ALESH: Původně jsem si říkala, že se přidám k tématu, ale pak jsem viděla zmínku o mojí nejoblíbenější droze, a musím se přiznat, že bych si nějaký MDMA dala.

Někdy mi chybí moje early twenties party girl období plný legrace - jsou to hezký vzpomínky :)

A těším se, až budu stará a nebude potřeba, abych o sebe hrozně pečovala pro dlouhý život, a budu mít další párty období.

ALESH: Tak trocha priznani jeste nikd ynikoho nezabila a cloveku se celkem ulevi.

Zacina to tu byt jak na MDMA seanci :)

Některá ta traumátka spouští v dospělosti emoční závislosti na někom, kdo tu lásku umí dávat. A to bohužel taky není dobré.

TRISSIE: Asi jo, asi sem horsi nez moji rodice, protoze ode mne utikaji partnerky do naruci druhejch chlapu zas a znovu a to driv nez se se mnou rozejdou a odstehujou se. Takze asi sem ultrakreten. Ale na zenskou a na deti sem tedy nikdy ruku nevztahl, doma nechlastal, do hospod sem denne nechodil a ozralej sem se domu nevracel. Vzdy sem plno veci opravil, vyridil a zaridil, varil, uklizel... tak ja ti nevim. Asi mame v genech neco zakodovany :-)

Hlavně si ale dámy a volové pamatuje, že rodiče si nevybíráme!

MELDA: Matka je rozumná žena a otce opustila. Asi tak o 15 let později, ale zvládla to. Taky je dneska spokojená a on vypadá jak zombie...

MELDA: a nebo abys je opakoval, případně na ně vršil další.

FRK_R23: Akorat teda jedna vec je zajimava, ac se moji rodice hadali a stekali na sebe jak psi a obcas to bylo fakt hodne drsny, kdy clovek radeji utekl z bytu za kamosema i za cenu toho, ze kdyz se vrati tak dostane, tak jsou spolu do dneska. A clovek si rika, jak to dokazali.

CRANEOVÁ: My jsme tady zavrhli model rodiny v pětadvacátém století, když naši vědci prokázali, že za všechny problémy a neurózy mohou naši rodiče.

FRK_R23: Tak jako rodice mas kolikrat od toho, aby si se poucil z jejich chyb a vse udelal jinak.

kdybych napsala, proč je moje rodina tak v prdeli, jak je, tak mi to snad ani nikdo neuvěří... jo, generační trauma je svině a s každou další generací je to horší.

Celý svůj dospělý život, i když jsem udělal hodně blbostí a nebyl vždycky hodnej, tak se snažím žít tak abych nebyl jako moji rodiče. A pokaždé když si to uvědomím a v duchu si tuhle větu řeknu tak mi z toho je strašně špatně, protože to je vlastně strašně smutný.

A pro úplnost máma taky nebyla úplně super, než umřela tak si pamatuju když mě vždy odeslali na 2 msíce do Trogiru, občas za mnou přijeli a máma měla v kufru na ten tejden 8 flašek vodky :(

Vědět co tím svým přiznáním způsobím, tak jsem si to radši nechal pro sebe:/


Ale navzdory rodičům (matka je teda svatá žena), jsme to celkem zvládli, ne?:)

Otec pil, hodně pil. Škemrala jsem o lásku, která nepřicházela. Neustále jsme se před ním někde schovávali, aby nás neuhodil nebo neseřezal za úplný banality. Úplně ho vidím, jak nade mnou stojí s tím cigárem a dostanu facku za každé špatné napsané písmenko.
V noci jsem se bála chodit na záchod. Raději jsem se počurala s jistotou, že mě ještě v noci zbije. V posteli. Malou, bezbrannou a ségru taky, protože mě bránila.
Máma mě nikdy neobjala. Nedokázala mi nikdy dát ani pusu. A ja zase škemrala. O lásku, o něhu a pocit, že mě má někdo rád.
Je mi do breku.

OMNIHASH:
Joker laughing scene | Joaquin Phoenix's laugh
https://youtu.be/D0EBBqbeqIM?si=IeUm11ItLNLeonVn

Ja mam svoje rodice rad, vim ze to se mnou nemeli lehky a jsem jim vdecnej za to, jak me vlastne vychovali a to i presto, ze sem nakonec od nich utekl. Miluju je. Sice bych obcas neco u sebe rad zmenil, ale to uz asi uplne nepujde, protoze dost veci do me tak trochu jakoze namlatili. Moc se u nas v rodine neprokazovala laska, jakoze bysme si rikali, jak se mame radi a milujeme se a do toho se denne hladili nebo objimali, takze toto neumim moc rikat a delat ani ja a to ani kdyz cloveka miluju nade vse. Proste to neumim. Nekdy to jde samo, ale neni to automatika. Obcas me to mrzi. Vedli nas k zodpovednosti a samostatnosti. Nasi se naopak strasne hadali a asi i to sem od nich podedil, protoze obcas mam pocit, ze kdyz mam pravdu, tak si ji musim obhajit za kazdou cenu, misto toho abych se proste sebral a sel do prdele. Dost v sobe skryvam emoce a city, protoze to se u nas v rodine taky nenosilo. Bohuzel to u me pak vyvola emocni vybuch a to taky neni uplne ok. Naucili me, ze nic neni zadarmo a ze si na vse musim vydelat sam. Naucili me si vazit veci, protoze si uvedomuji jakou maji hodnotu. Ale to taky neni vzdy uplne super, protoze se obcas clovek kuli tomu nasira a rozciluje, kdyz mu nekdo druhej znici neco cenneho. Ale nejvic si cenim toho, jak me naucili mit uctu ke starsim a celkove k lidem, nelhat, nekrast a hlavne nepodelavat lidi. A ze dane slovo plati a pokud nekomu neco slibim, tak to dodrzim i kdyby trakare padaly.
Ja bych vlastne rodice nemenil a sem rad, ze jim ted mohu skromne pomalu vracet to, co investovali oni do me. S tatou uz asi nikem nezajdu, ale casu spolu ted travime vic nez za poslednich 20 let.

Kdyz ctu ty pribehy tady o chovani rodicu, tak je mi az stydno za to jake mam rodice ja. Nikdy jsem rodice nevidel opile. A to za mlada podle vseho kalili hodne. Mama prestala kourit kdyz otehotnela, tata z ohleduplnosti kdyz jsem se narodil (ale neprizna to a rika ze to je tim ze mu mama kupovala spatny cigara). Napul rozkurenou krabicku ma porad v kredenci. Kdyz se rodice tak 1 do mesice trochu pohadali, myslel jsem ze to znamena ze mame rozvracenou rodinu :D Vzdycky me podporovali a to i kdyz se mnou nesouhlasili. Nikdy me do niceho nenutili, nekritizovali moje partnerky ani moje zivotni rozhodnuti. Penez jsem moc nemeli, ale v rodine nehraji dodnes zadnou roli. Mama se vzdala dedictvi, protoze se nechtela hadat se segrou (ktere je tezce za vodou, ale evidnente ji to nestacilo). Zadne pujcky, zadne spory o majetek, kdyz se poridi nova vec - auto, pocitac, fotak, tak se stara neproda, ale nejdriv se overi, jesti ji nepotrebuje nekdo z rodiny a ten to proste dostane - to mi teda prislo samozrejme, nez jsem zjistil, ze si lide i v rodinach bezne veci prodavaji. Nekteri znami dokonce i v partnerskch vztazich! Vzdycky jsem si myslel, ze me rodice vychovou moc neovlivnili - jsme kazdy uplne jiny tata, mama i bratr. Ale ted s odstupem vidim, ze ty zakladni hodnoty - tolerance, nekonfliknost a nelpeni na penzich a statcich je neco, co nas spojuje. Ne ze by to tady byla nejlepsi vybava do dnesniho sveta, ale nemenil bych.