GOJATLA: Technologie jsou teoreticky, ve formách prototypů, ale je těžké je škálovat. A to i směrem k osvícené menšině populace, která je fakt chce - natož pak směrem k čerstvě zbohatlým lidovým vrstvám všude možně po světě, které se vrhly na řešení svých národních či náboženských identit a jakoukoliv enviromentální kritiku vidí jen jako snahu Západu naházet jim klacky pod nohy a zabránit jim, aby planetě teď pro změnu chvíli šéfovali zase oni...
Hlavně silně pochybuju, že konzumní kapitalismus někdo "vnucuje". Promiň, ale když se k lidem v dosud zaostalejších dostane jakýkoliv výdobýtek, ať už v minulých desetiletích náklaďák nebo dneska mobil, tak se po tom vrhnou. O vnucování občas něčeho se dá mluvit snad jen v totalitní Číně, která nemá problém třeba nařídit celým vesnicím, aby se nastěhovaly do nově vybudovaných městských čtvrtí, apod. - ale v jiných zemí je přijímání konzumu velmi viditelně dobrovolné. Zejména ta Asie je jako celek přirozeně podnikavá a lidi tam spojuje snaha nacházet a využívat obchodní příležitosti.
Jedna věc je, že můžeš obvinit západní korporace třeba ze snah ovládnout nějaký dílčí vzácný surovinový zdroj nebo ochránit nějaké investice: to jsou samozřejmě mezinárodněpolitické hry, které je možné z jiných pozic kritizovat. Ale obecně ten konzum není vnucován, ale obyvatelstvo ho vyhledává, protože z jejich momentálního úhlu pohledu přináší konkurenční výhodu jim i celé zemi.
Představ si, že nejsi v roli aktivisty, ale v roli politika, který skutečně má v ruce nějaké nástroje, které může použít - jednak může nějaké použít doma, jednak v zahraniční politice. Co DOOPRAVDY můžeš udělat? Aby to mělo alespoň nepatrně smysluplný efekt?