Ech ech. Tak škola (čtvrtá třída) a školka (poslední!) byly takové utrpení, že oba před spaním obrečeli, že začínají prázdniny.
Ale já je vlastně chápu, při pomyšlení, kolikrát budu muset v následujících dvou měsících vyslovit "ne, nepůjdete k počítači", je mi do breku taky. :-D

SARGO: Ano! V naší školce to funguje tak, že v šatně je jeden slušně vychovaný hoch s jedním rodičem, přijde druhý slušně vychovaný hoch s druhým rodičem, to ještě celkem funguje, pak přikráčí důstojným krokem ze třídy třetí slušně vychovaný hoch bez rodiče a začne tornádo tří předpubertálních opičích samců :D Načež obvykle odejdou rodiče, opičáci se zase změní v lidi a jdou si kooperativním způsobem hrát.

INUSHKA: Vždycky jsou víc vidět ti hluční :-D Nebo možná to někde tak vypadá obecněji, co já vím. Co jsme prošli my, tak v pohodě. Jo, v houfu mají děti sklony se víc rozjet a jenom mezi sebou když jsou, tak to občas nabere nečekaných obrátek (co teď slyším z vedlejšího pokoje, to bych to musela jít postříkat hadicí nebo si vzít špunty do uší - samí slušní a zdvořilí hoši se sympatickými a vzdělanými rodiči aka čtvrtá cenová - ale musí se nechat, že když o něco jde, nebo se něco stane, chovají se k sobě mnohem líp, než jsme to v jejich věku uměli my). Ale jestli tě to utěší, máš je ještě hrozně malinké a až trochu povyrostou, přestaneš to vnímat tak přecitlivěle a trochu se to zcivilní... ony mají potvory mrňavé více tváří :-) Jasně, chce to vybírat, neuspěchat a nemávat nad negativy rukou, ale vážně to obecně není tak zlé.
A zase by se dalo říct - lepší, když se naučí s průměrným prostředím vycházet ve věku, kdy mají rodiče ještě skutečný vliv a jsou hlavním arbitrem, než když budou do civilizace vypuštěné v pozdějším věku. Obrazně řečeno, efekt vesničana ve městě je neúprosný a prostý venkovský balík nebývá vítězem :-))

PALEONTOLOG: Za co myslíš? Asi za to, že mi zničily postavu, ne?

SARGO: OK, v tom případě je Malvína i z lesní školky otrkaná až dost :-D

ANNAWA: Tak předchozí společné zážitky budou problém vždycky, když dítě nastoupí do už zajetého kolektivu, jestli předtím bylo doma nebo v jiném kolektivu, to je vcelku jedno.

Já svoje děti nijak neizoluju, do světa je vypouštím, když mám pocit, že jsou na to zralé. Malvína chodí do lesní školky, Jorika snad od září bude chodit na dvě dopoledne do místní soukromé školičky. Ale z toho, co okolo sebe vidím ve státních šolkách a školách, mě trochu jímá hrůza. Možná jsem naivní, ale nepovažuju za žádoucí výsledek té na všechny strany skloňované socializace dítě, které se umí posmívat druhým, se smíchem vykřikovat sprosťárny, odstrkovat mladší a prosazovat se podle zákona silnějšího. A rozeznat, že si z nich někdo dělá legraci, to dokážu se svým "Cimrmanovským" stylem humoru své děti naučit i doma ;-)

My se (samozřejmě z legrace a v dobrém) všelijak pošťuchujeme a pošklebujeme si navzájem i doma, takže zrovna tohle nepovažuju za kdovíjaký negativní školkový rys. Je to jedna z normálních komunikačních specialit, mezi přáteli se to dělá běžně, ne? U některých rodičů vidím, že u nich pomalu neexistuje promluvit na dítě jinak než vlídným slovem a připadá mi to děsně nepřirozené.

TAPINA: podle mě ve prospěch domácí školy mluví v tomto směru jiný způsob výuky, více zážitkový, když to mám říct zjednodušeně. Možná jim toho hlavou neproteče tolik, ale má větší šanci to v ní zůstat.

SARGO: Jestli to není tak, že se to doma naučí za dvě hodiny a za dva dny to zapomene, jako když se člověk o samotě intenzivně drtil na zkoušku na vysoké. Ono to k něčemu je, že se v běžné škole postupuje pomalu a pořád se něco omílá dokola. Ty vědomosti se zasunou tak hluboko, že tam v ideálním případě zůstanou doživotně, alespoň základy.

INUSHKA: Otrkanost beru jako schopnost si poradit (a vůbec ochotu se o to pokoušet), umění brát se za své, samostatnost, nehroucení se po každém křivějším pohledu a schopnost nefixovat se na každého dospělého, který projeví trochu pozornosti. Zapomněla jsem na něco? :-))