Fire Emblem Fates / 75 hodin / 3DS / #dohrano

Na tuhle hru jsem se moc tesil a trvalo mi, nez jsem se k ni dostal. Nedavno jsem dohral Fire Emblem Shadows of Valentia [DAVESADE @ Dohrál jsem ...... (PC,XBOX,PS,NS games) HALL of Game na nástěnce!!!], kterou povazuji za nejversatilnejsi dil serie - no Fates jsou oproti tomu jednoznacne nejtucnejsim Fire Emblemem vubec.

Historie vydavani stoji za zminku. Od pocatku byla hra planovana, jako tri samostatne kampate, pricemz v dobe vydani si hraci mohli koupit jednu ze dvou moznych (a druhou dokoupit se slevou). Treti kampan byla vydana se zpozdenim a pocitala s tim, ze hrac odehral obe dve predchozi a tesi se na rozuzleni. Hned tady z kraje musim rici, ze scenaristi se vyhnuli trapnemu cestovani v case - je to pouze hrac, ktery "cestuje v case" pomoci startu nove hry - vsechny tri pribehy jsou dokonale kompaktni a uzavrene, ale musim vyzdvidnout, ze ta treti kampan skutecne pusobi, jako fantasticke rozuzleni obou pribehu - chvilemi mne napadalo prirovnani k serii vizualnich novel 999, kde byly tyto rozuzleni jeste vice drasticke - no na pomery RPG taktickych strategii se Fates opravdu s pribehem "neserou" a umi prekvapit i potesit.

Ale k veci - kazda ze tri kampani je vyrazne odlisna:

Birthright je je v podstate lehouckym uvodem do problematiky - nejvice pripomina predchozi dil Awakening, neklade hraci zadnych zasadnich prekazek a neskryva zadna extra prekvapeni. Ja sam jsem tuto kampan kdysi davno zacal hned po dohrani Awakeningu a nezvladl jsem "vice mene to same znova", takze jsem hru tenkrat odlozil... a ano, tato kampan je ve srovnani s ostatnimi hrami vlastnee nejslabsi. Jako uvod skvele, ale nemam na to zadne extra vzpominky.

Conquest je pravym opakem. Jde opravdu o "Fire Emblem Classic". Kazdy tah je kriticky podstatny, kazde postaveni jednotek v paru proti nepratelum ovlivni celou kampan. Kazdy chybejici bod zkusenosti nasich hrdinu neskutecne boli. Levely jsou komplikovane, modularni, plne zahadnych mist, nedostupnych nepratel, prekvapivych zvratu... no a hlavne chybi moznost nejak rozumne postavy trenovat mimo pribehove mise - hra je skutecne tak tuha, ze i na lehkou obtiznost jsem ke konci hry zvazovat "legalni cheatovani" a sice ze bych na druhem 3DS rozjel tutez hru znova a sam s sebou odehraval bitvy na dvou konzolich, abych prece jen sve mrzaky trochu vycvicil. Na to jsem nakonec nemel nervy a dopadlo to tak, ze ve hre je primo "phoenix mode", ktery ozivuje padle vojaky primo behem bitvy, coz je efektivne vzato nesmrtelnost. Uplne jsem valil oci, jak se obtiznost hry ke konci prudce zvedla, kdyz uz jsem si myslel, ze to vice nejde. Misi 25 a 27 jsem proste musel dat na fenixe...

Revelations je efektivne vzato prunikem obou predchozich kampani. Ma nizsi obtiznost (protoze se tam da inteligentne grindovat), ale velke, originalni levely narvane skvelymi napady a al dente obtiznosti. Obcas jsem musel mise opakovat, vetsinou jsem je s malymi ztratami dokazal dokonci na prvni pokus. Revelations obsahuji take nejvice filmovych animaci a vysvetleni dejovych detailu a rodinnych vztahu, historii celeho konfliktu obou kralovstvi. Je celkem zrejme, ze poradi hrani vsech tri kampani bylo zamysleno tak, jak popisuji.

Uz pri hrani prvni kampane jsem se bal, ze ty dalsi dve budou to same v blede modrem - no nemohl jsem se zmylit vice. V cele hre je asi jenom 5 kapitol, ktere si jsou velice podobne (pribehove paralelni), takze se da rici, ze dohromady je ve hre 60 unikatnich levelu. Diverzita je urcite silnou strankou hry.

Pribeh hry neni zas tak dechberouci sam o sobe, jako spise dechberoucne podavany. Jako vzdy jde o soupereni dvou kralovstvi. Hlavni hrdina pochazi z kralovske rodiny, ze ktere byl nasilim unesen jako male dite behem valky - a byl prevychovan na prince/znu kralovstvi druheho. Kdyz se tento fakt v pate misi odhali, dostane hrac volbu, jestli se vrati ke sve biologicke rodine ci zustane verny tem, se kterymi vyrustal a dospel. Bohuzel - obe rodiny jsou si symetricky podobne, i kdyz k tomu z herniho hlediska neni moc duvod - jako singleplayer hra zde neni duvod pro vynuceni vyvazenosti. Ta symetrie je skoro az otravna - kazde princatko ma vzdy sve dva ochrance, kazde princatko ma vzdy jednoho starsiho a jednoho mladsiho sourozence - tohle mi prislo jako trochu nevyuzity potencial.

Za otravnou bych ale oznacil posedlost nasich virtualnich sourozencu hlavnim hrdinou - jde skoro az o incestni zavislost, dalece presahujici jindy roztomilou japonskou bizarnost. Ve hre je mozne budovat vztahy mezi jednotkami, ktere mohou v krajnim pripade vest az k privedeni potomstva na svet (a skrz rychlejsi plynuti casu ve specialnim tajnem podsvete je mozne sve detatka zapojit do bitev). Hra otevrene naznacuje, ze je mozne povit dite s prakticky kazdym clenem kralovske rodiny, coz vyvolava otazniky, ktere radeji nebudu komentovat.

Jinak struktura hry je klasicka - mezi bitvami je mozne stravit cas v nasem soukromem hrade, kde mame spousty nepovinnych (ale tuze uzitecnych) aktivit - pestovani repy, staveni hradeb, souboje v arenach, kovani zbrani, denni loterie, koupani v horkych pramenech, doplnujici dialogy... vlastne chci rici, ze pokud clovek neprahne po rychlem pruchodu hrou, stane se Fire Emblem Fates skvelou vizualni novelou plnou milych dialogu, vtipnych postav, zajimavych situaci a jako hrac se dozvim o tomto fantsknim svete opravdu mnoho.

Technologicky hra nezestarla. Vypada naprosto skvostne, paradni paleta barev, velice detailni modely a textury a urcita symbolicnost polygonu je dneska spise plus. Hra je plynula, trojrozmerna, umoznuje v soubojich nastavit first person kameru a grafiky i hudby je skutecne HODNE. Extremne vysoka produkcni hodnota, jak je u Intelligent Systems zvykem. Drzet v dlanich takto skvostne vypadajici svet, divat se do te male krabicky a nechat se ohromovat nekonecnym prostorem - porad se mi to ani po tech letech neprejedlo - 3DS na Hrad!

Kazdy z modernich Fire Emblemu je navrzen na vicenasobne hrani - v podstate neni mozne napoprve vsechno udelat spravne, ba dokonce neni mozne ani jednim pruchodem poodemykat vsechny moznosti, co hra nabizi - obsah neni nijak zvlast schovany, ale ziskanim jedne odmeny si zamkneme moznost ziskat odmenu jinou. Fates jdou v tomto koanu v ramci serie nejdale. Tesim se, az si dam hru za par let znova na vysokou obtiznost, protoze tohle je presne ten genialni "titul do kapsy", "jedna mise pred spanim" a "zapnu si to v metru, nez dojedu na Florenc (a procitnu v Holesovicich)". Tezkotonazni, tucne, takticke RPG, kteremu napr. Three Houses nesahaji ani po klouby displaye 3DS.

The Quarry/9 hodin/#dohrano
Jedna z těch lepších her tohoto studia. Postavy jsou tu zase většinou klasicky nesympatický, ale není to takovej extrém, jak v sérii The Dark Pictures Anthology. Příběhem/zápletkou trochu slabší, ale je to takovej ten klasickej horor s partou teenagerů, takže od toho člověk zase nemůže tolik čekat. Hodně velký plus za to, že je tu minimum otravnejch QTE, který mi v této sérii často pijou krev a stojí za tím, že mi většina postav umře. Tady to bylo znát, že ta úmrtnost nebyla až taková :)

I Was a Teenage Exocolonist/Steamdeck/9 hodin/ #dohrano
Býval jsem mladistvým intelektuálem exokolonistou je velmi svobodná (a pro někoho rozhodně až moc woke) vizuální novela s karetními "souboji". Tuším, že autoři mířilli na Personu, ale fakticky to má blíž k Princess Makeru.

Pozor - fakt to není moc cozy. Umírá se tu a i když je tu spousta pěknýho obsahu, hra vás k němu nikdy moc dobře nenavede a je jednoduchý ho minout. Na druhou stranu znovuhratelnost je obrovská.

Tell me why / 11h / xbox / #dohrano
Je to ta hra, kterou rozdávají každý červen zadarmo.
A bylo to lepší, než jsem čekal. Stylem to pěkně zapadá do série Life is strange a vlastně to má hodně společného s prvním dílem, který měl také detektivní zápletku. Jako detektivka je to hodně netradiční, protože hra je z pohledu pachatele, který pátrá po tom, co vlastně přesně udělal a proč.
Oproti Life is Strange je tame víc miniher, což nevadí, dá se to to přežít, pár hádanek, a bohužel mnohem méně licencované hudby.
Důvod, proč hru každoročně rozdávají je ten, že zpracovává LGBTQ tématiku, jedna postava je trans a jedna trochu vedlejší je gay.
Nejsem účastník pride pochodů, jsem spíš konzerva, ale myslím si, že to hře neškodí, naopak to pomáhá vystavět chataktery a motivace postav.
Hra má alternativní konec a někde jsem zapomněl sebrat collectible, takže se k tomu ještě někdy možná vrátím, abych si ověřil, jak to rozuzlení dobře sedí, když udělám pár rozhodnutí jinak.

Metro 2033 Redux / 22 hodin / #dohrano

Plán je jasnej :D

Samorost 2/1hod/Steam/ #dohrano

DEEFHA: tak jsem taky zkontroloval svůj stav mých oblíbených adventur od Amanity... a zjistil jsem, že ačkoli jsem ty hry většinou hrál, u nekterých jsem vůbec neměl achievy..

Monument Valley + DLC (2014) / Android / 3,5 hodiny / #dohrano

Na mobilu moc nehraju (maximálně tak 2048 nebo šachy), ale když trčíte ve vlaku, máte zpoždění a víte, že ten přestup v Pardubicích už zase nestihnete... Utratil jsem tedy drobné vydělané v Google průzkumech za první věc, kterou mi algoritmus doporučil a nebylo to věru špatné. 3D puzzle hrátky s prostorem a perspektivou à la Escher - to já můžu. Připomnělo mi to Echochrome (které jsem nikdy nedohrál) nebo Crush na PSP (hraju průběžně, ale je to hodně těžké), vizuálním stylem pak vypadá podobně třeba Lara Croft GO (prostě mobilní Unity před deseti lety).

Obtížnost je perfektně vybalancovaná, menší záseky jsem měl asi jen dva nebo tři, ale nic frustrujícího. Tempo je vyloženě ležérní, nic vás nezabije, nikam nespadnete, nikde se nezaseknete. Pěkná ambientní hudba, celkově místy až zenový zážitek. Dohráno včetně bonusového free levelu Ida's Dream a přikoupeného desetikapitolového DLC Forgotten Shores, které mi přišlo skoro lepší než hlavní hra. Všechno dohromady mi to akorát pokrylo tu cestu do Prahy.

A ponaučení? Vždycky, když je vám nejhůř, zachrání vás kamarád žlutý totem :-)

DEEFHA: Se žroutem času naprosto souhlasím. Steam mi hlásí 742 hodin :) Ale mám za sebou Ascension 20 s Ironcladem.

Doom RTX / 2 hodiny / PC / #dohrano
No jo, abych se naladil na Dooma 2 RTX, tak jsem si dojel starsi verzi raytracovaneho Dooma jednicky. Je to seriozne skvela hra - puvodni graficke zdroje, jenom proste prohnane jinym enginem. Narazil jsem na par bugu, ale nebylo to nic vazneho, co by mi melo zabranit v hrani. A protoze jsem mel naladu, tak jsem to rovnou cele odstreamoval :).

Twitch
https://www.twitch.tv/videos/2246072386

MYKEZ: Jsem si to ho vědom, ale nechci se zbytečně nervovat :-) Opona padla ¯\_(ツ)_/¯

DEEFHA: Tohle je vlastně jenom začátek konce (časově je tohle nejspíš dost před půlkou), je tam ještě dalších dvacet obtížností, a hlavně taky "Victory" bez toho otazníku, co tam teď máš :)

Banishers: Ghosts of New Eden/55 hodin/#dohrano
Hrál jsem od studia DON'T NOD už pár her, vlastně to byly hlavně příběhový hry, a většinou fakt stály za to. Tady se pokusili o takovou komplexnější hru a je to docela znát. Co se týče příběhu, postav, hlavní story, tak není co vytknout - je to na výbornou. Bohužel pak je tu stránka hratelnosti a ostatních aktivit a to je poněkud horší. Kdybych u hry strávil tak cca 20h, tak asi ok, jenže po dalších hodinách už se mi nějak začlo víc a víc zajídat opakování těch pár aktivit stále dokola, boj, kterej je pak časem už docela nezáživnej až otravnej, nepřátel taky není tolik typů... A hlavně mi přišlo, že toho boje tam bylo až příliš. Další věc, co mě tu dost štvala, je mapa a pozdější backtracking. Člověk často bloudí, hledá nějakou tu skrytou cestičku a místo zábavy je to najednou pruda. Myslím, že většinu herního času jsem strávil blouděním a hledání správný cesty. Z toho důvodu jsem nechal velkou část mapy neprozkoumanou. Pak je tu spousta vedlejších úkolů ve formě pátrání, rozhovorů, rozkrývání jednotlivých NPC postav a vztahů mezi nimi. Nejdřív je to taky dost zajímavý a některá pátrání mají docela šokující rozuzlení. Jenže zase mi časem přišlo, že toho bylo až moc. Je tam spousta poměrně nezajímavých postav a tlačení dalších lidských dramat tak nějak na sílu. Jen prostě aby to nějak prodloužilo čas. Přijde mi to docela škoda, kdyby tvůrci trochu ubrali toho, co jim moc nejde a věnovali víc důraz na samotný vyprávění, i za cenu toho, že bude hra o dost kratší, tak by to bylo celkově zábavnější a mělo víc drajv.

Slay the Spire (2019) / Steam Deck + Linux / 60 hodin / #dohrano

Musím přiznat, že tohle dohrání mě samotného překvapilo :-) Slay the Spire totiž hraju průběžně už rok, dostal jsem se k němu po tom, co jsem loni na jaře dohrál Inscryption. Deckbuildery jsem nikdy předtím nehrál ani v reálu ani virtuálně, a i když je podle mě Inscryption vlastně o něčem jiném, přesto ve mně hra trochu probudila zájem o tenhle žánr. Kromě Slay the Spire jsem se tak dostal třeba i k Loop Hero, ale o tom zase někdy jindy.

No, takže teda Slay the Spire... Je to roguelike deckbuilder, takže pořád dokola hrajete to samé, žejo :-) Máte na výběr ze tří hrdinů, se kterými procházíte místa na mapě a pomocí karet, lektvarů a bonusových předmětů zdoláváte jednoho protivníka za druhým, dokud nepřijdete o všechno zdravíčko. Mapa, protivníci a vůbec vlastně všechno je procedurálně generované. Čim víc hrajete, tím lepší resp. zajímavější vám padají karty a předměty. Když to správně zkombinujete, dostanete se dál. Ale když nemáte štěstí, stejně skončíte třeba hned na třetím protivníkovi. A to je vlastně všechno.

Cílem hry je pochopitelně dostat se až na konec, tzn. až k poslednímu bossovi. Podle HLTB by se to mělo dát zvládnout za dvanáct hodin, což mi přijde naprosto nereálné. Tedy, já jsem to určitě nehrál tak dobře, jak bych mohl a jak by se mělo... Ale kromě skills každý průchod výrazně závisí na faktoru náhody, a to se nedá nijak ovlivnit. Nicméně Slay the Spire je jedna z mála her, kterou mám i na notebooku, takže jsem ji často hrál i na cestách, když jsem s sebou neměl Steam Deck. Hrál jsem ji jak vidno opravdu hodně. A pořád se mi nedařilo dostat se dostatečně daleko (já jsem vlastně ani nevěděl, kde a jak přesně hra končí).

Až včera večer mi úplnou náhodou "padla karta" a za hodinu a deset minut jsem se tentokrát dokázal prokousat tam, kde ze hry vypadla trofej Beat the game with the Defect a spustily se titulky. Btw "Defect" je jedna ze tří postav ve hře, vlastně teď už ze čtyř, protože po dohrání se mi odemkla nová postava. Každá postava má přitom úplně jiné základní vlastnosti, takže dohrát hru za ty zbývající pro mě bude určitě výzva na dalších mnoho desítek hodin. Nicméně titulky byly a hra mi poděkovala, takže za nějakým způsobem dohranou ji prostě považuju už teď a případný další progress už sem trackovat nebudu.

Každopádně žrout času je to hrozný! :-)