Uncharted 3: Drake's Deception Remastered (2011/2015) / PS5+Portal / 9 hodin / #dohranoDobrou hru poznám podle toho, že se od ní doslova nedokážu odtrhnout, přetahuju čas vymezený pro session, nedělám pauzy a obvykle je výsledkem zánět spojivek. S remasterovanou
Nathan Drake Collection jsem během posledních deseti dnů strávil pětatřicet hodin a včera už jsem mazal do lékárny pro Maxitrol :-)
Uncharted hry vás po rozehrání opravdu jen tak nepustí a trojka je v tomhle směru asi nejvýraznější. Od Londýna až po Rub al-Chálí!
Rozhodně je dobře, že jsem hrál všechny tři hry za sebou. Měl jsem tak mnohem větší požitek z příběhu, který v jedničce zlehka představil hlavní postavy, aby s nimi ve dvojce rozehrál velkolepou partii a nakonec ve trojce ukázal, jak to vlastně celé začalo. Všechno do sebe krásně zapadlo a kdyby tahle trilogie byla uzavřená, asi by to úplně stačilo. O to víc se ale těším na čtyřku. Elena jako dobrý, ale ve druhé polovině hry jsem Chloe prostě postrádal :-)
Potěšilo mě, že oproti dvojce tentokrát nebyla žádná povinně stealth pasáž, protože ty já nemám moc rád (asi proto, že mi nejdou). Naopak fajn byly ručni souboje nablízko, kterých jsem mnohokrát využil místo střílení ze dvou metrů. Ostatně i finální bossfight je tentokrát pěstní a lehce QTE, ale ani to mi nijak nevadilo - naopak. Bylo to příjemné osvěžení po všem tom předchozím střílení, kterého je ve trojce opravdu hrozně moc.
Obecně mi přišlo, že akce tentokrát naprosto převážila nad objevováním a řešením rébusů, ale tak nějak jsem to vlastně očekával a zvyknul jsem si na to. Zatímco těch pár puzzlů si teď vlastně ani pořádně nevybavím, spektakulárních akčních scén je ve trojce tolik a jsou tak strašně dobré, že jsem se nedokázal rozhodnout, ze které vyberu obligátní screenshot. Nakonec jsem zvolil scénu, která mě opravdu donutila nechat poklesnout čelist.
A teď je čas oprášit Vitu!
Golden Abyss čeká...
Challenge na Infinite Backlog je skoro na dosah :-)