K přípěvku
[ DANYSEK @ Česká pirátská strana - Pirátský přístav na Nyxu ] se nabízí další zajímavé vysvětlení, že Danýsek prostě žádné kamarády nemá, tak mu zatím ani nemohli umřít. Nebo se spíš o takových věcech se známými nebaví, protože oni jsou prostě borci, kterým by se to stát nemohlo.
Samozřejmě, že některá z úmrtí do 60ti let o kterých vím, se dají přičíst životnímu stylu. Jiná ovšem ne. Jsou i příběhy lidí, kteří zemřeli ve 30ti ze dne na den a příčina úmrtí nebyla zjištěna. Jsou tu úmrtí na druhý rakoviny (fakt ne z kouření), kde je mortalita třeba 99% a víte to předem. Další lidi někdo zabije při autonehodách jako účastníky, kteří nemohli nic ovlivnit (třeba spolucestující, někdy i v autobuse...)
Celý přístup typu "kdo umře před dosažením důchodového věku, může si za určitě sám" dokazuje totální bizarnost a vykloubenost nejen světonázoru, ale celé osobnosti toho, kdo něco takového hlásá. Nejsem žádný nostalgický opěvovatel "křesťanských hodnot", nesnáším bolševicko-konzervativní "kdo nepracuje, ať nejí" a nemám rád ani takový ten alibisticko-ufňukaný životní postoj "za všechno můžou oni, my nemáme šanci změnt" - samozřejmě, jsou některé věci, které člověk ovlivnit může, nejsme žádná stébla ve větru zmítaná osudem.
Ale přeci jen jsou i věci, které člověk ovlivnit nemůže, podíl vlastní vůle vs. "osudu" (či prostředí, společnosti, náhody, whatever) je u různých lidí různý a některé věci nejde jednotlivcům prostě dávat za vinu.
Problém je, že moderní sekulární humanismus s přiměřeno úctou k individualitě se ocitl ve slepé uličce, argumentačně i jinak: ačkoliv je to teoreticky skutečný základ naší civilizace (namísto různých pseudohodnot, které lidi nezřídky objevili při archeologických pracech v sekci knihovny určené pro ekologické zkompostování), tak to vlastně nikdo neumí pořádně formulovat, vyargumentovat, vyhádat.
Nikdo nikdy nevyhrál diskuzi tím, že se jí vyhnul!