ADELHAIDA: ježišmarjá, moje osobní peklo, potkat v mhd známýho, zejména cestou do práce, kdy ještě nemám probuzený sociální dovednosti, abych potenciální smalltalk zdvořile utla a mohla si číst. Leckdy mi při těhle náhodných setkáních přijde, že ani jedna strana tak uplně neví, co se očekává a jak to udělat, aby to nevypadalo neslušně, a má(me) dojem, že jen pozdravit a jít dál je jakože málo, když už jsme v tý jedný tramvaji. (v angličtině mi to z nějakýho důvodu problém nedělá, ale zaboha nejsem schopná tuhle dovednost přenést do češtiny. A miluju jednoho známýho, který bydlí za rohem ode mě, a umí při setkání tu interakci udělat krátkou, nezávaznout, a zrežírovat to do pro mě přijatelné a milé podoby. Před nim se před jedinym neschovávam:D)