Bayonetta 2 (2014) / Wii U / 9 hodin / #dohrano

Před třemi lety jsem na PS3 dohrál jedničku a těšil jsem se, až se dostanu k pokračování (a taky na trojku, která mezitím opravdu stačila vyjít). Pořídil jsem kvůli tomu Wii U i s Pro Controllerem a dokonce i originální placku, protože některé hry si to prostě zaslouží a na Switchi jsem to z nějakého důvodu hrát nechtěl. Dobře jsem udělal! Na konzoli, která propadla, jsem si zahrál hru, která neměla vyjít - a to všechno má na triku Nintendo, moje nejméně oblíbená videoherní značka :) Ale když za nic jiného, tak za vzkříšení zrovna téhle série jim patří velký dík.

Druhá Bayonetta je jednou z nejlepších her, které jsem zatím hrál, a rozhodně je to nejlepší hack & slash titul, který mi kdy prošel rukama. Kratos promine, ale na Cerezu se přece jen o dost líp kouká :-) Oproti jedničce má dvojka vyváženější obtížnost: u jedničky začal na normální obtížnosti a tu jsem v průběhu musel snížit. U dvojky jsem začal radši hned na nižší a i když jsem se často dost zapotil (nejhorší "kamenná" medaile za souboje mi padala rozhodně častěji než nejlepší platinová), tak až budu tuhle hru hrát znova, zkusím to na normální obtížnost.

Odehrát příběh jsem zvádnul natřikrát během víkendu a byla to nonstop akce od první do poslední sekundy. Nepamatuju si, že bych během průchodu zažil nějakou klidnější chvilku - doslova na každém kroku na mě čekala nějaká andělská nebo tentokrát i pekelná bestie. Ty byla radost rozsekávat na kousky pomocí obrovské hromady komb, kterých jsem si několik osvojil k dokonalosti a pak je bezchybně aplikoval. To je recept na úspěch, ale že by se mi to povedlo u každého komba, to rozhodně nemůžu říct. Nicméně jedno je krásnější než druhé a všechny jsou tak sexy!

Oproti jedničce mi přišla všechna monstra větší, barevnější a divočejší. Taky jsem nečekal, že budu ovládat čarodějnického mecha), nadzvukovou stíhačku (a přitom na ní budu stát a bojovat), nebo surfovat na kusu zdi a bojovat s obřím vodním hadem. O tom, že se nakonec ve vodního hada budu moct proměnit i já sam(a), už radši ani nemluvím. Tohle je prostě povedená dvojka se vším všudy, podobně jako GoW: všechno je větší, je toho víc a hraje se to líp. Jen Cereza má ty vlasy kratší - ale to není vůbec na škodu, právě naopak :-D Oproti jedničce výrazně prokoukla.

Teď jsem hrozně zvědavý na trojku. Ale nejdřív budu muset pořídit Pro Controller i ke Switchi, protože zpětná kompatibilita s Wii U Pro Controllerem pochopitelně není (fakt díky, Big N). Na Joy-Conech bych tohle totiž určitě neuhrál.

Soldier of Fortune II: Double Helix / 10 hodin / #dohrano

Když jsem si na SoF II nedávno náhodou vzpomněl, hned se mi vybavily dvě věci - skvělá brutalita a dost bolestná část hry v Праге, pardon, Praze. Zub času ale samozřejmě zapracoval, hry jsou dnes už úplně jinde, ale je fajn si semtam připomenout, s čím jsme se mnohdy dokázali spokojit. Brutalita hry je i po letech fajn a ustřelit někomu hlavu působí dobře, příběh typický akční klišé a pokud jste saďouři jako já a přeci jen se vám to podaří na novějším systému zprovoznit (což byla taková minihra sama o sobě), určitě doporučuji stáhnout český dabing, ten totiž fakt bolel (ačkoliv jsem od skupiny Fénix už hry v češtině hrál - např. Amnesii, kde kvalita dabingu byla na dost obstojné úrovni!)

I přes to všechno to bylo docela fajn ohlídnutí zpět, ale víckrát se už k tomu asi nevrátím :)

Creaks / 7 h / SteamDeck / #dohrano

Opět krásný počin od Amanita Design. Grafika, muzika, logické hádanky. Krásně zpracované, dobře udělaná stoupající obtížnost. Zasekl jsem asi jen 2x za celou hru. Dokonce se mi podařilo nasbírat komplet achievmenty. Určitě doporučuji, jako skvělou oddechovou hru.

Fort Solis/5hod/Steam/ #dohrano
Když na mě v prvních minutách vyskočila napověda že při stisknutí levé páčky, budu chodit rychleji, tak jsem to musel nejprve x krát vyzkoušet, jestli to mačkám správně, nebo jestli nemačkam třeba jinou páčku... jelikož tam byl rozdíl v rychlosti tak 0,01 km/h :D

QTE mě nikdy nebaví a tady byli ve finále i absolutně zbytečné, jelikož jsem se tak v 80% netrefil a na hru to nemělo prakticky žádný vliv..

"hru" jsem si ale i přes to užil.. Bčkový Sci-fi thriller s hutnou atmosferou a nádherným audiovizuálem :)

Hi-Fi Rush / PS5 / 14 hodin / #dohrano

O Hi-Fi Rush jsem toho moc nevěděl. Loni jsem se akorát doslechl, že vyšel loni na Xboxu s tím, že působil jako blesk z čistého nebe a že posbíral podezřele vysoká hodnocení. Letos vyšel port pro PS5, vyskočila na mě sleva na pár málo stovek a tak došlo po druhém pivku na impulzivní kauf. Než jsem HR pustil zjistil jsem, že za ním stojí studio, které má za sebou pro moc fajn Ghostwire Tokyo, tak se můj původně neutrální přístup změnil na opatrnou zvědavost.

Po úvodním intru, kde se na scéně objevil rádoby cool floutek s kytarou jsem si říkal akorát ajajaj, tohle bude trapná bída, ale jakmile jsem stál v prvním levelu, který kompletně pulsoval do hudebního rytmu spolu s ovladačem v cellshade grafice ve stylu Persony 5 a přišel první hack’n’slash fight jako z Nieru Automata do rytmu Nine Inch Nails, kdy musíte rytmicky řetězit comba, začala mě celá hra zajímat o dost víc. Proplul jsem dalšími čtyřmi levely a přišlo rytmické parry, jako ze Sekiro oujeeee a co víc, fighty podezřele přituhly. To už jsem se začal spokojeně usmívat. Jakmile se na scéně objevily další postavy, mechaniky, šílený střih, změny perspektiv a nápady, začal jsem být nadšenej. Závěr byl už regulérně skvělej a já se usmíval u televize jako blbeček s tím, že je možný i v roce 2024 vzít všechno co tu už bylo a přetavit to v podezřele chytlavej kompilát, kterej má příčetnou stopáž a i přes všechna ta “ganbare” klišé nehorázně šlape. Za necelý pětikilo jsem dostal jeden z nejzábavnějších kousků roku.

Po odehrání dostanete prostor pro platinu, kterou nebude žádná prdel získat, tak si nechám Hi-Fi Rush na disku a tím, že to třeba jednou cinkne, ale teď si nechci pokazit dojem frustrací, protože jsou podmínky pro její získání brutální (Terzi?)

11/10 v rámci žánru

『Hi-Fi RUSH™（ハイファイ ラッシュ）』PS5®ローンチトレーラー
https://youtu.be/SrNWgQIO0gM?si=2kCtz2uXft5Cf-Eg

Assassin's Creed Valhalla / PS5 / 105h / #dohrano

První moje potkání s AC hrou a bavilo mě to. Těším se, až porovnám s dalšíma AC, teď jsem rozjela Origins(kde je combat určitě složitější než v ACV)

Plusy: člověk nemusí moc řešit gear, nepadá z nepřátel jak oslíku otřes se a stačí vylepšovat svoje oblíbený kousky. Mapa a prostředí dobrý, vikingská tematika je líbivá a imo hezky zpracovaná. Zajímavě rozjetý příběh. Raidy na kláštery mě bavily.

Mínusy: naprosto ohavnej skill tree. Konec příběhu mi přišel takovej... anticlimax, čekala jsem víc. Mapa zaflákaná spoustou věcí, po 50 hodinách už mě nebavilo ty side questy lovit a šla jsem čistě hlavní linku.

Určitě u AC her teď nějakou dobu zůstanu :)

Spiritfarer / Android / 40h + /#dohrano

Omluvte ten android, ale je to věrnej port hry, která má varianty pro steam, xbox, ps i switch. A neměla by vám ujít.
Je to nádherně napsaná a udělaná hra o umírání. Inspirace studiem Ghibli je zřejmá.
Čekal jsem roztomilej semi-idle simulátor budování, dostal jsem sadu krásných příběhu s velkou dávkou krájení cibule.

Na androidu, kde je hra jako součást Netflix předplatnýho, tolik nevynikne krásná grafika kvůli scalingu na displej, což trošku mrzelo, protože s postavičkama si tvůrci vyhráli, ale co už.

Jestli se k ní dostanete za rozumný peníze, za váš čas rozhodně stojí.

The Planet Crafter / PC / 90h / #dohrano

Na internetu bylo hodne diskuze o teto hre na zaklade prvnich 5h. Zda je to Satisfactory nebo zda je to Subnautica. Je to Subnautica a docela dobre udelana.
Nechci spoilovat mechaniky, ale solo 40-60h zabavy a 30h posledni achievement :)

+ Efekt dam jeste hodinku
+ Cena + Multiplayer
+ Balancovani pruzkumu a drzeni za ruce.
- Jeden konec je nesmyslne prodlouzenej
- Jedna vyrazna chyba v hand-holding, ktera zpusobila u hodne hracu grind. Neni vubec nutny:
Rakety davaji 1000% bonus k dane aktivite a uvidite to pozdeji na obrazovce. Tu ale neodemknete predtim nez ten "grind" muze nastat! Nastesti jsem na to prisel vcas, ale par lidi se na tom zaseklo nekolik dnu.

Dave the Diver (2023) / PS5 + Portal / 46 hodin / #dohrano

Na úvod něco, co jsem napsal v PS klubiku před týdnem:

***
Mám z toho trochu rozporuplný pocity, protože jak to říct... No, vlastně mě to úplně jako nebaví :-D Já tyhle hry, kde mi dochází vzduch nebo tak něco, prostě moc nemusím (zdravíme Subnauticu), stejně jako nemusím různy micromanagementy a Tapper mi nešel ani kdysi na Spectru, natož pak v téhle sushi variantě :-) O chovu ryb, pěstování rýže nebo závodech mořských koníků (!) ani nemluvě. Jenže! Všechno dohromady je to tak šikovně udělaný, že to prostě ten čas sežere všechen, ať člověk chce nebo nechce ¯\_(ツ)_/¯ Takže jo, dohraju to, ale budu brečet, kolik jiných her jsem mohl dohrát místo toho .-)

Člověk (teda aspoň já) si chce všechno aspoň jednou vyzkoušet, něco ho chytí na pár minut, něco na hodinu, no a už to fičí... Plus jsem si taky prošel trofeje a některý určitě dám, třeba dvacetkrát nakrmit kočku! No to prostě musím. Ale k tomu musím nejdřív najít při potápění kočičí jídlo. Takže budu muset otevřít každou bedničku, co kdyby náhodou. Takže pod vodou strávím víc času. Takže budu potřebovat lepší zásobník kyslíku. A asi taky větší inventář. A budu muset do větší hloubky, takže lepší neopren. A ve větší hloubce jsou horší potvory, takže lepší kvér... A už se vezu, je to jedno s druhým. Říkal jsem, že mě to vlastně nebaví? :-D
***

To už jsem ale Dejva týden hrál... No a včera po 45+ hodinách prakticky nepřetržitého hraní (za čtrnáct dnů u toho o moc víc času prosedět nedokážu) příběh hotov a trofeje na 82 %. Po několika dalších odehraných hodinách je mi jasný, že tohle bude během pár dnů moje další platina. Tak moc velká libovost to je :-) Pokud mě závody mořských koníků ^^ překvapily, tak Tamagotchi aplikace ve virtuálním smartfounu mě trošku šokovala. A o jednom dalším twistu v do té doby přítomných herních mechanikách, které se tím naprosto změnily, už ani nemluvím. Takhle hra prostě sází překvapení na každém kroku a čím déle ji hrajete, tím je lepší.

Dave the Diver je vlastně sada miniher (a miniher v minihrách...) spojená dohromady hlavní činností (tedy potápěním v metroidvania stylu) a jednoduchým příběhem, to všechno vyvedené v pseudo-pixelartové grafice. Hra se snaží působit indie dojmem, ale není to vůbec pravda: Mintrocket patří pod Nexon, což opravdu není nezávislý vydavatel. Jejich původní záměr vydat hru na mobilní platformy zůstal celkem patrný, protože právě tam jsou repetitivní minihry doménou, která sype peníze. "Odborně" řečeno je totiž Dave the Diver jedna velká kompulzivní smyčka, skládající se ze spousty malých kompulzivních smyček - a všechno dohromady to strašně dobře funguje.

Buďto si to za těch $20 kupte, nebo si zahrajte zadarm v PS Plus Extra. Tohle si prostě musíte vyzkoušet! Schválně, jestli do toho taky spadnete zaplujete :-)

Lego Harry Potter Years 1-4 na 100% / 72 hodin / #dohrano

Tak, 12 hodin rychlý průchod před 2 lety, dalších 60 hodin k dohrání na 100% a je to konečně za mnou - 20 červených beden, 24 kolejních erbů, 24 true wizzard ocenění, 50 zachráněných studentů, 200 zlatých cihel, 167 postav atd. Poslední zlatá cihla byla u Harryho Pottera v pokoji, protože je potřeba použít Brumbála nebo Hermionu na otočení času a pak skočit do bedny. Pak už jen zbývalo udělat bonus level s Voldemortem a je hotovo na 100%. Dám si trochu oraz a pustím se do years 5-7. Pardon za fotky televize, hraju to v obýváku na gamepadu a nechce se mi sahat po klávesnici :)

Horizon Zero Dawn Complete Edition/81 hodin/#dohrano
Když jsem měl odehráno cca 10h, tak jsem fakt netušil/nevěřil tomu, že tomu dám 8x tolik času. První část mapy mě nijak nenadchla, boj mi nešel a nemohl jsem si zvyknout, že většina enemáků jsou jen roboti. Ale za dalších pár hodin se to tak nějak přetočilo, že jsem měl naopak problém tu hru vypnout. Zvykl jsem si na styl boje a najednou to byla ta hlavní část hry, která mě nejvíc bavila. Objevovat další zbraně, vylepšení, taktiky a možnosti lovu větších a větších robo-potvor. I to další prostředí se mi začlo víc líbit a příběh v hlavní hře byl fajn. Zase klasicky trochu zklamání přišlo v dlc. Není špatný, ale jako u většiny her, co jsem hrál v poslední době, mi přijde, že už je to zase jen takový umělý prodloužení hrací doby a nic moc extra nenabízí. Jako jasně, nějaký nový zbraně, pár novejch potvor, ale příběh a motivace hlavní postavy už jsou skoro takový ala Ubisoft. Prostředí věčnýho sněhu a ledu mě už taky moc nebavilo. Ale boj mi přišel pořád docela zábavnej, i když v pár místech trochu frustrující, ale dotáhnul jsem to. Celkově to bylo hodně povedený, dvojku asi taky zkusim, ale až po nějaký době :)

Like a Dragon: Infinite Wealth / 230 hodin / #dohrano

Tak poslední kousek z dílny studia RGG se mi lehce protáhl. Začal jsem 26. ledna a skončil jsem po třech měsících s tolika hodinami, kolik jsem před pár lety nechal v Personě 5, která je považovaná v žánru jrpg za nejpropracovanější monstrum. Jak se to sakra mohlo stát, když jsem za celou tu dobu nemusel grindit a nedostal jsem se při téhle cestě za další "Yakuza" platinou do stavu frustrace, jako u jiných her, kde se většinou závěrečná fáze kompletace promění v ubíjející opakování rutin? Jako první odpověď mě napadne naprostá preciznost teamu, který tuhle tahovou odbočku Yakuzy vybudoval a který ohledně mechanik, smyslu pro detail, logiky celého světa a uvěřitelnosti party, kterou máte na starost nastavil úplně nový level toho, jak zkombinovat open world, technickou stránku hry a uvěřitelnost všech měst, do kterých se podíváte.

Nebál bych se říct, ze po Infinite Wealth se série dostala do bodu, kdy ubrala na míře bizáru a v podstatě vytvořila svoje vlastní universum, které se může úplně v klidu postavit ohledně produkčních kvalit vedle Final Fantasy, kdy v některých aspektech FF i zastiňuje ať už jde o provázání miniher, anebo soubojového systému. Když už je řeč o minihrách, tak ty v Yakuzách vždycky byly, byly monstrózní, kdy by je jiná studia mohla klidně vydávat samostatně, ale tady se studio kompletně urvalo ze řetězu a zakomponovalo do hlavní hry dvě monstra a to Sujimon ligu, kde si stavíte teamy z různých městských nekalých živlů jako v Pokémonech a navíc je můžete spravovat, jako v Personě 5. Dalším zakomponovaným monstrem je Dondoko Island, což není nic jiného, než parodie na Animal Crossing, ve které pomáháte partě sympatických idiotů vybudovat ze skládky odpadu úspěšné turistické letovisko. Tohle je regulérní vývojářské #silenstvi

Pokud bych měl Infinite Wealth k něčemu přirovnat, tak ke katalogu Quelle a Neckermann. Pamatujete? Byly to takové ty 3 kg bichle, která se k nám vždycky nějakým způsobem zatoulaly ze západního Německa a kterými jsme si jako děti listovali a ve kterých bylo úplně všechno. Od nábytku přes elektroniku, hračky, solárka s nahými modelkami až po podprsenky, zahradní traktůrky a vibrátory. Když jste si po několika hodinách celý katalog prohlédli, měli jste z toho "takovou hlavu", přihlouple jste se usmívali a když jste nasrali bráchu, tak vás tím katalogem mohl klidně vzít přes hlavu a poslat vás do bezvědomí. Přesně to se vám u Yakuzy může stát. Můžete se přehltit, může vás umlátit nekonečným obsahem do komatu, ale i tak od ní dostanete zážitek, který vám málo která jiná hra zprostředkuje.

Suma sumárum tu zopakuju komentář kolegy Leftyho o tom, že je to vlastně love letter celé předchozí sérii, kdy není o vzpomínky a nostalgii nouze a jeden obrovský fanservis, který si začíná pohrávat s myšlenkou, že studio pomalu přehodí vyhybku, rozloučí se s původními charaktery a po odchodu jejich CEO začne pomalu měnit původně obskurní značku pro specifickou fanouškovsou základnu na mainstreamovější projekt. Díky tomu jsem si chtěl poslední "Yakuzu" maximálně užít a to se mi za toho čtvrt roku povedlo.

PikuNiku / 10h / Gamepass / #dohrano
Sorry, screenshot titulků se nepovedl.
Hrál jsem hodně se sedmiletou dcerou, takže jsem hru, která normálně trvá dohrát tak 4 hodiny hrál dýl, ale i tak mě to bavilo. Je to velice indie záležitost, grafika je super jednoduchá, ale hratelnost vynikající. Je to primárně platformer s nějakými puzzly a pár bossfighty, nic přehnaně těžkého, nedá se v tom ztratit.
Kouzelná je na tom hlavně mechanika pohybu toho protagonisty, což je vlastně jen kolečko s nožičkami, které umí jen ťapat, skákat a kopat. Musí se to zkusit, aby bylo jasné, jak chytlavé to je.
Doporučuju zvláště rodičům s dětmi.

Parapa the rapper / 3 hodiny / PSX emulovaný na Myioo mini plus / #dohrano
Neuvěřitelná hříčka, pes zamilovanej do kytky s cibulovym panem jako trenérem karate, s krávou jako instruktorkou v autoškole a dalšíma zhovadilostma. To prostě nevymyslíš 😂 každopádně ke konci je hra dost těžká a některý ty pecky mám naprosto zaritý do hlavy jak jsem je muset desetkrát opakovat. Naštěstí jsou fakt chytlavý :)

Road Blaster resp. Road Avenger / Sega Saturn / 1 hodina / #dohrano
V roce 1983 jsme videli poprve hru s grafickou kvalitou disneyovek, Dragon's Lair a od te doby jsme se dockali nejedne FMV hry ve stejnem stylu, ktere se staly jakymsi predskokanem nechvalne proslulych FMV her v letech devadesatych. Primitivismus "hratelnosti" je do oci bijici - hrac skutecne jen sleduje video a krom binarniho rozhodovani 'postup ve hre / game over' nema vlastne prazadny vliv na hru samotnou. Jde tedy jen o kvalitu samotneho videa - jeho pribehu a atmosfery, jestli se zaryje do lidske pameti jako neco, co stoji za zminku i s odstupem casu, neco co obstalo testem dlouhodobejsiho meritka kvality. A prestoze tyto rane FMV hry na LaserDiscu maji sve neoddiskutovatelne kouzlo, s radosti konstatuji, ze minimalne Road Avenger je titulem, ktery stoji za to si zahrat (tj. ne jen zhlednout!) i v roce 2024.

Hratelnosti samotne hodne pomaha fakt, ze ovladame auto, cili volant doprava-doleva, turbo-brzda je maly, ale dostatecny repertoar vyrazovych prostredku. Hlavni roli ale hraje pribeh. Jak tomu u techto lepsich japonskych her byva (identicky pristup pozoruji u stylu vypraveni her od spolecnosti Treasure), sledujeme vlastne jen vrchol celeho deje, jeho bombasticke finale rozkouskovane do deseti kratkych kapitol (jedna ma kolem peti minut), pricemz predchazejici udalosti jsou shrnuty v nekolika malo vterinach v atract modu automatu - a to se hra ani neobtezuje naznacit, proc se ony udalosti vubec udaly. Hrac / divak je tak vrzen do rozbourenych vln epickeho zaveru sagy, kdy dopredu vime, ze i kdyz vyhrajeme, krom pomsty nic neziskame.

Nezridka se v recenzich opevuje world building a ujetost situaci a charakteru - zde ale pomlcim, nejlepsi si to bude opravdu projit na vlastni kuzi. Zde bych ze srdce rad doporucil verzi pro Segu Saturn, protoze ma dobre nastaveni obtiznosti a poctu continues. Kvalita videa je velice slusna a hratelnost je puvodni arcade verzi velice blizka (ja sam mel to stesti si hru v originale vyzkouset v herne Galloping Ghost pred par lety). Tato verze pochazi z roku 1995 a existuje i na Playstation, kterazto ma ale mene moznosti nastaveni - proto preferuji Saturn. Naopak se vyhnete verzi pro MegaCD, ktera je sice technicky velice odvazna az impresivni, ale urcite zdaleka nejhorsi z bezne dostupnych her.

Za svuj zivot jsem s Road Avengerem stravil odhaduji maximalne dvacet hodin, vsechny ty neuspesne pokusy... ale kdyz jsem ji predloni poprve dohral na Amize, tak uz ji dohravam pro radost pravidelne nekolikrat za rok, protoze je to super oddechovka se skvelou atmosferou - k teto hre se budu nejspis vracet porad.

Pokud si chcete za kazdou cenu zkazit zazitek, vcera jsem hru odstreamoval s bohatym komentarem a ulozil i na svuj Youtube kanal (a v samostatnem videu jsem pak odprezentoval i port pro Amigu z roku 2018).

GTA 5 / PS5 / 27 hodin / #dohrano

Po téměř devíti letech jsem si projel story mode GTA5. Na PS5 vypadá hra pořád výtečně a množství detailů s jinými hrami je naprosto jiný level. Jel jsem v podstatě jen hlavní mise a všude se přesouval taxíkem, kde to šlo....jinak by herní doba byla trojnásobná a propadnout online, tam už může jít o tisíce hodin. Zatímco v prvním hraní jsem nejvíce preferoval Franklina, nyní jsem se nejvíce souznil s Michaelem jehož linka je asi nejvíce propracovaná. Snad se nedočkám času kdy bude nejvíce oblíbeným Trevor.

-Grafika, soundtrack, výprava....vše top. Komentáře na radio stanicicích k mým činům mě moc bavily.

-Jednotlivé mise skvělé....občas trochu přepálené...akční klasika. Márnice, jatka, přestřelky na tisíc a jeden způsob, Heist mise....vše parádní a dělané s láskou k žánru.

A teď něco co bylo nejvíc parádní a co jsem v době vzniku nevnímal.....všechny ty "komentáře" na "současné události"...soukromé vojenské organizace, boomers vs millenials, vzestup smartphonů, sociální sítě typu lifeinvader, nový vs starý Hollywood, trollení na internetu...končící "gangsta era" a mnohem více, vše je tam super komentované a zamíchané do celého příběhu...takhle s odstupem jsem zíral co se tvůrcům povedlo.

Co dají do šestého dílu po dekádě smartphonů, sociálních sítí, BLM a Metoo, Streamovacích službách, Tik toku, Kryptoměnách, Twitchi, Covidu, GenZ, úpadku Hollywoodu a scenaristické stávky atd, atd....na to se fakt moc těšim.
Tohle jde tvůrcům výtečně, a nemyslim že by se Rockstar nechal omezovat cenzurou.

Jsem moc rád že jsem si příběh zopakoval a těšim se na 6tý díl.

Quake 4 (2005) / X360 / 12,5 hodiny / #dohrano

Kdysi jsem se rozhodl, že dohraju všechny hry od id Software. No, ještě mi jich pár zbývá, ale čtvrtý Quake byl rest, který jsem za sebou táhnul hezkých pár let. Podle backlogu jsem ho totiž začal hrát už v roce 2021, ale pamatuju si, že pak mi v Xboxu odešel disk a nějakou dobu trvalo, než jsem ho dal zase dohromady. Mezitím můj zájem o Q4 nějak ustoupil do pozadí, částečně taky proto, že mě ta hra už na začátku vlastně moc nezaujala... Ale dohrávat se musí! :-) Takže jsem zatnul zuby a pustil se do toho.

Nevím přesně, v čem je vlastně problém, ale ani během dalšího hraní mě Q4 nedokázal ničím chytit. Prostě jsem se vůbec nebavil. Jedničku a dvojku zbožňuju, i tu trojku jsem si párkrát zahrál, i když tenhle typ her jinak moc nemusím (ale Arenu tehdy museli hrát všichni, tak to prostě bylo). No ale ta čtyřka... Možná to je tím, jak většinu času ve hře zabere doprovázení někoho někam, případně setkávání se s dalšími členy výsadku a společná akce - a já jsem radši na všechno sólo. Proto se mi mnohem víc líbil třeba Doom 3 nebo i Wolfenstein z roku 2009, které zmiňuju proto, že běží na stejném enginu. Q4 tedy vypadá podobně, id Tech 4 má takové ty specifické "tvrdé" stíny a vnitřní prostory v něm vypadají fantasticky, horší je to ovšem venku... Ale tam se naštěstí v Q4 podíváme jen na pár minut. Jinak je to klasický interiérový koridor (což mi samo o sobě nevadí).

Verze pro Xbox 360 je vlastně dost děsná. Ona to byla jedna z launchových her (to už brzo bude dvacet let... jako fakt?) a je to na ní dost znát. Ze všeho nejhorší jsou loadingy - načtení uložené pozice trvá kolem 40 sekund a to je vážně nesnesitelné. Minimálně hodinu z celkového odehraného času jsem strávil načítáním pozic :-D Další problém jsou framedropy: když se v nějakém komplikovaněji osvětleném prostoru sejde víc Stroggů s plamenometem, nějaká pára ze stěn a třeba jiskry ze stropu, tak je z toho opravdu slideshow. Hraní prostě není úplně komfortní, ale co už.

A proč jsem to teda hrál zrovna na X360? Protože k jednomu vydání Q4 se přidával bonusový disk s nějakým video contentem a hlavně s povedeným portem Quake II, kvůli kterému jsem si vlastně Q4 koupil. A tak když už jsem ho teda měl... No, asi jsem měl hrát spíš na PC :-) Mimochodem ale k tomu Q2: "This is a direct port of the original game, with some graphical improvements. The port allows for System Link play for up to sixteen players, split-screen for four players, and cooperative play in single-player for up to sixteen players or four players with split-screen alone." Můžu říct, že až do loňského Enhanced vydání byla tohle nejlepší verze Q2, jakou jsem hrál. Rozhodně to teda je lepší zábava než Q4.

Car Mechanic Simulator 2021 / Steam /102h / #dohrano

Už před pár lety jsem si dost krutě uletěl na CMS 2018 (skoro 400 hodin) a teď jsem si naivně nainstaloval CMS 2021 s tím, že smontuju jedno dvě auta, zatímco si budu rozmýšlet, co si zahrát. No dopadlo to skoro jako minule. Nicméně narozdíl od předešlého dílu má ten aktuální naštěstí udělatelné achievementy (tedy za dobu kratší než 3000 hodin), tak jsem se zařekl, že jakmile mi dingne poslední, tak jdu od toho. Což se stalo právě před chvílí. Škoda, že jsem mezitím nějak zapomněl vymýšlet, co si teda vlastně zahraju.

Ohledně technické stránky snad jen to, že ve 4k rozlišení to smaží grafiku podstatně hůř než Furmark (Sapphire AMD Radeon™ PULSE RX 6800 XT - ventilátory do 10 sekund po spuštění na 100%, teplota přes 100 stupňů), k čemuž nevidím žádný objektivní důvod. Proto jsem snížil rozlišení na 1440p, kde naopak grafika víceméně chrápe. Nevím, co si o tom mám myslet. Hráno na Linuxu přes Proton, bez jakýchkoliv dalších problémů. Potíže s grafikou v UHD byly naprosto stejné i ve Windows, takže Linuxem to nebylo. Ohledně hry - pokud se rádi vrtáte nebo byste se rádi vrtali v autech, nic lepšího asi na herním trhu nenajdete.

Jagged Alliance 3 / 79h 41m / PC / #Dohrano

Doufam ze bude JA4, protoze vetsina obtiznosti byla zabavna a povedlo se ozivit ztraceny zazitek.

Nechci produkovat nostalgii, tak strucne:
+ Jedna z lepsich her co ozivuji obtizne single player hry. Navic nabizi moznosti na zacatku, jak si to upravit.
+ Porad stejne sikovne a neboji se bugu a rozbitych strategii.
+ Delka, postavy, lokace.

- Prilis ocividne bugy, ktere by clovek neocekaval za plnou cenu. (Napriklad: Loading screen overlay se musi odklepnout mysi, ale pohyb, klavesy bezi na pozadi.)
- Real time stealth je prilis nesmyslny.

Doors - paradox / 23h / PC / #dohrano

Prijemna puzzle hra, kde naplni je projít dveřmi. Každý level (dveře) jsou na jiné téma. Hledáte hejblátka, otáčíte udělátka, luštíte problemátka. Vystřídala se mi u toho celá rodina i s tou nejmenší na klíně. Sosnul jsem to nekde na Epicu, kde k tomu byly i pridavky takze bratru nejakych 50-60 dvěří. Doporučuji