Last Guardian / 15 hodin / Playstation 4 / #dohranoJe to otresne a ostudne zaroven. S odstupem temer deseti let si po sobe ctu "prvni dojmy", ktere jsem
napsal na svuj blog blahe pameti. A vlastne to vsechno dokonale sedi! Last Guardian se nestal legendou, jako ICO nebo Shadow of the Colossus - proste nedokazal vyjit vcas a na tu spravnou platformu - ale je to nemene dulezita a vyznamna hra v mych ocich.
Rekneme si to narovinu - z kraje hry jsou jeden az dva neprijemne zaseky, kde je mozne se snadno ztratit a nechat se vyfrustrovat do te miry, ze clovek hru odlozi. Ovladani je tezkopadne - coz mi teda nevadi, protoze mi vyhovuje i neco, co neni zrovna dobovym standardem. Ale jak clovek od zacatku hry netusi, jak komunikovat se svym ctyrnohym pritelem, je neexistence jasne zpetne vazby spise prekazkou v zabavnosti. Ja jsem takto hru odlozil za tu desetiletku mnohokrat - strasne rad jsem kamaradum ukazoval uvodnich 30 minut, ale pak jsem mel obtize se ke hre vratit prave proto, ze sem se bal, ze se zase ztratim a nikam se nedostanu.
No
nedavne uvedeni noveho traileru na ctvrtou hru Fumito Uedy mne navnadil a ja jsem se hecnul a hru jsem z fleku za poslednich asi pet veceru proste dohral. V pulce hry jsem uz dostal do ruky veskere finesy komunikacniho umeni a hra prestala klast odpor. (BTW jsem tedka z legrace rozjel hru znova a uvodni pasaz jsem dal najednou za 10 minut - tak moc je velky rozdil ta znalost ovladani a ocekavani od hry samotne).
Miluju hry, ktere bez HUDu a s naprostym minimem cutscen dokazou neco zajimaveho a dojemneho odvypravet. Architektura celeho prostoru je proste spickova. Animace hlavnich hrdinu jsou naprosto dechberouci, je za tim tuna prace - i kdyz to smrdi vyvojarskymi nastroji zalozenych na Playstation 2. Vubec mi treba nevadilo, ze se polygony postavicek vselijak nerealisticky prolinaji - dneska bychom rekli bug - ale zcela vazne - pokud si pamatujete na engine Euphoria v GTA4 - tak ono to proste neni nutne realisticke, ale vypada to strasne dobre, strasne "herne". A to ja mam u her rad, ze se nestydi vypadat, jako hry.
Te hre se da vytykat vsechno nebo nic. Nic mezi tim. Kamera je uplne desiva, technicke zpracovani prece jenom dost mizerne (framerate kolisa uplne silene), ovladani laguje jak Doom na SNESu. Pri pokusu o jakoukoliv objektivitu bych to mohl haniit do rana. Ale ja mam proste tenhle styl her rad, mam rad ty svety, tu atmosferu a ze to neni hloupa ci kruta hra. Podobne, jako ICO, se k teto hre mozna jednou vratim. K Shadow of the Colossus se vracim pravidelne - no tohle je moc prijemny zarez na pazbe, ktery jsem si uzil a o to vice se tesim na ctvrty titul v serii.