NTSHADOW: U mě to hodně kolegů už vědělo. Teda minimálně to, že taková situace někdy nastane. A já tak nějak plánovala, že to udělám až po změně jména, které jsem se odhodlala konečně někdy na konci září. Bylo mi blbý přijít v holčičím s tím, že mi všichni budou říkat mužským jménem.
Takže jsem potom dobrou půlku kolegů sebrala do hospody a řekla jim, že dnes konečně mám už aspoň neutrální jméno a že mi mají říkat tak a tak. Bohužel se mi to sešlo opět hezky s laserem na vousy, tak jsem stejně chodila stále stejně. Těžko tomu říkat pánské, spíš neutrální oblečení, protože pánské jsem měla akorát tenisky. :)
Nicméně mi díky tomu došlo, že dokud kolegy neproberu alespoň nějakou změnou zevnějšku, něco co by je trklo, tak mi stejně budou stále říkat v mužském rodě a starým jménem. A tak jsem se konečně týden po změně jména hecla, řekla si, že dnes je den "D", namalovala se, vzala si podpatky a push-upku a vyrazila do práce. Kolegové se konečně snaží mi říkat novým jménem a i ženským rodem. Ne, že by to bylo ještě uplně OK, ale dost se to zlepšuje. Taky to po nich nemůžu chtít ze dne na den, i když i takové se mezi námi najdou, jak jsem zjistila.
A reakce ? Onen den ? Všem to bylo naprosto jedno. Akorát si pamatuju, že jeden kolega prohlásil něco ve smyslu "Ty vole, jako dobrý". A to bylo prakticky celé. A tak jsem akorát napsala mail hlavnímu řediteli a zbytku kolegů že tak a tak, a šla ohlásit změnu jména za personální. A tím to bylo celé. Neomdlévali, nefotili si mě a zatím mě ještě ani nevyhodili.