Road Redemtion / 8 hodin / #dohranotěch osm a něco hodin bylo v reálu rozloženo do období dvou týdnů. taková ta hra kterou si dáte dvě kola když nemáte čas nebo chuť na delší senaci, na někoho čekáte apod. upřímě, nebýt ovlivněn vzpomínkama kdy jsem jezdil hrát k tátovi na jeho výkonější komp původní Road Rush, nevím jestli by mě to dnes dokázalo oslovit.
ano, hra je defakto přes kopírák remaster Road Rush z 1991, kde jsme dělali nemlich to samé, jen v grafice prvních need4speed. postapo, v podstatě mad max jen s akcentem na motorky. musíte projet v pohledu třetí osoby na motorce přes necelou dvacítku map po nijak extra náročně se kroutící dálnici s občasnou zkratkou. tu a tam je cesta ozvláštněna zónou halucinací (z nebe prší vraky aut) nebo jízdou po střechách mrakodrapů.
v každém levelu, jehož projetí je tak na deset minut, máte nějaké zadání: dojet první, sejmout bosse, nebo prostě jen dožít se do cíle. po krku vám půjdou trosky policie (což jak chápu je defakto jen další gang), fámulové místního bosse, náhodní kolemjedoucí a rozličné překážky na cestě. bossové kupodivu v podstatě nebojují ale snaží se vám ujet. ku pomoci vám bude mlácení vlevo a vpravo od motorky (myší, hráno na klávesnici, Road Rush byl komplet na klávesnici co si pamatuju, tady hodně se tu počíta s gamepadem, ale žádné utrpení to není), do ruky dostanete zbraně hladné (na dekapitaci lehkooděnců), težké (na ten zbytek, cool je dva metry dlouhá lopata), střelné a explozivní. střelné se hodí hlavně na doplnění nitra a zdraví z padlých soupeřá, rychlá dávka do davu a mamé dotankováno.
dále lze nepřátele skopávat z cesty, což se hodí na mostech, či na střechách, nebo je chytat za fígr a odhazovat ve vhodný moment. to jsem nepoužil ani jednou. sejmout je prostě pajcrem nebo rozkaz zněl jasně, dvě dávky, je prostě rychlejší a zábavnější.
v rámci levelů sbíráme peníze, za které vylepšujeme vlastnosti pro aktuální jízdu, jako až třikrát vylepšení chladných, tupých a palných zbraní, vetší výtěžnost nitra a zdraví z nepřátel, víc zdraví obecně... ale taky doslova dvousečné záležitosti jako třeba břitva která je nepřítelem neblokovatelná ale zraní i vás.
zárověň sbíráme zkušenosti které utrácíme po dojetí do finále nebo po smrti (častěji). zde si odemykáme nové motorky a jezdce, start s vylepšenou výzbrojí nebo možnost začít hru na třetím, šestém nebo devátém levelu. moudré protože začínat neustále od prvního a s ničím by fakt po pár hrách odradilo kohokoliv. v devadesátkách, kdy jsem házel bůra za bůrem abych se proskákal levelem v Contra, budiž. ale dnes už bych na to tupé opakování neměl. naštěstí jsou si toho vědomi i tvůrci, kteří přidávají pár berliček k hratelnosti aby to dnešního hráče neumlátilo repetitivností.
technický stav v pohodě, žádné pády ani crashe, fps plynulé (ještě aby jo, grafika ctí originál a taky není zrovna vrcholem současnoti, vyhodnotil bych ji slovy "jako stačí to no"), musím pochválit překvapivě chytlavý soundrack. bohužel, ani s nasazením všech sil se mi prostě nepovedlo udělat kloudný akční screenshot, protože všechny klávesové zkratky a fn klávesy mi hra z nepochopitelných důvodu zablokovala. i ty titulky jsem fotil přes screen windows desktopu.
sumasumárum, hezké retro to bylo. jednoduché, rychlé, osvěžující. jednohubka která nepředstírá ambice být něco víc než rychlý výplach.