DANYSEK: tak hlavně přilákej PULNOC diskutovat sem :) v zácpě jsi v prdeli časově, i pokud ti to nevrčí a nesmrdí.
Já nevím jak ti to vysvětlit. Velkou část svého života pokládám za promarněnou a i moje cestování bylo takové letem světem, taková nějaká hezká panoramata a vyfotit náměstí a možná prolézt největší turistické atrakce... ale jestli nějaké minuty a hodiny byly FAKT promarněné, tak to byl čas strávený v dopravních zácpách. Téměř jsem dospěl k postoji, že pokud nějaká věc v životě vyžadovala, abych seděl v autě v dopravní zácpě, tak ta věc téměř určitě nestála za to. (jasně, lidi tak jezdí do práce a živí rodiny a to asi stojí za to... ale já tím rodinu neživil a tak jsem to prostě škrtnul, protože bez toho to smysl nedává).
Prostě mám to štěstí, že dokážu nějak přežívat bez auta. Zítra třeba naložím náhradní anténu do cargokola a jedu s ní na servis a výměnu asi 3 km. Není to pro každého, ne každý si takový luxus může dovolit, ale prostě jsem po dvaceti letech toho, jak to dělám, dospěl k tomu, že tohle je právě ten způsob, jak to chci dělat.
Vlaky na dovolenou znám, nejvíc směrem do Alp, tam už jsem jel několikrát, můj oblíbený spoj přes Budějovice a Linec do Alp vyráží z Hlaváku po šesté ráno a když si vyberu správné přestupy, ve dvě odpoledne už stoupám do hor a teď po dalším napřímení tratě to možná bude ještě lepší. Ale taky mi fascinuje letenka Pardubice - Girona, která šla vloni s trochou štěstí koupit i za 12€ ...
S autama je to složitý. Těžko můžu moralizovat, když sám si můžu některé z mnoha aut v širší rodině nebo ve firmě půjčit skoro kdykoliv, kdybych fakt potřeboval (akorát si můžu dovolit ten luxus a nedělat to, což nemá každý). A i pokud si je nepůjčím, nabídky spolujízdy přicházejí skoro pořád. Ale i tady před tím z nějakého důvodu utíkám, například na běžky jsem letos jel autobusem, trochu natruc, v minulých letech několikrát párkrat taky, nově uvažuju i o středisku v Alpách v dosahu vlaku... prostě nějak mám naježděno autem dost a nebaví mi to, ve vlaku se kdykoliv projdu a protáhnu, dojdu si na záchod, najím se, nejsem skrčený, stísněný.... adrenalin z toho, že sám řídím, si zase užiju na kole.
Přímý vliv na tu nechuť mají dopravní zácpy v mojí čtvrti, které se vytvořily po otevření Blanky. Prostě je u nás najednou stejně aut, jako předtím bylo ve východních čtvrtích prachy. Ten provoz se k nám přelil těmi tunely a zhoustl a já k těm autům úplně ztratil jakýkoliv respekt. Na elektrokole předjedu běžně celou zácpu v Patočkově, nebo i Holečkovu do kopce (to pravda jen kvůli uzavírce a zúžení se střídavým semaforem, který je tam už neuvěřitelně dlouho...). Když jsem nucený tyhle úseky odřídit v autě, tak se můžu vzteknout, i když fakticky jde o pár minut.
Jde o to, že některé věci jsem si prostě rozhodl nepustit do života... a ono to jde. Je spousta lidí, co se rozhodli nepustit si do života určité věci, a i když mě se to zdaleka nedaří se vším, o čem se domnívám, že by bez toho život byl v podstatě lepší, tak nějak všechny ty lidi začínám chápat. Samozřejmě nejde lidi přimět, nějakými zákazy, aby toho všichni nechali... část opravdu nemůže, nemá jinou možnost. Jde spíš o to, aby ta možnost některé věci nedělat zůstala zachována. Příští taková věc bude nejspíš digitalizace.... už dnes jsou smartphony všudypřítomnější, než kdy byl automobilismus a já sám sice jsou okouzlen tou důvěrou, kterou mi systém projevuje u automatických pokladen nebo třeba i když samoobslužně platím na festivalech QR kódem (letos už na dvou různých), ale přesto... vzniknou určitě situace, jako dopravní nehody u těch aut, do kterých se prostě nebude příjemné dostávat....