Final Fantasy 7 - Remake - 1. část / PS4-PS5 / 25? hodin / #dohrano

Úpřímně nevím - mám rád JRPG a mám rád Final Fantasy, ale z tohodle mám smíšený pocity..

Hru jsem hrál z pluska - začal jsem s verzí pro PS4, v půlce jsem si všimnul, že dali v plusku i PS5 - saves jdou přenýst, zas až takovej rozdíl jsem nezpozoroval, lepší loading a 60 fps na pětce OK. Grafika je pěkná, celkem mně bavil i ten soubojovej systém, co dost lidí asi nedalo (udělali z toho akční hru, kde rozdáváte pokyny pro kouzla a ability ostatním postavám, když na to mají akční body). To levelování a výbava je takový klasicky zmatená jako u FF vždycky, ale dá se to.

Jak jsem psal - mám rád FF, líbí se mi ten svět, dokonce i tu původní sedmičku jsem jednou rozehrál, ale u tohodle jsem to fakt moc nedával. Ta hra je neskutečně, ale opravdu neskutečně natáhlej tutorial z původní hry - tzn. opravdu kvanta hodin stráví člověk na to, že kouká, jak postavička někam pomalu jde nebo něco podlejzá, případně řeší nějaký nesouvisející blbosti s ničím, navíc to celý ani nedává smysl. Jsou tam nějaký asi důležitý postavy, který vůbec netuším kdo a proč tam jsou, pořád odkazujou na minulost hlavní postavy, o který ale nevím vůbec nic, do toho Sephiroth, co je asi ultradůležitej - zase - nevím vůbec co to je za typa..

Příklad - odněkud někam deset minut jdu, najednou začne vibrovat ovladač, všechno pošedne, začne hrát dramatická hudba - objeví se nějakej panák, hodí černým peřím a postavička se probudí, že se asi něco fakt stalo.. Já ale fakt netuším o co jako šlo - a takhle je to celou hru, nikdo se neobtěžuje něco vysvětlit, ani těm dalším třem postavám, co jdou se mnou. To samý finále.. galaktický katastrofy a já jen čumím a nevím co jako - ani nevím jestli to má být halucinace nebo co jako..

I tak celkem dobrý, ale za peníze by to bylo drahý, na pokračování se celkem těším, ale až to bude zase v Plusku..

DEEFHA: 8

Chernobylite / 15 hodin / #dohrano

Jako výlet do Pripjati a čekárna na Stalkera 2 dostačující, i když mi začaly série Stalker nebo Metro o to víc chybět. Styl vyprávění, kdy vám postavy vykecaj díru do hlavy, sedí víc na adventuru, ze který se na poslední chvíli stalo akční RPG.

Dead Island: Definitive Edition / SteamDeck / 35 hodin / #dohrano

Mno... Když jsem nedávno dohrál RDR: Undead Nightmare, tak se mi to kosení zombíků nějak zalíbilo a zkoumal jsem, kde bych se mohl trochu vybít při čekání na Phantom Liberty. Vzpomněl jsem si na docela zajímavý gameplaye nedávno vyšlýho Dead Island 2 a uvědomil si, že jsem vlastně ještě vůbec nehrál jedničku (ano, vím, že to nakonec dodělalo jiný studio). Na Steamu se zrovna dala pořídit Definitive Collection (remasterovaná jednička + Riptide + Retro Revenge) za cenu dvou piv, tak jsem si řekl, že asi není co ztratit. No a nakonec jsem ztratil pětatřicet hodin :-)

Jako takhle - má to fakt béčkovou produkci, scénář kulhá na obě nohy, questy jsou jeden jako druhý (hlavně ty vedlejší - někam jdi, něco tam seber a vrať se zase zpátky, meh), modely "normálních" NPC jsou často mnohem děsivější než zombies (snad nechtěně, ale kdo ví), auta se řídí strašně dementně a použivání střelných zbraní je spíš za trest... No ale aspoň ten boj na blízko jsem si prvních pár hodin opravdu užíval a bavil se vytvářením různých modovaných drtičů, otrávených řezaček a elektrifikovaných mačet. Jenže pak jsem zjistil, že je to moc dlouhé.

Mapa prvního aktu (turistický resort) mi přišla opravdu super. V druhém aktu se ale dění přesunulo do města a to mě moc neuchvátilo, hlavně ne šarvátky s přeživšími lidskými hyenami. Těšil jsem se na džungli ve třetím aktu, ale ta mě vyloženě zklamala - ono vytvořit koridory v takovém krásném prostředí, to je vyloženě škoda :-/ Závěrečný akt ve věznici trošku napravil reputaci, ale tou dobou už mi dávno lezl na nervy level scaling protivníků. Ti jsou totiž trvale nějaké 2-3 levely pod vámi, takže můžete mít schopnosti a zbraně jaké chcete, stejně vám to není nic moc platné.

Docela se divím, že jsem to nezabalil už někde v polovině, ale jak já se do něčeho pustím... No, takže až mě příště zase něco nebude úplně bavit, pojedu jen hlavní questy a nebudu se zdržovat těma vedlejšíma. Když já jsem chtěl jen vědět, jestli jsou opravdu všechny stejné :-)

Shadow Warrior 3 / 7 hodin / #dohrano

Lineární arénovka, co zabaví na dvě odpoledne. Na novýho Wanga a jeho hlášky jsem si zvyknul kupodivu rychle, jen bych se obešel bez neustálejch cutscén, který jsou nasekaný i doprostřed kapitol.

Mám dotaz ohledně nástěnky - kdo a jak ji vlastně aktualizuje? Pokud platí, že data jsou za období 26.11.2020 - 18.8.2022, tak nám chybí celý další rok :-)

Cats Hidden in Paris / SteamDeck / 1 hodina / #dohrano

Hraju teď Dead Island, takže občasné prokládání něčím úplně jiným je nutnost. Relaxační hidden object jednohubku s mými oblíbenými zvířátky jsem si opravdu užil. Je potřeba jich najít sto a je k tomu i "DLC" - jeden další obraz s další stovkou koček. Btw. za každou nalezenou kočku dostanete trofej :-) Závěrečné titulky nejsou, tak přikládám aspoň screenshot pro představu, jak to vypadá (je to jen malý výřez obřího canvasu). Najdi košištu! ≽^•⩊•^≼

Saints Row / cca 12 hodin / #dohrano
teda jen hlavni linka - podle progressu mam cca 50% a spoustu vedlejsich misi ke spleni... tak uvidim jestli se dokopu k platine

Crimson Shroud / 3DS / 6 hodin / #dohrano

Je to hra, kterou si dneska skoro nemuzete zahrat a presto ji musim s maximalni moznou vaznosti doporucit. Rad o hre rikam, ze jde o posledni hry Yasumi Matsuno, ktery ma na svem konte tituly jako Ogre Battle, Final Fantasy Tactics a Final Fantasy 12 - Crimson Shroud je oproti vyse zminenym v podstate jednohubka - ale jaka! Paradne slozity, ale transparentni soubojovy system, prekvapive lakava story, atmosfera srovnatelna s jakymkoliv obrim JRPG a to vse je v kompaktnim baleni prenosne hry do kapsy, kde hrajete jakoby seanci Draciho Doupete s kostkami a figurkami.

Na blogisku jsem v blahe pameti nejednou o hre hykal a kdyz jsem si ji tedka cvicne dohral, nemohu se ubranit slzam, je to skvela hra! Cim mene si o ni zjistite, tim vice bude sokovani, kolik dobrych napadu (a navic dobre implementovanych) ve hre je!

Crimson Shroud je navrzen na vicenasobne hrani, da se protacet az na NG+9 - ale to prvni dohrani je kriticke, protoze tim prokazete, ze rozumite vsem mechanikam hry. 3DS uz nema eshop, takze zbyva moznost nejakeho hacku anebo snad emulace - no pro mne je to nejlepsi puvodni hra na 3DS, ktera se nedockala fyzickeho releasu. Svou komplexitou strka do kapsy vetsinu opevovane konkurence, je mi dodnes zahadou, proc se hra, resp. jeji svet, nedockali poradneho pokracovani - ale asi to tak melo byt: dokonala jednohubka.

Metal : Hellsinger /4h / Gamepass / #dohrano
Jednoduchá střílečka, ovšem pro úspěch je třeba střílet do rytmu metalového soundtracku. Dominuje švédský death metal, ale hostují i Teťana Šmajljuk a Serj Tankian.
Pro fandy metalu fajn, je to jako hrát videoklip, pro ostatní možná až tak ne. 😉

Armored Core VI: Fires of Rubicon / PS5 / 55 hodin / #dohrano

V roce 1990 jsem coby malej spratek videl na OK3 japonskej znacne obskurni snimek jmenem Gunhedo, ve kterem se prohanel po industrialni stanici klucina v mecha masine. Totalne jsem si tu hromadu oceli a rotacnich kulometu zamiloval, dalsi dva tydny jsem si stavel jeho varianty z Lega a chtel jsem tech oblud velkych jako panelak od tech zatracenych Japoncu videt vic. To se mi v prubehu let splnilo diky anime a hram. Prosel jsem si vsemi temi Mecha Warriory, zkousel jsem tehdy i par epizod Armored Core, ale porad to tak nejak nebylo uplne ono. Bud tem hram schazel japonsky pristup, rychlost, anebo technologicke limity. To se ciste pro me zmenilo az s Aremored Core VI, kdy se mi splnil detskej sen a to stavet si a kombinovat mecha mrchy a posilat je do freneticke akce rychlosti forsaze, vyzbrojene energo meci a tunami oceli, ktera dela brrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrt.

Armored Core ma na svedomi nam dobre znama parta From Software a i kdyz se nejedna vylozene o souls-like zanr, tak schema svoje autory rozhodne nezapre. K dispozici mate sice obrovsky vertikalni svet, ktery je ale rozdelen na single mise ve vymezenem prostoru. Co mise, to maximalne 10 minutova akce Co boss, to waypoint s moznosti robota si kompletne prestavet, prezbrojit, anebo si privolat uz vami vytvorene buildy, diky cemuz se eliminuje mozna frustrace dobihani za bossem, kterou zname ze soulsovek. Jednou potrebujete tezkotonazni brutalni tank ve stylu ARNAL (ARmada / Namornictvo / Letectvo v jednom) a jindy zase extremne rychly build, ktery brusli kolem cile a kouse energo mecem. Ve hre se neleveluje. Ve hre se kombinuje. Pokud mate chvili pocit, ze jste si vystaveli svoji tezkotonazni OP masinu s rotacnimi kulomety a bazukami na zadech, tak prijde situace, ktera vas hra dokonale vytresta a musite se ve stylu Improvise / Adapt / Overcome na svoji situaci podivat z uplne opacneho uhlu a mecha prebudovat. K dispozici mate jak zbrane, tak jednotlive casti tela a stejne tak generatory a chipy, kdy se vsechno navzajem ovlivnuje.

Ja mam za sebou oficialni "dobry" konec, ale ceka me jeste NG+ a NG++ kdy si celou hru projdu dvakrat znovu s tim, ze se odemknou diky jinemu stylu rozhodovani dalsi mise, bad ending a nakonec true ending, coz zname napriklad z Nier: Automata a rad bych, aby mi casem cinkla i platina s tim, ze je potreba vsechny mise odehrat na S-Rank.

Armored Core 6 je presne cti japonsky minimalismus a pristup ve stylu "dokonala hra nevznikne v momente, kdy uz se do ni neda nic dalsiho pridat, ale tehdy, kdyz uz se z ni neda nic odebrat". Podobne Japonci pristupili napriklad k divadlu Kjogen, kdy odebrali vsechno zbytecne a na jevisti jim po 700 letech zustali jen herci. Stejne na to jde From Software, kdy vam daji k dispozici pouze mise, editor a tim to hasne. Ve hre nenajdete zadny otravny balast. Vypraveni probiha ve stylu Ace Combatu, kdy se pribeh odehrava primo behem mise pomoci vstupu intercomu a maximalne jeste v garazi, kde mate seznam misi a editor. Diky tomu dostanete cistou zabavu, ktera chutna presne tak, jako kdyz oliznete kontakty devitivoltove baterky.

Prvni pruchod by se dal zvladnout za mene nez polovinu casu, ale opakoval jsem si mise a nakupoval, tak se mi hra lehce protahla.

9/10

Necrobarista: Final Pour/13 hodin/#dohrano (teda, #dohrano je dost nevhodne, protoze tohle zadna hra neni)

BOBESH: Jo, hudba! Tu jsem úplně zapomněl zmínit, ta byla výtečná (i v "normálním" RDR). Nicméně v Undead Nightmare mě nejvíc dostalo tohle. Perfektní načasování, připadal jsem si chvíli jako ve filmu od Tarantina nebo spíš Rodrigueze :-)

Red Dead Redemption - Undead Nightmare - Last mission Music
https://www.youtube.com/watch?v=L3zYFbQ7KnY