HUJERKA: Jo, další roky (ten první rok, oslava prvních narozenin dcery, to bylo pro mě překvapení...) jsem se taky snažila domluvit, a je fakt, že se mi teda daří ji čím dál tím víc přesvědčit, ať nic nevozí (ale nic= vždycky něco, jen o trochu méně, než loni :-). Ale o minulých dceřiných narozeninách aspoň už nebyly chlebíčky a dort od tchýně :-) Pokrok... Ale musím jí to mnohokrát zdůrazňovat, že jsou zvaní, ať si nedělá starost a nic nepřipravuje a nevozí, že dort a občerstvení bude...atd.

YEETKA: nevim co ti odpovedet, protoze nevim, jakej mas zamer. Kdyz to vyhrotim, zda prednejsi je "pravda" nebo prednejsi jsou "vztahy". Pravda by bylo proste potvrzovat jeji pocity a rikat svuj nazor furt dokola (Rozumim, myslis ze skola neskodi. No ja myslim ze skodi. [dal nerozmazavat]) coz ale muze vest na rozkol cim dal vetsi ze (Ta snacha se mnou nekomunikuje furt se usmiva a ignoruje me!!!) nebo whatever.
Pokud po nich nic nechces, muzes to tak delat, jako ze je na nich aby se prizpusobili. Jenze vetsina lidi po prarodicich neco chce, protoze nase kultura je nastavena divne (lidi v produtivnim veku maji hypoteky, dluhy, problemy, chodi do prace, ocenili by hlidani atd., .... zatimco duchodci, kteri by v jine kulture uz byli na vejminku a uz by nemeli moc vliv, tak ti maji majetky, baraky, zdroje... cili neni strategicke se chovat stylem PRAVDA, pokud by to nakonec poskodilo decka (babicka se urazi natolik ze uz je priste na hory nevezme a nezaplati jim to).

Nebo jsou prednejsi "vztahy" - snazit se mit v ucte ze ona je jako by z jine kultury. Predstavit si, kdyz bys byla s detma na navsteve nekde total jinde v monglosku a tam se proste v jidle nerypaji. Jak bys to resila? Asi by ses predem s holkama snazila domluvit, babicce vadi rypani, muzem jim v tom nejak ulevit? (Asi ne, jsou fakt male, na nejakou empatii jeste kaslou.) Ale vyjadrovat ji pochopeni - ze tomu rozumis, ze je to pro ni dulezite. Ze to, ze holky nechavas rypat, nemyslis jako projev neucty k jejimu jidlu. Ze se s ni chces domluvit, co s tim: napr davat na talire fakt malo a at si holky pridavaji. Proste nejak jako by kooperovat, i kdyz fakticky to nic moc nezmeni. Mozna to nadnest jako tema: Babicko, premyslela jsem o tom rypani. Urcite holky nechci nutit nebo trestat, protoze vim, ze kazdy natlak vede jen k bojkotu. Ale rozumim, ze ti vadi, ze to stydne nebo se to vyhazuje. Jsem fakt stastna ze zijem v dobe kdy je dost jidla, za tveho mladi to muselo byt fakt tezke! Co s tim muzeme udelat? Mam holkam nakladat mene? Mam to po nich dojist? ... no a je nekolik moznych vyvoju situace a) tobe toto (budovani vztahu, prokazovani respektu, hledani pro ni pouzitelneho chovani) bude pripadat jako falesny, protoze je to jeji problem, jeji ego hra... a nebudes to schopna hrat uprimne tak aby ona z toho fakt brala, ze ti jde o jeji pocity. Tak to radsi zabal, nez to delat nejak na silu. Zalezi zda je fakt tak jina, ze ji fakt NECHAPES nebo ji v zasade chapes, akorat zpravidla nemas silu starat se o ni jak o dalsi decko (o jeji pocity).
b) nebude to k nicemu, protoze ji nejde o konstruktivni reseni rypani jidla, ale o to, ze deti maji POSLOUCHAT a tvoje deti NEPOSLOUCHAJI, delaji si CO CHTEJI. Coz je proste spatne a nikdy to nebude akceptovano. Pak muzes vyse zminene nejak provadet (prokazovat ji uctu, potvrzovat jeji pocity...) ale bez nadeje ze se tim neco vyresi. Akorat tim holkam modelujes, ze i s nesouhlasim clovekem se da jednak nejak vstricne a hledat reseni. Snazit se pochopit jeho potreby. Zbytek je na nem.
c) oceni to a vztah se zlepsi.

Jeste muzes posilit prevenci: pochopit v cem tchyne vidi svou hodnotu. Co pro vas dela nebo co si myslis ze si ONA MYSLI ze je fakt dobry. Snazit se to pravidelne uprimne ocenit, ujistovat ji, ze jsi rada ze holky maji babicku. Opravdu byt rada, ze holky maji babicku. To muze pomoct az zazracne.

Celkove je to ale spis beznadejny, zadny recept neexistuje a kdyz uz je ten konflikt kolem neceho, neni zadna rada co mas nebo nemas. To je desne individualni.

Priklad od Aldort na tema stat si za svym nazorem a do boje se vubec nepoustet (to je z pozice kdy ona od prardiocu nic nepotrebuje a nechce): http://www.moudrakocka.cz/index.php/unschooling/23-unschooling-a-kritika-pribuznych-naomi-aldort

YEETKA: hodne zdroju se shoduje v nazoru, ze to je tim, co sami (starsi generace) zazivali, kdyz byli uplne maly decka. Bud by si ted museli priznat ze jejich rodice jim tezce ublizili. To je slozite. Nebo jet dal tu predstavu, ze tak jak se to delalo, je ok, a je treba to tak delat dal.

tak vidím, že je to u mnohých hodně podobné.. čím to je, že ta starší generace má takový problém s egem/vlastní důležitostí a respektem ke svým dětem..

HUJERKA: a to ještě všechno oblečení je RŮŽOVÝ! :-)

SEVERINE: Helco, pokud to nerespektuji, dle me je jedina cesta bud primhourit oko a o darku pak s ditetem(pokud je nevhodny, neprijatelny) mluvit, ale byla by to asi pekna zrada mu ho vzit...anebo se s prarodici nevidat, coz je strasna cesta, ale nicej si ji sami. My to mame taky tak, jen to neni tak drsny, ale jsem unavena a vytocena z neustalyho vysvetlovani proc nedavat kostiky, olmiky, brumiky a podobny srajdy, nechapu, staci si precist slozeni, a to je tchyne zdravotnik, moje mama doktorka, ta se naucila pomerne rychle chodit do zdrave vyzivy a kdyz uz cokoladu, tak lindt. nebo opravdovou coko..ale cele to zacalo na velikonoce, kdy tenkrat jeste jen starsi Matej dostal od vsech doslova baliky se sladkostma se slovy jako v legraci, mama ti nic neda vid? neumim byt, kdyz nejsem ready asertivni, ale stejne jsem podle me fakt na oko pohode, kdyz vidim toho olmika na stole, ale asi je to stejne poznat, nebo ze by tchyne vazne tusila o co mi jde, ale ma naucenou celozivotni hru obeti, ja uz fakt nevim, co tem detem dat a maminky se bojim nebo abych neudelala chybu, radsi nebude hlidat..)) a ja si rikam, tak at se asi boji, tu hru s ni hrat nechci, ale je mi to desne neprijemny, vlastne poucovat a skolit staryho cloveka...nedovedu si predstavit ze bysme dal praktikovali u deti makrobiotiku...to by je nehlidal nikdo..) vysvetluju si to tim, ze oni to neresili, nebyla to ani potreba tolik resit, v jidle nebylo, nebo si t omozna maluju, tolik hnusu...vsichni v jednom proudu, my jim ted se svyma lepek ne, mliko ne, sladky ne...asi dost motame hlavu, ale neni to podle me nic, co by clovek nevstrebal...a darky? staci k svatku jeden???? jsne, ze staci, stacilo by, kdybys mu jen poprala, fakt mu toho nekupuj vic, jsou jeste z vanoc uplne rozjety, tak dostal 3...)))

TORUVIEL: ano, určitě, děti se tím od nás učí...
Já jsem zase spíš takový buldozér, který se musí učit sebeovládání, asertivnímu jednání a volbě správných slov :) je sice přede mnou velký kus cesty, ale po malých kručcích se mi to daří...

Jinak ještě mě napadlo, že se mi v mnoha případech osvědčily jasně formulované věty tipu:
"Ano, máme na to jiný pohled. Je pro Tebe těžký respektovat můj přístup jako rodiče?"
"Víš, jaký mám na to názor a jak to ne/chci dělat. Měla bych znovu začít obhajovat, proč to tak ne/chci?"
akorát to musím říct v klidu, asertivně,no:)

Ve valné většině případů protějšek bere zpátečku, jen třeba včera se mě prababička mého syna snažila přesvědčit, že čokoládu prostě potřebuje pro vývoj mozku :D

Já mám naštěstí tchýni hodně daleko a je fakt, že při nějaký akci jako třeba společný hory by asi vznikaly obrovské třecí plochy.

NEMESISS: Jojo, někdy nejde jinak, než je nechat, ať se urazí. Taky jsem zjistila. Já jsem od přírody totiž strašně ušlápnutá a lidi to často vycítí a o to víc se na mně vyřádí, jdou až na tu hranici, kam je nechám zajít. Vnímám to i jako věc, kterou mohu předat dceři, naučit se stát si za svým, a neomlouvat se za své postoje.