Nobody Wants to Die / PS5 / 9 hodin / #dohrano

O téhle hře jsem ještě před pár dny vůbec nevěděl. Zaregistroval jsem akorát pár screenshotů se solidní cyberpunk stylizací o kterých jsem si myslel, že to jsou promo rendery na projekt, který vyjde někdy v budoucnu. Nebýt tím pádem tipu od Kofily, který mi tuhle prvotinu bez marketingu a recenzí od polského studia doporučil, nejspíš bych ji ignoroval dál.

Nobody Wants to Die není tak úplně plnotučnou hrou, jako spíš projektem typu Gravity, anebo klasických tzv. “Kejdžovin” tj. poměrně lineární záležitostí postavené na grafice, dialozích a sem tam na interakci s příčetnou stopáží max do 10 hodin.

Tyhle typy her se neobejde bez silnýho vizuálu a v tomhle ohledu jsem rozhodně zklamanej nebyl. Grafika tepe na Unreal Enginu a i když zůstává tak na půl cesty k dokonalosti a současným standardům, drtil jsem tlačítko pro screenshoty podezřele často, protože jak už jsem psal, Poláci nám vyčarovali cyberpunkovej sen jako ze žurnálu s tím, že celej žánr poslali tam kam patří a to do New Yorku a s hlavním hrdinou, kterej jako by se s láhví Whisky, cigaretou na rtu a pořádnou dávkou cynických vnitřních monologů právě vyplazil z šestákových noir detektivek.

To už napovídá o čem bude gameplay. O vyšetřování, pár málo lokacích a referencích na Blade Runner stylizaci. Za bratru pět stovek nečekejte spektákl typu Detroitu, ale malou a solidní detektivku na dva večery. Pár věci ke kritice by se hlavně ve scénáři našlo, ale to by se neobešlo bez spoilerů a třeba to, jak je druhá polovina napsaná někomu naopak sedne víc než mně.

7.5/10 (bod dolů za nešťastná scénáristická rozhodnutí)

VVVVVV / 3,5 hodiny / #dohrano

Další pecka dohraná na druhém nejgeniálnějším zařízení po Steam Decku. Myioo mini plus je úplně ideální na tyhle malý indie skvosty a vejde se to krásně do kapsy.
Každopádně VVVVVV vlastním už hromadu let na Steamu a nikdy jsem to pořádně nehrál. Ted co jsem se do toho vrhl na Miyoo tak jsem si to pro jistotu koupil ještě na mobil abych ještě trochu autora podpořil. Je neuvěřitelný co všechno jde udělat s tak brutálně minimalistickou grafikou!

Forgive me father / 5,5 hodin / #dohráno

takovej příjemnej boomershooter, kterej po dokončení nabízí new game plus, nicméně pro mě to zůstane jednohubkou. kdo má tenhle žánr rád, tak si to dejte, je to dobrej relax:) přítomnej příběh jsem skipoval, takže nemůžu hodnotit, ale nějaký cutscény a "story" prvky tam jsou :D

+ core gameplay
+ skvělej soundtrack (nepokrytě kopírující moderní Doomy)
+ artstyle
+ lehkej RPG systém
+ bossové

- pozdější levely mě bavily míň než ty první, těžko říct proč, možná ten styl
- možná mohlo bejt trochu delší
- finální boss mě paradoxně bavil asi nejmíň
- některý zbraně i skilly jsem téměř nepoužíval, zlatá krochna

Uncharted: Golden Abyss (2012) / PS Vita / 11,5 hodiny / #dohrano

Železo se má kout, dokud je žhavé. Když jsem teď tedy dohrál remasterované Uncharted jedničku, dvojku a trojku, rozhodl jsem se pokračovat dalším dílem v řadě. Bráno podle data vydání jím ovšem není čtyřka, ale prequel prvního dílu nazvaný Uncharted: Golden Abyss. Ten byl jedním z launchových titulů pro PS Vita a žádného remasteru ani remaku se nikdy nedočkal. Tak intenzivně totiž využívá všech senzorů, kterými je Vita doslova napěchovaná, že je přenos na jinou platformu prakticky nemožný. Nastal tedy čas tenhle hardwarový zázrak zase jednou oprášit a podívat se, jestli je Golden Abyss opravdu jednou z nejlepších her na neprávem nedoceněný handheld.

TL;DR - rozhodně je! Na Vitu sice nevyšlo tak málo her, jak se obvykle myslí, ale značnou část tvoří obskurní Japonské záležitosti, které si našinec neužije. Skutečných AAA titulů je asi stovka, exkluzivit pár desítek a ty nejlepší spočítá člověk na prstech obou rukou (indie scénu vynechávám záměrně, to je úplně jiná disciplína). A Golden Abyss je rozhodně mezi nimi. PSP má jako etalony technické dokonalosti offspiny GoW: Chains of Olympus a Ghost of Sparta, které představují absolutní špičku a dočkaly se i remasterů pro PS3. Vita má Golden Abyss, což ale vůbec není offspin a v podstatě se rovná prvnímu dílu Uncharted pro PS3. Grafikou, hratelností, příběhem - prostě vším.

Originálku Golden Abyss jsem před lety získal spolu s mou první Vitou a samozřejmě jsem si ji hned vyzkoušel (následně jsem Vitu hacknul, to se rozumí). Vůbec mi to ale nešlo hrát, nesedělo mi ovládání a hlavně jsem vůbec jsem neznal svět Uncharted - žádnou jinou hru z něj jsem tehdy ještě nehrál. Takže jsem to tehdy odložil k ledu. Teď, těsně po dohrání prvních třech dílů, byl naopak ten nejlepší čas se do hry na Vitě znovu pustit. Až na malé výjimky se totiž chová a ovládá úplně stejně jako "velké" díly, což je naprosto geniální! K tomu ale navíc nenásilně využívá všechny senzory handheldu a díky tomu je hratelnost dost neotřelá. Něco podobného jsem zatím viděl jen u Tearaway.

Příklady? Domiřování gyrem je samozřejmostí. Část ovládání se přesunula přímo na dotykový displej, například házení granátů nebo souboje na blízko ve formě QTE gest. Zoomování odstřelovací pušky a ingame fotoaparátu je naopak na dotykové zadní straně. Využívá se ovšem i skutečný fotoaparát handheldu - je potřeba ho v reálu namířit na silný zdroj světla a tím docílit zviditelnění tajného inkoustu na objeveném dokumentu. Přejížděním prstu po dipleji také zbavujete nánosů nečistot nalezené předměty, které přitom otáčíte dotyky na zadní straně. Všechno je to velice intuitivní a hlavně zábavné. No a samozřejmě tím Vita vychytrale maskuje absenci hardwarových L2/3 a R2/3 čudlíků :-)

Při tom všem je to ale pořád Uncharted hra se všemi elementy, které člověk očekává. Je tu skákání, šplhání, střílení, výbuchy, Drake pořád odněkud padá a někoho zachraňuje (ženskou hrdinku tentokrát dabuje má oblíbená Christine Lakin - tomboy Al ze sitcomu Krok za krokem), oba padouši jsou krutí a slizcí, poklady dobře schované a nechybí ani Sully jakožto obvyklý bůh na stroji. Věcí k objevení a sesbírání jsou tentokrát obrovské hromady, hra dokonce v rámci jednotho updatu dostala poprvé v sérii mapu, takže je možné si levely pěkně prolézt a všechno postupně objevit. Něco přesně pro mě, v předchozích dílech mi to dost chybělo!

Hra je díky tomu všemu také nečekaně dlouhá a rozsáhlá, i když je to samozřejmě pořád koridor (to jsem ale po zkušenostech s prvními třemi díly čekal). Suma sumárum to pro mě bylo obrovské překvapení a jsem ohromně spokojený. Původně jsem se toho totiž docela bál, hlavně toho ovládání. Dokonce jsem zvažoval rozjet to na PlayStation TV, abych mohl hrát na velké obrazovce s normálním ovladačem, ale vzhledem k využití senzorů (které PSTV nemá) je extrémně obtížné Golden Abyss takhle vůbec rozjet a ani pak není hratelnost kdovíjaká, což by mi tedy moc nepomohlo. Na druhou stranu bych si pak mohl hru zahrát na CRT, což je rozhodně něco, co jsem vždycky chtěl. Rozhodně :-D

NAGASAWA: Neboj, minimálně mě jsi inspiroval a na Steamdecku už mám nainstalováno :-) Na PS3 jsem to kdysi odložil, ale cestovní formát bude snad fajn.

Zařazeno hned za Tales of Arise.

PRAASHEK: Hehe chápu. Prdel je, že se dá naprostá většina z nich pohodlně dohrát na 1-5 tahů. Některý max na 8 díky scénáři.

Coffee Talk Episode 2: Hibiscus & Butterfly/Steamdeck/9 hodin/ #dohrano
První díl jsem kdysi dohrál na Switchi a rozhodně patří mezi moje nejoblíbenější cosy vizuální novely. Klidně se smějte, ale já si rád znovu počtu o sympatickejch postavách a u toho se budu snažit pochopit, jaký kafe nebo čaj by si dali. Nic víc v tom není - prostě jen relax.

Lucas a Riona do původní sestavy dobře zapadají a funguje to pořád skvěle

//ale i tak to je jedna z nej her, co jsem hrál :) kdyby odebrali tuhle část konceptu, tak je to pro mě dokonalé

NAGASAWA: už nevím, kam až jsem se dostal, ale ten koncept, kdy se naprostá většina misí musela dokončit na určený limit tahů byla jediná věc, co mě tam srala. Takže jsem to zabalil pár misí před koncem. Má to 18 kapitol, tuším v šestnácté nebo tak jsem se nasral :)

DAVESADE: jj na par mistech to muze byt naraz do zdi a nejspis i tusim, kde jsi to mohl zabalit pokud to hrajes poprve, ale prave diky te ctyrce jsem byl vycepovanej ohledne pouzivani rozkazů pro specificky buffy a hledani ruznych gimmicků, tak to bylo v pohode.

NAGASAWA: Mne se Valkyria VAZNE DESNE LIBILA, ale od urcite mise stoupla obtiznost a proste jsem to nedaval. Pritom by to mela bejt hra pro mne. Hral jsem to na PSP tehdy jeste.

BEREGOND: Čtyřka byla skvělá. Navíc v ní bylo DLC ve krerém přišla na návštěvu právě 7. četa z jedničky, tak mě celou tu dobu zajímalo, jak se věci měly a to byl hlavní důvod proč jsem tu jedničku zpětně rozjel.

NAGASAWA: Pred lety jsem rozehral ctyrku, a dost si to uzival. Asi se k ni nekdy zase vratim.