Dnes se předvedla shirka jako charakter - majitelka dorazila v podvečer a odjezdila kobyly (testovala nový jezdecký pad a nové podbřišníky, zda sedí a zda sedí i jí) a pak, až šla uklidit sedlo a namíchat repelent do rozprašovače, nechala kobyly popásat za jízdárnou v takovém vzdáleném koutě areálu, odkud se ani nedá nikam odejít/utéct... Než si to vyřídila a šla pro kobyly, tak se již začalo trochu šeřit, ale vidět stále ještě bylo. Kobyly zalezlé až vzadu, tak jak jdu s ní, tak jí říkám podívej, třeba přijdou - a zavolal jsem na kobyly, ať se ráčí přivalit...
Shirka zvedla hlavu a rozběhla se... a nacválala... majitelka už viděla, jak se prožene kolem a zastaví až před vchodem do jejich výběhu, ale ne... i když pocit stát v cestě řítící se 3/4 tuně není úplně jednoduché zvládnout (když toho koně neznáte), tak shirka naprosto vzorově kousek před majitelkou zpomalila a těsně před ní způsobně zastavila s výrazem "Zavolali jste, tak jsem zde!" :-)
Tubka andalušanka se sice držela na startu shiry, ale prakticky ihned zabočila do otevřené kruhovky (jakoby to byla přímější cesta) a pak koukala, že tam je ohrada a že to dál jako nejde... No tak koukala a dělala "trubku", že vůbec neví, kde má za zadkem na druhé straně kruhovky tu díru (vchod/východ) a že neví kudy tedy, no ti "španělé a portugalci" jsou někdy trochu zmatkaři...
...tak jsem pro ni do toho vchodu došel, zatímco majitelka chválila shirku, jak je šikovná a skvělá. No a tak andalušanka konečně naznala, že asi bude muset zpět tím vchodem. Ovšem pak se zase vzorně držela ona na volno pěkně u ruky aniž by jevila tendence předbíhat/zpožďovat se/zkoušet žrát či cokoliv jiného než jít způsobně u ruky.