PALEONTOLOG: mě (před asi 25 lety) zaujal plastový bordel v Indii vs. jejich tradiční obalové materiály. Když jsme vycestovali z městských konzumně-turistických zón na venkov, začaly jsme narážet na jogurt a podobné substance distribuované v kelímcích z nepálené, sušené hlíny a na fastoof (samosy, apod.) distribuované na táccích z lisovaného listí. Lidi byli zvyklí to zahazovat - sušená hlína se okamžitě rozpadla, rozmočila, rozšlapala na hlínu a papírový tácek sežrala hladová kráva dřív, než stačil shnít. Krávy na tácky jako zdroj potravy byly zvyklé a proto mi vyděsilo, jak se ve "vyspělejších" oblastech krávy snažily žrát odhozené plastové sáčky (které pochopitelně s růstem životní úrovně nahrazovaly tradiční obaly). Tuhle historku jsem dával k dobru několikrát: myslím je antropologicky signifikantní, protože před nárůstem výskytu nerecyklovatelných materiálů celé pojetí "čistoty" znamenalo něco jiného, většinou se zaměřovalo na čistotu těla a oděvu, ale odhazování odpadků ve veřejném prostoru (pokud se příliš nehromadily) bylo něco naprosto přirozeného, protože to fungovalo (asi nikdo nebude dvakrát přemýšlet, jestli má odhodit kelímek ze sušené, nepálené hlíny na materiálově identickou hliněnou zem... takový život byl určitě méně plný nějaké výchovy k úzkostné čistotě a ke stresu...)
Myslím, že v tomhle klubu mícháme téma všeobecného "enviromentálního kolapsu", který souvisí obecně s produkcí nerecyklovatelného odpadu (s plastovými sáčky v čele) s tématem klimatické krize. Ropný průmysl je zajímavá kapitola: sice nějaké šachy s rafinací, typu krakování delších řetězců na složky benzínu, apod., je možné (a to, že se děje, je důkazem, že omezení spalovacích motorů a pokles produkce benzínu a nafty by nemusely znamenat konec minerálních olejů používaných jako maziva), ale v zásadě: když máme rafinérií, tak nám z toho tečou jednotlivé složky ropy, a tak produkujeme i LPG, maziva, ze zbytků asfalt na silnice, apod. Post-ropná společnost by si vyvinula jiné obaly (základem by měl být návrat recyklovatelných obalů, ale to by fakt nebyly zálohované PET lahve...). Hliník je obecně nenáviděný materiál, ale jeho recyklovatelnost není špatná (většina energie jde do samotné výroby, ne do následného přetavení).