S regulovanou cenou elektřiny by Česko šok zvládlo, říká Michalik. Velký rozhovor o energetické krizi i kyperské půjčcehttps://denikn.cz/752527/s-regulovanou-cenou-elektriny-by-cesko-sok-zvladlo-rika-michalik-velky-rozhovor-o-energeticke-krizi-i-kyperske-pujcce/Nečekám, že se vrátíme do bodu, kde jsme byli dříve. Startuje období vyšších cen energie. Pokud existuje silný trend dekarbonizace, má to svoje náklady. Ty se projevují v nějakém instrumentu, ať už to bude uhlíková daň, nebo emisní povolenka. Tuto část ceny stát dostává a je otázkou, co s ní udělá. Z těchto příjmů by měl lidem financovat nějakou finanční pomoc nebo to dávat do dotací, které umožní snižovat energetickou spotřebu, zateplovat, stavět na střeše fotovoltaiku, tepelné čerpadlo a podobně.
Vyšší cenu energie budeme muset vstřebat. Jde ale o to, aby při růstu cen nevznikaly šoky, které nejsou někteří spotřebitelé schopni snášet. Pro ně můžete mít nějakou jednorázovou pomoc, ale stejně nemáme dořešenou systémovou vazbu. Příjmy musíme vracet obyvatelům, aby měli relativně nižší účet.
Dokáže nárůst cen vstřebat český průmysl?
Není to jen český průmysl, je to i evropský. Jde ale o to, jestli je systém stanovení ceny elektřiny v daném okamžiku správný. Nyní máme regulovanou cenu kromě silové elektřiny. Ta se obchoduje na burze. Například ČEZ má u jaderných elektráren relativně nízké variabilní náklady. Za stávající situace prodává elektřinu své dceřiné společnosti za cenu na burze v Německu, má tedy extra zisk. Ale to je jedno, jestli je to ČEZ. Může to být kdokoliv další, kdo by mohl obchodníkovi elektřinu prodávat i za nižší cenu.
Ve Spojených státech zůstaly státní monopoly, mají regulátora, který určuje náklady, přiměřenou marži a cenu, za kterou se může prodávat. Nám by se tak teď do ceny propisovaly náklady na emisní povolenky a vyšší ceny povolenek. Neprojevovala by se tam ale finanční spekulace s cenami energií.
Od liberalizace trhu se silovou elektřinou jsme očekávali, že bude energie všude dostupná a levná, ale to se nikdy nedostavilo. Jsou k ní přiřazeny další prvky jako emisní povolenky, platby za obnovitelné zdroje energií, takže to má daleko k ideálnímu stavu volného trhu. Když se vrátíte myšlenkově zpátky – kdyby Česká republika měla normální regulovanou cenotvorbu energie, tento šok by zvládala bez problémů, protože by se jí nedotknul.
Není potom z toho širšího pohledu jedno, jestli si malá Česká republika postaví nový blok jaderné elektrárny Dukovany?
Pokud má český daňový poplatník obchodní společnosti ČEZ nějak garantovat výstavbu, tak co z toho má, když se bavíme o energetické bezpečnosti? Variabilní náklady elektrárny budou relativně nízké, přesto může mít energii za vyšší cenu. Obchodní společnost tak může mít vyšší zisk, protože se stát tlačí do role někoho, kdo ovlivňuje trh.
A vy vidíte nějakou cestu pro krok zpátky?
Zatím nebyl čas se o tom bavit. Ale myslím, že je to diskuse, která se na půdě Evropské unie otevře, protože to není jen otázka České republiky. Zemí, které to při současném šoku pocítily, je více, a budou si klást stejnou otázku – tedy co nám přináší liberalizovaný trh se silovou elektřinou? Určitě je super, že máme propojené soustavy, dá se obchodovat a můžeme přebytky přemisťovat za tržní ceny. Ale z hlediska státu je otázkou, jestli je elektřina normální komodita. Za první republiky to byl veřejný statek stejně jako voda.
Když o tom přemýšlíte, není to stejný statek jako mrkev nebo brambory. Má totiž pro lidi a zemi úplně jiný význam. My jsme se z ní snažili komoditu udělat a myslím, že se to nepovedlo. Možná je doba na diskusi o tom, že bychom s elektřinou měli zacházet trochu jinak.
...
Pro průmysl mohou vysoké ceny energií znamenat problém. Má ho podporovat stát, aby zvýšil svoji energetickou účinnost?
Většina peněz, které poplynou přes modernizační fond z emisních povolenek, bude určena na snižování energetické náročnosti a zvyšování energetické účinnosti. Bude se to týkat nejen domácností, ale i firem. Veřejný sektor se tak na tom bude podílet. Zároveň: čím je energie dražší, tím více se budou samotné firmy dívat na to, kde mohou ušetřit a snížit svoji energetickou náročnost. Český průmysl je navíc v evropském kontextu energeticky náročný. Pro něj je to o to větší úkol.
Chtěl byste nějak hýbat s datem odklonu od uhlí?
Za STAN jsme měli v programu rok 2033. Koaliční dohoda říká nejpozději 2038. Domnívám se ale, že bez ohledu na to, co řekne stát, bude byznys podmínkami na trhu dotlačený spíše k datu, o kterém mluvíme my.