Cairn/ 22 hodin / PS5 / #dohrano Loňské demo Cairn mě tehdy ani trochu nenadchlo a šmahem jsem ho odsoudil jako nehratelnou indie hříčku. Hlavní postava byla na první pohled nesympatická, pod nohy se jí pletl podivný pavoukovitý robot a myšlenka lezeckého simulátoru vzala poměrně rychle za své, když se Avě (hlavní postavě) na prvním boulderu komicky propletly nohy, robot s lanem začal glitchovat a já si řekl: „A dost!“ a demo jsem okamžitě a zklamaně smazal.
Horolezecká tematika mě totiž vždycky fascinovala a o to víc mě mrzelo, že kromě pár ne úplně podařených pokusů typu Jusant a náznaků lezení v Death Stranding v podstatě neexistuje hra, která by tohle fantastické téma reflektovala. Sám jsem sice nikdy nelezl, v horách se pohybuji často, ale bez sebevražedných tendencí, kdy vás mezi životem a smrtí dělí akorát ne úplně spolehlivých pár gramů oceli a nylonu. Raději jsem si o tom horském pekle četl, takže jsem za poslední léta zhltal tuny knížek o K2, přečetl jsem si fantastickou mangu The Climber od Shin-ichi Sakamoto, stejně jako The Summit of the Gods.
Z toho důvodu mi to nedalo a Cairn jsem si po vydání pořídil s tím, že mu dám ještě jednu šanci… a vyrazil mi dech. Jak už jsem zmínil na úvod, zakladatelé studia The Game Bakers opustili korporát a rozhodli se „péct“ hry s láskou. Jestli je vám podobný scénář povědomý, tak ano, ke stejné situaci došlo i v případě studia, které vydalo Clair Obscur: Expedition 33.
Cairn se odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy se s lezkyní Avou ocitnete na úpatí fiktivní hory Kami s mechanickým pomocníkem Climbotem (a oproti demu v o dost lepším technickém stavu) a rozhodnete se spolu s ní horu pokořit. V ten moment přichází na řadu lezecká část, která je fantastická. Kontrolu máte nad Avou a jejími končetinami, což znamená, že si během lezení hledáte stupy, chyty a prolákliny stejně jako při skutečném lezení. K dispozici máte samozřejmě i omezený počet skob, lano a později dojde i na mačky a cepíny.
Samotné mechanické lezení je ale jen začátek. Cairn v sobě nese i survival prvky, takže vám na stěně dochází energie, přicházejí křeče, „zakousne“ se do vás kyselina mléčná a během postupu horou se budete muset postarat i o elementární potřeby, abyste se nezhroutili hladem a žízní.
To celé je podtržené skvělým audiem, které má na svědomí Martin Stig Andersen (Limbo, Inside). Samozřejmě se nejedná o hardcore survival a Cairn nezapomíná být hrou, která je přístupná, takže tomu odpovídá částečně i scénář, který ale po první kapitole nabere poměrně temnou linku – vlastní posedlosti horami, tedy postupnou sebedestrukci, samotu a eskapismus. Pokud byste si chtěli zahrát na Alexe Honolda, je tu pro vás i možnost Free Solo (ten kdosi nedávno pokořil se světovým rekordem, kdy hru dohrál za hodinu a 17 minut)
Náhoda tomu chtěla a během hraní mi kousek od domu otevřeli boulder gym, tak jsem si pořídil lezečky a aplikoval na sebe vlastní stanislavského metodu, abych to lezení s Avou trochu „nacítil“. S potrhanými prsty, sedřenými dlaněmi a Dual Sensem od magnesia dávám 10/10 Pokud lezete, berte to. Pokud ne, tak taky. Lepší nezávislárnu letos nejspíš nedostanete, stejně jako porci emocí s tím spojenou. Bravo za true ending.