Arma 3 Apex: Old Man / 22 hodin / #dohrano

Symbolický rozloučení s Armou 3 k výročí Bohemky. V průběhu deseti let jsem se k ní opakovaně vracel a hrál veškerej singleplayerovej obsah, kterej přidávali, a tohle byla poslední oficiální mise, co mi chyběla dohrát. Od ostatních scénářů se liší tím, že úkoly plníte v otevřeným světě, na rozlehlý mapě, kde se musí pohodlně otočit stíhačka.

Určitá sandboxovost se mi na Armě vždycky líbila a i tady se dá každá situace řešit dost kreativně. Třeba armádní checkpointy můžete buď přepadnout a kořist prodat překupníkům, nebo jima v klidu projet převlečený za důstojníka v ukradený uniformě. Jelikož je to pořád simulace, tak se připravte na delší loading po smrti, kdy kvůli přesnosti elitních jednotek často neuslyšíte ani výstřel.

Viděl jsem dva ze tří konců, v dosažení toho třetího mi brání bug.

Crisis Core: Final Fantasy VII Reunion/PS5/15 hodin/ #dohrano
Důležitej kousek puzzle světa Final Fantasy VII, kterej mi dosud unikal i přesto, že mám PSP i Vitu
- designem je to handheld hra. Kraťoučký epizody na pár minut. Na steamdecku by se mi určitě hrálo líp (ale je součástí PS+ a platit se mi nechtělo)
- remake je moc pěknej - využívá assety z Remaku i Rebirth a i na velký obrazovce je na co koukat
- elegantně to zapadá jak do původního Final Fantasy VII, tak i do Remaku a Rebirth (tady je asi jedno, jestli dohrajete po nebo před Rebirthem)

TRAGED: ok :-) Teď lovím sushi v Dave the Diver, ale Mars tedy na řadu přijde!

TRAGED: Detto :)

LEFTY: No, jak bych to řekl, plegnul jsem Deliver Us Home jakmile zahájili Kickstarter.

Deliver Us The Moon / PS5 / 7 hodin / #dohrano
Mám rád tyhle hry, kde postupně odhalujete příběh v tajemném, nejlépe sci-fi, settingu. Jste hrdina vyslán na měsíc zjistit, proč se odmlčela základna, která zásobuje naši planetu životně důležitou energií. Jak postupujete základnou, řešíte nenáročné puzzly a nacházíte různé dokumenty a holozáznamy (trochu jako v Tacomě), které odhalují záhadu a vedou k řešení problému.
Základna je udělaná moc pěkně, promyšleně - nevíc času se očividně věnovalo budovám a prostředí. Je ale vidět, že je to hra s relativně nízkým rozpočtem, protože prostředí by mohlo být mnohem interaktivnější a "zabydlenější", voice acting míň prkennej, ale v hratelnosti to nevadilo.
Příjemných 7 hodin. Platinovat nebudu.

Astro Bot (2024) / PS5+Portal / 27 hodin / #dohrano

V každé PS5 je předinstalovaná hra Astro's Playroom, což je roztomilá 3D plošinovka od Team Asobi na způsob třeba Sackboy Big Adventure. Jejím primárním účelem je demonstrovat haptické možnosti ovladače DualSense a taky nostalgicky polechtat hráče, kteří už mají něco za sebou. V levelech totiž objevujete a sbíráte hardware ze všech generací PlayStation konzolí a ukládáte si ho do sbírky, která je lehce interaktivní (konzole svítí, mechaniky se otevírají, všechno se dá zoomovat otáčet atd.). Celé je to strašně milé a příjemně se to hraje, takže jsem to loni s velkým potěšením dohrál a letos na jaře nakonec i zplatinoval.

Když bych to teď chtěl extrémně zjednodušit, tak Astro Bot je to samé od toho samého studia, jen je to asi tak desetkrát rozsáhlejší a musíte si to koupit :-) A nebo že je to jako demo vs. plná hra. To všechno je pravda, ale není to celá pravda a byla by škoda to takhle brát. Team Asobi se totiž po dlouhé době povedlo stvořit hru, kterou Sony už náramně potřebovala a která ohromně zapadla do letošních oslav třicátého výročí PlayStationu. Hru, která je aktuálně nejlépe hodnocenou letošní hrou. Hru, kterou všichni milují a ke které si můžete koupit limitovaný DualSense (který je opravdu už všude vyprodaný). A přitom je to pořád jen obyčejná "dětská" 3D plošinovka...

No, právě že není :-) Je neobyčejná a není dětská. Jasně, děti to hrají a určitě je Astro Bot bude bavit. Obtížnost je perfektně vybalancovaná, levely jsou krásně tematické, bossové jsou sice náročnější, ale mají jasně čitelné slabiny a souboje s nimi se dají snadno namemorovat. Hrát to prostě může prakticky každý. Jenže ten pravý fór je v tom, že zmiňované stylizace některých levelů vycházejí z existujících her, které jste mohli na PS hrát před pěti, deseti, dvaceti nebo třiceti lety - podle toho, kolik křížků máte na krku. A pokud byste ani tohle neocenili (nebo na první pohled nepoznali), tak je tady vlastně to hlavní, co hra nabízí: víc než 300 robůtků, které musíte v levelech najít.

Někteří z těchhle dobře schovaných robůtků jsou totiž přímo postavičky z oněch nějvětších PS pecek, které všichni známe. Podobně, jako jste si v Astro's Playroom budovali sbírku hardware, tak si tady vlastně budujete archiv vzpomínek na hry :-) Zachránění robůtci se shromažďují na planetě, která tvoří vaši základnu. Čekají tam, až jim z výherního gacha automatu vaším přičiněním vypadne předmět, který je pro ně v jejich hře typický. Když je robůtek tímhle způsobem kompletní, stane se interaktivním a vznikají různé vtipné scénky (za nekteré z nich jsou trofeje). Jenže každá gacha výhra vás stojí sto mincí. Mince samozřejmě sbíráte taky v levelech, stejně jako robůtky. A kromě nich ještě dílky skládaček, kterými se vám na základně odemykají další možnosti. Takže musíte levely procházet hodně pečlivě, abyste měli všeho dostatek. Protože s určitým dosaženým počtem nalezených robůtků se...

Ale ne, nebudu spoilovat :-) Zbytečně bych vás překvapil o překvapení, které tuhle hru dělají ještě kouzelnější. V průběhu hraní jsem si několikrát říkal, že teď po tomhle už to prostě nemůže být lepší - ale bylo. Astro Bot neustále skvěle graduje a výsledný zážitek je samozřejmě tím lepší, čím víc znáte všechny ty postavy a hry, na které neustále odkazuje. V tom vidím jednoznačný důvod obrovského úspěchu. Protože fotorealistická grafika, imerze, narativy, 4K, 60fps, RTX a další věci, o kterých se dneska hodně mluví a všichni by je chtěli... Tak nic z toho vlastně není doopravdy potřeba. Ty hry, na které Astro Bot vyvolává vzpomínky, byly skvělé proto, že se vám dobře hrály a bavily vás.

A přesně takový je i Astro Bot. Bude vás bavit a budete ho chtít hrát pořád dál. Objevovat další levely, další robůtky, těšit se na další téma, podle jaké hry asi bude a jestli si na ni vzpomenete a poznáte ji. Dostanete chuť si všechny ty hry zahrát znovu! Budete slzet dojetím, až na to přijde, to se klidně vsadím. A nakonec si přikoupíte i ten soundtrack, který je taky naprosto dokonalý. Bude to vaše GOTY 2024 a nebudete se moct dočkat DLC, které Team Asobi už teď slíbil. Možná, že Sony odpustíte aspoň některé z těch krávovin, které poslední dobou dělají. A třeba si nakonec koupíte i tu PS5 Pro, ačkoli zrovna na tuhle hru ji potřebovat nebudete :-)

Protože tohle, tohle se opravdu neskutečně povedlo. 10/10 a jdu na platinu.

TAP: nejlepší DS hra (spolu s Dawn of Sorrow)...
zkus překonat můj dobový rekord z nintendo klubu na homepage .)

DEEFHA: Licence na hudbu mezi Asií a západem jsou dodnes tuším slušnej porod, takže se tomu ani nedivim. Taky mi ten Jamiroquai zněl nějak jinak než ho pamatuju, aha.

Elite Beat Agents / 5h / DS emulátor na iPadu #dohrano

Hra vyšla v době, kdy dotykové obrazovky byly doménou PDA kalkulaček a rytmické šudlání stylusem po displeji muselo působit strašně nerdovsky sci-fi. DS mi v té době unikalo, ale EBA jsem si nějakou dobu chtěl zahrát, tak jsem se k němu vrátil přes emulátor. Líp to asi naemulovat nejde, iPad, tužka a DS Player, mám z toho úplně stejnou nerdí radost, jako asi tehdejší hráči.
Po boku FBI a CIA totiž na světě tajně operují jednotky EBA, které dokážou roztančit rozličné katastrofy na prach. V této japonské rytmické hře jsou povoláni k řadě ambulatních zásahů - od rande středoškoláků, které málem zhatí nečekaný babysitting, přes námluvy da Viniho a Mony Lisy, zatoulaného psa na americkém středozápadě, televizní rosničky, která kvůli pikniku se synem vyfabuluje předpověď a vzápětí poručí větru dešti, po útok mimozemské civilizace, alergické na hudbu.
Krom dávky japonského bizáru (podpořeného podivným anglickým překladem) a řady otřesných punkrockových pecek z nultých let dostanete opravdu zábavnou epileptickou synkopickou ujetost, která se trochu ztratila ve víru doby. Stejně jako japonský ōendan, mužská varianta sportovních roztleskávaček, ze kterého tahle celá věc vychází.
AGENTS ARE... GO!!!

Gamushara Oendan vendredi 6 juillet
https://youtu.be/Pec9aH7jrZ8?t=434

Broforce / 11 hodin / #dohrano
Perfektní coop vtipná coop střílečka. Pro nás starý dědky co vyrůstali na osmdesatkovych a devadesatkovych akčňárnách je Broforce jako balzám na nostalgickou duši. Na pálí tam snad každýho hrdinů na kteryho byste si mohli vzpomenout. Každej má naprosto unikátní prostředky destrukce k potírání teroristickýho šmejdu a šíření svobody, spravedlnosti a míru po celém světě 😂

DAVESADE: Ty jsi masochista, čéče :-) Dobrá práce. Jo a jinak incest býval v rámci vládnoucí třídy běžný už... minimálně od Starověkého Egypta, takže bych se toho prostě nebál :-D

Fire Emblem Fates / 75 hodin / 3DS / #dohrano

Na tuhle hru jsem se moc tesil a trvalo mi, nez jsem se k ni dostal. Nedavno jsem dohral Fire Emblem Shadows of Valentia [DAVESADE @ Dohrál jsem ...... (PC,XBOX,PS,NS games) HALL of Game na nástěnce!!!], kterou povazuji za nejversatilnejsi dil serie - no Fates jsou oproti tomu jednoznacne nejtucnejsim Fire Emblemem vubec.

Historie vydavani stoji za zminku. Od pocatku byla hra planovana, jako tri samostatne kampate, pricemz v dobe vydani si hraci mohli koupit jednu ze dvou moznych (a druhou dokoupit se slevou). Treti kampan byla vydana se zpozdenim a pocitala s tim, ze hrac odehral obe dve predchozi a tesi se na rozuzleni. Hned tady z kraje musim rici, ze scenaristi se vyhnuli trapnemu cestovani v case - je to pouze hrac, ktery "cestuje v case" pomoci startu nove hry - vsechny tri pribehy jsou dokonale kompaktni a uzavrene, ale musim vyzdvidnout, ze ta treti kampan skutecne pusobi, jako fantasticke rozuzleni obou pribehu - chvilemi mne napadalo prirovnani k serii vizualnich novel 999, kde byly tyto rozuzleni jeste vice drasticke - no na pomery RPG taktickych strategii se Fates opravdu s pribehem "neserou" a umi prekvapit i potesit.

Ale k veci - kazda ze tri kampani je vyrazne odlisna:

Birthright je je v podstate lehouckym uvodem do problematiky - nejvice pripomina predchozi dil Awakening, neklade hraci zadnych zasadnich prekazek a neskryva zadna extra prekvapeni. Ja sam jsem tuto kampan kdysi davno zacal hned po dohrani Awakeningu a nezvladl jsem "vice mene to same znova", takze jsem hru tenkrat odlozil... a ano, tato kampan je ve srovnani s ostatnimi hrami vlastnee nejslabsi. Jako uvod skvele, ale nemam na to zadne extra vzpominky.

Conquest je pravym opakem. Jde opravdu o "Fire Emblem Classic". Kazdy tah je kriticky podstatny, kazde postaveni jednotek v paru proti nepratelum ovlivni celou kampan. Kazdy chybejici bod zkusenosti nasich hrdinu neskutecne boli. Levely jsou komplikovane, modularni, plne zahadnych mist, nedostupnych nepratel, prekvapivych zvratu... no a hlavne chybi moznost nejak rozumne postavy trenovat mimo pribehove mise - hra je skutecne tak tuha, ze i na lehkou obtiznost jsem ke konci hry zvazovat "legalni cheatovani" a sice ze bych na druhem 3DS rozjel tutez hru znova a sam s sebou odehraval bitvy na dvou konzolich, abych prece jen sve mrzaky trochu vycvicil. Na to jsem nakonec nemel nervy a dopadlo to tak, ze ve hre je primo "phoenix mode", ktery ozivuje padle vojaky primo behem bitvy, coz je efektivne vzato nesmrtelnost. Uplne jsem valil oci, jak se obtiznost hry ke konci prudce zvedla, kdyz uz jsem si myslel, ze to vice nejde. Misi 25 a 27 jsem proste musel dat na fenixe...

Revelations je efektivne vzato prunikem obou predchozich kampani. Ma nizsi obtiznost (protoze se tam da inteligentne grindovat), ale velke, originalni levely narvane skvelymi napady a al dente obtiznosti. Obcas jsem musel mise opakovat, vetsinou jsem je s malymi ztratami dokazal dokonci na prvni pokus. Revelations obsahuji take nejvice filmovych animaci a vysvetleni dejovych detailu a rodinnych vztahu, historii celeho konfliktu obou kralovstvi. Je celkem zrejme, ze poradi hrani vsech tri kampani bylo zamysleno tak, jak popisuji.

Uz pri hrani prvni kampane jsem se bal, ze ty dalsi dve budou to same v blede modrem - no nemohl jsem se zmylit vice. V cele hre je asi jenom 5 kapitol, ktere si jsou velice podobne (pribehove paralelni), takze se da rici, ze dohromady je ve hre 60 unikatnich levelu. Diverzita je urcite silnou strankou hry.

Pribeh hry neni zas tak dechberouci sam o sobe, jako spise dechberoucne podavany. Jako vzdy jde o soupereni dvou kralovstvi. Hlavni hrdina pochazi z kralovske rodiny, ze ktere byl nasilim unesen jako male dite behem valky - a byl prevychovan na prince/znu kralovstvi druheho. Kdyz se tento fakt v pate misi odhali, dostane hrac volbu, jestli se vrati ke sve biologicke rodine ci zustane verny tem, se kterymi vyrustal a dospel. Bohuzel - obe rodiny jsou si symetricky podobne, i kdyz k tomu z herniho hlediska neni moc duvod - jako singleplayer hra zde neni duvod pro vynuceni vyvazenosti. Ta symetrie je skoro az otravna - kazde princatko ma vzdy sve dva ochrance, kazde princatko ma vzdy jednoho starsiho a jednoho mladsiho sourozence - tohle mi prislo jako trochu nevyuzity potencial.

Za otravnou bych ale oznacil posedlost nasich virtualnich sourozencu hlavnim hrdinou - jde skoro az o incestni zavislost, dalece presahujici jindy roztomilou japonskou bizarnost. Ve hre je mozne budovat vztahy mezi jednotkami, ktere mohou v krajnim pripade vest az k privedeni potomstva na svet (a skrz rychlejsi plynuti casu ve specialnim tajnem podsvete je mozne sve detatka zapojit do bitev). Hra otevrene naznacuje, ze je mozne povit dite s prakticky kazdym clenem kralovske rodiny, coz vyvolava otazniky, ktere radeji nebudu komentovat.

Jinak struktura hry je klasicka - mezi bitvami je mozne stravit cas v nasem soukromem hrade, kde mame spousty nepovinnych (ale tuze uzitecnych) aktivit - pestovani repy, staveni hradeb, souboje v arenach, kovani zbrani, denni loterie, koupani v horkych pramenech, doplnujici dialogy... vlastne chci rici, ze pokud clovek neprahne po rychlem pruchodu hrou, stane se Fire Emblem Fates skvelou vizualni novelou plnou milych dialogu, vtipnych postav, zajimavych situaci a jako hrac se dozvim o tomto fantsknim svete opravdu mnoho.

Technologicky hra nezestarla. Vypada naprosto skvostne, paradni paleta barev, velice detailni modely a textury a urcita symbolicnost polygonu je dneska spise plus. Hra je plynula, trojrozmerna, umoznuje v soubojich nastavit first person kameru a grafiky i hudby je skutecne HODNE. Extremne vysoka produkcni hodnota, jak je u Intelligent Systems zvykem. Drzet v dlanich takto skvostne vypadajici svet, divat se do te male krabicky a nechat se ohromovat nekonecnym prostorem - porad se mi to ani po tech letech neprejedlo - 3DS na Hrad!

Kazdy z modernich Fire Emblemu je navrzen na vicenasobne hrani - v podstate neni mozne napoprve vsechno udelat spravne, ba dokonce neni mozne ani jednim pruchodem poodemykat vsechny moznosti, co hra nabizi - obsah neni nijak zvlast schovany, ale ziskanim jedne odmeny si zamkneme moznost ziskat odmenu jinou. Fates jdou v tomto koanu v ramci serie nejdale. Tesim se, az si dam hru za par let znova na vysokou obtiznost, protoze tohle je presne ten genialni "titul do kapsy", "jedna mise pred spanim" a "zapnu si to v metru, nez dojedu na Florenc (a procitnu v Holesovicich)". Tezkotonazni, tucne, takticke RPG, kteremu napr. Three Houses nesahaji ani po klouby displaye 3DS.

The Quarry/9 hodin/#dohrano
Jedna z těch lepších her tohoto studia. Postavy jsou tu zase většinou klasicky nesympatický, ale není to takovej extrém, jak v sérii The Dark Pictures Anthology. Příběhem/zápletkou trochu slabší, ale je to takovej ten klasickej horor s partou teenagerů, takže od toho člověk zase nemůže tolik čekat. Hodně velký plus za to, že je tu minimum otravnejch QTE, který mi v této sérii často pijou krev a stojí za tím, že mi většina postav umře. Tady to bylo znát, že ta úmrtnost nebyla až taková :)