Clair Obscur: Expedition 33 / PC / 101 hodin / #dohrano

100 hodin podle XBOX Game Pass aplikace, podle sejvu ve hře 70 hodin. Myslím, že je v tom velká většina bossů, ale ne všichni (viz níže).

První dvě třetiny úžasný, perfektní – hudba, příběh, grafika, voice acting, atmosféra, weirdness, herní mechanismy, vývoj postavy, technický stav hry… Prostě paráda.

Poslední třetina? Nulová challenge, repetitivnost a práce s námětem, která mi nesedla.

O pozitivech nemá cenu se rozepisovat, i přes mé závěrečné rozčarování to je jedna z nejlepších her roku.

Trochu detailněji, co mi na závěru hry nesedlo:

I v úvodních desítkách hodin, kdy jsem byl ze hry po všech stránkách unesený, ve mně vrtal drobný červíček nespokojenosti – tenhle soubojovej systém není úplně pro mě. Když v taktice nehraje žádnou roli prostředí a positioning a postavy stojí jako tvrdé Y a vyměňují si údery, není to ono. Když v té obratnostní složce jde jenom o naučení narážek pro správně načasované uskočení a vůbec nezáleží na načasování útoku a celkovém pohybu postavy po bojišti, není to ono. A když se tyhle dva přístupy splácnou dohromady, nijak se vzájemně nevylepší.
Ale bylo to challenging, takže dopamin z vyhraných soubojů se dostavoval a objektivně vzato tenhle soubojovej systém zpracovali skvěle.

Jenže cca ve dvou třetinách hry bitky přestaly být výzva (hráno na Expert), a ještě navíc jsem v nich dělal pořád to samé, pořád dokola a dokola a dokola. Jo, mohl jsem změnit buildy nebo si vzít jiné postavy, ale s těmi stávajícími se mi hrálo pohodlně, tak proč to měnit, když to funguje? Když mě k podobné změně dotlačí hra, tak s tím nemám problém, ale sám od sebe pro to nemám dostatečnou motivaci.

Říkal jsem si, je to skoro indie titul, to už nebude dlouhé, dojedeš to kvůli příběhu, novým lokacím a end game bossové snad budou natolik challenging, aby tě to donutilo změnit taktiku a ability.

Jenže ono to bylo ještě docela dlouhé.

A Monolith byl po stránce lokací velké zklamání.

A bossové nezačali být challenging. V první třetině hry jsem je musel přeskakovat a vracet s k nim, teď už jsem je kosil, hned jak jsem na ně narazil, a skoro vždycky na první pokus.

V tuhle chvíli jsem měl začít řadové moby obíhat, aby se to tak netáhlo, jenže z nich začaly padat poměrně zásadní upgrady a já se bál, aby mi ve finále ty upgrady nechyběly (a taky mám trochu herní OCD).

V poslední třetině hry se taky začne víc odhalovat hlavní příběh a bohužel mi nesedlo, jak s tím tvůrci v obecné rovině pracovali (ale spoustě lidí to asi sedlo). Vedle toho to narozdíl od prvních dvou třetin začalo být emocionálně odtažité (na to, k jak zásadním odhalením začne docházet), zmatečné a vágní, ale ne tím příjemným eldenringovým způsobem, kde se s příběhem neztrácí čas a hráč dostává jen atmosférické střípky, které si může podle libosti domýšlet a spojovat do příběhu – ne, tady se o všem sáhodlouze mluví, ale pokaždé jinak, a není jasné, kdo je kdo, komu o co jde, kdo mluví pravdu, kdo lže, aby někoho neranil, kdo lže, aby někomu ublížil, kdo se jen trochu plete, kdo je totálně delulu atd.

Jako třešnička na dortu mi v samotném závěru začala hra padat, vždycky po první souboji po spuštění. Kvůli tomu jsem boss fight s Peintresse hrál dvakrát. :-(

PS: I když jsem se v závěru snažil většině vedlejšího obsahu vyhýbat a mít to už co nejrychleji za sebou, chtěl jsem dotáhnout osobní questy Luny a Maelle a Maellin end boss byl jediný boss, který mě donutil změnit přístup i build. Ale to mělo specifický důvod.

PSS: Oprášil jsem svoje středoškolské znalosti francouzštiny a celou hru jsem odehrál ve francouzštině (jako první hru v životě).

Millde-earth: Shadow of War / PC / 73 hodin / #dohrano

zase rest. ale tak když už jsem si SoW do huby v rámci dohrání MadMaxe... celkově zase asi dvěstě hodin, x rozehrání. musím říct, že i když mě konec docela zaskočil, vzal to nečekaně zhurta a vůbec mi přijde takový meh, tak furt o miliardu levelu lepší příběh než ten Amazoní potrat Rings of Power.
jedná se o pokračování ME: Shadow of Mordor přičemž je to pokračování tak jak mám rád, víc toho samého o trochu lepšího, ale žádný brutál zvrat v herních mechanismech nebo stylu (vidíte, vy kreténi z Dragon Age? vidíte??), žádný kravaťák si neprosadil, že teď frčí jrpg a tahové souboje. v jedničce jsme měli dvě mapy na kterých jsme snižovali vliv Saurona obsazováním pevností a rekrutováním orkskych kapitanů, zde máme regoinů rovnou pět, přičemž jeden je z dlc a jeho obsazení je čistě volitelné. v hře je několik vedlejších a jedna hlavní questová linie, vyplatí se dohrát všechno, jednak mám rád lotrovský lore (pokud je napsaný dobře a respektuje předlohu! jo, rings of power mě fakt hodně hnulo žlučí), druhak se vám odemkne několik hodně užitečných skillů. mapy jsou vizuálně a stylově krásně odlišné a je radost se v nich pohybovat ať pěšmo, na hřbetu caragora, či letmo na draku. btw přistihl jsem se, že když jsem zaléval řady orků po mnou plamenem s dračí mordy, nativně jsem si broukal Wagnerovu Jízdu Valkýr :D

opět sledujeme technickou zombii Taliona, kterého naživu urdžuje posednutí duchem kováře prstenů moci, kterému prostě nejsem schopný říkat jinak než Celerbrambor. tato fůze vám poskytuje dovednosti lidskou rasou neovládané, rozličné dashe, dvojité skoky, zpomalovní času při míření atd. tady musím ocenit hru, že i když je to dvojka, tak moje postava sice přišla o prsten, který rychle získáte zpátky, ale nenutila mě učit se naprosto všechno znova.
ale hlavně a zejména a to co tuhle hru zvedá vysoko nad jiné open-worldovky ubisoftiho střihu je... prosím tuš! ovládnutí nepřátelských kapitánu orků. na každé mapě jsou nižsí desítky zaklaďáků, nad nimi je dva až pět seržantů chránících pevnost a nad nima vrchní hovnivál a šéf dané oblasti. takže postupně ovládnete a na svoji stranu přetáhnete pěšáky, následně seržanty aby se snížila obranyschopnost pevnosti na kterou se následně vrháte se svým místním vojskem služebníků a srážíte a nahrazujete místního šefa.

a tím se dostáváme k perle jedničky a dvojky a to je Nemesis systém. tahle genialita totiž dělá z každého skřeta absolutně unikátní charakter! a to prosím náhodným generováním takže trvá fatk hooooodně dlouho než zaregistrujete opakující se jména a jejich přídomky. ty se mění navíc mění podle přidělených vlastností a to včetně toho když ho zahanbíte a tím mu snížíte level. zároveň je naprosto každý skřet vizuálně zcela unikátní, krom pár skřetů kteří jsou zjevně ikoničtí, viz hrozby a kletby zpívající a veršující bard, nebo slintající ork který fakt vizuálně slintá :D ve své bandě špinavců si bez problému najdete oblíbence které levelujete a vylepšujete a posílate do arény. minimálně dvacet hodin padlo na řešení random eventů mých svěřenců jako souboje nebo lov a jejich údržbu.
a celá anabáze s Bruzem, no tak z toho jsem šel doslova na prdel, pochopitelně jsem ho znova ovládl a ta změna z toho suveréna v absolutní trosku s prejtem misto mozku a jeho následné kvílení "I dont want your fort! Can you just keep your fort?", z toho fakt přejel mráz po zádech. naproti tomu Ratbag s ologem Rangerem, a dojatým "It is almost like he is talking.", mě upřímě rozchechtalo :)

tohle je poctivá openworld akčňárna, souboje jsou živé a zábavné, skilly, jejich objevovaní, testování a výroba stromu dovedností tak aby nejlépe sedl mému stylu hraní je velice fajn. tady si uremcnu, protože každou dovednost jde boostnout jedním ze tří vylepšení a některá jsou vyloženě hluchá a doplňková protože je očividné, že budete používat jedno konkretní, většinou odemčené questem nebo postupem hrou. ale jinak, tady si dal někdo hodně pozor aby navázal a urdžel laťku. vizuálně je radost sledovat krvavý balet Taliona, krev cáká, končetiny létají, skřeti ječí, občas vás nějaký váš zradí a přepadne, nebo vám naopak přinese dárek v podobě zajatce k výslechu. svět žije a skřeti si vytvářejí vlastní aktivity jako přepady a souboje, které se mohou zvrtnout tak či onak, takže mezi questy furt někam běháte dohlédnout, že váš svěřenec vyjde z akce výtězně a že ten koho pipláte celou hru, neskončí rozmaznutí na chodidle grauga. to se totiž stává až nemile často, svět je krutý a nic není dané. duležité je si hlídat aby jste neposlali na něpřátelského skřeta vybaveného ohnivou zbraní někoho, kdo zpanikaří při popálení apod. znovu smekám před Nemesisem, tohle je světový unikát.

a budu si remcat!
zas "hra je služba". takže na mapě na mě ječí online arény, hra mě podbízí k invazím k ostatním hráčům abych jim zkusil podělat život. za každou cenu nasrat online složku do singleplayer titulu, to je na pomazání dehtem a peřím. oproti Maxovi je tohle ještě +/- udržovaný titul, takže wbplay, downloady, denní a týdení eventy jsou stále funkční. ale znova: proč kurvajs?? fakt nemám po dohraní nejmenší potřebu vrhnout se do nějakého pošahaného online soupeření jen pro soupeření. na to mám spoustu jiných titulu na to primárně zaměřených.
druhý remc je, že jsem tu hru málem odinstaloval protože se mi i v fullhd na medium brutálně sekala! čuměl jsem na to s otevřenou hubou a nechápal co se stalo, na nvidia 2070 to běhalo ve 2k na trochu smutnější max a na 3060rtx ani v 1k nepřelezu 40fps? was der ficken?? no protože hra vám v současnosti automaticky nainstaluje i optional dlc které se jmenuje ultrahd texture pack, a ty 4k textury vám bez ptaní ani oznámení zapne. ve hře nemáte jak to zjistit, jen v steam managementu hry kde to musíte ručně vypnout.
jinak ale technicky nemám co vytknout, pády se nekonaly, hra držela po vykopnutí 4k textur stabilní fps ať se na obrazovce dělo jaké peklo chtělo, pár ragdollů občas zatahalo za oko, ale v těch stovkách mrtvol to byla homeopaticka kapka v atlantiku. a hra nezvládá dobře zarovnat vás a cíl při animaci brutalizování, finisheru nebo ovládání pokud se nacházíte na schodech v ruzných výškách. ale na tu velikost, rozsah a obsah světa jsou to marginality.

sumasumárum, opět jednou pokračování tak jak ma být. klidně bych snesl mohutnější dlc s pokračováním příbehu Taliona po změně týmu. krom arén mám všechno a 100%.

je mi proto velice líto, že skončím na smutnou notu. nedočkáme se už nejspíš nikdy. a proč se nedočkáme? protože managerské svině z warner bros, které jako všechny společnosti za covidu skoupily co mohly, vyhodnotily že jim excel nesvítí dost zeleně a genialni studio Monolith Production letos v únoru zařizly. Monolith který dal světu Blood (jo, TEN Blood, 1997), F.E.A.R, Alien vs Predator 2, nebo zapomenuté ale subgeniální Gorky 17. nikdy nezapomeneme! nikdy neodpustíme!!

For the Bright Lord!

1000xRESIST/Steamdeck/19 hodin/ #dohrano
Kdyby Kojima dělal indie hry, takhle by vypadaly. Dokořeníme Nierem a Inception. 1000xRESIST tu na Nyxu myslím dost prošumělo, ale u kritiků si vedlo výborně a dokonce posbíralo několik nominací na GOTY.

Připravte se na to, že budete zmatení a že budete bloudit. Ale taky na to, že vám to celý bude vrtat hlavou, budete se puzzlíky příběhu snažit skládat a preskládávat pořád dokola a budete se vracet, dokud to do sebe celý nezapadne.

Rozhodně jedna z těch her, u které je fajn toho vlastně moc na začátku nevědět - jen, že za to stojí.

Alan Wake (2010)/xbox/20h/#dohrano
Hru jsem koupil ve slevě někdy roku 2019 a začal hrát 2020. Nějak jsem si usmyslel, že zkusím vysbírat collectibles a pojedu podle návodu, aby mi neutekly žádné achievementy.
Ale hned v první epizodě jsem minul stránku rukopisu a chvíli bojoval s tím, jestli to dát od znova, nebo se soustředit na ty míň problematický sběratelský předměty. Než jsem dokončil druhou epizodu, tak vyšel remaster a já to zase odložil a váhal, jestli to nevzdat a nezkusit hezčí verzi. Teprve nedávno jsem se rozhodl, že na sbírání termosek kašlu taky a prostě si užiju skvělou hru jako zábavu a ne jako opruz.
A fakt je to výborná hra, Finům se povedlo namixovat Davida Lynche se Stephenem Kingem ve správném poměru.
Jen škoda těch stovek předmětů na sbírání. Sbírání stránek rukopisu se dá ještě omluvit tím, že je na nich něco relevantního k ději. Ale termosky a pyramidy z plechovek a cedule a já nevím co ještě, prostě to tu hru zbytečně naředilo.

Doom: The Dark Ages / 33 hod / PC GamePass / #dohrano

Ještě před týdnem jsem netušil, že novej Doom, je přesně to co jsem potřeboval :D
Na Xboxu achievementy vetšinou ignoruju, ale tohle mě tak bavilo, že jsem udělal vyjímku..

DEEFHA: No, to je ono. Hele ona ta hranice není nutně vždycky ostrá a často je tam zajímavej příběh nebo i adventurní prvky. Vřele doporučuju třeba What Remains of Edith Finch. Není to čistej WS a ta hra mě každopádně dostala.
Svou poetiku mělo i Everybody’s Gone to the Rapture, ačkoli jsem to nedohrál (jen dokoukal na YT). Vanishing of Ethan Carter taky mám dojem nebylo špatný. Podobně Gone Home, ačkoli to je zas trochu jiný. Ale Edith Finch byla fakt dobrá a člověk na podobný věci ani nemusí bejt vyloženě orientovanej, aby aspoň určitý prvky ocenil.

Dear Esther: Landmark Edition (2016/2017) / Steam Deck / 1,5 hodiny / #dohrano

Ehhhhh... Je několik typů her, které nehraju: co-opy, sporty, realistické závody všeho druhu a walking simulátory. Proč jsem tedy hrál Dear Esther, když to je ryzí walking simulátor - dokonce jeden z těch zásadních, které pomohly zpopularizovat žánr? Inu proto, že je to taky jedna z her aktuálního IB challenge eventu Inner Worlds a krátká herní doba znamená rychle získané bodíky :-) Navíc jsem ho měl už léta v knihovně, takže jsem se do něj tedy pustil.

Ale bylo to čiré utrpení. Nevím, experimentální hry mi obecně nevadí; ale pokud člověk ve hře může jen chodit krajinou a jeho úkolem je prostě dojít až na konec (hry), tak to opravdu není nic pro mě. Nemožnost jakékoli interakce, naprosto pusté prostředí opuštěného skotského ostrova, hromady komplikovaných vnitřních monologů (vašich) - navíc ta chůze byla strašně, ale opravdu strašně pomalá! Já jako chápu, že tohle všechno dohromady má na "hráče" nějak zapůsobit a vyvolat v něm příslušné pocity... Ale na mě to prostě nefunguje.

Takže mám sice odškrtnuto, ale vlastně jediné, co si z toho budu pamatovat, je hudba. Ta byla místy opravdu skvělá.

Stray Gods / PC / 6 hodin / #dohrano

Visual Novela s muzikálovou patinou.
Ovládání občas mírně chaotické (ať už myší nebo klávesnicí).
Muzikálové pasaáže jsou zábavný prvek, ale tím, jak musí být modulární a neustále se přizpůsobovat příběhu trochu trpí jejich soudržnost. Ne vždy jsou tak rytmicky vybalancované... ale možná to je vlastnost amerického muzikálu. Nebylo to extrémně rušové a dějově to fungovalo, jak mělo, ale umím si představit, že by to celé mohlo být (textově i hudebně) na podstatně vyšší úrovni nebýt omezení herními mechanikami.
Trochu mě taé trápil mix zvuku, kdy začátky některých písní byly o poznání tišší než hovor, který jim předcházel - i když v dané chvíli by píseň měla být projevem toho, že dotyčný/á dává průchod velkým emocím. Je to škoda, protože právě tohle by mělo být technicky poměrně snadné ošetřit. Drobnost, ale snadno opravitelná.

Dredge / PC / 11 hodin / #dohráno

Měl jsem chuť po Davovi na další rybařinu a spojení s mythosem si úplně říkalo o plavbu. Jednoduchá grafika, příjemné mechaniky. Délka hry akorát na 2-3 vecery. Lod jsem mel vyupgradovanou už v půlce hry a mohl jsem se věnovat plně úkolům a bohatnutí. 7 letý syn rybařil semnou. Užíval si ježdění, miniher chytání ryb a já atmosféru. DLC kupovat nebudu, jako pointa mi to stačilo. Jediné vada na kráse pro me byla neuvěřitelně pomalé dokování a prodleva textů. Měli tam udělat instantní tlačítka a ne načítání držením. To při takovém výlovu krabů z klecí u mola bylo ultra otravné pokaždě +-3s dokovat. Texty jsem mel u rozhovorů také přečtené rychleji ale nešlo kliknout na další hned, proto jsem zažíval klikfest na prázdno. Ale jsou to detaily. Dejte si to, je to fajn.

DOOM The Dark Ages / PC - Game pass / 21.5 hodin / #dohrano

Dostal jsem presne to, co jsem chtel. Za me spokojenost :)

Stellar Blade (2024) / PS5 Pro + Portal / 90 hodin / #dohrano

Jubilejní patnáctá platina, letošní pětadvacátá dohraná hra a doživotní místo v osobní top desítce. To všechno pro mě znamená tahle korejská PS5 exkluzivita, se kterou jsem strávil poslední dva měsíce. Hrát jsem začal na začátku března, na začátku dubna jsem se po pětačtyřiceti hodinách poprvé dočkal titulků. Ale bylo potřeba ještě jednou tolik času a tři (!) další průchody, aby cinkla platina. A víte co? Nelituju ani jediné chvilky, kterou jsem tomu věnoval!

Když se řekne Stellar Blade, tak není možné nezmínit jistou podobnost s japonským klenotem NieR: Automata... Nicméně protože už to za mě naštěstí udělal NAGASAWA, tak do toho nemusím znovu zabrušovat :) Dodám jen, že i když je ona podobnost místy až do očí bijící, jde stále jen o jakési klouzání po povrchu. Hloubky a komplexnosti světa NieRu dosahuje jen málokterá hra a zrovna Stellar Blade to rozhodně není. Je to taková jakoby arkádová pocta, ve které šlo tvůrcům primárně o něco úplně jiného, než melancholické filosofování o smyslu života, stvoření a tak vůbec. To ale samozřejmě vůbec nevadí.

Naopak! Při hraní jsem si spíš než na NieR daleko častěji vzpomněl na první a druhou Bayonettu, Lollipop Chainsaw nebo Heavenly Sword, což jsou všechno sekačky, které miluju (až na tu poslední záležitost, která mi sice fakt nesedla, ale zase má dost podobný soubojový systém). Silné ženské hrdinky jsou prostě moje slabost! :-) O tom by ostatně Lara Croft (Legend, Anniversary, Underworld, TR2013, Rise, Shadow) měla něco vědět... Ano, i trochu z téhle mé další oblíbené série jsem nakonec ve Stellar Blade našel. A když se k tomu přidá ještě možnost oblékání asijské hrdinky do různých pěkných oblečků, vychází mi z toho téměř dokonalá hra, hehe.

Vsuvka: screenshotů jsem tentokrát pořídil tolik, že jsem je radši naházel do samostaté galerie. Bacha, asi tam budou nějaké spoilery. Ale ne že by na tom zrovna u téhle hry nějak výrazně záleželo...

Budete hodně bojovat a bude vás to bavit. Budete plnit hlavní i vedlejší questy - ty první budete muset a ty druhé budete chtít, protože za ně získáte spoustu věcí, kterými se postupně vylepšíte. Budete prozkoumávat prostředí a hledat něco, co není na první pohled vidět, ale když to nakonec najdete, tak vám to udělá ohromnou radost. Postupně se dostanete do devíti lokací, z nichž většina jsou sice koridory (nicméně dost rozvětvené a celkově dobře nadesignované), ale ty dvě nebo tři otevřené fakt stojí za to. Všude na vás budou netrpělivě čekat desítky druhů nepřátel, se kterými si časem dokážete poradit levou zadní, ale u bossů se zapotíte pokaždé. A v neposlední řadě budete taky chytat ryby, což byla činnost, kterou jsem ve hře strávil poslední herní týden (protože je za to trofej a já blbec si to samozřejmě nechal až na konec).

Během toho všeho budete postupně rozkrývat strašlivé tajemství, které vám ale pravděpodobně dojde už někdy kolem poloviny hry. A vlastně to není ani moc důležité, důležité jsou až samotné konce hry, které jsou celkem tři. Protože se jich nedá dosáhnout během jednoho průchodu, budete potřebovat minimálně dva. A nebo čtyři, pokud budete vemeno jako já a dopředu si nenastudujete, jak přesně máte postupovat. Potěšující je, že pokud po prvních titulcích rozehrajete New Game+ (což výrazně doporučuju), bude každý váš další průchod svižnější a zábavnější. Navíc když se budete snažit, už během toho druhého můžete být tak OP, že budete většinu protivníků dávat během pár sekund a budete moct věnovat čas exploraci. Pokud jedete na trofeje, budete to potřebovat.

Dalo by se tedy Stellar Blade vůbec něco vytknout? Ale jistě. Asi nejvíc mě štvalo různé skákání, šplhání a traverzování, kterého si užijete docela dost a které není úplně dobře technicky zvládnuté. Mnohokrát jsem někam spadnul jen proto, že se hrdinka někam netrefila, i když to na první pohled vypadalo dobře. Asi nejhorší jsou v tomhle směru visící provazy, které je opravdu těžké přemluvit ke spolupráci. Co dál? Při druhém a dalších průchodech jsem nedokázal pochopit, proč jsou některé cutscény a dialogy nepřeskočitelné. Obojího je přitom ve hře poměrně hodně a většina skipnout jde, ale něco prostě ne. Stejně tak jsem si při opakovaném hraní nemohl nevšimnout, že hudba je sice opravdu pěkná, ale je jí vlastně dost málo, takže se nakonec pořád opakuje. No a pak mě taky dost zarazilo, jak špatně vypadají některé textury (typicky skály, kameny a další přírodní povrchy). V porovnání s tím, jak jinak hra vypadá naprosto špičkově, mě to několikrát vyloženě praštilo do očí. Každopádně jsou to všechno věci, které lze snadno prominout.

Závěrem jedna dobře míněná rada: až to budete hrát, dejte si to s korejským dabingem. Fakt. A nezapomeňte, že jak je vidět na prvním screenshotu níže - s milým úsměvem jde vždycky všechno líp! :-D

Karma: The Dark World / Steam (9h, 79%) #dohrano

- prekvapive povedeny walking simulator od noveho sanghajskeho Pollard Studia
- pribeh je silne inspirovan knizni predlohou 1984 a taky nelze prehlednout vizual ala Twin Peaks nebo Control
- po herni strance je to spis basic, ale pokud vas dokaze vtahnout svet se silnou atmosferou, dobrym soundtrackem a pribehem, tak to muzu doporucit
- trochu negativne jsem vnimal dabing, ktery na me sem tam pusobil prilis emo/hystericky a neumel jsem se diky tomu poradne vzit do nekterych postav/deje... v druhe polovine hry to nastesti zacne byt lepsi a finale bylo vydarene
- kvalita dabingu je jinak super a mezi reviews jsem nenasel nikoho dalsiho, kdo vnimal neco spatne, takze to je jen ma subjektivni poznamka
- hadanky mohli byt zajimavejsi
- dal bych trochu slabsich 8/10... svet velky dobry, ale je to spis skoro interaktivni film, nez hra
- Steam page tvrdi, ze jde o horror, ale drama/thriller by bylo presnejsi

Starfield / PC / 153 hodin / #dohrano
Po tom, co jsem přečetl/vyslechl spoustu hejtu a zklamání k tolik očekávanýmu Starfieldu ze všech stran, tak jsem od toho nic moc nečekal. Prostě to zapnu, zkusim a uvidim. Začátek mě teda nijak moc nenadchnul a spíš jsem se do toho nutil. Později jsem zjistil, že to bylo hlavně tím úvodním místem, který mě moc nenadchlo. Jak jsem začal víc cestovat po všech různejch planetách a galaxiích, tak jsem měl naopak problém hru vypnout a jít včas spát :) Vedlejší questy mi přišly kolikrát dost povedený a byl problém se od toho odlepit, dokud ještě nepokročim trochu dál, naopak hlavní linku jsem si nechal až nakonec. Nejdřív byla docela nezajímavá, pak se to hodně zlepšilo, no a ten závěr zase trochu vyšuměl. Nejvíc mě štvaly asi všudypřítomný bugy, občas nějaký blbosti, zmizení menu, vozítka, ale když mi nešlo dokončit pár vedlejších docela zajímavejch questů, tak to už mě docela naštvalo. Boj mi přišel takovej průměrnej, když jsem si chtěl užít pořádnou střílečku, tak jsem šel jinam, ve Starfieldu jsem to bral jako zpestření, nějaký větší bitvy hlavně v závěru byly spíš frustrující. Vedlejší a doprovázející postavy jsou taky spíš takový křoví, který občas prudí neustále stejnými hláškami a inteligencí toho šumícího křoví, ale v boji jsou aspon trochu platný :) Celkově mi to přišlo v pohodě, největší plus to cestování po vesmíru, úchvatný vesmírný scenérie, ale mohlo by to být v mnoha ohledech lepší, tak snad příště :)

Sumire/4 hodiny/#dohrano

Příběh jednoho dne holčičky v Japonsku, která přišla o babičku. Krásný vizuál, trošku smutné

A.O.T.2/61 hodin/#dohrano

Dohrán i druhý díl, tentokrát na switchi. Rozhodně doporučuji hrát pokud koukáte na anime, jinak se budete ztrácet. Hra obsahuje tři různé části - první dvě sezóny kde hrajete za vlastní postavu a účastníte se všech událostí, levelujete vztahy a jedete vedlejší survey mise. V další je průchod pozdějšími díly z pohledu různých postav. Třetí je takový deskovkový mód, kde zabíráte zpět jednotlivá území. Ve výsledku je to jedno co jedete, prostě sekáte končetiny a sekáte. Osobně mě bavilo, ale pro některé to může být stereotypní. Nejlepší je ale ten první mod, kde jsou vtipné konverzace s dalšími spolubojovníky