Deep Rock Galactic: Survivor / 60h / #dohrano / SteamDeck

Co na to rict? Vylesteny auto-shooter s dobre poladenym gambling vylepsovanim zbrani. Funguje na Steam Deck.

Warhammer Rogue trader / 65,5 hodiny / #dohrano
"Remember - innocence means nothing." aneb kdo by nemiloval inkvizici

skvělý RPGčko skákající mezi ukecaností a tahovými masakry (ale masakrů je samo víc). strašně mi to sedlo, WH40k jsem si zamiloval ještě o kus víc. na někoho možná moc hutný pravidla/možnosti ohledně skillů a možností postav, ale pro RPG milovníky s pár desítkama hodin fakt doporučuju. největší a nejzásadnější mínus je velmi omezený dabing postav. ke konci už jsem byl asi přelevelovaný a třeba u finálního souboje se žádná z mejch postav nedostala pod 80% zdraví (skill s tím, že se vám na začátku tahu obnoví kus života je fakt OP), ale i tak jsem si tu powerfantasy užil až do konce. oproti tomu první setkání s chaos mariňákem jsem dal asi až na pátý pokus.

+ fakin Warhammer 40k RPGčko s možnostma jet dogmatic/iconoclast/heretik cesty a každá asi nabídne dost různý zážitky, já jel dogmatickýho magora a bylo to skvělý
+ skvělý postavy, dobrý eventy, obrovská škála systémů k prozkoumání, vedlejší questy, správa vlastních planet...
+ zábavné taktické souboje zpravidla proti početní přesile (umí to bejt dobrý fakt maso)
+ velmi košatý nastavení obtížnosti, aby si každý našel svůj sweetspot (já si jen snížil obtížnost vesmírnejch soubojů viz níž a byla to příjemná procházka, kde se jednou za čas objevil obtížnější souboj, ale žádný záseky a to jsem nejel žádný spešl buildy při levelování)


- velmi omezený dabing. o to víc to mrzí, protože nadabovaný pasáže se mi fakt líběj
- vesmírné souboje jsou zdlouhavé a moc mě nebavili, časem jsem si na ně snížil obtížnost, aby nehrozilo opakování
- hutnej RPG systém asi nebude pro každého
- i po desítkách GB patchů tam jsou stále nějaké bugy. víceméně drobnosti alá grafický glitche, ale nasralo mě, když se mi bugnul jeden quest companiona a jeho linka nešla dokončit... a v outro titulkách kvůli tomu spáchal sebevraždu:)

NARKOTIX: Neverhood byl skvělej! Soundtrack si rád poslechnu kdykoli :-) A už nějaký čas mám rozehranou verzi pro PS1, která vyšla jen v Japonsku, ale nějaká dobrá duše vyrobila patch s angličtinou (menu a tak, protože ve hře samotný se samozřjemě nemluví). Budu to muset dotáhnout do konce.

Nejvíc mi z adventur dalo zabrat asi Sanitarium, to jsme tehdy hráli s bratrancem na střídačku. Měli jsme CD verzi, jeden den (a noc...) ji měl on, pak zase já, no a navzájem jsme si radili na co jsme kdo přišli :-) Tohle byla fakt docela psycho hra, moc se mi líbil její vizuální styl.

DEEFHA: Tak to já ve svý době dohrál snad vše Polda 1-4, Ve stinu havrana, Posel smrti, nebo třeba Gooka a Neverhood :D dřív jsem jel point and click adventury fakt nejvíc :D a to byla kolikrát zábava i na měsíce... :D

Metal Slug XX (2010/2018) / PS5 / 1 hodina / #dohrano

Definitivně poslední zářez celé série je za mnou, už vás tím nebudu víc otravovat :-)

Podobně, jako je Metal Slug X remakem druhého dílu, tak je XX remakem dílu sedmého. Ten původně vyšel jen na Nintendo DS, v roce 2010 vyšla pak vyšel remake pro PSP a nakonec v roce 2018 verze pro PS4, kterou jsem teď dohrál na PS5. Díky celkem zásadní rozdílům mezi MS7 a MSX se opět jedná o prakticky novou hru (viz wiki). Ze všeho nejvíc mě překvapilo, když announcer poprvé zařval "heavy machine gun" a ono mi to zaznělo z repráku ovladače přímo do ksichtu :-) Na NDS ani PSP taky pochopitelně nebyly trofeje, teď tu jsou a vývojáři se na nich dost vyřádili. Většina z nich odkazuje na nějaké záležitosti z předchozích dílů, které se v MSXX objevují na každém kroku. Je to prostě taková parádní tečka za celou sérií, a to včetně závěrečných titulků, ze kterých jsem si dovolil udělat GIFík. Slzička téměř ukápla...

Kdyby se SNK rozhodla přece jen vytvořit nějaký jubilejní desátý díl, vůbec bych se nezlobil.

Metal Slug X (1999) @ Metal Slug Anthology (2007/2016) / PS5 / 1 hodina / #dohrano

Remake o rok starší dvojky běží na enginu trojky, takže hra už konečně nelaguje. Kromě toho ale došlo k tolika změnám, že se prakticky jedná o úplně nový díl. Asi proto jsou součástí Anthology oba - dvojka i X. Zájemce o podrobnosti odkážu na wiki, kde jsou všechny rozdíly detailně popsány. Za mě pravděpodobně nejlepší díl ze všech. A to je tentokrát všechno, co k tomu chci říct :-)

Singularity / 9 hodin / Steam Deck / #dohrano
Odpověď Ravenu na Wolfenstain New Order s velkou inspirací v Bioshocku. Stejně jako u Wolfa tu máme alternativní historii, místo nácků tu střílíte hlavně komunisty, což je neméně povznášející :) plus teda občas i různý mutanty, který jsou taky dost povedený. Dneska je oproti Wolfovi nebo Bioshocku tahle hra trochu neprávem takřka zapomenutá. Asi je to částečně i tím, že když děláme příběh postavený na cestování v čase, tak se nemáme šanci vyhnout hromadě paradoxů, které prostě naprosto nedávají smysl. Navíc Wolf měl tu alternativní historii o několik řádů promakanější a provazanou do samotné hry. Tady je ta historie převedena jenom v několika i game videích.
Každopádně kdo měl rád Wolfa a Bioshock, tak směle do toho. Singularity je opravdu důstojným meshupem těchto dvou pecek a určitě stojí za zahrání.

Uncharted 4: A Thief's End /22 hodin/#dohrano
Moje první setkání se slavnou PS Uncharted sérií. No když to porovnám s jinou sérií, kde mám dost her odehranejch - Tomb Raider, tak vítězně mi vychází právě Tomb Raider. Uncharted 4 má dobrej příběh, zajímavý a kvalitně podaný postavy, působí dost filmově...ale na druhou stranu se mi to tak nějak hůř hrálo. Víc záseků, zase problém s nevyváženou obtížností, kdy člověk většinu hry dává na pohodu na hard a pak přijde dost přehnaná bitva a musí to zase snižovat. Nejdelší zásek jsem měl u finálního souboje, kdy jsem i zvažoval, že se na to vykašlu a místo sem pošlu hru vedle do Losers :). Pro mě dost nepochopitelný, když si hra celou dobu hraje spíš na střílečku, člověk si zvyká na ten styl a ve finále přijde změna. A aspon mně to přišlo dost tuhý, anebo mi to nesedlo. Ještě na mě v rámci Collection čeká Uncharted: The Lost Legacy, ale do toho se pustím až někdy časem..

DEEFHA: Pokračoval bych zde :)

In the Raven Shadow on Steam
https://store.steampowered.com/app/656570/Ve_stnu_havrana/

Spider-Man 2 /27hod/PS5/ #dohrano

Parádní blockbuster hra. Vhodná nejspíš pro každého. Do platiny mi schází věnovat hře ještě tak 3-4 hodiny, ale prozatím odkládám. Kde Miles byl lehce nadprůměrná hra, spíše průměrná, tak Spider-man 2 je naprosto excelentní. Spolu s Arkham City na mém topu superhrdinských her. Insomniac se vytáhli a i když bych jako další hru radši Daredevila, dostaneme Wolverina...taky dobře.

Hlavní plusy-

Technické zpracování - hra se hýbe v 60fps naprosto bezchybně a vypadá božsky. Ani jednou se mi necukla, souboje parádní a intuitivní a gamepad s haptikou pracuje skvěle.

New York- zpracování města je výborné, jsem rád že přidali Queens a Brooklyn. Město mám v reálu prochozené a rád jsem navštěvoval známá místa. Velice věrné zpracování, jen je škoda že nejde vstupovat do budov. Třeba Grand central by bylo fajn. Zpracování je ale boží, obrovský posun proti předchozím dílům.

Příběh- Mnohem temnější, mnohem propracovanější. Autoři v podstatě vzali jedny z nejlepších Spideyho příběhů, podívali se na ně z jiného úhlu a trochu promixovali. Tahle verze se nemá za co stydět a Spidey v černém obleku vypadá stejně jako před třiceti lety na obálce ze Semicu tak, jak si ho pamatuju. Jen bych klidně šel u záporáků trochu více do hloubky, pro lidi, kteří originál neznají.

Vizuál, výprava atd...vše perfektní, množství oblečků je skvělé, vedlejší mise nenudí...ten obří rozpočet je na hře znát.

Minusy-

MJ je dost ošklivá, v podstatě ani všechny filmy, ani hry se nepřiblížili mojí představě kterou mám odmala v hlavě.

Uvítal bych více stealth misí, které tu jsou ve velice malé míře.

Jinak nic, ta hra se může řadit směle vedle RE4 remaku nebo GoW Ragnarok.

Polda (1998) / Steam Deck / 4 hodiny / #dohrano

Devadesátkové point & click adventury, speciálně ty tuzemského původu - to je prostě něco, co člověk musel zažít :-) Hrál jsem jich tehdy hodně, ale nedohrál prakticky žádnou. No, možná první Horké léto, ale už si tím nejsem moc jistý. Jo a vlastně Agent mlíčňák! Ten byl sice původně polský, ale díky kongeniálnímu překladu (to se Andrew opravdu překonal) ho mám zafixovaného jako českou hru. Ale to jsem odbočil.

Občas dostanu chuť si některou z těch her znovu zahrát a třeba i konečně dohrát... Ale už nemám tolik trpělivosti, abych náhodně kombinoval věci z inventáře na všechno kolem a doufal, že to něco udělá (logické postupy nejsou nejsilnější stránkou tohohle typu her). A taky jsou s tím různé technické problémy, kupříkladu původní DOSovou verzi prvního Poldy je na moderním HW prakticky nemožné rozběhnout a hrát mobilní verzi se mi nechtělo. Tenhle týden ale vyšla dlouho slibovaná Steam verze, takže jsem zajásal, vysolil kilo a za pár hodin bylo vymalováno.

Na rozdíl od dvojky, která je na Steamu už nějakou dobu, se nejedná o remaster, ale opravdu o tu samou verzi, kterou jsem hrál před pětadvaceti lety. A jak jsem zjistil, tak jsem se tehdy dostal docela daleko, i když rozhodně ne takhle rychle. Prakticky všechno jsem si teď totiž dokázal vybavit, všechny ty typické triky typu "zkus ten zámek otevřít třikrát, protože na první ani na druhý pokus se nic nestane" nebo "máš sice inventář plný věcí, ale ve skutečnosti jich budeš potřebovat jen pár a zbytek je tam jen na zmatení", případně "pokud je na nástěnce lístek s informací, tak tam pravděpodobně za nějakou dobu bude další lístek s něčím úplně jiným". Prostě klasické adventurní podrazy jak si je pamatujeme.

Konečně jsem se tedy proklikal k závěru hry, který mě docela překvapil (zejména tím, jak byl uspěchaný). Celkově jsem byl ale spokojený a uznávám, že hlavně ten profi dabing musel v době vzniku fungovat jako opravdu velké lákadlo. Po všech těch letech si tedy konečně můžu odškrtnout další rest a možná, možná se pustím i do něčeho dalšího, dokud jsem v ráži. Třeba 7 dní a 7 nocí - to jsem taky nedohrál. Ale možná, že jsem ani o moc nepřišel... :-)

Batman: Arkham Origins (2013) / PS3 / 19,5 hodiny / #dohrano

Když se z hraní stane povinnost aneb další challenge na Infinite Backlog je úspěšně za mnou. Před lety jsem dohrál Arkham Knight a bylo to vynikající. Žádný z předchozích dílů Arkham série jsem nikdy nehrál, takže jsem to teď sfouknul během tří měsíců v jednom zátahu. Origins mi logicky vyšlo na konec, no a upřímně... Už těch netopýrů bylo trochu moc.

Kdybych hrál hry tehdy kdy vycházejí, tak bych byl za Origins možná rád. Zpříjemnilo by mi čekání na Arkham Knight, ačkoli po Arkham City bych byl možná trochu zklamaný. Ona to není špatná hra, to určitě ne. Takový lehký nadprůměr, řekl bych. Potíž je spíš v tom, že oproti Arkham City přináší minimum inovací - což by nemuselo být na škodu, pokud by z toho nebylo tak strašně znát, že tahle hra vznikla čistě jen pro peníze. Prostě aby ve dvouletém intervalu něco vyšlo a zaplnila se pauza při čekání na dokončení dalšího "regulerního" dílu.

Asylum 2009, City 2011, Origins 2013, Knight 2015. Tohle je prostě neúprosná matematika a díky ní vzniklo něco, co do celé série na první pohled moc nazapadá. Origins vypadá trochu jinak, hraje se trochu jinak, všechno je takové jakoby menší, jednodušší, méně detailní, málo propracované, nebo jak to říct... Však to taky dělalo úplně jiné studio než všechny ostatní díly, a je to fakt znát. Prostě mě všechny aktivity bavily o moc méně, než třeba i v tom úplně prvním dílu, který se prakticky celý odehrává někde uvnitř.

Tady je přitom docela pěkné a rozlehlé město... Ve kterém jsou tak nějak naházené různé věci, které je potřeba zničit / sesbírat / objevit a někam se tím posunout nebo za to něco dostat. Klasika Arkham her, žejo? No, ale tady to prostě nějak nefunguje. Nedokázal jsem se do toho ponořit, netěšil jsem se na to, co bude dál. Možná za to může ta zimní atmosféra, pořád padá sníh a fouká vítr, všechno je temné nebo aspoň šedivé, Batvision pohled je vyloženě divný... A vlastně dokud se konečně neobjeví Joker, tak je všechno děsná nuda. No, neužíval jsem si to.

Ale dohrát jsem to musel! :-) Teď si dám na chvíli od Batmana pokoj, protože tři netopýří hry za sebou - to bylo už asi opravdu moc i na mě. A to mám žluto-černé logo i na rohožce před vchodem do bytu. Teď si prostě dám... Něco úplně jiného. Na cestě mám pár her pro X360, tak asi něco takového. Já mám tuhle generaci konzolí prostě nejradši.

DEEFHA: hra se mi líbila, ale znova už bych ji nehrál, prakticky žádný příběhový hry nehraju víc krát, na to mám moc dlouhej backlog 😁 (kromě teda soulsovek, aktuálně jsem rozjel Elden ring, abych se připravil na červen 😁)

Metal Slug 6 (2006) @ Metal Slug Anthology (2007/2016) / PS5 / 1,5 hodiny / #dohrano

Labutí píseň celé série jsem si nechal na závěr, ačkoli úplně poslední sedmičku už mám dohranou. Šestka je díl, který vůbec poprvé nevyšel na Neo Geo, ale aspoň vyšel na arkádovou platformu Sammy Atomiswave (to bylo něco mezi Dreamcastem a NAOMI). Sedmička už pak vyšla jen na Nintendo DS (a její remake pod označením XX na PlayStation 2), protože s arkádama už byl tou dobou víceméně konec... Z toho důvodu považuju šestku za poslední důstojné rozloučení s Metal Slug érou, a nakonec ona i tak byla zamýšlená - jako pocta k desátému výročí celé série.

Šestý díl evidentně běží na jiném enginu. Na první pohled jsou sprity oproti předešlým dílům trochu větší, ale engine umí odzoomovat a ukázat scénu v pohledu z větší vzdálenosti, což je efektní a využívá se to samozřejmě hlavně u bossfigtů. Pozadí levelů jsou stylově odlišná oproti předešlým dílům - místo ručního pixelartu spíš připomínají digitalizované lowres fotky (stejný styl je pak použitý i v sedmém dílu). Postav na výběr je šest místo čtyř (Eri nechybí!) a každá z nich má nějakou drobnou speciální výhodu. Celkově je možné mít dvě různé zbraně a mezi nimi přepínat.

Jinak pokud to měla být pocta, tak je to pocta se vším všudy :-) Příběh je epický (fakt tu je), postavy jsou staří známí, občas vykoukne odkaz na předchozí díly (třeba létající piraně z trojky) a kromě dobře známých zlých ošklivých emzáků je tu nová, ještě zlejší a ošklivější rasa. Proti té se nakonec musí všichni spojit, k čemuž hráči pomáhá například i kulometný oslík zapřažený do vozíku s kanónem - můj oblíbený Super Vehicle hned po legendárním kulometném velbloudovi. Bossové jsou obrovští, několikafázoví a hnusně obtížní, protože mince se přece musí sypat!

Hru jsem každopádně hrál nadvakrát. Poprvé jsem totiž v úvodu omylem odmáčknul easy obtížnost, což je tedy taky novinka - můžete si zvolit mezi easy a hard. Přičemž hard je vlastně standardní obtížnost, na jakou jsou všichni zvyklí z předchozích pěti dílů. Easy je oproti tomu vyloženě pro kojence: základní zbraní je misto pistole rovnou heavy machine gun s nekonečnou municí (!), počet nábojů do ostatních zbraní je dvojnásobný a při continue dostanete ještě navíc bednu granátů... Ovšem takováhle easy hra končí už čtvrtou misí - to znamená že si vůbec nezahrajete poslední level a místo něj vidíte jen nápis "To be continued" :-O Vůbec nevím, k čemu měla takováhle obtížnost sloužit, no ale když už jsem ji rozehrál, tak jsem teda doslova prošel až na konec. Teprve potom, když jsem hrál na "hard", jsem se konečně cítil jako doma :-)

Takže ano, bylo to krásné a bylo toho dost. Challenge na Infinite Backlog mám tím pádem splněnou, nicméně ještě si stejně zahraju ty dvě vylepšené verze: X čili vylepšenou dvojku a XX neboli vylepšenou sedmičku, abych to měl skutečně všechno komplet. Každopádně kolekce Metal Slug Anthology na PlayStation má naprosto neodolatelný poměr cena / výkon, zvlášť za to aktuální kilčo (sleva platí do dnešní půlnoci). Jděte do toho!

METAL SLUG ANTHOLOGY™
https://www.playstation.com/en-cz/games/metal-slug-anthology/