PAVLINKA: já jim právě nic neberu - maximálně, když se něco někde válí měsíce nepovšimnuto, tak to pošlu dál (a nejsem člověk, co se snadno zbavuje věcí, bohužel). ale spousta věcí je oblíbena a zavalujou náš byt :-/ právě mně jídlo přijde ještě dobrý - sní se to, nebo vyhodí a není to, ale ta hora plastu, která nás dobývá a je nanic, případně přeplněný šuplíky s oblečením, ze kterýho se kluci odmítaj vzdát čehokoli a pak se v tom nedá vyznat - to mě drtí.
BILAKOBRA: sladká to teorie a děsná praxe. něco podobnýho jsem zkoušela nejdřív při návštěvách - zase 10 věcí navíc ("jé, promiň, já ti to zapomněla říct, ale vždyť je to maličkost, ne?") pak ještě asi 2x na vánoce. vzali jednu věc ze seznamu a deset dalších koupili. když sem se ptala, proč nevzali něco dalšího ze seznamu, tak my řekli, že si mysleli, že to kupovat nemaj. podle mě hloupý jenom hrajou a hlavně nemaj chuť spolupracovat, chtěj aby bylo za každou cenu po jejich. výsledek je, že už nemám chuť to zkoušet.
TORUVIEL: jj, 1x za měsíc, to je tak akorát, vidím to podobně.
HUJERKA: tam je hlavní debakl v tom množství. jeden dva děsný dárky - ok. ale deset za návštěvu?! jako proč? HUJERKA: koukám my si můžem podat ruce. jediný, co je trochu přesvědčilo (asi že mají oba ekonomku a čísla je oslovujou) bylo, když sem jim spočítala, kolik tím pádem dostane každý dítě za rok dárků, když při každejch narozeninách a svátku daj něco i dalším dvěma dětem a že oni mají doma každej na sebe 30 m2, kdežto my každej 12 m2.
YMLADRIS: to je ispirativní, to s tou cizí kulturou! jenže když k nám chce cizí kultura jezdit každej tejden domů a tam se chovat jako doma (ačkoli jí nikdo nic takovýho nenabídnul, naopak), tak to nikdy nemůže fungovat :o) já jsem si řekla, že se budu chovat jako gentle man a vychází to - jen mám sílu k podobnýmu výkonu jen tak 1x-2x za měsíc, přičemž požadavek ze strany prarodičů je vždycky vyšší.
INUSHKA: nj, jenže to by nikdy nesměli k nám, protože jedou v programu "chci vidět dětskou radost pokaždý a je mi fuk co tomu kdo říká"

SEVERINE:
PAVLINKA: Skoro tříletá dcera Anežka měla včera svátek, po zkušenosti z Vánoc, kdy byla zahlcená dárky, jsem volala tchýni a prosila ji o donesení 1 - 3 dárků. Souhlasila ochotně a ve výsledku toho přinesli hromadu (5 kusů oblečení, 3 hračky, 1 čelenku). A kupovaný dort a chlebíčky bez předchozí domluvy, když jsem se dělala s domácím dortem a občerstvením. Nevím, taky snad už zbývá jen vyhrožovat, že jestli toho nanosí tolik, tak je na oslavu nepozveme. Děsím se narozenin :-)

PAVLINKA: Ty sladkosti to je mor, hlavně když to vidí a já to pak chci vyhodit. Ale to dělá zejména prateta a prababička, tam už na to rezignuju, hlavně prababička má rakovinu, Tonda se jí bojí, protože jí vidí málo a prababička má vývod a tímhle má pocit, že si ho získává. Tak to vezmu, dám mu trochu a postupně tajně vyhazuju. Ale teď se mi to nevyplatilo, Tonda na to chodil tajně, měl ho zrovna na starosti muž a ten z toho měl srandu, jenže Tonda toho snědl skoro půl kila. Prababička to nechápe, Tondovi nechci říkat, že prababička dává špatné bonbony, to jí popularitu moc nezvýší, zkusím jí říct, ať dává ovoce.

NEMESISS: Já s rodičema narážím v jednom směru a to jsou "dárky dětem". Pokaždý je toho hafo (jako že nejradši taška), pokaždý jsou to z 99 % šunty a pokaždý pro mě není jednoduchý se toho zbavit (děti to nechtěj dát). Díky tomu sem omezila setkávání s dětma. Nemáte na to někdo nějakej ověřenej recept?
Jako jo, věděj že mi to vadí, i sem jim (jinejma slovama, diplomaticky) řekla že čím míň toho přivezou, tím častějc se s dětma uviděj, ale asi si nemůžou pomoct.

YEETKA: Já před lety půjčila tchýni knížku R&br, s tím, že tak dobře, komplexně a přesvědčivě, jak je to v knížce popsané, to sama nezformuluju. Je učitelka ve školce, tak jsem to podala tak, že bych ráda slyšela její názor, protože mě se ta knížka strašně líbí a v takové rovině bych k dítěti chtěla přistupovat. Poctivě ji přečetla a vrátila mi ji s tím, že by to stejně nefungovalo. Sebelepší argumenty prostě nefungují, pokud druhá strana není otevřená změně.

Nutno tedy dodat, že ačkoliv s námi nesouhlasí, např. teď ve výběru školy pro syna, řekne to slušně a klidně, řekne mi proč si myslí, že ne a pak nás nechá. Moje máma dělá emocionální scény a výběr kvalitní (rozuměj hodně znalostí/hodně disciplíny) školy si vzala jako věc cti, že to dokáže prosadit...

INUSHKA: to je moc dobrý tip - uznávání nejen pocitů dítěte, ale i dalších...

INUSHKA: yop, na tohle mám, když jsem odpočatá a silná.. budu na to myslet i v situaci, kdy to tak úplně nebude.. tohle je totiž ta neasertivnější cesta..

MULTICAT: nejsem si jistá, jestli právě není příjemnější a účinnější konfrontace, než tiché a náznakové hejty, které neustále bublají pod pokličkou.. a nebo se neustále se stupňující nevraživé komentáře, na které prostě nejde reagovat..

YEETKA: jo, chapu, my s muzem taky delame vsechno "spatne". Jsme levicacky ekoteroristi - to prehanim - ale je to narocny. A ja jsem precitlivela, vsechno si beru osobne a trapim se vecma tydny az mesice. A kdyz se nad vsechno dokazu povznest, tak vidim, ze to vlastne neni tak hrozny, ale vubec nevim, jak asertivne sdelovat svuj nazor. To vy uz mate pekne zmaknuty!

MULTICAT: ono se to právě dost stupňuje a míra mé tolerance klesá a klesá.. vlastně se to hodně zhoršilo s našimi rozdílnými názory na pomoc uprchlíkům.. po obou porodech, které proběhly doma, to tak taky nějaký čas bylo, než se vody zklidnily..
BILAKOBRA: zatím jsme neměli možnost, ale dobrá připomínka.. zkusím to nějak rozčísnout ve vhodné chvíli a tak aby to nevyznělo jako výčitka..
jinak omezit styk nechceme, pokud to bude ještě hustší, tak jako poslední možnost.. holčičky, hlavně ta starší dědečka zbožňuje.. a on jim má co nabídnout a předat.. spíš jde o babičku, která hejtuje non stop..

YEETKA: drzim palce, mam to podobne, ze vsech smeru. Ale asi ne tak ukrutne, jako ty.

YEETKA: Což o to, v noci to asi zpracovávala. A možná i z tebe cítí, že se ti to nelíbí a nevíš, jak se k tomu postavit (alespoň já poznám, když nejsem ve svým "středu", že dcera reaguje na vyhrocený situace daleko hůř, než když ve mně vidí tu emoční oporu). Je jasný, že nebude dobrý s nimi probírat to, jak se chovají, já na tohle popravdě rezignovala, to nemá cenu, nemá (a mám na mysli popravdě spíš svoje rodiče, mužovi rodiče maj taky svoje mouchy, ale zas jiný). Málokteří starší lidé jsou ochotní vůbec debatovat o tom, že je možné, že se chovají nějak nevhodně. Já osobně prostě vidím jedinou cestu v tom, dávat dceři ten svůj pohled na věc, a to pokud možno nějak asertivně, aby se druhá strana neurážela, ale ani aby můj postoj neshazovala. Těžký, jo :-)) Ale obávám se, že tyhle situace nemaj jednoduchý řešení... Ale třeba ve vašem případě jo, lidi jsou různý...

BILAKOBRA: děkuju, zkoušela jsem už podobný způsob (jakože nad kafem), ale pro tchyni to je jakože "alternativní" nesmysl a děti potřebují zažít realitu..
co nejvíc funguje je dětem přímo před ní vysvětlovat, že je v pořádku plakat, nebo nalepit nálepku na starou židli a že si babička určitě nemyslí, že by byla proto hloupá.. ale na to mám jen když jsem ve fakt bdělým rozpoložení.. někdy jsem tak unavená, že je podobná praxe těžká..
hranic právě vymezím, tím, že třeba řeknu :" ona nestoupá na ty kolejnice proto, aby je ničila, je to prostě lákavý povrch, zkusme jí to vysvětlit s láskou, že je to hračka, která by se mohla rozbít" v takovém případě jsou lehce protočené oči mírnou reakcí.. spíš si myslím, že nejsou docela spokojení sami se sebou a tak si frustraci vybíjí jinde, ale takové téma je moc, to by nedali..

TORUVIEL: to je těžký, minulou sobotu jsme byli tchánovce navštívit a mladší dcerka se v noci vzbudila se srdceryvným pláčem, po hodině se nám podařilo mezi vzlyky vyrozumět, že "babita se zlobí".. tak mám docela urgentní potřebu někam to posunout, protože srdceryvný pláč jako reakce na celodenní pobyt s babičkou nic moc..

INUSHKA: můj tchán je velice silná osobnost a je dost těžké nějak udržet svůj prostor.. navíc je vysoce inteligentní, takže forma sdělení je hodně důležitá.. takže moc nevím jak najít tu střední cestu, aby se necítili uražení (protože to pak člověk ve svém zranění nic nepobere) a zároveň to k něčemu bylo.. cesta do hor bude asi hustá, ale ideální příležitost pro vzájemné porozumění..

YEETKA: Já mám podobný problém s tchánem. Uráží všechny a stále. Poslední dobou, po 10 letech, se už občas neidržím a přímo mu řeknu, jestli by nemohl přestat všem kazit náladu. Dceři se většinou snažím poskytnout svůj pohled na věc a dát ií najevo, že dědečkovo tvrzení není nutně absolutní pravda. Neumím to tak elegantně, jako TORUVIEL, ale nějak na tom principu. Dost ovšem bojuju s tím, aby to znělo přirozeně, ale přitom to nesklouzlo naopak k urážení dědečka :-/