PaRappa the Rapper 2/PS5/2 hodiny/ #dohrano
Hudební hry miluju, PaRappa mě přesto dosud míjel. Jen jsem viděl nostalgický reference. Ale už to chápu! Fantastická hudba, totální šílenost srovnatelná snad jen s Katamari Damacy (tomu PS2 éra zdá se přála).

Hra je dostupná v rámci předplatnýho PS+, doporučuju sosnout - odezva tady streamu fakt nepřeje. Jo a soundtrack se dá už nově najít na Spotify - https://open.spotify.com/album/1sjrX9uNvjublL0YU6Yki4?si=qBH_Kmh7Q8inJSBc5iZywA

A teď mě omluvte, hledám v šuplíku DSko a jdu hrát Elite Beat Agents...

Journey / PS5 / 1 hodina / #dohrano

Absolutní meh. Vůbec nechápu hype kolem téhle "indie" píčoviny, hrál jsem mnohem lepší flash games v minulým století.

SUCZKER: Uncharted2 byla hra kvůli které jsem si kdysi šel koupit ps3 :-)

DEEFHA: Uncharted 2 za mě jedna z nejvíc her, nejšílenější moment, když vtrhnou do toho jakoby Káthmándú, nebo co to má představovat, všude povstalci a obrněný vozy a dál nebudu spoilovat...

Ve čtyřce je pak nesmírně zábavná ta automobilová honička (opět bez spoilerů)

Zajímavý, že tu dvojku jsem dohrál až jako poslední

Slyším "ludonarrative disonance"?

BIMBAS: Je fakt, že teď hraju trojku a tam docela čumím, jak pěkně to vypadá. Jsem hodně zvědavý na čtyřku, tu budu hrát v remasterované PS5 verzi a očekávám neočekávané :-)

Jinak to násilí vs. prezentovaný charakter postavy - tohle se řešilo i u toho Tomb Raider rebootu, hlavně u prvního dílu. Tam je taky Lara dvacetiletá pomlácená žoužel, která právě přežila pád letadla, snaží se přežít a ještě nikdy nikoho nezabila... A za pár minut už čistí levely s lukem a šípy jako Rambo junior :-D Nějak se tomuhle jevu i říká, teď to nedokážu najít, ale četl jsem na tohle téma celou studii někde.

Martha is Dead/8 hodin/#dohrano
Tohle je taková zvláštní hra. Mám rád walking simulatory, ale tady mi ta hratelnost nějak moc nesedla. Chvílema je to takový trochu otravný, sem tam neintuitivní, vcelku pěkná grafika, ale ty bugy, trhání obrazu i na nadupaný sestavě! Zachraňuje to příběhová stránka a atmosféra, kdy silnej příběh hru asi nejvíc táhne. Zvláštní střídání, kdy chvíli je to taková nuda o ničem a najednou blik cvak a přijdou největší masakry. Závěr si už jede spíš v těch masakrech. Celkově je to docela síla a teď abych si dal na vyvážení něco hodně pohodovýho..

DOGGY: Tak to každopádně. Ale jsou někdy chvíle v životě před telkou, kdy ty blockbustery člověk žere jak arašídový křupky a nemůže s tím prostě přestat.

DEEFHA: Tři Unchartedy jsem tenkrát dál asi za týden, když jsem si pořídil PS4 během pandemie. Čtyřku jsem nedohrál, pustil jsem ji na hard, protože mi přišlo, že to všechno klouže moc hladce a z jedný střílecí scény jsem už se živ nevyhrabal.
Pointa je, že jsem z toho zapomněl už úplně všechno :).

Uncharted 2: Among Thieves Remastered (2009/2015) / PS5+Portal / 12,5 hodiny / #dohrano

Dvojku jsem rozehrál prakticky ihned po závěrečných titulcích jedničky a už po několika okamžicích mi bylo jasné, že mám tu čest s další lepší dvojkou. Víte co myslím: God of War II, Bayonetta 2, Rise of the Tomb Raider, Batman: Arkham City - to všechno jsou druhé díly sérií, které jsou (nejen) podle mě lepší než jednička a často i než další pokračování. Všechno je v nich větší, barevnější, lesklejší, je toho víc, akce je divočejší, hudba víc burácí, příběh je řádně epický a celé to trvá déle... Tak přesně tohle je Uncharted 2.

Jednička byla jen takový předkrm na rozjezd, tohle je prostě deseti- až dvanáctihodinový akční film (podle toho, jaké jste dřevo). Čeká vás slušná zápletka, nádherné exteriéry, užijete si sugestivní kameru, několik nezapomenutelných scén a hnusně obtížný finální suboj (a to i když jsem hrál jako obvykle na normal). Příběh se na začátku odehrává ve dvou střídajících se časových rovinách, z nichž jedna slouží víceméně jako tutoriál, což je dost zajímavý přístup. Naskriptované (cut)scény, které jsou doslova na každém kroku, jsou prokládané někdy dost šílenými přestřelkami (vlak! vrtulník! tank!), hledáním cesty dál, řešením jednoduchých rébusů a postupem do další části. Opakujte asi dvacetkrát a máte hotovo.

Celé je to samozřejmě lineární, nemůžete nikde zabloudit a k tomu konci se prostě nějak prokoušete. Je to ale extrémně zábavné, hra vás nenechá ani na chvíli vydechnout a budete pořád zvědaví, co vás čeká v následující kapitole a jak to nakonec celé dopadne. Na samotném konci jsem byl tak zaměstnaný vším tím, co se kolem mě dělo (ten zmiňovaný souboj je sice opravdu nepříjemný, ale vlastně to ještě není úplný konec), že jsem dočista zapomněl screenshotovat. PS5 to sice dělá samo při získání trofeje, jenže hra končí stylově filmovou zatmívačkou a výsledek tedy vypadá podle toho...

Přidávám tedy aspoň jednu momentku z dřívější části hry, kdy jsem ještě měl čas hrát si s fotomódem (za to je mimochodem taky trofej). Chrám je sice pěkný, ale jak říká Chloe na konci: You're gonna miss this ass... :-D

Tak schválně, čím mě překvapí trojka?