odmítám v otázce vlastního chápání nabíhat do resentimantálního stínu božího prstu a žít pod jhem meče enviro-krize, ale naopak vlastní životní jiskry. já pak vidím všude ty snowflakes jak pláčou že je to těžký, nj, lehký je to v nebi a ráji, ale ten není. vidím tisíce lidí, se kterejma nechci mít nic společnýho rozšiřující svůj svět do všech stran a říkám si - sakra, kdo, když ne já, by měl mít děti. sekunda životní jiskry je funkčnější než století nářků. tak pravil zmrd