• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CHEWBACCADohrál jsem ...... (PC,XBOX,PS,NS games) HALL of Game na nástěnce!!!
    BOBESH
    BOBESH --- ---
    Star Wars: Outlaws / PS5 Pro / 56 hodin / #dohrano

    dámský SW! :) me to bavilo od zacatku do konce. pro fanousky SW imho povinnost. supr grafika, hudba, bugu pomalu, spis uz vetsinu opravili.

    FRIZER
    FRIZER --- ---
    Rogue Trader / PS5 / 86hodin / #dohrano

    Jedno z nejlepších CRPG které jsem hrál. Naprosto monumentální záležitost a pro fanoušky kvalitních příběhových RPG či WH40K naprostá povinnost. Příběh je naprosto parádní a snese srovnání s nejlepšími díly z Black Library. Množství voleb a možností je pohlcující až zahlcující, svoboda v rozhodování parádní...takhle to má vypadat.

    4/5 hry jsem jel na střední obtížnost abych ji ke konci snížil...už jsem to chtěl dojet, rozhodně si ale někdy průchod zopakuji s DLC a vim že pujde o naprosto odlišnou zalezitost. Variant konců je asi nepočítaně, ale moje volby Iconoclasta mě nakonec nasměrovali k tomu, že jsem stvořil svébytný sektor kde kultura a lidská práva hrají prim a odtrhl jsem se Imperia a jejich věčných válek...supr.

    DAVESADE
    DAVESADE --- ---
    DEEFHA: za metahru davam palec!!!
    DEEFHA
    DEEFHA --- ---
    Venetian Blinds (1982/2003) / Atari 2600 @ RetroArch / 1 hodina / #dohrano

    Exkurze do hlubin zapomenutých obskurností pokračuje! Minule jsem slíbil, že to bude něco kulervoucího - no a už je to tady! Čtyřicet let starý simulátor vytahovacích žaluzií, pěkně prosím :-D

    Aby mi za to DAVESADE tentokrát ten paleček dal, tak začnu historkou z vývojářského pravěku:

    Jak většina lidí ví, společnost Activision byla založena několika bývalými zaměstnanci firmy Atari, kteří odešli kvůli nedostatku uznání a samozřejmě i finančního hodnocení. Jedním z těchto zaměstnanců byl Bob Whitehead, tvůrce techniky "Venetian Blinds" (benátské žaluzie). Ta byla poprvé použita ve hře Video Chess právě od Atari, a to k zobrazení osmi objektů v řadě místo běžných šesti (šlo o jednu z možností obejití technického omezení grafických možností Atari 2600, zde je trocha podrobností).

    I když samotný Activision tuto techniku ve svých hrách nikdy nepoužil, neodradilo to Atari od toho, aby v roce 1982 nezačalo Activisionu vyhrožovat žalobou za krádež této techniky a dalšího proprietárního know-how. Protože si Activision byl jistý, že žádnou újmu nezpůsobili, rozhodli se si z Atari tak trochu vystřelit. Podle Davida Cranea (dalšího bývalého zaměstnance), když se právníci Atari ptali na "ukradenou techniku benátských žaluzií", ukázali jim toto demo a zeptali se: "Tohle je to, na co se ptáte?"

    Atari zjevně nemělo náladu na vtipy, protože žaloba pokračovala. Nakonec ale Atari spor prohrálo a Activision se stal nejúspěšnější třetí stranou vyvíjející hry pro Atari 2600. Ačkoliv z tohoto dema hra nikdy nevznikla, úplně k ničemu nepřišlo: západ slunce byl později použit na pozadí hry Barnstorming. Demo jako takové se dočkalo veřejného releasu až v roce 2003 v rámci kompilace Activision Antohology pro PS2 a další systémy.

    Konec historky :-)

    Z dema vznikla jakás-takás hra až díky RA chievos, protože na vytahování a spouštění žaluzií není zábavného vůbec nic, i kdyby součástí toho byly sebelepší zvukové efekty (jakože nejsou, hra je zcela zvukuprostá). Nicméně výzvy typu "Vytáhněte a spusťte žaluzie stokrát za sebou", "Vytáhněte žaluzie přesně do poloviny a nechte je tam" nebo moje oblíbená "Hodinu zírejte na západ slunce" patří k tomu nejbizarnějšímu, co lze na RetroAchievements objevit.

    Nebýt právě toho hodinového úkolu, tak bych si mohl všechny trofeje odškrtnout během pár minut. Takhle jsem nejdřív drahnou dobu hledal, kde má Miyoo tlačítko R3 na přepnutí emulátoru do černobílého režimu, za což je taky trofej (hint: nemá, musíte si ho dočasně namapovat na nějaké jiné) a pak skutečně nechal Miyoo desítky minut naprázdno renderovat vytažené žaluzie... Než mě napadlo použít fast forward. Díky za RetroArch! :-D

    A co bude příště? Nechte se překvapit :-)

    ZOMBO
    ZOMBO --- ---
    Hades / PC / 74 hodin / #dohrano

    Na Háda jsem pravidelně narážel v sekci nejlépe hodnocenejch her na Steamu, překážkou byl jen samotnej žánr. A tím myslím spíš rubačky než roguelike, tady naštěstí v odlehčený, méně stresující roguelite variantě. Ale hledal jsem bezmyšlenkovitej grind a zároveň něco, co trochu probudí moje reflexy.

    Moderní podsvětí mě pohltilo v rekordním čase a ne kvůli akci. Jestli bych měl někomu ukázat, jak se nevtíravě zavděčit mladýmu publiku a nepůsobit u toho trapně, ukážu mu tenhle vzácnej příklad. Protagonista je charismatickej od první obrazovky a vtipně se mi připomněly i ostatní antický postavy, který jsem viděl naposledy ve Starých řeckých bájích od Petišky.

    První útěk za 17 hodin, titulky za jednou tolik a zbytek epilog.

    PHOW_SAATCH
    PHOW_SAATCH --- ---
    DEEFHA: díky tomuhle postu si to možná i zahraju, jakože naposled jsem hrál Quake 2 :)
    z podobnýho ranku bych si dal taky někdy tohle:
    Witchfire on Steam
    https://store.steampowered.com/app/3156770/Witchfire/
    DEEFHA
    DEEFHA --- ---
    Doom: The Dark Ages (2025) / XSX / 28 hodin / #dohrano

    Ohledně Doomu mám dohráno všechno, co šlo a co jsem někdy ani nechtěl (jedničku, dvojku, Doom 64, trojku, 2016 a Eternal), z toho první dva mnohokrát a na různých platformách. Rebootovanému Doomu 2016 jsem nakonec taky přišel na chuť, ovšem Eternal mě neuvěřitelně nasral a zklamal. A tak nebudu lhát - Dark Ages jsem se hrozně bál. Trailery mě moc nepřesvědčily a gameplay videa sice trochu nahlodaly, ale skeptikem jsem zůstal. Nicméně jakmile to teď patnáctýho vyšlo v Game Passu, tak jsem to prostě vyzkoušel. O čtrnáct dnů později (hraju teď trochu míň) mám dohráno a zodpovědně můžu říct:

    Tohle je nejlepší Doom za posledních deset let! Resp. za dvacet, pokud trojku neberete tak úplně jako čistokrevný Doom :-)

    Kromě jedničky a dvojky byl každý další Doom úplně jiný. Atmosférou, hratelností, mechanikama, zasazením do času a prostoru... Vždycky zůstal jen Doomguy. No a Dark Ages v tomhle trendu pokračuje. Není to jako Eternal - naštěstí, protože Eternal jsem nenáviděl. Není to jako 2016 - aspoň ne úplně, protože pár styčných ploch by se našlo. Není to ani jako nic předtím, resp. pokud ano, tak v něčem trochu jako Doom 64. Proč? Protože stejně jako Doom 64 byl takový dost zvláštní pocitový hybrid mezi původním Doomem a tehdy čerstvým Quake... Tak i Dark Ages má extrémně silné Quake vibes. A to je zatraceně dobře!

    Dark Ages je prequel úplně k celé Doom sérii (minimálně k té rebootované). Odehrává se v jakémsi alternativním "sředověku", kde jsou ale k dispozici moderní zbraně a technologie. Takže vy i všichni ostatní sice chodíte v brnění, se štítem a palcátem, ale kromě toho máte k dispozici arzenál rychlopalných nebo třeba plazmových či elektrických zbraní. Místo BFG je tu kuše jménem BFC (ballistic force crossbow), vystřelující totálně devastující energetické šípy. Je tu i nailgun, i když funguje trochu jinak a nemá logo NIN :-) Jsou tu jedovaté bažiny a rozpadlé hrady plné pastí. No a z toho všeho prostě Quake čiší na sto honů.

    Kdyby místo tentokrát opravdu nezajímavě generického "metalu" složil soundtrack zase Reznor, byl bych v sedmém nebi, totiž pekle :-) I některé zvuky mi přišly nějak povědomé, takže jsem zapátral a opravdu, na netu se to dost řeší. Něco vypadá, že je buďto inspirováno, nebo přímo vysamplováno z prvního Quake, něco ze dvojky (u něj mi přišlo, že se inspirovaly i animace některých postav, a teď to myslím v dobrém slova smyslu), měly by tam být i reference na původní Doom a tak dále. Tohle je prostě naprosto fantastická pocta celé Doom/Quake historii a čím víc toho máte nahráno, tím víc to oceníte.

    Kulturní vložka: Nějaké screenshoty jsem napastoval sem a sem. Vizuálně a atmosféricky je to lahůdka!

    Doomguy resp. Doomslayer (pořád si na to nějak nemůžu zvyknout...) je tentokrát prakticky nezničitelný, asi jako rozjetý ledoborec. Je těžký, pomalý, ale rozdrtí úplně všechno a neublíží mu ani pád ze sebevětší výšky, naopak - tlaková vlna vzniklá jeho dopadem promění okolní potvory na krvavou kaši. Prostě naprostý opak poskakujícího trotla v Eternalu, houpajícího se jako opičák na zlatých tyčích. A ten štít! Ten mi sice v trailerech nějak moc nesedl, ale nakonec je to asi nejlepší věc na celé hře. Naprosto universální obranná i útočná herní mechanika, na kterou si zvyknete během první minuty a pak už štít až do konce doslova nepustíte z ruky.

    Ve spojení s melee zbraní (základní okovaná rukavice, naprosto boží řemdih nebo sice anihilační, ale pomalý palcát) tak máte k dispozici duo, se kterým při troše cviku a dostatku času zlikvidujete každou bestii. Zdůrazňuji, že opravdu každou! To, co šlo v jedničce a dvojce (tzn. upiglovat kohokoli pistolkou nebo pěstí), částečně v 2016 rebootu (pomocí glory kills) a co pak v Eternalu bylo naprosto nemožné, tak je tady konečně zase zpátky v celé své kráse. Hrál jsem na mou oblíbenou "Hurt me plenty" obtížnost a párkrát mi při delších fightech došly náboje úplně do všeho. Takže co jsem udělal? Vymlátil jsem zbytek motorovým štítem a ostnatou koulí na řetězu. Naprostý orgasmus!

    Další obrovskou pochvalu si zaslouží mapy, tedy levely. Je jich dvaadvacet a až na naprosté výjimky (nebudu spoilovat) jsou prostě vynikající. Zajímavým prvkem, který aspoň pro mě dost ovlivnil způsob hry, je fakt, že na mapě už od začátku vidíte, kde jsou všechny sběratelské předměty, tajné místnosti a upgrady. Zní to jako nuda? Naopak! Sice vidíte kde co na mapě je, ale ve většině případů naprosto netušíte, jak se k tomu sakra dostat :-) Budete se muset dostávat přes zavřené dveře, hledat různé triggery, způsoby jak se dostat na vyvýšená místa (Doomguy tentokrát neskáče moc ochotně ani vysoko a na dvojskok můžete rovnou zapomenout - konečně!) a samozřejmě i nacházet a používat barevné klíče i obligátní lebky.

    Trivia: Většina levelů je na Doom nezvykle rozsáhlá, překvapivě členitá a některé jsou v podstatě otevřené. Je to naprosto super!

    A protože já mám tyhle věci rád, tak jsem v rámci série úplně poprvé hrál Doom exploračním stylem a občas si připadal jako v některém z poslechích Tomb Raiderů. Což berte z mé strany jako výrazné plus! Nicméně pokud nechcete, tak tohle vůbec dělat nemusíte. Můžete klidně jen vymlátit všechno na mapě a vypadnout do dalšího levelu, jak je libo. Nicméně každý level se dá dohrát na 100 %, což přináší sebeuspokojení a sem-tam nějakou tu trofej... Ale hlavně nalezené předměty občas znamenají jisté nezanedbatelné vylepšení vašich schopností. Ne že by to bylo úplně extra potřeba - na prostřední obtížnost jsem celou hrou prošel jen s oblíbenou brokovnicí a plazmovým cyclerem, ale zase: každý si najde to svoje a je zajímavé zjišťovat, co všechno vám vylepšování různých zbraní přinese. To ostatně platí i o štítu a melee zbrani, které jsem si vymaxoval jak jen to bylo možné.

    Abych nezapomněl - má to nějaký příběh a spoustu cutscén. Příběh není důležitý a cutscény klidně přeskakujte. To máte jako s tím pornem, žejo... Taky se budete muset prokousat několika výrazně arkádovými mezihrami s drakem nebo kráčejícím ocelovým mechem, ale naštěstí nejsou moc dlouhé a celkem vás zabaví. Jen prostě působí jako z úplně jiné hry. Nicméně všechno to nakonec nějakým záhadným způsobem drží pohromadě, což je úctyhodné.

    Stejně to nikdo nedočetl až sem, takže už to radši ukončím :-) Doom: The Dark Ages je pro mě obrovským pozitivním překvapením a poprvé za strašně dlouhou dobu je to zase Doom, který mám chuť hrát pořád dokola. A taky to teď chvíli budu dělat, protože se mi zdaleka ne všechny levely podařily na 100 % a to mému OCD prostě nedá spát.





    CLAVEN
    CLAVEN --- ---
    Lost Records: Bloom & Rage / PS5 / 14 hodin / #dohrano

    Viete čo? Nebude to pre všetkých, ale mne sa to fakt páčilo. Prvá kazeta je trochu wtf/vibe letných dní, keď má človek 16/I Know What You Did Last Summer, ale v druhej kazete sa to celkom poskladá a ku koncu aj začne byť jasné, čo tým všetkým chceli básnici povedať a prečo. Komu sa páčil prvý Life is Strange a zvlášť Before the Storm, ten nebude sklamaný. Za mňa možno aj 9/10 pre ten extrémne presný vibe check.

    DAVESADE
    DAVESADE --- ---
    Legend of Zelda: Twilight Princess / GameCube / 38 hodin / #dohrano

    Po nedavnem vyletu do sveta Beyond Good and Evil se mi podarilo nalakat synka na Zeldu - a jakou mensi zacit, nez prave s Twilight Princess - asi nejdotazenejsi "klon" Ocarina of Time. Zvolil jsem nakonec platformu GameCube, protoze tu mame doma ve sklepe napojenou na CRT televizi - Wii verze mi prisla se svym mavanim - jakozto vstup do serie jsem chtel neco klasictejsiho z hlediska ovladani, abychom pak mohli snaze navazat.

    Vsech tech necelych 40 hodin jsem se synkem poctive odsedel u telky a s minimalni napovedou jsem nechal synatora se trapit s puzzly, neprateli a zkoumanim mapy. Za tu dobu jsem pozoroval, jak se z meho utleho a skoro bojacneho syna stava hrdina hodny spasy Hyrule a prilehlych kraju.

    Urcite znate ten pocit, ze nekomu zavidite, kdyz neco zaziva poprve, jako kdyz jste poprve hrali treba prave Zeldu. No ja to tedka zazil z pohledu druhe osoby a bylo to v podstate stejne, jako "tenkrat poprve". Opravdu, nekecam.

    Ty mzitky pred ocima pri zkoumani mistnosti, ta vyskava radost pri jizde na koni, ty okamziky vzteku pri prvnich nepratelich - Twilight Princess je opravdu skvostnym zacatkem do problematiky, ktery bez problemu nalaka hrace jakehokoliv veku. Uz tedka se tesim, jakou dalsi hru (at uz dalsi Zelda nebo neco jineho...) si vybereme na vecerni hrani.

    Hra samotna zestarla dle meho nazoru velice dobre - clovek teda musi prijmout to, zde jde o titul v duchu minuleho stoleti - ale hra je krasne plynula, citelna, tak akorat tezka, ta grafika vypada porad dobre a zvuk je naprosto bezchybny. Hadanky pusobi sveze, cely ten koncept ziskavani predmetu a odemykani sveta je porad zabavny a soucasnou optikou je desne originalni. "Takovy hry se uz dneska nedelaji" se chce cloveku rici.

    Vrele doporucuji vsem, at uz mate deti nebo ne!
    GEE
    GEE --- ---
    Dragon Age: The Veilguard/PS5/60 hodin/ #dohrano
    Internet umí být zlý místo a kvůli kulturním válkám odepsat poměrně dobrou hru. Pokud bych si měl na něco stěžovat, bude to slabší příběh, nezajímaví parťáci a jejich příběhy nebo opakovaný zabíjení draků osekáváním svítících nožiček. Ne na to, že je tu jedna postava nebinární.

    Prima akční RPG, který vám sedne, pokud máte rádi přímočařejší hry a tu a tam zavzpomínáte na Mass Effect 2/3.

    CLAVEN
    CLAVEN --- ---
    Doom the Dark Ages / XSX / 29 hodin / #dohrano

    Ale jo. Príbeh bol dosť príšerný, hudba nedosahovala kvality Micka Gordona, ale hralo sa to veľmi príjemne a to je dôležité. Cosmic realm levely si mohli odpustiť, ale sú tam 4 a zvyšných 18 kapitol bola poctivá jazda. 8/10

    CLAVEN
    CLAVEN --- ---
    MATEEJ: sejv v hre je vždy presnejší ako GP appka, pre budúcnosť
    MATEEJ
    MATEEJ --- ---
    Clair Obscur: Expedition 33 / PC / 101 hodin / #dohrano

    100 hodin podle XBOX Game Pass aplikace, podle sejvu ve hře 70 hodin. Myslím, že je v tom velká většina bossů, ale ne všichni (viz níže).

    První dvě třetiny úžasný, perfektní – hudba, příběh, grafika, voice acting, atmosféra, weirdness, herní mechanismy, vývoj postavy, technický stav hry… Prostě paráda.

    Poslední třetina? Nulová challenge, repetitivnost a práce s námětem, která mi nesedla.

    O pozitivech nemá cenu se rozepisovat, i přes mé závěrečné rozčarování to je jedna z nejlepších her roku.

    Trochu detailněji, co mi na závěru hry nesedlo:

    I v úvodních desítkách hodin, kdy jsem byl ze hry po všech stránkách unesený, ve mně vrtal drobný červíček nespokojenosti – tenhle soubojovej systém není úplně pro mě. Když v taktice nehraje žádnou roli prostředí a positioning a postavy stojí jako tvrdé Y a vyměňují si údery, není to ono. Když v té obratnostní složce jde jenom o naučení narážek pro správně načasované uskočení a vůbec nezáleží na načasování útoku a celkovém pohybu postavy po bojišti, není to ono. A když se tyhle dva přístupy splácnou dohromady, nijak se vzájemně nevylepší.
    Ale bylo to challenging, takže dopamin z vyhraných soubojů se dostavoval a objektivně vzato tenhle soubojovej systém zpracovali skvěle.

    Jenže cca ve dvou třetinách hry bitky přestaly být výzva (hráno na Expert), a ještě navíc jsem v nich dělal pořád to samé, pořád dokola a dokola a dokola. Jo, mohl jsem změnit buildy nebo si vzít jiné postavy, ale s těmi stávajícími se mi hrálo pohodlně, tak proč to měnit, když to funguje? Když mě k podobné změně dotlačí hra, tak s tím nemám problém, ale sám od sebe pro to nemám dostatečnou motivaci.

    Říkal jsem si, je to skoro indie titul, to už nebude dlouhé, dojedeš to kvůli příběhu, novým lokacím a end game bossové snad budou natolik challenging, aby tě to donutilo změnit taktiku a ability.

    Jenže ono to bylo ještě docela dlouhé.

    A Monolith byl po stránce lokací velké zklamání.

    A bossové nezačali být challenging. V první třetině hry jsem je musel přeskakovat a vracet s k nim, teď už jsem je kosil, hned jak jsem na ně narazil, a skoro vždycky na první pokus.

    V tuhle chvíli jsem měl začít řadové moby obíhat, aby se to tak netáhlo, jenže z nich začaly padat poměrně zásadní upgrady a já se bál, aby mi ve finále ty upgrady nechyběly (a taky mám trochu herní OCD).

    V poslední třetině hry se taky začne víc odhalovat hlavní příběh a bohužel mi nesedlo, jak s tím tvůrci v obecné rovině pracovali (ale spoustě lidí to asi sedlo). Vedle toho to narozdíl od prvních dvou třetin začalo být emocionálně odtažité (na to, k jak zásadním odhalením začne docházet), zmatečné a vágní, ale ne tím příjemným eldenringovým způsobem, kde se s příběhem neztrácí čas a hráč dostává jen atmosférické střípky, které si může podle libosti domýšlet a spojovat do příběhu – ne, tady se o všem sáhodlouze mluví, ale pokaždé jinak, a není jasné, kdo je kdo, komu o co jde, kdo mluví pravdu, kdo lže, aby někoho neranil, kdo lže, aby někomu ublížil, kdo se jen trochu plete, kdo je totálně delulu atd.

    Jako třešnička na dortu mi v samotném závěru začala hra padat, vždycky po první souboji po spuštění. Kvůli tomu jsem boss fight s Peintresse hrál dvakrát. :-(

    PS: I když jsem se v závěru snažil většině vedlejšího obsahu vyhýbat a mít to už co nejrychleji za sebou, chtěl jsem dotáhnout osobní questy Luny a Maelle a Maellin end boss byl jediný boss, který mě donutil změnit přístup i build. Ale to mělo specifický důvod.

    PSS: Oprášil jsem svoje středoškolské znalosti francouzštiny a celou hru jsem odehrál ve francouzštině (jako první hru v životě).

    Clair-Obscur-Expedition-33-24-05-2025-17-25-59

    Clair-Obscur-Expedition-33-24-05-2025-21-34-26

    Clair-Obscur-Expedition-33-23-05-2025-22-47-21
    ERRTU
    ERRTU --- ---
    Millde-earth: Shadow of War / PC / 73 hodin / #dohrano

    zase rest. ale tak když už jsem si SoW do huby v rámci dohrání MadMaxe... celkově zase asi dvěstě hodin, x rozehrání. musím říct, že i když mě konec docela zaskočil, vzal to nečekaně zhurta a vůbec mi přijde takový meh, tak furt o miliardu levelu lepší příběh než ten Amazoní potrat Rings of Power.
    jedná se o pokračování ME: Shadow of Mordor přičemž je to pokračování tak jak mám rád, víc toho samého o trochu lepšího, ale žádný brutál zvrat v herních mechanismech nebo stylu (vidíte, vy kreténi z Dragon Age? vidíte??), žádný kravaťák si neprosadil, že teď frčí jrpg a tahové souboje. v jedničce jsme měli dvě mapy na kterých jsme snižovali vliv Saurona obsazováním pevností a rekrutováním orkskych kapitanů, zde máme regoinů rovnou pět, přičemž jeden je z dlc a jeho obsazení je čistě volitelné. v hře je několik vedlejších a jedna hlavní questová linie, vyplatí se dohrát všechno, jednak mám rád lotrovský lore (pokud je napsaný dobře a respektuje předlohu! jo, rings of power mě fakt hodně hnulo žlučí), druhak se vám odemkne několik hodně užitečných skillů. mapy jsou vizuálně a stylově krásně odlišné a je radost se v nich pohybovat ať pěšmo, na hřbetu caragora, či letmo na draku. btw přistihl jsem se, že když jsem zaléval řady orků po mnou plamenem s dračí mordy, nativně jsem si broukal Wagnerovu Jízdu Valkýr :D

    opět sledujeme technickou zombii Taliona, kterého naživu urdžuje posednutí duchem kováře prstenů moci, kterému prostě nejsem schopný říkat jinak než Celerbrambor. tato fůze vám poskytuje dovednosti lidskou rasou neovládané, rozličné dashe, dvojité skoky, zpomalovní času při míření atd. tady musím ocenit hru, že i když je to dvojka, tak moje postava sice přišla o prsten, který rychle získáte zpátky, ale nenutila mě učit se naprosto všechno znova.
    ale hlavně a zejména a to co tuhle hru zvedá vysoko nad jiné open-worldovky ubisoftiho střihu je... prosím tuš! ovládnutí nepřátelských kapitánu orků. na každé mapě jsou nižsí desítky zaklaďáků, nad nimi je dva až pět seržantů chránících pevnost a nad nima vrchní hovnivál a šéf dané oblasti. takže postupně ovládnete a na svoji stranu přetáhnete pěšáky, následně seržanty aby se snížila obranyschopnost pevnosti na kterou se následně vrháte se svým místním vojskem služebníků a srážíte a nahrazujete místního šefa.

    a tím se dostáváme k perle jedničky a dvojky a to je Nemesis systém. tahle genialita totiž dělá z každého skřeta absolutně unikátní charakter! a to prosím náhodným generováním takže trvá fatk hooooodně dlouho než zaregistrujete opakující se jména a jejich přídomky. ty se mění navíc mění podle přidělených vlastností a to včetně toho když ho zahanbíte a tím mu snížíte level. zároveň je naprosto každý skřet vizuálně zcela unikátní, krom pár skřetů kteří jsou zjevně ikoničtí, viz hrozby a kletby zpívající a veršující bard, nebo slintající ork který fakt vizuálně slintá :D ve své bandě špinavců si bez problému najdete oblíbence které levelujete a vylepšujete a posílate do arény. minimálně dvacet hodin padlo na řešení random eventů mých svěřenců jako souboje nebo lov a jejich údržbu.
    a celá anabáze s Bruzem, no tak z toho jsem šel doslova na prdel, pochopitelně jsem ho znova ovládl a ta změna z toho suveréna v absolutní trosku s prejtem misto mozku a jeho následné kvílení "I dont want your fort! Can you just keep your fort?", z toho fakt přejel mráz po zádech. naproti tomu Ratbag s ologem Rangerem, a dojatým "It is almost like he is talking.", mě upřímě rozchechtalo :)

    tohle je poctivá openworld akčňárna, souboje jsou živé a zábavné, skilly, jejich objevovaní, testování a výroba stromu dovedností tak aby nejlépe sedl mému stylu hraní je velice fajn. tady si uremcnu, protože každou dovednost jde boostnout jedním ze tří vylepšení a některá jsou vyloženě hluchá a doplňková protože je očividné, že budete používat jedno konkretní, většinou odemčené questem nebo postupem hrou. ale jinak, tady si dal někdo hodně pozor aby navázal a urdžel laťku. vizuálně je radost sledovat krvavý balet Taliona, krev cáká, končetiny létají, skřeti ječí, občas vás nějaký váš zradí a přepadne, nebo vám naopak přinese dárek v podobě zajatce k výslechu. svět žije a skřeti si vytvářejí vlastní aktivity jako přepady a souboje, které se mohou zvrtnout tak či onak, takže mezi questy furt někam běháte dohlédnout, že váš svěřenec vyjde z akce výtězně a že ten koho pipláte celou hru, neskončí rozmaznutí na chodidle grauga. to se totiž stává až nemile často, svět je krutý a nic není dané. duležité je si hlídat aby jste neposlali na něpřátelského skřeta vybaveného ohnivou zbraní někoho, kdo zpanikaří při popálení apod. znovu smekám před Nemesisem, tohle je světový unikát.

    a budu si remcat!
    zas "hra je služba". takže na mapě na mě ječí online arény, hra mě podbízí k invazím k ostatním hráčům abych jim zkusil podělat život. za každou cenu nasrat online složku do singleplayer titulu, to je na pomazání dehtem a peřím. oproti Maxovi je tohle ještě +/- udržovaný titul, takže wbplay, downloady, denní a týdení eventy jsou stále funkční. ale znova: proč kurvajs?? fakt nemám po dohraní nejmenší potřebu vrhnout se do nějakého pošahaného online soupeření jen pro soupeření. na to mám spoustu jiných titulu na to primárně zaměřených.
    druhý remc je, že jsem tu hru málem odinstaloval protože se mi i v fullhd na medium brutálně sekala! čuměl jsem na to s otevřenou hubou a nechápal co se stalo, na nvidia 2070 to běhalo ve 2k na trochu smutnější max a na 3060rtx ani v 1k nepřelezu 40fps? was der ficken?? no protože hra vám v současnosti automaticky nainstaluje i optional dlc které se jmenuje ultrahd texture pack, a ty 4k textury vám bez ptaní ani oznámení zapne. ve hře nemáte jak to zjistit, jen v steam managementu hry kde to musíte ručně vypnout.
    jinak ale technicky nemám co vytknout, pády se nekonaly, hra držela po vykopnutí 4k textur stabilní fps ať se na obrazovce dělo jaké peklo chtělo, pár ragdollů občas zatahalo za oko, ale v těch stovkách mrtvol to byla homeopaticka kapka v atlantiku. a hra nezvládá dobře zarovnat vás a cíl při animaci brutalizování, finisheru nebo ovládání pokud se nacházíte na schodech v ruzných výškách. ale na tu velikost, rozsah a obsah světa jsou to marginality.

    sumasumárum, opět jednou pokračování tak jak ma být. klidně bych snesl mohutnější dlc s pokračováním příbehu Taliona po změně týmu. krom arén mám všechno a 100%.

    je mi proto velice líto, že skončím na smutnou notu. nedočkáme se už nejspíš nikdy. a proč se nedočkáme? protože managerské svině z warner bros, které jako všechny společnosti za covidu skoupily co mohly, vyhodnotily že jim excel nesvítí dost zeleně a genialni studio Monolith Production letos v únoru zařizly. Monolith který dal světu Blood (jo, TEN Blood, 1997), F.E.A.R, Alien vs Predator 2, nebo zapomenuté ale subgeniální Gorky 17. nikdy nezapomeneme! nikdy neodpustíme!!

    For the Bright Lord!

    GEE
    GEE --- ---
    1000xRESIST/Steamdeck/19 hodin/ #dohrano
    Kdyby Kojima dělal indie hry, takhle by vypadaly. Dokořeníme Nierem a Inception. 1000xRESIST tu na Nyxu myslím dost prošumělo, ale u kritiků si vedlo výborně a dokonce posbíralo několik nominací na GOTY.

    Připravte se na to, že budete zmatení a že budete bloudit. Ale taky na to, že vám to celý bude vrtat hlavou, budete se puzzlíky příběhu snažit skládat a preskládávat pořád dokola a budete se vracet, dokud to do sebe celý nezapadne.

    Rozhodně jedna z těch her, u které je fajn toho vlastně moc na začátku nevědět - jen, že za to stojí.

    ELHO_CID
    ELHO_CID --- ---
    Alan Wake (2010)/xbox/20h/#dohrano
    Hru jsem koupil ve slevě někdy roku 2019 a začal hrát 2020. Nějak jsem si usmyslel, že zkusím vysbírat collectibles a pojedu podle návodu, aby mi neutekly žádné achievementy.
    Ale hned v první epizodě jsem minul stránku rukopisu a chvíli bojoval s tím, jestli to dát od znova, nebo se soustředit na ty míň problematický sběratelský předměty. Než jsem dokončil druhou epizodu, tak vyšel remaster a já to zase odložil a váhal, jestli to nevzdat a nezkusit hezčí verzi. Teprve nedávno jsem se rozhodl, že na sbírání termosek kašlu taky a prostě si užiju skvělou hru jako zábavu a ne jako opruz.
    A fakt je to výborná hra, Finům se povedlo namixovat Davida Lynche se Stephenem Kingem ve správném poměru.
    Jen škoda těch stovek předmětů na sbírání. Sbírání stránek rukopisu se dá ještě omluvit tím, že je na nich něco relevantního k ději. Ale termosky a pyramidy z plechovek a cedule a já nevím co ještě, prostě to tu hru zbytečně naředilo.

    DEEFHA
    DEEFHA --- ---
    NARKOTIX: Dobře ty! Já jsem ca v půlce a fakt hodně si to vychutnávám. Ty "nenápadný" Quake vibes jsou super :-)
    NARKOTIX
    NARKOTIX --- ---
    Doom: The Dark Ages / 33 hod / PC GamePass / #dohrano

    Ještě před týdnem jsem netušil, že novej Doom, je přesně to co jsem potřeboval :D
    Na Xboxu achievementy vetšinou ignoruju, ale tohle mě tak bavilo, že jsem udělal vyjímku..

    DEEFHA
    DEEFHA --- ---
    JAMILLOS: Jo, ale jinak asi budeš mít na mysli Everybody's Gone to the Rapture, ne? To je jakoby pokračování.
    JAMILLOS
    JAMILLOS --- ---
    DEEFHA: No, to je ono. Hele ona ta hranice není nutně vždycky ostrá a často je tam zajímavej příběh nebo i adventurní prvky. Vřele doporučuju třeba What Remains of Edith Finch. Není to čistej WS a ta hra mě každopádně dostala.
    Svou poetiku mělo i Everybody’s Gone to the Rapture, ačkoli jsem to nedohrál (jen dokoukal na YT). Vanishing of Ethan Carter taky mám dojem nebylo špatný. Podobně Gone Home, ačkoli to je zas trochu jiný. Ale Edith Finch byla fakt dobrá a člověk na podobný věci ani nemusí bejt vyloženě orientovanej, aby aspoň určitý prvky ocenil.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam