Doom II (1994) @ Doom Classic Unity Port (2019) / Steam Deck / 10,5 hodiny / #dohrano

Co dodat? Země je zase jednou zachráněná... A nebo si to aspoň můžeme myslet :-)

Jak jsem už zmiňoval u dohrané jedničky, dvojka se ke mně v devadesátkách sice dostala jako první, ale dohrál jsem ji stejně až o pár let později. Pamatuju se na to docela přesně, protože to bylo v roce 1997 po mém maturitním večírku. Ten se obzvlášť vyvedl a já jsem ožralý a zhulený jako motyka někdy kolem třetí v noci ještě zasednul ke kompu. Hrát v tom stavu zrovna Doom II a zrovna poslední level rozhodně nebyl dobrý nápad, ale já jsem tehdy přece nevěděl, co mě čeká! Zážitek to byl tak intenzivní, že jsem měl poprvé regulerní bad trip a na Doom jsem pak nějakou dobu nemohl ani pomyslet. Jo, tohle způsobuje realistická 3D grafika v kombinaci s lehkými drogami :-D

Jinak je to typická lepší dvojka se vším všudy. Levely jsou obrovské, komplikované a v rámci možností enginu překvapivě vertikální (u pár z nich mi zabralo kolem půl hodiny, než jsem se vymotal), nové příšery hnusné (Revenant! Mancubus! Arch-vile, svině jedna!), starých je všude víc (Baron of Hell everywhere), za zády se vám pořád někdo teleportuje, no a ten poslední level snad ani nemá cenu zmiňovat. Naštěstí je tu dvouhlavňová brokovnice! :-) Za mě prostě jedna z nejlepších her ever. Tentokrát jsem si to dal bez No Rest for the Living - v Unity Portu sice je jako volitelný doplněk, ale upřímně řečeno mi ta základní nálož třiceti levelů úplně stačila. Třeba někdy příště, až nebude takové vedro.

Hned jsem rozehrál Doom 64 a musím tedy říct, že moje pocity jsou zatím docela rozporuplné. Report snad brzy, pokud to nevzdám...

zrovna pred tydnem jsme hrali Borderlands 2 s kamosem a dosahl jubilejnich 1000 hodin. Odstehoval se pred lety do Milana za praci, do hospody jsme chodit nemohli, tak jsme si nainstalovali Borderlands 2, sesli se ve hre, nalili panaka, zavolali pres messengera a rozehrali...

jako takhle, nas to bavi i solo, ale tvrdim, ze neexistuje pohodovejsi virtualni hospoda, nez coop v borderlands :)

Looter shooter vem cert, zadna hra vam nenabidne tolik popkulturnich referenci od klasickych del literatury, po komiksy, filmy, serialy az po ostatni videohry. Cim vic znate, tim vic si to uzijete....mluvim teda o dvojce. Uz jen v DlC vam zadava spoustu ukolu Hunter S Thompson v podani Johnyho Deppa se stejnou mluvou....kdo nezna Strach a hnus, uplne ho to mine....a je tam toho mrte. Stovky hodin jsem se bavil naramne.

Za mě je série Borderlands nejlepší ze všech těch loooter shooterů, ač tento žánr jinak obecně moc nemusim. Taky jsem se toho nejdřív bál, že to je takový komiksový, strašně ukecaný, otravnej clap-trap... Ale samotná hratelnost, přestřelky a hlavně kvanta různejch zbraní a jejich možnosti mi fakt sedly a bavilo mě to :) Nejvíc asi ten Pre-Sequel a pak dvojka. Trojku jsem ještě nehrál. Naposled jsem hrál nějakou tu odbočku Tiny Tina's Assault on Dragon Keep, což mě teda už moc nechytlo a nedohrál jsem to. Předchozí díly jsem dohrál vždycky zatim jednou za jednu postavu a nějak jsem neměl potřebu to rozjíždět za jinou :) No hrálo se mi to skvěle, ale to jedno dohrání stačilo a pak si zase na nějakou dobu od toho světa, přehnanosti a ukecanosti odpočinout :D a stejně jako jinde jsem to hrál solo, žádnej multiplayer.

moje oblíbená serie i přes to, že hraju jen sólo... baví mě na tom akce, humor a vizuální stránka..

teď si tak matně vybavuju, že když jsem tenkrát hrál první díl, nějak mi nesedlo ovládání.. asi tomu dám ještě jednu šanci :D

Vy tu nepisete, proc jo. Diablovka z prvni osoby, hodne dobre udelanyho combatu, hodne strileni, proceduralne generovany a dost ruznorody zbrane, relativne velky prostory i maly prostory, zabavni nepratele. Ta serie her prinesla novej zanr - looter-shooter.

DEEFHA: Ja zkusil dvojku a hnedka v druhe misi, chvili po uvodu, me ten rozjuchany styl, komiksovost, clap-trap a jeho blby hlasky a hlavne nekonecny jebani s inventarem a lootem zacaly otravovat a nechal jsem toho. Pak jsem slysel ze vsech stran, jak jsem tu hru nepochopil a jak je to lootovani super a jak tomu dat jeste sanci a dohral jsem to asi do pulky, nez me to znechutilo definitivne.
Tak mozna ti bude taky stacit deset hodin. :D

DEEFHA: Vyhni se tomu - je to takovy Diablo proste. Jako prvni dil jsem dojel, ale vyslovene jen kvuli coopu. Dvojka mne uz pak nechytla a trojce jsem se radeji vyhnul :).

DEEFHA: První jsem bohužel nehrál, tak musím doporučit ten druhej a hned potom Pre-Sequel.

Borderlands 3 / 98 hodin / #dohrano

Co tenhle díl ztrácí na vtipu oproti dvojce, tak dorovnává akcí. Zbraně tu mají větší váhu a už se přibližujou moderním doomovkám, kdy je radost zkoušet jednu za druhou. Hra vás ještě k tomu každou chvíli za něco odměňuje, aniž byste se museli snažit, takže návyk přijde poměrně záhy.

DEEFHA: urcite, ja ho v podstate nikdy nehral, mel jsem nejakou... 'porizenou' verzi v dobach kdy pro me nebylo realny si to za full cenu koupit a ta padala zhruba po deseti vterinach od vlezeni do batmobilu. ted jsem zakopl na gogu o cely balik v akci, takze to jednak dozenu a druhak to pouziju jako odpustek :)

Batman - Arkam Asylum (PC) / 12 Hodin / #dohrano
mam zas nejakou retro vlnu nebo co... a arkham je proste arkham :) lovecraftovska cvokarna je krasne ponura, experimenty silene, joker vysinuty, croc zubaty, lore bohaty a jeho odhalovani zabavne, proste klasika no.
nic, vykecavanim se budu jen zbytecne zdrzovat od Arkham City :)

Blacktail/26 hodin/#dohrano
Tak tohle bylo hodně příjemný překvapení. Vůbec jsem od této hry nic moc nečekal a o pár hodin později jsem se od toho nemohl odtrhnout! Pohádkový hry mi většinou nic moc neříkají, sem tam zkusím nějakou jen tak na relax, ale spíš to jde naprosto mimo mě. Tohle je taková pohádka pro starší. Svět, NPC a hlavně vedlejší questy působí dost pohádkově, odlehčeně, ale hlavní linka je docela temná a moc pohádkově se netváří. Dost mě bavily zdejší vedlejší questy, nebyl to takovej ten klasickej rpg stereotyp ala dones, ukradni, zabij atd. Maximálně tak na začátku se to někdy tak tváří, ale pak se to časem zvrhne v různý šílenosti a je to docela vtipný, jak si z těch stereotypů hra dělá srandu. Hlavní příběh se mi líbil, sice to k čemu to směřuje, zase až tak překvapivý nebylo, ale stálo to za to. Grafika je trochu taková zvláštní, ale brzo jsem si na ní zvyknul a dokonale mi k tomu sedla. Svět je vcelku pestrej, barevnej, hravej a bavilo mě ho prozkoumávat. Dobrý je tady i pojetí dobra a zla a vývoj postavy podle toho, jak člověk řeší situace a podle toho se pak i odvíjí to, jaký NPC se s vámi budou bavit a který rovnou zaútočí. Ti menší budou mít jen blbý kecy :) Jediný, co mi až tak nesedlo, byl boj. Stejně jako v předchozím Horizon je tu hlavní zbran luk, ale tady je jeden luk a jen 3 druhy šípů a z toho 2 specifický, co jsem až tak nepoužil. A jako sekundární magie, na útok zrovna ne moc použitelná. Ještěže pak časem přijde taková vychytávka a člověk se bojem nemusí až tak zabejvat, většinou :) Ale celkově fakt super hra a těch 26 hodin bylo tak akorát.

Doom (1993) @ Doom Classic Unity Port (2019) / Steam Deck / 9 hodin / #dohrano

Vlastně za to může ANTICLOVEK, který před pár dny dohrál Forgive me Father. Já mám v téhle vizuálně signifikantní retro střílečce (jsem alergický na termín boomer shooter) odehráno nějakých devět hodin a pořád ne a ne to dotáhnout do konce, něco mi na tom prostě nesedí... Po zralé úvaze jsem se teď konečně rozhodl na to vykašlat a místo dalšího trápení jsem během jiných devíti hodin radši dohrál první Doom. Už zase :-)

A bylo to jako vždy perfektní! Tahle hra se prostě jen tak neomrzí. Řízením osudu se ke mě sice jako první dostal někdy v pětadevadesátém Doom II a už navždy to bude ta hra, ve které jsem poprvé viděl "opravdové" 3D... Ale jedničku jsem pak samozřejmě taky vzal na milost, ačkoli E1M1 na první level druhého Doomu podle mě prostě fakt nemá :-) Ale nevadí: první a druhý Doom jsem pak hrál na mnoha různých platformách. Kromě klasické PC verze mi sedl hlavně Doom Classic Complete z roku 2012 na PS3, což bylo poprvé, kdy mi hraní Doomu na gamepadu nijak výrazně nevadilo. Žádný z těch předchozích konzolových portů jsem moc hrát nedokázal.

No, takže jsem si na Infinite Backlog našel Rip and Tear Challenge a ve Steam knihovně objevil právě Doom Classic, ovšem realizovaný k pětadvacátému výročí Doomu pomocí Unity engine. Není to port úplně nejhorší, není ani nejlepší (kdyby někoho zajímaly technické podrobnosti), ale každpádně se na Steam Decku hraje úplně parádně a dost jsem si ho užil. Širokoúhlý obraz mi nevadí, na přepínání zbraní se dá zvyknout (stejně až na výjimky používám prakticky jen brokovnici), rendering není nijak zvlášť zprzěný a zelené lékárničky jsem se rozhodl velkoryse akceptovat. Pořád je to Doom - nejlepší hra na světě!

Uvědomil jsem si totiž, proč mi většina těch moderních "retro" stříleček tak nesedí. Obvykle totiž nemají ten atribut bludiště typu Wolfenstein 3D, který je v prvním Doomu ještě opravdu hodně znát. Já jsem typ průzkumník, nechci se jen prostřílet k exitu a pokračovat dál. Chci hledat tajné prostory, kochat se architekturou a přemýšlet, jak je to celé udělané :-) Taky proto hraju Doom na nějakou takovou tu prostřední obtížnost, prostě spíš aby mě ty potvory jen občas překvapily z temného kouta, než aby na mě stály frontu. (Btw. taky proto nemám nic proti Doomu 3, který je přesně takový). A je úplně super, že volbou obtížnosti je možné hrát Doom pokaždé jako úplně jinou hru.

Moderní FPS typu "koridor - aréna - koridor - aréna s bossem" mi docela lezou na nervy, i když jsou oblečené do pseudopixelového retro kabátku. Chci prostě klasiku: dejte mi brokovnici, hoďte do bludiště pár potvor a označte dveře červenou, modrou a žlutou barvou. Já už si ty klíče najdu a k tomu exitu se nějak prokoušu :-) Btw. Doom Classic je vlastně Ultimate Doom, tedy včetně "dodatečné" čtvrté epizody Thy Flesh Consumed. Tu jsem si samozřejmě dal taky, abych to měl komplet. Ale musím teda říct, že takhle v jednom zátahu mi přišlo, že obtížnost téhle epizody je výrazně vyšší, než těch tří původních. Prostě jsem se místy docela dost zapotil i na tu mou "dětskou" obtížnost.

No nic, jedničku mám tedy oficiálně odškrtnutou a jak praví finální screen: next stop, hell on earth! Trojku jsem dohrál před třemi lety a skvělý reboot z roku 2016 taky, takže ty v rámci challenge znovu hrát nebudu. Ale zbývá mi Doom 64, který budu hrát asi taky jako PC port na Steam Decku. Nebo leda že bych si konečně pořídil flashcart pro N64 a zahrál si to na originálním HW...? Ještě uvidím. No ale pak je tu ještě Doom Eternal a na ten se teda moc netěším. Arény, arény everywhere... :-/ Ale nedá se nic dělat - challenge je challenge. Aspoň že je v Game Passu, žejo.

ELHO_CID: přidávám se a děkuju tímto za tip.
krásnej mix zdaleka ne tak depresivního Inside, Journey vlastně i lehce Abeových her (jakkoli ty byly o dost těžší) a ještě mě při hraní napadlo pár dalších vlivů, na který si teď nevzpomenu. vlastně obtížností i lehce příběhem dětská hra (až na pár puzzlů), cca 7/8 let a výš.

každopádně top. moje hraní je teď v dost stopovým množství, takže nejsem určitě kdovíjak kvalitní referenční rámec, ale pohltilo mě to (a malou to bavilo pozorovat, jakkoli někdy bubáci byli moc bubácký).

omlouvám se za nedodržení zdejšího formátu "dohrál jsem".

NARKOTIX: s trpaslíkem je pěkný achievement :)

Half Life 2 Episode 2 Gnome Achievement (Little Rocket Man)
https://youtu.be/E_qF3onDNCo?si=K7vkNo_MKDknlSWi

HλLF-LIFE 2: Episode two/8hod/Steam/ #dohrano

Dobré to bylo... z výrazu toho zas*** zahradního trpaslíka budu mít ještě pár dní noční múry :D

NARKOTIX: The right man in the wrong place can make all the difference in the world. So, wake up, Mr Freeman.

Gratulace. Já to nedávno dal s developer notes a občas pěkné povídání od autorů k jednotlivým lokacím atd.

Uncharted: Drake's Fortune Remastered / 8h / PS5 /#dohrano
Tohle jsem si koupil jako jeden z prvních bundles na PS4, páč byl ve slevě, dal do toho 6 hodin a pak začal hrát něco jinýho (myslím že, ehm, yakuzu).
Nalákán posty tady jsem to oprášil a rozehrál znovu. Je to už graficky trochu dated, ale pořád to šlape. Dobrá režie, zábavnej design levelů. A hlavně: Drake je prostě sympaťák jako prase.