Fahrenheit: Indigo Prophecy Remastered (2005/2016) / PS4 / 8,5 hodiny / #dohrano

TL;DR: Tohle je QTE hellfest (ne)vydávající se za hru, David Cage je egomaniak se spoustou divných věcí v hlavě a Quantic Dream jsou specialisté na ovládání, ze kterého se mi dělá fyzicky špatně :-)

V rámci Infinite Backlog challenge Quantic Dreaming jsem se rozhodl pokročit ve zkoumání těchhle zvláštních her. Začal jsem už loni s Omikron: The Nomad Soul, kterážto prapodivnost ale v challenge není, protože se ještě nejednalo o "interaktivní film". Na tuhle vlnu najeli QD až pak a pojali ji po svém (takže žádné FMV, ale všechno pěkně naskriptované v enginu), ale stejně mezi Omikronem a Fahrenheitem vidím spoustu paralel. Celkem si dokážu představit, o co se David Cage snaží, protože většina těchhle geniálních (a to myslím vážně) tvůrců se celý život vlastně snaží o jednu a tu samou hru. Stejně jako geniální skladatelé mají svůj rukopis, který je rozeznatelný ve všech jejich dílech... Ale to jsem odbočil.

Nicméně když jsme u té hudby - pokud byl Omikron po hudební stránce spojený s Davidem Bowiem, tak Fahrenheit si vzal do parády Angelo Badalamenti (má na svědomí všechno od Lynche a mnoho dalšího) a je to vážně parádička. K příběhu i jeho zasazení do před-apokalyptického postupně zamrzajícího světa se jeho hudba hodí naprosto dokonale. A ten příběh je taky kvalitní, tedy aspoň první dvě jeho třetiny (pak mi přišlo, jako by někdo strašně zrychlil a začal přeskakovat v ději, a nebo kdyby vypustili část původně plánovaného scénáře). Engine hry nevypadá ani po těch letech vůbec zle, protože PS4 "remaster" je vlastně PS2 verze spuštěná v emulaci, která vylepšuje 3D rendering podobně, jako to dělá třeba PCSX2 (ovšem cokoli, co je řešené pomocí 2D spritů, vypadá v kontrastu s tím příšerně - prostě emulační klasika).

Ale pak je tu ovládání :-/ Já fakt nevím, kdo tohle může vymyslet. Už u Omikronu jsem brečel, jak mě ze tří druhů ovládání opravdu bolela hlava, a tady jsem měl podobné pocity. Používat pravý analog pro akce a rozhlížení realizovat pomocí R1/L1, případně freelook přidržením R2 a levým analogem (což tím pádem nemůžete za pohybu, protože se hýbete taky levý analogem)... To se snad v době PS2 už tolik nenosilo, řekl bych. Když se k tomu ale připočtou ještě všudypřítomné QTE zrůdnosti, na které musíte reagovat kombinacemi pohybů obou analogů, a které mi aspoň v něterých případech přišly náhodně generované, takže si je nemůžete namemorovat - tak to už ale opravdu žerty stranou. QTE jsou navíc opravdu na každém kroku, klidně i v průběhu obyčejného dialogu!

Díky QTE jsem si vůbec neužil většinu "akčních" sekvencí, které jsou sice naskriptované, ale jinak docela filmově efektní... Jenže jsem se na ně prostě pro samé sledování barevných pokynů pro kvedlání analogy uprostřed obrazovky nedokázal soustředit. Můj mozek prostě takhle nefunguje. Kvůli tomu taky nemám chuť objevovat X dalších konců, kterémi Fahrenheit disponuje. Přitom by mě to docela zajímalo, protože jak jsem říkal - příběh je zajímavý, postavy taky, celé je to pěkně filmové a tuším, že je tam ještě mnoho co k prozkoumání... Ale prostě už na to nemám nervy.

Tak a teď Heavy Rain, no. Snad už konečně něco, z čeho mě nebude bolet hlava!

The Dark Pictures Anthology: House of Ashes/4h/PS5/ #dohrano
Supermassive nevyšla sázka na vojáky. To co v předchozích dílech s teenagery funguje tady působí trapně. Poslední akt věci sice částečně zachrání a sympaticky překvapí, ale i tak je to pro mě zatím nejslabší epizoda.

TOOMIX: Na to, že se jedná o 20 let starou hru, jsem si to fakt užil.. v době když to bylo aktualní, mě to celé nějak minulo, ale věřím že se na to koukalo s otevřenou pusou.. vybavuju si jak jsme u o 2 roky startšího Morrowindu slintali nad vodou (a né jen nad ní), že vypadá jako skutečná :D

jo a dávám velké plus za povedený český dabing :D i když hlášku "máš prdel v kopřivách" pořád moc nechápu :D

Právě jsem dohrál Far Cry 2 a z toho jsem takovej dost omrzelej a musel jsem se dost přemlovat abych to vůbec dojel... i když graficky je to uplně někde jinde a vypadá to fakt pěkně i dneska :)

Happy Game/3 hodiny/#dohrano
Dobrý psycho je tahle hra, nechce se mi věřit, že tohle někdo dělal a vymejšlel za střízliva. To musel bejt slušnej matroš :D Ale na druhou stranu za mě asi zatim nejlepší hra od tohoto studia. Docela mě mrzelo, že to bylo tak krátký. Chtělo by to najít zase něco podobnýho :)

TOOMIX: sorry, nevyžádaná odpověď, ale já Far Cry dohrál tolikrát, že musím....převažuje tam dobré nad špatným. Chvílema ta hra herně selže, ale minimálně první čtvrtina je boží, protože krásné lokace a ucházející přestřelky. Sedl mi pocit ze střelby a funguje dodnes. Z díry v písku po výbuchu granátu jsem si sedl na prdel tenkrát. Story je cheesy AF, jakmile se tam přidají mutanti, začne ta hra působit arénovitě a chvílema dost přituhne obtížnost. Na konci byli na konci i designéři, takže akorát ultron těžký boss. Ale všeho všudy, mechaniky nepůsobí prkeně a jako na GeForce 4 TI to bylo vč. dynamických stínů. Dneska se to určitě dá projít aniž by člověk trpěl.

NARKOTIX: jaký to bylo? :) Kdysi jsem na tu grafikou koukal s otevřenou pusou

FarCry/12hod/Steam/ po dvaceti letech #dohráno

PALADIUS: Taky mám nedávný zářez :-)

Dead Space/12hod/PC GamePass/ #dohrano

God of War: Ascension (2013) / PS3 / 9 hodin / #dohrano

Letošní listopad se u mě prostě nesl ve znamení GoW, takže po jedničce, dvojce a trojce musel logicky přijít na řadu i poslední zářez v téhle fantastické sérii. Dějově se sice jedná o prequel jedničky, ale čistě technologicky jde o podobný případ, jako byla dvojka na PS2: ta z tehdy už dosluhující konzole vyždímala naprosté maximum - a přesně to dělá Ascension na PS3. Pokud mi u trojky občas padala čelist až na zem, tak u Ascension jsem ten pocit měl prakticky neustále. Začalo už s úvodní sekvencí, to je prostě taková klasika. Kratos chytne a nepustí :-)

Bojové možnosti sice doznaly oproti trojce určitého zjednodušení, ale to není vůbec na škodu: pokud byla trojka místy trochu překombinovaná, tak Ascension je krystalický akční orgasmus. Kratos je tady navíc ze všech dílů nejobratnější a nejsvižnější, což akci ještě dodává na dynamičnosti. Oproti tomu bohatší jsou možnosti řešení komplikovaných puzzlů: je tu práce s časem, možnost "rozdvojení" Kratose a ke konci hry i bourání magických bariér. Všechny tyhle vychytávky navíc můžete využít i v boji, ačkoli já osobně jsem jim nepřišel moc na chuť.

Ze všech dílů mi tenhle přišel asi relativně nejméně obtížný. K tomu se ovšem váže taková celkem zajímavá historka. Ascension jsem rozehrál už před lety na PS3 s CFW, zřejmě abych vyzkoušel něco náročnějšího a ověřil si, že mám správně nastavené tresholdy pro chlazení. Hrál jsem to docela dlouho, ale pak jsem se v jednom místě zaseknul na dlouhém souboji a prostě jsem se nedokázal prokousat dál. Pár dnů jsem to zkoušel, pak jsem si dal týden pauzu, pořád to nešlo, tak jsem to vyzkoušel za měsíc a pak jsem to vzdal s tím, že třeba někdy.

No a samozřejmě, že když jsem si teď chtěl Ascension zahrát, tak jsem nejdřív sáhnul po tomhle letitém sejvu. Jenomže jsem samozřejmě zjistil, že si po těch letech absolutně nepamatuju komba a tak jsem v tom souboji měl ještě menší šanci než tehdy. Koupil jsem teda placku v bazaru, abych si mohl vychutnat trofeje, a rozehrál jsem to celé znovu od začátku. Jak jsem byl nažhavený a bylo to celé v rámci pár dnů, inkriminovaným mistem jsem tentokrát prošel bez větších problémů. A zjistil jsem, že to bylo skoro na konci hry :-) To vědět tehdy, tak se ještě chvíli snažím.

Ovšem to celé má trochu jiné rozuzlení. Inkriminovaným zásekem samozřejmě byla nechvalně proslulá část Trials of Archimedes, na které si prý po releasu hry vylámala zuby celá řada nejen svátečních hráčů. Sony tedy postupně sérií patchů upravovala obtížnost tak, až na ni hráči přestali řvát. Když jsem tehdy hrál tu hacknutou verzi, tak jsem tenhle patch zjevně aplikovaný neměl. Zatímco když jsem teď do PS3 vložil origo placku, stáhlo se asi pět giga updatů a najednou to šlo... Toliko k mým "zlepšujícím se" schopnostem... Konec historky :-)

Ještě mám v plánu zahrát si na PS3 HD remastery těch dvou "malých" GoW her, které vyšly na PSP (a které jsem na tomhle geniálním kapesním strojku dohrál před lety). Nicméně tahle HD Classics God of War Collection Volume II se shání ještě o něco hůř než Volume I s prvními třemi díly, taky mnohem víc stojí a já si chci dát na chvíli od GoW oddech... Ale až se mi ji podaří sehnat, rád si s Kratosem zase zablbnu. Bude mi chybět... Tyhle hry už prostě asi nikdy nebudou v kurzu. Škoda.

Dead Space Remake / 11 hodin / #dohrano

Tak jsem si napravil chuť jednou klasikou v novém kabátku. I po letech prostě paráda, nemám co vytknout :)

"Takže jsem to prostě prošel a cink!" prosím na nástěnku nebo rovnou název klubiki, děkuji!

DEEFHA: Jak píše naga. Za normálních okolností se yakuza kompetuje na 100% s extra průchodem ale tady se z nějákého důvodu rozhodli udělat trofeje velmi dosažitelné. Já ty jejich minihry zbožňuju, ta challenge je super ale dobrovolně se trápit completion listem v podobě komplet kulečníku apod. jsem nějak necejtil. Příběhově je to kraťoučký. Vedlejších úkolú taky pomálu a ani druhé hraní netřeba. Takže jsem to prostě prošel, cink a teď čekání na Ichibana.

Jinak včera jsem byl po dohrání celkem utavenej, tak jsem neměl prostor na kratší report, tak tady je.

Like a Dragon Gaiden: The Man Who Erased His Name

Slušelo by se na úvod říct, že Gaiden není na poměry studia RGG plnotučnou hrou. Jedná se v podstatě o spin-off a řekněme placené DLC, které vyplňuje vakuum mezi Yakuzou 6, která v podstatě uzavírala cestu postavy jménem Kazuma Kiryu a otevírala "novou" sérií s postavou Kasugy Ichibana - Like a Dragon. Osudy Ichibana změnily i herní systém, kdy se čistě z beat 'em up stylu stalo tahové jrpg ve stylu například Persony 5. V několika nejen zahraničních recenzích jsem četl, že je to pro nováčky nejlepší vstupní epizoda. Nesmysl. LaD: Gaiden je čistokrevný fanservis, protože pomrkává na všechny předchozí epizody, zapojuje známé postavy a přímo odkazuje na události spojené s Ichibanem, kdy by nováček absolutně neměl tušení co, proč, kdo, kde, kdy a jak. Formě spin-offu napovídala i snížená cena a hlavně počet hlavních kapitol. Standardem série je cca 14 kapitol. Zde vás čeká kapitoly 5.

Na Gaiden jsem se samozřejmě těšil, ale přistupoval jsem k němu trochu opatrněji, protože vznikal v rámci teamu, který zároveň finišoval pokračování s Ichibanem, které vyjde během ledna a čekal jsem, že to bude fanservis pro fanoušky plný kompromisů, ale to by nebylo RGG, aby vám i za nižší cenu nepřineslo kousek narvaný sice zrecyklovaným, ale skvělým obsahem, kdy jenom nevěřícně zíráte na zas a znovu precizní technický stav, nové nápady a všechny ty šílené a bizarní plot twisty, které by mohla západní produkce často jen závidět (čest vyjímkám) Coby bonus se vám po dohrání v menu otevřou dvě demoverze pro v lednu vycházející Like a Dragon: Infinite Wealth, který se letos probojoval do čtveřice nejočekávanějších her pro rok 2024 na Game Awards, což je jasná ukázka toho, že si tato dřív na západě v podstatě neznámá série konečně a právem vybojovala zaslouženou pozornost.

Terz u své platiny včera napsal: "Nagasawa prezidentem", protože jsem ho k sérii přivedl a já bych to otočil na "Kiryu a studio RGG na hrad" :)

DEEFHA: Pár dní zpátky mi psal Terz, že rozjel Gaiden, tak mu říkám: ne že to zplatinuješ, než já dohraju poslední kapitolu a Terz na to: "toho bych se nebál" (hold my beer)

Hele takhle, já se v Yakuza sérii strašně rád poflakuju. Je to pro mě antistres a jak je tam milion různých nepovinných zvrhlostí, tak to jde dorazit za 20 hodin, anebo klidně za sto, když chceš mít třeba všechny minihry a vedlejšáky na sto procent a zrovna u Gaidenu jsem si řekl, že tam všechno na sto procent mít chci, což samozřejmě nic nemění na tom, že Terz platinuje vždycky o 20% rychleji, než zbytek světa.

DEEFHA: učebnicový příklad tzv. Terzova koeficientu

TERZ: Pěkně se nám to dnes večer sešlo ,)

Like a Dragon: Gaiden / PS5 / #dohrano / 59 hodin