YMLADRIS: jinak já dávám obšírný seznam, ale dostala jsem v Psychice značný pojeb, že to není možné vstřebat atd, asi holt jak kdo. až budu na PC kdyztak najdu

PERSEEIDA: pokud jste z velkého města, ať spíš omrkne kurz satkovani, i kdyby šátek nechtěla, mají věrohodné panenky a manipulaci ukážou. kiedronova je out

co se týče literatury: jaký je neteř typ? jak moc studijní, úzkostna, svobodomyslná, praktická, idealistická, ... ? takhle obecné těžko radit. pokud se ptá na miminko, ať si sežene kontakt na důvěryhodnou laktační (když by byl problém). karp - nejšťastnější miminko v okolí - spánek. jinak novorozeně nepotřebuje nic, jen matku která nemusí nic řešit. pokud se tě ptá i na výchovu, tam fakt těžko říct, za mne společně s chlapem přečíst naomi aldort a dohodnout se co je ok, co je přes čáru, jak to chtějí delat

PERSEEIDA: krome nezne naruce nejlip nic? a rict ji at hlavne necte kdejaky blbosti z internetu, a at hodne chodi ven s kymkoli kamkoli s ditetem i bez, cim vic tim lip?

Můžete mi prosím někdo poradit vhodnou literaturu pro nastávající rodiče? Moje drahá neteř otěhotněla a požádala mě, jestli bych jí pomohla v začátcích s miminkem (takže budu prateta!!!). Velmi mě to těší, beru ji jako svoji dceru, už nemá maminku. A teď nějak nevím kde začít, vychovávala jsem prudce intuitivně, přečetla co mi padlo pod ruku a vždycky si z toho vybrala co se mi hodilo. Průšvih je, že neteř vůbec nemá zkušenost s malými dětmi, je jedináček, její manžel taky, a když se narodily moje miminka, už bydlela jinde...
Asi jí koupím od Kiedroňové Něžnou náruč, aby se naučila bezlečně miminko držet, ale co dál?:)

DISIMA: resime to ted taky, synovi je necelych 2,5 roku. v pondeli rano doma vysklil hrackou sklo u dveri. byl u toho jeho tata, ja vedle v mistnosti. pro me je tohle hodne, ale opravdu hodne pres caru. rvala jsem na nej. tatova reakce neutralni, z myho pohledu uplne mimozni. syna jsem dala do nositka na zada (to ve vypjatych situacich delavam) a natvrdo nastoupila na otce, zda si fakt mysli, ze tohle je v normalu. po chvili vazne komunikace (uz bez revu) mi musel dat za pravdu, ze tohle ne a zacal synovi vysvetlovat, proc se tohle nedela.
citim, ze syn byva vztekly, protoze vi, ze tata je neduslednej a ve vztahu k nemu fakt mekkej. proto dela sceny nejvic v jeho pritomnosti, nekdy se tomu ale nevyhnu ani ja.
YMLADRIS: to je prave ten problem, ze vlastne nevim, co cekam, ze bude delat, aby se odventiloval...nabizela jsem mu moznost prastit do polstare, vysvetluju, ze muze hodit plysakem, protoze jim nikomu neublizi a plysak se nerozbije, ale s kovovym hracim mlynkem tohle neplati.

trochu pomaha pravidelne hrani mocenskych her. v tomhle je zas jeho otec uzasnej...

TORUVIEL: Díky za tip, to je přesne něco pro me :-)

DISIMA: Brala bych to jako fakt, syn má tuto energii agrese, tak jak s tím pracovat, jako to usměrnit, jaké směry mu nabídnout, kudy by mohl svou agresi vést. Jsou vývojová období v životě, kdy se více nebo méně zpracovává určité téma, tvůj syn teď např. zpracovává téma agrese. Je to velká síla, máme ji každý, teď jde o to jak a kudy je vést. Určitě bych ji nepotlačovala, spíš pomohla pochopit a uchopit, aby ji uměl využívat dobře. Pro kluky je tohle silnější téma (i když pro holky taky, ale mají to malinko jinak) a bohužel se často u nich agrese potlačuje, ale ona nezmizí, jen se nějak transformuje. Ale jak tě čtu dál, tak vidím, že způsoby synovi nabízíš, je otázka, co by mu vyhovovalo, teď mě nic nenapadá. Řešíš to s ním spíš ty, nebo i muž?

YMLADRIS: to je presne neco co se mu snazim ukazat, ze muze kricet, plakat, usila jsem mu vztekaci postar ( do ktereho jsem mu ukazalovala, ze muze kopat, busit, kricet), ale nemelo to uspech. Ale nejak ho to nezaujalo, proste kdyz ho neco rozcili nebo rozrusi (napriklad se necekane hlasite zasmeju a on nechape cemu) tak me nebo tatu bouchne/kopne. On je takovy hodne na tu rec, pomaha mu vsechno pojmenovat. Takze se ho snazim nasmerovat k tomu aby umel pojmenovat co se mu deje a tim se s tim lepe vyrovnat, tak aby me nepotreboval vzit kostkou do tvare

DISIMA: nemyslím to tak že dáváš vzor mlátit. ale ptám se, zda je u vás v pořádku ječet křičet bušit plakat zuřit. reaguju na sloveso "nezvládá emoce". děcko nemůže emoce zvládat, může je jen vylivat buď tak že to někoho dalšího poškozuje, nebo nepoškozuje. tj co čekáš že by měl dělat, když jeho frustrace přesáhne hranici

YMLADRIS: jsou dva a čtvrt. chápu tvou otázku, pořád přemýšlím jak ho v tomhle ovlivnujeme. Můj muž je typický klidas a ja jsem v tohle taková víc emotivní a ukacaná, říkám co cítím. Rozhodně se doma nemlátíme ani nijak nehádáme. Ale samozřejmě tohle bylo první co jsem řešíla a probírala to s lidmi v našem okolí

DISIMA: kolik mu je?
jak je u vás v rodině zvykem/vhodné emoce vylivat?

YMLADRIS: co tu píšeš se mi moc líbí. Je to něco, co aktuáně hodně řeším. Můj syn zapadá taky spíš do té druhé skupiny a taky bojuji hodně s jeho agresivitou.
Zatím jsem vypozorovala, že tohle jeho "mlácení" vychází z toho, že v sobě má nějaké emoce co ještě neumí zvládnout. Takže ano, snažím se mu vysvětlit proč by se to nemělo dělat, vždy to má nějaký nsledek, ale ted poslední dobou se snažím soustředit na ty jeho emoce. Můj syn je hodně komunikativní, analytický typ takže ne to jdu ted tak, že snažím mu pomoct pojmenovat to co se v něm ted odehrává a vyjadřít pochopení a mluvit o tom co se stalo i zpětně. Někdy to funguje lépe, někdy je to horší. Dnes mi například vrazil do obličeje s kostkou v ruce, to je pro mě už dost za hranicí a musím to dlouho vydýchavat a ještě ani o tom nejsem schopná moc mluvit, ale zítra se k tomu mám v planu vrátit

Pro připomenutí :-)
I'm Learning How To Drop Everything Else And Just Linger While My Children Play
http://www.scarymommy.com/...ime-with-children-linger/?utm_medium=partner&utm_source=positiveparents

INUSHKA: Tam to pak probíhá jinak, když je přítomná babička a děda, tak si nikdy nehraje sama s otcem, prostě tam bývá hodně lidí, šrumec a žádné soustředěné hraní. Možná je taky problém v tom soustředění, ona je v tu chvíli zcela ponořená do hry a nějaké vyrušení ji prostě rozhodí, a jelikož je dítě, tak to projeví tak, jak umí. Je vlastně fakt, že si někdy hraje i sama takhle a to ji taky nikdo nesmí rušit. Mým záměrem je, aby se naučila to dát najevo nějak slušně, že... Asi se prostě domluvíme, že když si takhle zaujatě hraje, že ji fakt rušit nebudu. Mě taky třeba rozhodí, když mi někdo chodí za zády, když pracuju.

TORUVIEL: Já myslela spíš když by si hrála sama s tátou a ten oběd by jim přišla ohlásit babička místo tebe. Jak by to dopadlo? Vyhnala by babičku stejně jako tebe?

INUSHKA: Hmmm, nevím, my jezdíme k babičkám na návštěvu třeba na víkend, a tam to nikdy takhle neprobíhá, že by si hrála vyloženě jen se samotnou babičkou.