GAISAKA: dekuji ale fb ucet nemam,VS mam

btw, skoro bych se vsadil, že všichni, kdo omínuskovali [ ECLECTICA @ NORM-CORE VÝCHOVA - žádné teorie jsme nikdy nepotřebovali ] mají na fb v kolonce "vzdělání" napsáno "škola života" či tak něco.
Jako upřímně je mi líto lidí, co měli nějaký zkažený dětství, a kvůli tomu rebelovali tak dlouho, až si neudělali žádnou školu. To pak chápu, to je nutný vybudovat jinej svět, to je zcela pochopitelné.

HOBO_MONTANUM: No, prave. Všechny kultury, šátek, blabla. Znám tuhle větu snad v několika desítkách obměn, je-li to vůbec možné.
Primárně, za sebe, bych rád řekl: Ano, jsme jediná kultura, která má kočárek, a ne šátek, ale taky jsme třeba mmj jediná kultura, která má (čti vynalezla) antibiotika. Tolik asi k tomuto argumentu.
Neříkám, že v různých situacích pro různé děti to může být zcela validní cesta.
Ale byl bych taky rád, aby mohlo zaznít to, že se mi to prostě nelíbí. Nikomu to necpu, a lidi, kteří ostatním lidem tím či oním způsobem "cpou" (často, samozřejmě, důsledným "necpaním" a upřenými pohledy a podobnými pasivně agresivními způsoby) věci typu šátkování, považuju pouze za oběti vlastních neuróz z výchovy jejich rodičl a dětství obecně. Netrpím tím, nemám potřebu demonstrativně se ošátkovat, vzít si takový ty dementní arabský kalhoty a promenádovat se tak mezi bránou k dětem a rebiu, abych tak řekl. To jsou jistě kontroverzní výroky, ale myslím, že na ně mám právo, a mám právo je ventilovat.

Pak je tu věcná část problému.
Nedovoluji si mluvit o rozdílu mezi šátkováním a kočárkováním/volným pohybem (mmj takto terminologicky rozlišit je zásadní, protože nepřiměřeně moc šátkované dítě /třeba i doma!/ má určitě rozdílné vývojové podmínky než dítě venku kočárované/na ruce a doma volně se batolící), neb tomuhle nerozumím.
Ale psychologický vliv šátkování je podle mého názoru spíš negativní. Plodí bojácné a zaprdnuté mamánky a slečinky, co tak tak chodí, když náš ferdan vybírá na odrážedle branku jako Chirón Farinovu zatáčku, děti, které se rozpláčou, když vidí někoho nového atd.
Samozřejmě, je to o rodičích, je to o ideologii, venkoncem. Jejich rodiče si to vyhodnotí tak, že děti jsou stále "diamantové jako v děloze", ve spojení se svým přirozeným stavem nebo ve stavu přirozeně meditativním.
Tak však jo, jsou to vaše děti, vaše hlava, vaše peněženky.
Já k tomuto netenduji.

---
btw, jen report...
Náš Ferdan se teď, těsně po druhých narozeninách, hodně rozmluvil. Opakuje slova a začíná tvořit věty.
Dneska byli na návštěve u tety Haní, a telefonovala mi máma z trolejbusu, že se mnou Ferdan chce mluvit.
Ptal sem se ho, jesi je v "busí", a on říkal, že je !vzadu!. Tam pro kočáry.
To jsem byl opravdu hrdej rodič, a jako kognitivista to sleduju opravdu intenzivně.
Vzadu máme zadeček, a vpředu ještě nechápeme,) Hlavně že máme "vzadu", a víme kde to je, i na maší, na mašince.)

KEIKIN: Hm, to se asi shodneme. Však to píšu od začátku, norm-core není o reliktech normalizační a dřívější výchovy. Norm-core je ve světě módy pojem pozitivní, je to znovunalezení normality...

Ale nechávání mimin samotnejch, "ať se vybrečí", je imho dnes extrém u netové populace, a znak sociálního low u populace au general. není to standard, a jakkoliv osvěta je asi stejně důležitá, jako marná, bavíme se tu o jinejch lidech.

Debata je jinde, normcore verusu alternativa.
Třeba bubáci.
To je téma.

Fakt nechápu, co maj alternativní matky proti bubákům. Okej, maj jiný děti, to je daný výchovou.
Ale náš Ferdan sice na matčiny pokyny "slyšela sem tu bubáka, pojď už spát" reaguje stále spíše pozitivně, ale sláva co do metody už to taky není... ale hlavně je z něj dvouletej bubákolog!!!
On si ten strach dává, zkouší, a ví že má nás dva láskyplný plne za prdelí. A je z něj bubákolog. Bubáky zkoumá, ba co více, vlastně hledá.

A pak máte alternativní ošátkovaný pipiny, co se hrozej jen vyslovení toho slova...

LYDI: o titul nejde, jde o to, že lhala o skutečnosti týkající se oboru, ve kterém (dle mého b-hužel) prosadila. Jak pak může člověk důvěřovat tomu, co píše?

Ještě obecně k Aldortové (a diskusi ve vedlejším klubu) - ta přemíra a nepřetržitost reflexe interakce s dítětem mi připadá dost kontraproduktivní: vede to k jakési křeči, kterou (spolu s vnitřní nejistotou rodiče) dítě musí zákonitě vycítit.
Naprosto kontraintuitivní záležitosti jako hraní "mocenských her" ve věku, kdy se dítě naopak potřebuje vypořádat s existencí limitů, mi připadají dokonce škodlivé.

KOTENCE: good for you, moje ne. taky doufám, že tím se to téma vyčerpalo.

KOTENCE: 1) tys to nezkoušela, co? já bych tě děsně ráda viděla, jak přirážíš k chodníku:-)
2) děti nejsou blbé. vzhledem k tomu, že se doma nepočůrává, předpokládám, že ty situace rozlišuje. mám plenu, čůrám do ní. nemám plenu, otevřu si dveře na záchod. stejně jako ví, že s mým mobilem si hrát smí, s tátovým nikoliv. důvěřuju jeho inteligenci.