Guacamelee: Super Turbo Championship Edition / xbox / 18h Před necelými deseti lety jsem zašel na pivo s kamarádem, kterému se nedávno narodila dcera. A protože moje žena byla taky v očekávání, čekal jsem různé rady. No a poradil mi, abych si koupil herní konzoli a hru Guacamelee.
Určitě to myslel dobře, ale Guacamelee je fakt těžká hra. Je to metroidvania ve které je kladen důraz na boj zblízka, pomocí chvatů, komb a rozbíjení krytů a kde je notoricky těžký platforming.
Takže tehdy jsem fakt neměl skill, abych to dokončil. Po pěti letech taky ne. A minulý týden jsem si řekl, že nemůžu zůstat pořád kasuár gamer a musím dát aspoň základní konec. Ta obtížnost je fér, ale nekompromisní.
Povedlo se mi to, i když celkový čas jsem za ta léta naakumuloval o dost delší, než by normálně bylo nutné.
Takže jsem se sebou spokojený, jeden hodně dlouhý rest jsem uzavřel.
Hra je tak strašně mexická, že už to snad víc nejde. Hraje se za prostého pěstitele agáve, kterého zlý Calaca zabije a unese jeho milou. Juan se vrátí z pekla jako luchador s nadpřirozenými schopnostmi a musí porazit armádu kostlivců, chupakaber a oživlých kaktusů, aby zabránil Calacovi propojit na den mrtvých svět a podsvětí. Nechybí mrťe hlášek, u kterých jsem se dost nasmál.
Až mě u titulků překvapilo, že hra je vlastně kanadská.
A true ending fakt nedám, na to bych musel překonat Treetops, jednu z nejtěžších úrovní v historii hraní.