Shadow Warrior 2 (2017) / PS5 Pro + Portal / 24,5 hodin / #dohranoJá už fakt nevím, co ti Poláci ve Flying Wild Hog hulí :-) Reboot devadesátkové klasiky
Shadow Warrior z roku 2013 se mi nakonec docela líbil. Nad trojkou jsem zlomil hůl už před lety, takže mi zbývala už jen dvojka. A musím teda říct, že je to zase úplně jiná hra. Čekal jsem vlastně něco mezi jedničkou a trojkou, ale dostal jsem něco, co mě dost překvapilo. A prvních deset hodin jsem nevěděl, jestli pozitivně...
SW2 není lineární. Je to semi-openworld s hubem, ve kterém si vybíráte hlavní a vedlejší questy i grindovací "náhodné" mise. Jsou tu obchody, ve kterých nakupujete zbraně a vybavení za sesbírané mince. K dispozici je 70 (!) různých zbraní, každá z nich má tři sloty a můžete je tunit pomocí stovek druhů vylepšení, které průběžně nacházíte. Vaše postava získává skills pomocí karet, které buďto najdete nebo si je koupíte, a karty se vylepšují pomocí bodů, které dostanete za levelování. Dál má samotná postava několik slotů na amulety a medailony, které si zase můžete opatřit různými způsoby. Později navíc získáte i možnost kombinovat základní vylepšení do silnějších v kovárně. Jsou toho všeho prostě tuny!
Celých těch prvních deset hodin jsem se v tom podstatě jen snažil zorientovat... Abych nakonec zjistil, že je to vlastně úplně zbytečné. Hra mi tím vším ^^ sice připomínala o tři roky mladší
Doom Eternal (je tu dokonce i obligátní dvojskok + air dash), jenže ten jsem nenáviděl. Tady jsem se nakonec začal královsky bavit. A to přesně v okamžiku, kdy jsem přestal zkoumat možnosti všech zbraní i jejich vylepšení a prostě si nasázel do zbraňového kolečka nějakou random katanu, pistoli, samopal, granátomet a samozřejmě mou oblíbenou brokovnici. Do jejich slotů jsem nasázel vylepšení s nejvyššími levely (ano, i samotná vylepšení mají levely...), moje skills jsem naklikal na jistotu (autohealing, víc rychlosti, víc ammo atd.) a pustil se bez obav do všeho, co bylo ještě přede mnou.
Do konce hry jsem na to pak už ani nesáhnul, i když jsem mezitím nasbíral další zbraně a další vylepšení. Nebylo potřeba nic měnit a když to tak vezmu, nakonec jsem stejně nejvíc používal katanu a brokovnici :-) Chvílemi jsem si díky tomu připadal jako v CP2077, dokonce i design některých levelů mi futuristické město lehce evokoval (ale jen veeeeeeeeelmi lehce, rozhodně bych nerad CP2077 nějak urazil). A buďto jsem ten můj pseudo-build poskládal nějak vychytaně (o čemž pochybuji), nebo hra divně (ne)škáluje enemáky - ale prostě jsem nakonec neměl problémy ani s těmi největšími bossy. A ten pocit, když katanou na kousky rozsekáte něco pětkrát většího než jste vy, je opravdu k nezaplacení.
Nevadil mi ani design jednotlivých úrovní, do kterých se z hubu prostě teleportujete (a můžete i během questu zpátky a třeba si dokoupit něco v obchodě, což sice zní docela zajímavě, ale nikdy jsem to vlastně doopravdy nevyužil). Úrovně nejsou ve stylu aréna / koridor / aréna / boss (což nenávidím), ale v podstatě celá úroveň je jedna obří aréna. Chodby potkáte minimálně, spíš je všechno opravdu otevřené, a to i vertikálně. Btw. úrovně by měly být částečně procedurálně generované, ale moc mi to nepřišlo, takže těžko říct. Na každém kroku narazíte na skupinky enemáků, které vás klidně pronásledují přes celou úroveň, pokud jim to dovolíte. Takže je lepší je radši hned rozsekat na kaši :-)
V tom vám efektně pomáhá i prostředí, které je plné výbušných sudů, nádob s jedem, tlakových lahví s mrazícím plynem a tak dále. Stačí jedna střela a vypukne naprostý řetězový chaos, který je extrémně uspokojivé dirigovat. Úrovně jsou rozsáhlé a většina vašich "úkolů" spočívá v tom, že dojdete k nějaké bráně, tam zjistíte že od ní nemáte klíč, tak jdete zase někam jinam, tam klíč z někoho vytřískáte, vrátíte se k bráně, otevřete ji a za ní vás čeká něco podobného. Zní to hrozně, ale je to naprosto super, protože vy po úrovni sem tam nechodíte, vy se přes ni prostě probíjíte. Hra má tentokrát naštěstí mapu a naviguje vás tam, kam je zrovna potřeba. Ale pokud půjdete jinudy, je to jedno, protože zabloudit není kam ani jak.
Celé je to zabalené do nějakého příběhu, který je buďto úplně blbý nebo divně překombinovaný, případně oboje dohromady. Každopádně je úplně nepodstatný a slouží jen k rozdělení herní doby na sérii hlavních questů (přičemž ty vedlejší jsou vlastně úplně stejné - prostě chodíte sem a tam a zabíjíte všechno, na co narazíte). Soudě podle 100 % game progressu jsem nakonec byl úplně všude, ale netýká se to trofejí. Tam mi jich ještě hromada chybí a pravděpodobně je nebudu dohánět.
Jediný problém téhle hry tak vlastně vidím v tom, že je tak moc generická, až se z ní úplně vytratil Lo Wang :-/ Tedy on v ní samozřejmě je, stejně jako celá řada postav z rebootované jedničky. Wang má zase někoho v hlavě (ale na démona Hojiho to ani omylem nemá), zase hláškuje (ale často se opakuje a někam se úplně vytratil typický sarkasmus a humor), zase sbírá sušenky štěstí (v nich ale tentokrát nejsou praštěné hlášky, jen skutečné citáty!)... Ale kdybych se na začátku hry nedozvěděl, že je to Lo Wang, tak by to klidně mohl být kdokoli jiný a hra by myslím fungovala úplně stejně.
Nicméně nelituju a až bude volná chvilka, tak možná ještě jednou zkusím tu trojku. Ale jen možná. Třeba už jsem na ni dostatečně ostřílený...
