion - vyvoj nerv. soustavy, skolka, temperament, nachlazeni, neco uplne jineho. Ale zas ta televize se lip eliminuje nez skolka nebo nemoci.

BRUNA: Musím u našich dětí vyzkoušet, jestli ty noční řevy mají souvislost s televizí. Oba je občas mají, mladšímu to začalo nedávno - po třetím roce, a tedy pokud si dobře pamatuji v době, kdy jsme televizi výrazně omezili (tak 1x - 2x týdně, a to ještě většinou koukají na dokumenty o zvířatech). Nemá to nijak drastické, pofňukává, max. kvílí, ale zas je to dost často. Starší je měl zřídka, ale hrozné - zíral na mě vytřeštěnýma očima, klepal se, srdce mu bilo strašně rychle, křičel. Začalo to po čtvrtém roce krátce po nástupu do školky, až jsem si chvíli myslela, jestli mu tam někdo ošklivě neubližuje...

Skvela kniha je digitalni demence od psychiatra manfreda spitzera...

TORUVIEL: a jak je to se závislostí na sledování youtube, pohádek z dvd, tabletů... ?
Protože my sice nemáme televizi, ale B se kouká na videa a pohádky z youtube, což podle mě ve výsledku vyjde - bohužel - nastejno. Pro něj je to takový podvečerní rituál (kterého se ale třeba na dovolené pod stanem v klidu vzdá), pro nás je to, přiznávám, svého druhu odpočinek - chvíle, kdy se dá něco v klidu probrat se staršími dětmi třeba.
S tím cukrem, jo jo, s děsem vzpomínám na to, že mi máma namáčela dudlík do cukru, věk nevím.

TORUVIEL: to jo, asi, podobně jako u filmů. Včera jsme byli s pár známými, co mají děti, věkově plus minus jako B, nebo o něco starší kluky. A ti tam řešili Star Wars a kdo je kdo a proč a co a tak dál - vím, že se na to kluci někde dívají už v pěti letech, ale mně to prostě přijde strašně brzo. A to ještě pár let. B po tom teda ani netouží, jde to úplně mimo něj, ale norma je možná jinde.

MARKYSHA: No tak to je zas otázka, ale spíš v tom smyslu, zda nebudou třeba vyčleněný z kolektivu, protože na nějakou formu televize kouká každej...