TORUVIEL: dva roky na ZŠ, která si zakládá na tom, že má třídu pro nadané děti se spešl programem, ale neosvědčilo se to. Syn, který od útlého věku miluje vzdělávání, vydržel spolupracovat tak rok. Pak už si zoufal, že to, co se tam dělá, je moc lehké, a nikdo se s ním nechce bavit o fyzice a chemii. Plus velmi tradiční pojetí vztahu dítě - dospělý hlavně v družině, což syn zvyklý na respektující přístup moc nechápal ("Já jsem paní družinářku opravil, že není úplně jisté, že se udusím jídlem, když budu při obědě mluvit, a ona mi vynadala."). V září se tu otevřela Scio škola, kam syn přešel, a je to nebe a dudy - jak v možnosti pracovat si
na svých projektech, tak v přístupu k dětem. A hodně se tam rozvíjejí soft skills, tím, že jsou děti ve věkově smíšených skupinách plus že se na tom cíleně pracuje, což bychom třeba u domácího vzdělávání nikdy nedali. Já bych teda tak asi třetí den domácího vzdělávání vybrakovala rodinné úspory a emigrovala do Karibiku, ale to je moje osobní nastavení.
Za mě je Scio dobrý model alternativy.