Doom II (1994) @ Doom Classic Unity Port (2019) / Steam Deck / 10,5 hodiny / #dohranoCo dodat? Země je zase jednou zachráněná... A nebo si to aspoň můžeme myslet :-)
Jak jsem už zmiňoval
u dohrané jedničky, dvojka se ke mně v devadesátkách sice dostala jako první, ale dohrál jsem ji stejně až o pár let později. Pamatuju se na to docela přesně, protože to bylo v roce 1997 po mém maturitním večírku. Ten se obzvlášť vyvedl a já jsem ožralý a zhulený jako motyka někdy kolem třetí v noci ještě zasednul ke kompu. Hrát v tom stavu zrovna Doom II a zrovna poslední level rozhodně nebyl dobrý nápad, ale já jsem tehdy přece nevěděl, co mě čeká! Zážitek to byl tak intenzivní, že jsem měl poprvé regulerní
bad trip a na Doom jsem pak nějakou dobu nemohl ani pomyslet. Jo, tohle způsobuje realistická 3D grafika v kombinaci s lehkými drogami :-D
Jinak je to typická
lepší dvojka se vším všudy. Levely jsou obrovské, komplikované a v rámci možností enginu překvapivě vertikální (u pár z nich mi zabralo kolem půl hodiny, než jsem se vymotal), nové příšery hnusné (Revenant! Mancubus! Arch-vile, svině jedna!), starých je všude víc (Baron of Hell everywhere), za zády se vám pořád někdo teleportuje, no a ten poslední level snad ani nemá cenu zmiňovat. Naštěstí je tu dvouhlavňová brokovnice! :-) Za mě prostě jedna z nejlepších her ever. Tentokrát jsem si to dal bez
No Rest for the Living - v Unity Portu sice je jako volitelný doplněk, ale upřímně řečeno mi ta základní nálož třiceti levelů úplně stačila. Třeba někdy příště, až nebude takové vedro.
Hned jsem rozehrál
Doom 64 a musím tedy říct, že moje pocity jsou zatím docela rozporuplné. Report snad brzy, pokud to nevzdám...