A navíc si nemyslím, že člověk, který se vzteká nebo nadává, když příjde o práci, je hysterický.
Když takových firem, který maj ředitelství v Praze, kde by se dala dělat taková práce, je úplný minimum.
Záleží na tom, jak moc si to člověk bere.
Vzhledem k tomu, že jsem se měla vdávat, navíc za muže, kterej měl v Praze vlastní byt, mě to jako nemuselo s tou ztrátou práce tak štvát, ale štvalo.
To je otázka osobní hrdosti.
Ale když má ženská dostat krámy, tak si prostě vše bere moc osobně a za vším vidí konec světa.
Tomu se dá myslím rozumět.
Každopádně provokace ve smyslu: ,,Ty jsi asi úplně neschopná!"
Tak to mi rozhodně nepřipadá na místě.
Obzvlášť, když jsem vysvětlila, že jsem tomu rozuměla, že jsem si to jen potřebovala ověřit, protože jsem se s takovým případem podle mě šizení zákazníka, v minulosti prostě nesetkala a bála jsem se, že dostaneme od SZPI nebo ČOIky pokutu.
Že to byl specifickej případ, kdy to hraničilo s klamáním spotřebitele, ale bylo to ještě košer, takže jsem to mohla schválit, ale nebyla jsem si jistá.
Takže jsem s tím zdržovala a dostala jsem padáka.
Nadávání doma bylo vyloženě vyprovokovaný druhou stranou.
Já osobně bych nikdy nehodnotila schopnosti člověka, kterej dělá obor, kterýmu já osobně nerozumím ani nemůžu rozumět.
Provokace ve smyslu: ,,Ty jsi asi úplně neschopná!" To vedlo ke zvýšení mýho křiku.
Pro mě je důležitý, že 363 dní v roce jsem klidná milá veselá osoba, se kterou se dá velmi dobře vyjít.