BLOWUP: Skvěle. Každý den je dobrý, když se hned dopoledne povede někoho setřít ;⁠-⁠)
Děkuji za optání :⁠-⁠)

BLOWUP: Ale to nemusíš, jen to řekni. My stejně víme, že víš všechno nejlíp a nemáš nikdy žádný pochybnosti.

NICOLLETTE: ...a to je důležitej znak dobrý matky. Špatný matky žádný pochybnosti nemaj. :)

NICOLLETTE: pokud to dítě nedržíš za jednu nožičku a nestrkáš ho do kotle s vařící vodou, tak to bude v pohodě :D

Přiznávám, že jsem poslední dobou často pasivně agresivní. Ale co mám dělat, když normální komunikace selhává a zároveň to ještě neumím rozseknout? Tak nafouknu hubu, no.

Chvílemi se bojím že to nezvládnu a že to dělám celý špatně

že uplně jsem na nervy z toho, když má jít muž ven. Já se připravím za deset minut max, cuknu sebou a jsem pryč...
Jemu to trvá minimálně 20-30 minut než se vypraví, uaaaa

KURE: Uklidím...

VESTIGIA: Co jako :)) my si vzdycky pisem se starejma kamaradama, kdyz to davaj :)) umime to nazpamet a je to nase detstvi :D

VESTIGIA: guilty pleasure

GREAT_R: Proběhlo před chvílí. "Co zase řveš?" :-)

VESTIGIA:

VESTIGIA: už zase koukám na Slunce seno jahody. Budiž mi omluvou, že jsem nemocná a trávím krásný den v posteli :-)

TRISSIE: no mám zaškrtnutou VII., určitě ty s hladkou moukou a olej, droždí je fajn, ale i ty s kypřícím práškem jsou dobré, ale musí se sníst hned, jinak ztvrdnou po vychladnutí. A všechno jsem dávala na plech, takže tenčí vrstva, ne do formy..

GRANTORINO: a kterej je nejlepší? já tu kuchařku taky miluju, hřbet má slepovaný, stránky poprskané, prostě od pohledu používaná :-)
(mmch taky jsem ji dostala k dvacetinám. od ex tchýně. ve finále asi nejlepší věc z celého toho manželství :-)

TRISSIE: jé hele "2000 receptů z české a zahraniční kuchyně" mám v salátovém (horším) stavu, protože mi to dala máma ve dvaceti jako první kuchařku a podle toho jsem se učila vařit... pěkně podle rejstříku jsem šla skoro recept po receptu... a je tam 8 receptů na těsto na pizzu, z nichž některé jsou vynikající

Nesnášim zdravení cizích lidí, se kterejma v tu chvíli jinak vůbec nemusím interagovat.

Takový to ve výtahu v budově, kde nás pracuje 2,5 tisíce.
Zdravení recepčních, kolem kterých procházím 8 metrů daleko k turniketům a oni mají stejné všichni zabořené hlavy do monitorů.
Úplně cizí kolegové u kávovaru.
Čekárna u doktora plná cizích lidí, pokud jsem objednaná na čas, a nepotřebuju vědět, kdo je poslední a po kom jdu na řadu.

Recepční zdravím, když přicházím k pultu, protože něco potřebuju. Kolegy zdravím, pokud jsme spolu už někdy mluvili. Ale proč mám zdravit někoho, s kým nechci a nepotřebuju navazovat jakejkoliv kontakt?
Argument "je to slušnost" mi leze krkem.

Uvědomila jsem si to včera, když jsem odcházela z terapie, prošla čekárnou, a když jsem otvírala venkovní dveře, další její klient se po mně nasraně otočil s velmi agresivním "Naschle." Asi jakože co si to dovoluju ho nepozdravit nebo já nevím. Tady u toho týpka to není poprvý a vysírá mě to hrozně. Jednou mi to udělá, když budu odcházet uslzená po náročným sezení, a já ho zjebu na doby, jestli se úplně posral a proč na mě kurva mluví.