SANCHA: A potřebuješ ty věci vědět? Mně je to i jedno, co si tam s dcerou dělají. Jsem ráda, že ji nezahubí, dítě se tváří šťastně, super, to mi stačí. Mně je jako i celkem jasné, co se tam děje, a co tam jedí a tak, takže mě to nepřekvapí. Ale taky už mám větší dceru, takže už jsem zvyklá. V tom období, kdy byl dceři 1 rok a něco, to bylo horší, vše jsem řešila, byla dost úzkostlivá. No časem si to sedlo.
Ono je to i součástí té oboustranné separace, kdy matka najednou přihlíží, jak s jejím dítětem někdo nakládá jinak, než by ona chtěla a chvíli trvá, než si to zpracuje. Asi přirozené, řekla bych, a v naší společnosti možná o to intenzivnější, že v prvním roce je dítě téměř výhradně v péči matky (či otce).