Subnautica - Below Zero, 36 hodin. Jednicka subjektivne vetsi pecka, ale porad vysoce kvalitni zabava. no a jak se tu nedavno probiraly platiny... tak uz pry take jednu mam :)

Metroid Dread (20 hodin)

WRC 6 (cca 15h):
Kdysi jsem to začal a přišlo mi to dost těžké i na nejmenší obtížnost. Teď jsem se k tomu vrátil a najednou to šlo. Jen jsem se musel řídit tím, co říkal spolujezdec. Ještě nějaké Rallye dám, docela mě to bavilo.

Skrze gamepass, tak jen odhadem 5-6 hodin ve stropu. Levely jsou titerný, 2.ep se hraje hrozně příjemně, 3. je hloupá a 4. je jak z jiné hry. Nicméně to jistou formou graduje a opět jsem měl husí kůži, zadržený dech a vytřeštěné oči jako prvně před řádem let. Je to trochu vyžehlený a v nastavení to jde i přehnat tak, že si to přestane být podobné. Já jel na nostalgické vlně.

Metroid Dread, asi nejlepsi hra tohoto roku. Pozdrzim se komentare, byla to jizda a masakr v jednom. Vrele doporucuji... a to i pro ty, co zadneho Metroida kdy nehrali. cca 20 hodin

Rayman Legends. Mnoho hodin. Odehráno s přítelkyni, asi náš největší herní úspěch. Když nepočítám chybějící světlušky, který se dají získat jedině grindovaním, tak máme vše splněno na 100%.

Magic Orbz na PS3, herní doba 9 hodin (hra si sama měří čas), ovšem v průběhu téměř třinácti let :-) Tenhle Breakout/Arkanoid v roztomile stylizovaném 3D prostředí má pro mě velkou nostalgickou hodnotu, byla to totiž úplně první PSN hra, kterou jsem si na PS3 koupil. Bylo to v lednu 2009 (viz pro ilustraci úplně první trofej), stála mě ekvivalent $9.99 v korunách (kolik to tehdy na PSN mohlo být? 250?) a ano, poslední level poslední epizody jsem dohrál opravdu až dnes. Epizod je celkem pět, každá se prezentuje jiným prostředím (piráti / pohádky / čarodějnice / zima / džungle) a každá má 24 levelů, takže celkem 120 a ty poslední jsou opravdu hnusně těžké. Obecně je hra docela nasírací, protože na fyziku používá Havok a všechny objekty, každý sebemenší lísteček nebo tříska se snaží chovat "reálně", což ve výsledku znamená, že ani jeden odraz není takový, jaký čekáte že bude... Takže nepodařený level se vám příště nepodaří úplně jinak a v podstatě ho nemůžete nijak moc natrénovat :-P Ale jak je vidět, tak i tím mým stylem "zapnu to, budu hrát jako magor ten jeden level pořád dokola dokud se mi ho nepodaří udolat, pak to zase vypnu a za pár dnů / týdnu / měsíců zkusím další" se to nakonec dá dohrát. Moje trpělivost je ostatně pověstná :-D

Doom 2 (1994) 3h, nastavení GZdoom stejné jako u jedničky.

Jen mi nedošlo, že Icon of Sin je tady (BrutalDoom) třeba fakt zabít a nestačí 3 bazuky do hlavy.

Alan Wake's American Nightmare, 7h - Takový akční DLC původní hry. Bylo to fajn a ta délka byla tak akorát vzhledem k náplni :)

Call of Duty 1. 5 hodin. Trocha sobotní nostalgie :)

Greedfall 26h 8/10

Dark Souls Remastered PS4: 100 hodin a 15 minut. Level 99 / 63% trofeji. K DS se reklo behem poslednich deseti let vsechno zasadni, tak pouze dodam, ze jsou vsechny komentare o kultovnim statusu a level designu na sto procent zaslouzeny. Rozjizdim druhej run v NG+

Call of the Sea na Xbox Series S, cca 6 hodin. Další oddechová drobnost na dva večery z Game Passu, spadeno jsem na ni měl od té doby, co ji dohrál asi každý. Přímočará adventura s ukecanou hlavní hrdinkou a pěkným vizuálem, který místy jako by z oka vypadl pokročilejším Dreams tutorialům :-P Nemůžete umřít, nemůžete udělat chybu a klidně si dejte oba dva konce, protože je jeden horší než druhý. A to myslím v dobrém, protože mě přijemně překvapilo, jak je po barevném pralesním úvodu celá hra nakonec hezky temná a depresivní. Lovecrafta, jak tady někdo zmiňoval, v tom moc nevidím, ale nejsem extra znalec. Naopak mi to místy evokovalo Myst, vlastně ani nevím proč. Jo a mladá mi u toho zase usnula :-)