Beyond: Two Souls / PS3 / 10 hodin / #dohrano

Do třetice všeho interaktivně-filmového :-) Jak jsem teď dohrál Fahrenheit a Heavy Rain a chtěl jsem si dát pauzu od QTE exhibicí Davida Cage... Tak jsem nakonec samozřejmě udělal pravý opak a pustil se do následujícího Beyond. A dobře, že jsem to udělal. Tohle se mi totiž líbilo zatraceně moc! Obvykle si po dohrání nějkého titulu zpětně pročítám recenze a porovnávám je s mými pocity. Udělal jsem to i tentokrát a byl jsem docela překvapený, jak hodně jsem se tentokrát rozešel se všeobecným názorem. Nevadilo mi totiž prakticky nic z toho, co se Beyond vytýká.

Nelineární vyprávění? Klidně - a vůbec mě netrápí, že když jako první vidí člověk závěrečnou kapitolu a v ní hlavní postavu živou a zdravou, tak pak při dalším hraní nemá důvod mít o ni strach a snažit se, aby se jí nic nestalo (protože konce už se vlastně dočkala). Takhle to vůbec neberu, protože Beyond není hra, ale film a v něm platí jiná pravidla. (Btw PS4 verze, která vyšla dva roky po PS3, nabízí i alternativní možnost hrát kapitoly chronologicky. Zážitek bych si tím ale rozhodně nechtěl kazit.)

Spousta kapitol, které nedávají moc smysl a nebo k příběhu vlastně nic nepřidávají? Zase nesouhlasím, protože ve filmu je důležitý každý záběr, každý dialog, každá část příběhu, který se vypráví. A tenhle styl, kdy se kousek po kousku odkrývá a skládá dohromady minulost i budoucnost, mi opravdu hodně sedl (a mám ho rád i v knihách, dělá to takhle třeba King).

Chybející obličejová mimika jinak precizně vymodelovaných postav? V tomhle směru jsem celkem skromný, nevadilo mi to ani ve Fahrenheitu (kde to bylo nesrovnatelně horší). Navíc když si vezmu, že to není předrenderované, ale v realtime na PS3 hardware... Všechny hlavní postavy na mě dělaly ten nejlepší dojem, no a na ty vedlejší jsem se zas tak často ani dlouho nedíval.

Předvídatelná zápletka i konec? Nebylo to tak hrozné. Ano, příběh je sice plný všech možných klišé a něco by určitě mohlo být vymyšleno lépe. Ale zase - když si vezmu, že hra má čtyřiadvacet (!) různých konců, v průběhu se může stát opravdu hodně zásadních věcí a na to všechno musí příběh i zápletka reagovat... Smekám před tvůrci a nemám problém věřit tomu, že scénář měl 2000 stran.

Byl jsem prostě extrémně spokojený a celé mě to dost dostalo. Vyrobil jsem si takový příběh a konec, o kterém jsem byl přesvědčený, že dává nějaký smysl (nepříjemně obtížné QTE mi tentokrát konečně neházelo klacky pod nohy, protože je opravdu velmi decentní). Ano, hlavní postava skutečně může zemřít až na úplném konci. Ale stejně jsem s ní po celou dobu soucítil a snažil se, aby všechno dopadlo co možná nejlépe.

Nesnáším, když se někomu děje nezasloužená nespravedlnost, takže když jsem měl možnost, snažil jsem se oplácet stejnou mincí. Držel jsem mnou nastavenou linii a snažil se dělat rozhodnutí, která by měla návaznost jedno na druhé (ačkoli hra vás k tomu nijak nenutí). Přesto jsem se neustále propadal do větší a větší beznaděje a zoufalost na samém konci byla skutečně bezbřehá. Ale asi to tak mělo být.

Po skončení jsem měl podobný pocit, jako když jsem dočetl To (když už jsem jednou zmiňoval Kinga). Bylo mi strašně líto všeho, co se stalo, ale bylo mi jasné, že to nemohlo dopadnout lépe. A strašně moc jsem se chtěl do příběhu zase vrátit a udělat to nějak jinak. Ale neudělal jsem to a neudělám, protože bych si zkazil ten jeden jediný konec, který jsem prožil.

Takže za mě tentokrát veliká, ale opravdu veliká spokojenost. Teď už mě čeká jen Detroit: Become Human a to je prý ze všech děl Quantic Dream nejlepší. Tak uvidíme, uvidíme...

Far Cry 3 - Blood Dragon - #dohrano / PC, Uplay / 9h
Skvela, blazniva odreagovaci strilecka

The Alien Cube/5 hodin/#dohrano
Občas dám šanci nějaký neznámý hře a vývojáři. Často mě to zklame a sem tam něco hodně příjemně překvapí. Takto jsem dal před časem šanci hře The Land of Pain. Je to hororová hra, spíš walking simulator, ale taková zmatečná, divný ovládání, frustrace...po pár hodinách jsem to vzdal a zařadil hru do první větší skupiny. Po čase jsem narazil na The Alien Cube od stejnýho vývojáře. Hra byla za pár eur, tak i přes první zkušenost jsem to risknul a přidal si jí do knihovny. A musim říct, že nelituju! :) Je to opět hororovej walking simulator, ale sem tam to chce i nějakou aktivitu a nabere to větší tempo. Narozdíl od první hry tato má fakt dobrou atmosféru, docela odsejpá, a musim říct, jako někdo, kdo má rád Lovecraftovu tvorbu, tak toto dílko patří mezi ty povedenější, chvílema navodí správnou atmosféru a ta v poslední části hry hravě předčí mnohý známější víceáčkový hororový hry. Většinou jsem po dohrání další hry, která má v popisu Lovecrafta, zklamanej, další prázdný reklamní kecy, ale tady jsem byl konečně potěšen :)

NARKOTIX: pro mě je Far Cry 2 vrchol série. Tvůrci tematizovali hráče, žoldnéře, jako zdroj neštěstí africké zemičky. Nebyli tam žádní good guys, kterým se dala předat správa území. Mapa na kolenou. Neustálý pocit nebezpečí ve světě warlordů. Hledání Kurta, malarické delírium. Dokonce jsem to popisoval néjakýmu chlapíku od ubisoft, ale tehdy dělali FC3 ale všechno co jsem popisoval, bral jako nezábavné;-)

ENSLAVED: Odyssey to the West/9h/Steamdeck/ #dohrano
Když někdo mluví o neprávem opomenutejch a zapomenutejch hrách, já vidím Enslaved - tu nejlepší kopírku Uncharted, jaká kdy vznikla a za mně i to nejlepší, co kdy vydalo studio Ninja Theory. Dohrál jsem kdysi na PS3 a i po letech se nejen fantasticky hraje, ale i vypadá.

The Forest Quartet / 1:30 hodin / #dohrano

Příteli a milovníku artových her, toto je něco příjemného pro tebe. Když už je venku při mlžné procházce zima a večer je stále mladý, usedni na necelé dvě hodinky k tomuto melancholickému jazzovému kousku. Užiješ si lehké puzzle scény, příběh k zamyšlení se silným emocionálním koncem a ještě stihneš svůj oblíbený noir film. Takže připrav si něco dobrého k pití, stáhni osvětlení v místnosti a jdeme na to...

PALADIUS:

Max Payne 2 / 6 hodin / #dohrano

tak jsem si dal ve first-person módu i druhý díl. Paráda, úplně nový zážitek :)

SteamWorld Build/40h/PC #dohrano

Videl jsem demo, zahral a vedel ze dungeon keeper pro deti je neco co rad projdu a rozbiju. 40h pro vsechny odmeny a rozbitou kazdou mapu.
Pribeh byl za 8h.

Transference/2h/PS5/ #dohrano
Tuhle hru jsem měl v hledáčku od chvíle, kdy ji Elijah Wood představil. Díky PS+ konečně nastal čas a já jen lituju, že nemám VR - tam to musí být fakt jízda. Kraťoučkej walking simulator na jeden večer i na obrazovce ale přinese super mrazivej zážitek skoro bez zbytečnejch lekaček.

AVATAR: Tak to nejspíš budeš ten militantní fanoušek originální Subnauticy, jak jsem zmiňoval. ;)

PHOW_SAATCH: Soundtrack z jedničky je legendární. Ten finální song co hraje při odletu z planety mám jako vyzvánění v mobilu. A o tom, jak banda woke libtardů cancelnula Simona, to mi ani nepřipomínej.

AVATAR: jo, jednička byla skvělá a soundtrack pouštim docela často.. dvojku jsem sice nehrál, ale ten ost už taky neni, co v jedničce.. protože vyhodili Simona Chylinsko za nějaký posty na twitteru či co

Subnautica: Below Zero / Steam / 34 hodin / #dohrano

K originální Subnautice jsem se dostal víceméně náhodou. Když jsem v roce 2016 společně s herní komunitou lomil rukama nad (tehdy) zfušovaným No Man's Sky a smutně pročítal Reddit, spousta lidí tam doporučovala zahrát si raději tehdy neznámou Early Access Subnauticu. Ze zoufalství jsem poslechl a tahle hra se s razancí útočícího Reaper leviathana rázem probourala do mého osobního top 10. Za ty roky jsem ji několikrát dohrál a vzhledem k tomu, že jsem ji nedávno pořídil ve slevě potomkům na Xbox (a oni se do ní všichni rovnou s vervou pustili), přišla opět slina podmořského průzkumu i na mě. Nicméně znovu jsem se do stejných vod už pouštět nechtěl, tak jsem sáhl po sequelu Below Zero, který na mě v knihovně už delší dobu čekal spolu s ostatními "odloženými přídpady".

Hra obsahuje na můj vkus tu správnou dávku mírných inovací, takže ani nemám pocit, že bych hrál tu stejnou hru jako předtím, ani že bych hrál něco jiného než Subnauticu. Větší prostor v rámci nadmořských biomů, kompaktnější mapa, inovované dopravní prostředky, víc možností (zejména těch kosmetických) při stavbě základny a i ten příběh relativně dobře zapadal do celkového konceptu hry. Pro nepříliš militantní fanoušky původní Subnauticy bych určitě doporučil, já se bavil skvěle. Nicméně si nemyslím, že bych se k téhle hře narozdíl od originálu ještě v budoucnu vracel. Ale možná je to proto, že to mám ještě v čerstvé paměti a navíc se už pracuje na dalším dílu.

Heavy Rain (2010) / PS3 / 9 hodin / #dohrano

Moje pouť tvorbou studia Quantic Dream je za polovinou. Po Omikronu a Fahrenheitu přišla řada na Heavy Rain a já můžu zodpovědně říct, že jsem měl pravdu. David Cage dělá pořád jednu a tu samou hru: technologická a narativní evoluce je sice naprosto zjevná, nicméně základní prvky zůstávají stejné. Včetně neskutečně debilního ovládání, nutno podotknout už na začátku :-)

Heavy Rain je tedy opět interaktivní detektivní příběh s lehkými prvky adventury, poháněný kupředu všutypřítomnými QTE. Opět ovládáte několik postav a snažíte se ve zdraví dobrat nějakého konce. Těch konců je opět několik, ale na rozdíl od Fahrenheitu se jich tentokrát nemusí dočkat všechny hlavní postavy a děj se případným zvratům přizpůsobí (a na rozdíl od Omikronu se pro ovládání jiné postavy nemusíte zabít, protože postavy se v jednotlivých kapitolách spletitého příběhu střídají samy). Příběh, ať už probíhá a dopadne jakkoli, je celkem zajímavý a tak kvalitně vybudovaný, že jsem si tentokrát po prvním dokončení hry rád zopakoval pár kapitol, abych se dozvěděl, jak jinak by to ještě mohlo dopadnout. Z nějakého důvodu mi atmosféra hry připomínala Fincherovy filmy (Se7en, The Game, Fight Club, Zodiac), což je přesně můj šálek kávy. Pokud by podle Heavy Rain vznikl film (což se mělo stát, ale nakonec to nějak zamrzlo), určitě by se mi líbil.

Hrál jsem fyzickou Move Edition, protože jedině tady je k nalezení DLC Taxidermist (na PSN už není a PS4 remaster ho neobsahuje). Tahle první kapitola tzv. Heavy Rain Chronicles je kraťoučký prequel, mapující část historie jedné z postav hlavního příběhu. Dohrání zabere asi půl hodiny, ale je to hodně kvalitní a koncentrovaný zážitek. Takovéhle kapitoly měly vzniknout ještě dvě, ale nakonec se tak nestalo a podle mě je to hrozná škoda. Mimochodem - Move Edition jsem samozřejmě hrál na klasickém PS3 ovladači, protože QTE pomocí Move jsem rozhodně neměl chuť, náladu ani nervy zkoušet. I tak jsem měl mnohokrát chuť prohodit Dualshock televizí, a to doslova - tentokrát se totiž v rámci QTE využívají i gyro senzory, takže neskutečně otravnému máchání ovladačem do všech stran neujdete ani bez Move.

Předpokládám, že i následující Beyond: Two Souls bude když ne to samé v bledě modrém, tak aspoň něco hodně podobného. Tím pádem si teď urgentně musím zahrát něco úplně jiného, protože začínám vidět QTE všude kolem sebe :-) Nějaké tipy?

PRAASHEK: Primal ftw