DEEFHA: Tak to já ve svý době dohrál snad vše Polda 1-4, Ve stinu havrana, Posel smrti, nebo třeba Gooka a Neverhood :D dřív jsem jel point and click adventury fakt nejvíc :D a to byla kolikrát zábava i na měsíce... :D

DEEFHA: Pokračoval bych zde :)

In the Raven Shadow on Steam
https://store.steampowered.com/app/656570/Ve_stnu_havrana/

Polda (1998) / Steam Deck / 4 hodiny / #dohrano

Devadesátkové point & click adventury, speciálně ty tuzemského původu - to je prostě něco, co člověk musel zažít :-) Hrál jsem jich tehdy hodně, ale nedohrál prakticky žádnou. No, možná první Horké léto, ale už si tím nejsem moc jistý. Jo a vlastně Agent mlíčňák! Ten byl sice původně polský, ale díky kongeniálnímu překladu (to se Andrew opravdu překonal) ho mám zafixovaného jako českou hru. Ale to jsem odbočil.

Občas dostanu chuť si některou z těch her znovu zahrát a třeba i konečně dohrát... Ale už nemám tolik trpělivosti, abych náhodně kombinoval věci z inventáře na všechno kolem a doufal, že to něco udělá (logické postupy nejsou nejsilnější stránkou tohohle typu her). A taky jsou s tím různé technické problémy, kupříkladu původní DOSovou verzi prvního Poldy je na moderním HW prakticky nemožné rozběhnout a hrát mobilní verzi se mi nechtělo. Tenhle týden ale vyšla dlouho slibovaná Steam verze, takže jsem zajásal, vysolil kilo a za pár hodin bylo vymalováno.

Na rozdíl od dvojky, která je na Steamu už nějakou dobu, se nejedná o remaster, ale opravdu o tu samou verzi, kterou jsem hrál před pětadvaceti lety. A jak jsem zjistil, tak jsem se tehdy dostal docela daleko, i když rozhodně ne takhle rychle. Prakticky všechno jsem si teď totiž dokázal vybavit, všechny ty typické triky typu "zkus ten zámek otevřít třikrát, protože na první ani na druhý pokus se nic nestane" nebo "máš sice inventář plný věcí, ale ve skutečnosti jich budeš potřebovat jen pár a zbytek je tam jen na zmatení", případně "pokud je na nástěnce lístek s informací, tak tam pravděpodobně za nějakou dobu bude další lístek s něčím úplně jiným". Prostě klasické adventurní podrazy jak si je pamatujeme.

Konečně jsem se tedy proklikal k závěru hry, který mě docela překvapil (zejména tím, jak byl uspěchaný). Celkově jsem byl ale spokojený a uznávám, že hlavně ten profi dabing musel v době vzniku fungovat jako opravdu velké lákadlo. Po všech těch letech si tedy konečně můžu odškrtnout další rest a možná, možná se pustím i do něčeho dalšího, dokud jsem v ráži. Třeba 7 dní a 7 nocí - to jsem taky nedohrál. Ale možná, že jsem ani o moc nepřišel... :-)

Batman: Arkham Origins (2013) / PS3 / 19,5 hodiny / #dohrano

Když se z hraní stane povinnost aneb další challenge na Infinite Backlog je úspěšně za mnou. Před lety jsem dohrál Arkham Knight a bylo to vynikající. Žádný z předchozích dílů Arkham série jsem nikdy nehrál, takže jsem to teď sfouknul během tří měsíců v jednom zátahu. Origins mi logicky vyšlo na konec, no a upřímně... Už těch netopýrů bylo trochu moc.

Kdybych hrál hry tehdy kdy vycházejí, tak bych byl za Origins možná rád. Zpříjemnilo by mi čekání na Arkham Knight, ačkoli po Arkham City bych byl možná trochu zklamaný. Ona to není špatná hra, to určitě ne. Takový lehký nadprůměr, řekl bych. Potíž je spíš v tom, že oproti Arkham City přináší minimum inovací - což by nemuselo být na škodu, pokud by z toho nebylo tak strašně znát, že tahle hra vznikla čistě jen pro peníze. Prostě aby ve dvouletém intervalu něco vyšlo a zaplnila se pauza při čekání na dokončení dalšího "regulerního" dílu.

Asylum 2009, City 2011, Origins 2013, Knight 2015. Tohle je prostě neúprosná matematika a díky ní vzniklo něco, co do celé série na první pohled moc nazapadá. Origins vypadá trochu jinak, hraje se trochu jinak, všechno je takové jakoby menší, jednodušší, méně detailní, málo propracované, nebo jak to říct... Však to taky dělalo úplně jiné studio než všechny ostatní díly, a je to fakt znát. Prostě mě všechny aktivity bavily o moc méně, než třeba i v tom úplně prvním dílu, který se prakticky celý odehrává někde uvnitř.

Tady je přitom docela pěkné a rozlehlé město... Ve kterém jsou tak nějak naházené různé věci, které je potřeba zničit / sesbírat / objevit a někam se tím posunout nebo za to něco dostat. Klasika Arkham her, žejo? No, ale tady to prostě nějak nefunguje. Nedokázal jsem se do toho ponořit, netěšil jsem se na to, co bude dál. Možná za to může ta zimní atmosféra, pořád padá sníh a fouká vítr, všechno je temné nebo aspoň šedivé, Batvision pohled je vyloženě divný... A vlastně dokud se konečně neobjeví Joker, tak je všechno děsná nuda. No, neužíval jsem si to.

Ale dohrát jsem to musel! :-) Teď si dám na chvíli od Batmana pokoj, protože tři netopýří hry za sebou - to bylo už asi opravdu moc i na mě. A to mám žluto-černé logo i na rohožce před vchodem do bytu. Teď si prostě dám... Něco úplně jiného. Na cestě mám pár her pro X360, tak asi něco takového. Já mám tuhle generaci konzolí prostě nejradši.

DEEFHA: hra se mi líbila, ale znova už bych ji nehrál, prakticky žádný příběhový hry nehraju víc krát, na to mám moc dlouhej backlog 😁 (kromě teda soulsovek, aktuálně jsem rozjel Elden ring, abych se připravil na červen 😁)

Metal Slug 6 (2006) @ Metal Slug Anthology (2007/2016) / PS5 / 1,5 hodiny / #dohrano

Labutí píseň celé série jsem si nechal na závěr, ačkoli úplně poslední sedmičku už mám dohranou. Šestka je díl, který vůbec poprvé nevyšel na Neo Geo, ale aspoň vyšel na arkádovou platformu Sammy Atomiswave (to bylo něco mezi Dreamcastem a NAOMI). Sedmička už pak vyšla jen na Nintendo DS (a její remake pod označením XX na PlayStation 2), protože s arkádama už byl tou dobou víceméně konec... Z toho důvodu považuju šestku za poslední důstojné rozloučení s Metal Slug érou, a nakonec ona i tak byla zamýšlená - jako pocta k desátému výročí celé série.

Šestý díl evidentně běží na jiném enginu. Na první pohled jsou sprity oproti předešlým dílům trochu větší, ale engine umí odzoomovat a ukázat scénu v pohledu z větší vzdálenosti, což je efektní a využívá se to samozřejmě hlavně u bossfigtů. Pozadí levelů jsou stylově odlišná oproti předešlým dílům - místo ručního pixelartu spíš připomínají digitalizované lowres fotky (stejný styl je pak použitý i v sedmém dílu). Postav na výběr je šest místo čtyř (Eri nechybí!) a každá z nich má nějakou drobnou speciální výhodu. Celkově je možné mít dvě různé zbraně a mezi nimi přepínat.

Jinak pokud to měla být pocta, tak je to pocta se vším všudy :-) Příběh je epický (fakt tu je), postavy jsou staří známí, občas vykoukne odkaz na předchozí díly (třeba létající piraně z trojky) a kromě dobře známých zlých ošklivých emzáků je tu nová, ještě zlejší a ošklivější rasa. Proti té se nakonec musí všichni spojit, k čemuž hráči pomáhá například i kulometný oslík zapřažený do vozíku s kanónem - můj oblíbený Super Vehicle hned po legendárním kulometném velbloudovi. Bossové jsou obrovští, několikafázoví a hnusně obtížní, protože mince se přece musí sypat!

Hru jsem každopádně hrál nadvakrát. Poprvé jsem totiž v úvodu omylem odmáčknul easy obtížnost, což je tedy taky novinka - můžete si zvolit mezi easy a hard. Přičemž hard je vlastně standardní obtížnost, na jakou jsou všichni zvyklí z předchozích pěti dílů. Easy je oproti tomu vyloženě pro kojence: základní zbraní je misto pistole rovnou heavy machine gun s nekonečnou municí (!), počet nábojů do ostatních zbraní je dvojnásobný a při continue dostanete ještě navíc bednu granátů... Ovšem takováhle easy hra končí už čtvrtou misí - to znamená že si vůbec nezahrajete poslední level a místo něj vidíte jen nápis "To be continued" :-O Vůbec nevím, k čemu měla takováhle obtížnost sloužit, no ale když už jsem ji rozehrál, tak jsem teda doslova prošel až na konec. Teprve potom, když jsem hrál na "hard", jsem se konečně cítil jako doma :-)

Takže ano, bylo to krásné a bylo toho dost. Challenge na Infinite Backlog mám tím pádem splněnou, nicméně ještě si stejně zahraju ty dvě vylepšené verze: X čili vylepšenou dvojku a XX neboli vylepšenou sedmičku, abych to měl skutečně všechno komplet. Každopádně kolekce Metal Slug Anthology na PlayStation má naprosto neodolatelný poměr cena / výkon, zvlášť za to aktuální kilčo (sleva platí do dnešní půlnoci). Jděte do toho!

METAL SLUG ANTHOLOGY™
https://www.playstation.com/en-cz/games/metal-slug-anthology/

NARKOTIX: Co je ta jedna chybějící trofej? :-)

Book of Demons / 12h / PC / #dohrano

Pustil jsem se znovu do papírového pekla abych píchnul archdemona znovu a tentokrát ne s wariorem ale s mágem. Třeba to dam časem i za rogunu. Je to fajn, je to návykové. Cross mezi deskovkou a akcnim rpg, deckbuilding. Může strčit do kapsy D4 :D

Like a Dragon: Infinite Wealth / 96h51m / #dohrano

Full Void / 3 hodiny / #dohrano
Po brutálním UFO jsem opět zkusil druhý díl Terror from the deep kde jsem tedy na Superhuman obtížnosti velmi rychle zjistil, že se absolutně nechytám. Ostatně dvojku jsem nikdy nedohrál ani na nejmenší obtížnost a tak jsem si řekl, že na čas na UFO seru. Řekl jsem si, že jsem měl hodně rád Another World a vyseal mi v backlogu tahle hra, která se v promu vyloženě na Another world odkazuje. A jako jo, atmosféra fajn, pixelart hezkej ale není to úplně ono. Puzzly takový spíš mechanický. U AW jsem i po padesátém hraní měl pocit, že to je skutečnej příběh. Tady to bylo prostě několik náhodně pohazenych obrazovek za sebou. Ale jako jo. Krátký, hezký, koupit ve slevě můžu doporučit.

OMNISLASH: Hele nasralo mě že muton vždycky sežral klidně i 5 zásahu laserovou puškou. U Plasma kulometu to byly vždycky max 3 rány a šel k zemi. Navíc jak je furt nosej ufoni, tak jsem měl plný sklady kulometů i zásobníků.

JUNGLER: Dost dobry! A naprosty souhlas se vsim. Bmw: Plasmovy kulomet nejoblibenejsi zbran? :)

XCOM-UFO DEFENSE (superhuman-ironman) \ 45 hodin \ Steam deck \ #dohrano

moje srdcovka. Poprve se mi podarilo tuhle absolutni legendu pokorit na maximalni obtiznosti. Z pohledu atmosfery je imho prvni ufo dodnes naprosto neprekonany. Oba rebooty mam moc rad ale na tuhle klasiku se proste nechytaj. Btw bez brutalniho trenovani psi jednotek si to vubec na teto obtiznosti nedovedu predstavit. polovina uvedene herni doby bylo zoufale trapeni v neuspesnem runu kde jsrm se jako vzdy na psi trenink vybodl. Kdyz mi pak komplet wipnuli 2 nejlepsi squady, tak bylo jasno. :)

Metal Slug 7 (2009) / NDSi XL / 1,5 hodiny / #dohrano

Z celé Metal Slug série už mi zbývá jen šestý díl. Ten jsem sice v rámci Metal Slug Anthology rozehrál, ale je v tom trochu háček, který vysvětlím až budu mít dohráno. Chtěl jsem si teď místo toho zahrát poslední sedmý díl, resp. jeho upgradovanou verzi nazvanou XX, která je na PS4/5 k dostání samostatně (původní sedmička totiž vyšla jen a pouze na Nintendo DS). Nicméně jsem musel neplánovaně odjet z Prahy na víkend pryč, takže změna plánu - v kupé EC Metropolitan jsem se nakonec opravdu pustil do původní sedmičky na mém oblíbeném vínovém DSi XL.

Tenhle poslední díl jsem nikdy nehrál, není totiž součástí kolekce Anthology, kterou jsem celou odehrál už před pár lety na PSP. Navíc já na Nintendích mašinkách obecně moc nehraju, takže to pro mě byl tak trochu zážitek :-) Na displeji DSi každopádně vypadá Metal Slug hrozně nezky (na horním; "mapu" na spodním považuju za naprostou zbytečnost), ale celou dobu mi strašně moc chyběl levý analog. Metal Slug mám prostě spojený s automaty ve videohernách a nezbytným "kvedláním" joysticku, hrát to na D-padu prostě bylo na některých místech opravdu utrpení.

Nicméně hra jako taková je samozřejmě parádní, taková pocta všem předchozím dílům. Z každého z nich je v sedmičce kousek - nějaká potvora nebo sampl nebo třeba jen sprite, který ale na první pohled poznáte. Celé se to sice hýbe i chová maličko jinak, pozadí levelů mají trochu jiný charakter (místy vypadají jako zdigitalizované low-res fotografie), ale pořád je to Metal Slug. A kurevsky těžký, řekl bych že asi nejtěžší ze všech dílů. I na mou oblíbenou prostřední obtížnost jsem už v průběhu druhé mise narazil na to, že mi došly kredity, protože to pořád hraju jako prase .-) a sedmička nemá tradiční arkádový free-play mód s nekonečným přihazováním kreditů. Tak to se ale nedalo nic dělat a musel přijít ke slovu "Unlimited continues" cheat - já jsem na to prostě zvyklý. Pak už se tím za tradiční hodinku prokousat dá, ale zapotil jsem se i tak.

Bossové jsou mechaničtí, obrovští, komplikovaní a několikafázoví. Ten poslední je nějaká robotická chobotnice, jejíž každé jedno chapadlo udoláváte zvlášť, na každé musíte trochu jinou taktikou a když se jich konečně zbavíte, tak je tu ještě hlava. To všechno za neustálého skákání po kamenech plovoucích na povrchu lávového jezera, kde se celý finální souboj odehrává. Je to naprostý masakr a nedokážu si představit, jak by se sem někdo dokázal s limitovaným počtem pokračování vůbec dostat, natož pak ještě vyhrát. A to ani když je v sedmičce k osedlání Slug Giant - největší Super Vehicle, jaký je v celé sérii k vidění. Bullet hell je tentokrát prostě tak masivní a napředvídatelný, že často přežijete opravdu jen pár sekund a je zase po vás.

Tady sebelepší skill nepomůže, prostě musíte mít kapsu plnou drobných :-)