SANCHA: Tak nejspíš nebude mít úplně drobnou kostru, ale to ještě nic neříká o tloušťce. Já třeba mám po rodičích taky holt relativně velké ruce a nohy, to jsou věci, se kterými člověk nic nenadělá. Ale další věci, z nich třeba ta tloušťka, se dají ovlivnit stravou a životním stylem velmi hodně.
Ale stejně myslím, že je zbytečné se s tím jakkoliv trápit teď, když z toho pravděpodobně při nejbližším růstovém skoku vyroste. Dcera měla taky několik faldů na nohách, jako mimino, ale teď je jak laňka.
Spíš mi přijde fakt zbytečné to řešit, pokud nejde skutečně o nějakou poruchu nebo velký extrém, či výkyv, nebo výživovou chybu, a to asi posoudí nejlíp doktorka, která má u sebe ty růstové grafy (nebo si to může doma zaznamenávat rodič).
Kolem 2-3 let se třeba děti dost vytáhnou, dochází k růstu dlouhých kostí, a taková ta miminkovská baculatost mizí. Pak opět ve věku 5-7 let.

SANCHA: ma dcera geneticky predpoklady byt "tlusta"?

SANCHA: Je to nepříjemné, navíc z nás dvou jsem zřejmě separační úzkostí trpěla jen já :o) - dcera byla téměř vždy naprosto v pohodě (co se týká pobytu u babiček a třeba i školky). Ale časem se to zlepšuje. Je to i o tom, že celkem věřím tchýni, kterážto je bývalá učitelka a s dětmi to umí, a sice to dítě tam asi krmí sladkým více, než by bylo zdrávo, ale zas to vyváží tím programem pro dceru, který je vždy luxusní (tchýně je hodně akční, každý den něco zajímavého podnikají). U druhé babičky (mé matky) je zas výhoda, že bydlí v přírodě, mají zvířata a velkou zahradu, tak tam zas dcera "čuchne" k tomu volnějšímu venkovskému životu, který jako městské dítě moc nemůže jinak zažít.
Jsem za to ráda, já babičky takhle intenzivně nezažila, jednu jsem měla daleko na východě slovenska, druhou sice za prahou, ale tehdy jsme se vídali stejně maximálně 1x ročně (jako s tou slovenskou stranou), a to je na budování nějakých vztahů hodně málo.

SANCHA: mne je jedno jestli babička decku strčí pytlík bonbónů ( i když ona se ptá) nevidí se tak často. Ale chci to vědět abych se pak nedivila proč nechce večeřet, nebo abych ho necpala dalším sladkým ( i když třeba jen ovocem nebo chlebem s medem). Prarodiče jdou od toho a každá minuta se cení.

SANCHA: A musíš jim tam to dítě nechávat?
Já bych z takového hlídání neměla radost, zvlášť když jsou tam nějaké problémy opakovaně a dítěti je teprve 1 rok..

SANCHA: asi to dělají všichni prarodiče.. moje tchýně používá hlášku,že ona je babička,tak může! Syn k ní ale rád chodí,bydlí ve vedlejší ulici,dost nám pomáhála s hlídáním,když jsme museli do práce,takže to beru,že něco za něco..
u nás řeším teda hlavně jídlo,protože syn má apetit a musí být bržděn,ví ale,že babička povolí,tak zkusí.. no blbě je pak max jemu .. pár věci ale už pochopila i ona a vidí,že někdy se musí být ten "zlý" (což mi často vytýkala) ..synovi je ale 7 let,takže to nějakou dobu trvalo :)

SANCHA: to teda sakra mám! Řešení to nemá, zkusil jsem všechno...po dobrém i po zlém

NEMESISS: No,ale asi to nesouvisí s kojením přímo. V chýši jistě nemají notebook ani televizi a další pokoj na spaní prostě není.

Mj. kojím patnáctiměsíčního syna a muž spí většinu noci také vedle, z podobných důvodů, ale ani jednomu z nás to nevadí, až bude na pořadu dne vlastní pokoj pro syna, muž se přestěhuje zpátky. Mně jeho ponocování nevadí, ale syn by se budil.

LYDI: prave ze v tech kulturach, kde se bezne koji takhle dlouho, mam za to, ze jsou treba mezilidsky vztahy mnohem "zdravejsi" a nevyskytuji se tam urcite fenomeny, jako v nasi spolecnosti. jako priklad uvedu spanek nasi rodiny - ac jsme se dost snazili, spime s muzem oddelene. vyhovuje nam to obema (on nas casto budil chrapanim a syn jeho zase jinyma vecma, pricemz muz se rad se do noci kouka na filmy atp. a usina s notebookem v posteli). nemyslim si, ze je to idelani pro nase dite a nemyslim si, ze by neco obdobnyho resili ve vyse zminenych kulturach. spolu s dalsima vecma to ma podle me za nasledek, ze nase dite v noci blbe spi a neni to tedy jen tim, ze je to "prirozeny", ze se deti tohodle veku v noci budej na prso... + citim, ze na spanek ma opravdu vliv spousta dalsich veci z partnerskyho vztahu, ktery tady nechci ted rozebirat, ale mam za to, ze jsou vlastni zase te nasi, tak trochu zkazene spolecnosti..

KOTENCE: ale nocni kojeni jsem ukoncila z vlastni iniciativy na zacatku tehotenstvi, protoze jsem se nechtela prilis vycerpavat a pripadalo mi, ze v 15 mesicich uz zvladne spat celou noc. Slo to celkem hladce. Ted se to snazim drzet na max. dvou kojenich v posteli. Venku by mi asi bylo neprijemny kojit velky dite.