PALADIUS: cetl jsem fallou2 a rikal jsem si, co to bylo za speed run, nez se mi nacetly obrazky :)

FlatOut 2 / 12 hodin / #dohrano

Co dodat, kult :)

JUNGLER: ¯\_(ツ)_/¯

PALADIUS: = hele tak moc mě to nebavilo, že jsem to celý dohrál a hned jdu na druhej díl :D

NAGASAWA: hele, google poradil - zmrazit talismanem, najít, kde má zadek a purgnout :-)

přidávám ještě jeden screenshot hlavního antagonisty :-)

LEFTY: Sanguine Dancer byla hrozna svine, ale jak jsem tak koukal, tak to byla potvora z DLC, ktera mela zneprijemnovat zivot az pozdeji a holt jsme ji schytali na prvni dobrou.

Ghostwire: Tokyo / PS5 / 25 hodin / #dohrano
Hele, asi nebudu sdílet všeobecný nadšení. Co mě u té hry udrželo do konce byla estetika Tokya, jinak bych to asi odložil. Vizuálně je to mazec, ale podráží si to nohy věčnou tmou a deštěm. Haptika mě spíš srala, zejména při "grabbing cores". Příběh nezvládají vyprávět zajímavě, snažil jsem se furt něčemu zabránit, ale nevěděl jsem proč. Konec to teda hodně vylepšil, ale too little, too late.
Co musím vyzdvihnout jsou japonské blbinky okolo - krmení psů, drbání koček, nákupy v konbini, kousky nesouvisejících informací okolo. Nejvíc jsem byl urvanej z toho, jak japonskou duchařskou mystiku yokai využili k designu monster, to byla krása (ale fuck you very much, Sanguine Dancer).

Hellblade: Senua's Sacrifice / 13 hodin / #dohrano

Omlouvám se všem zdejším milovníkům walking simulátorů a severské mytologie, ale neoslovilo mě ani jedno. Jasně, je to spíš takový storytelling, tudíž primitivní dvoutlačítkový combat a nenáročné hádanky chápu, gameplay totiž hraje druhé housle. Na druhou stranu, moc hezky se na to kouká a s 7.1 sluchátky je to fakt audio slast. Zdráhám se podobné typy děl brát jako hry, za mě je to spíš takový interaktivní film. To ale není kritika - jen prostě nejsem cílovka.

Každopádně, už se mi stahuje dvojka. na UE5 jsem fakt zvědavej, z videí to vypadá nádherně...

Indika / 5 hodin / PS5 / #dohrano

Indika je nezávislým projektem ruského studia Odd Meter, odehrávající se v alternativním Rusku devatenáctého století. Zhruba rok před dokončením projektu zahájilo Rusko útok na Ukrajinu. Ze země utekly stovky tisíc Rusů. Někteří jen před tím, aby nemuseli narukovat zatímco dál v hostitelských zemích velebí Putina. Naopak řada Rusů utekla před režimem a obavou z perzekucí při utahování šroubů. Mezi druhou skupinu patřila většina osazenstva studia, jehož vedoucí okomentoval situaci tak, že žijí v noční můře a v situaci, která neměla nikdy nastat. S rozpracovanou Indikou se 14 vývojářů usadilo v Kazachstánu a Indiku dokončilo.

Jak se momentálně ukazuje, tak odchod byl evidentně dobrým nápadem, protože s tématy které Indika řeší by si studio v Rusku vykoledovalo leda tak řadu problémů. Proč? Indika totiž sleduje osudy stejnojmenné pravoslavné sestry, kdy scénář tepe jak do církve, tak do nastavení ruského světa a vykresluje ho jako surrealistické a poměrně depresivní peklo plné bizarních výjevů, které mají odraz nejen v ruské literatuře.

Indika je poměrně krátkou hrou. Pohodlně se vejdete do nějakých 3-5 hodin. Pokud bych ji měl k něčemu přirovnat, tak k Inside ve 3D s několika víceméně primitivními hádankami. Po uvedení traileru jsem měl upřímně trochu vyšší očekávání. Úvod v klášteře působí fantasticky a já si říkal, že to vypadá na nenápadný herní a poměrně originální klenot, ale po chvíli vás sestra představená vypustí do světa a Indice začne padat řetěz a promění se ve víceméně tuctovou adventuru, kdy putujete, potkáváte bizarní výjevy, taháte za páky, šplháte a řešíte stokrát viděné puzzly.

Co ovšem Indiku posouvá postupem času nad průměr podobných nezávisláren je naprosto precizní ruský dabing, zabarvení hlasu hlavní hrdinky, její mimika, permanentní pocit zmaru a závěr, který je tak sympaticky šílený, že mě nakonec mrzelo, že pouť Indiky tak rychle skončila. Pokud by se historie vydal jiným směrem, studio se částečně nerozpadlo a tahle ruská parta mohla do Indiky investovat víc času, prostředků a nápadů víc vizuálních nápadů tak by to byl nezapomenutelný kousek.

Pomrkávání od vývojářů pro trophy hunters pobavilo. Platina s názvem Chamtivost pobavila, stejně jako trofej za vyhnutí se screenshotům v určitém momentu s názvem Zdrženlivost.

8/10

SWAMP_ASS: Ja sem nekdy vloni taky dal Hades jako dohrano, kdyz jsem udelal uspesny pruchod, ale pak jsem to hral dal a zjistil, ze to je vlastne jen konec zacatku. Je tam jeste hrozne moc co objevovat a delat.

HADES/ PC/ 20 hodin/ #dohráno

Teda dohráno, sejmul jsem final bosse no a každej kdo hrál ví...celej run jsem stihnul za 34 minut, šlo o 39 průchod.
Osvěžující hra se svižným tempem, už jsem psal vedle, že mne ohromně bavila křivka obtížnosti spolu s neustálým přísunem nových dovedností a mechanik, které vás nutí se něco stále učit.
Budu se do hry později vracet, teď se půjdu zpět pinožit do DS3.

LEFTY: Jj, kvalita se z meho pohledu dost ruzni, ale jinak nezalezi na tom, kde clovek zacne. Ty dily jsou zcela zcela separe a krom autoru je nic moc nespojuje

LEFTY: Dokonce bych si troufl říct, že je to aktuálně ten nejlepší možnej start

Ha, tak asi dobrý:

Final Fantasy is mostly an anthology series with primary installments being stand-alone role-playing games, each with different settings, plots and main characters, but the franchise is linked by several recurring elements, including game mechanics and recurring character names

Paranormasight: The Seven Mysteries of Honjo/Steamdeck/12 hodin/ #dohrano
Sympatická vizuální novela, trochu horor, trochu detektivka. Pět hlavních postav se v noci setkává v Tokyu. Ke každému z nich se záhadně dostává kámen, který umožní za určitých podmínek zabíjet a nasbírat tak duše. Kdo jich nasbírá dost, ten může zahájit rituál a vrátit z říše mrtvých koho si přeje. Příbehy jednotlivých postav se samozřejmě propletou a...dál už nebudu nic prozrazovat :-)

Dobrovolně přiznávám, že jsem párkrát při záseku sáhnul pro návod.

OMNISLASH: Přesně tak. Navazuješ přesně tam, kde Intergrade končí. Dokážu si představit, že člověk začne hrát i jen čistě po Remaku, bez Intergrade, ale pár věcí okolo Yuffie pak nebude dávat takovej smysl.

Final Fantasy VII Rebirth/PS5/102 hodin/#dohrano
Hodně toho už řekl kolega TAP. Po dvojím dohrání remaku GEE jsem do Rebirthu naskočil hned v den vydání. Nezapomenutejnej, dlouhatánskej roadtrip s postavama, který nejde nemilovat. Japonci pojali open world poctivě a je krásně vidět, že brali jen to nejlepší - inspirace Horizonem, Yakuzou, Ghost of Tsushima, ale třeba i Inscryption je tu vidět na první dobrou a není se za co stydět. Minimálně třetinu hry jsem strávil v minihrách - chocobové, piano, střílečky, to všechno jsem vytěžil naplno. Soubojovej systém je jednoduchej a neuvěřitelně bohatej zároveň.

Samozřejmě je ale co vytýkat - performance mód by mohl vypadat líp, prakticky není možný side aktivity vynechat, protože jinak člověk nenaleveluje (ale taky kdo by to dělal?).

Nepochybuju, že Rebirh uvidíme prakticky ve všech seznamech na letošní GOTY a nemůžu se dočkat za pár let závěrečnýho dílu trilogie.

Bramble: The Mountain King (2023) / XSS / 6 hodin / #dohrano

Lineární adventurka s překvapivě hutnou atmosférou a místy až fotorealistickým vizuálem. Za atmosféru mohou severské folklorní příběhy, kterými je hra volně inspirovaná, a musím říct, že místy je to opravdu nečekaný masakr (rozhodně na to, že hlavními hrdiny jsou dvě malé děti). Za vizuál může UE4, díky němuž některé lokace vypadají opravdu fantasticky (nicméně některé naopak vypadají tak hnusně, že je snad dělalo nějaké úplně jiné studio pro jiný projekt). Stylem mi to trochu připomnělo Unravel, ovšem je to o několik levelů temnější. Hratelností pak třeba Limbo, tam by i ta temnota seděla a umírat budete v jednom kuse. Plus občas do toho vstoupí jednoduchý rébus a dokonce i několik překvapivě obtížných bossfightů (je to trochu akčnější adventura).

Za zmínku rozhodně stojí i hudba - tu si klidně kupte, pokud to je váš šálek kávy. Další screenshoty jsou zde [DEEFHA @ GameShots :: screenshoty z her] a závěrem jen upozorňuju, že v pohybu to vypadá mnohem líp.