DEAD ISLAND2/PC/26 hodin/ #dohráno

Quake 4 / PC / 16 hodin / #dohrano

Asi najslabší diel Quake série, ale stále pekný snapshot do sveta príbehových strieľačiek z early 2000s. Preslávené najmä first person sekvenciou, kde zlí roboti rozoberajú hlavného hrdinu a režú mu nohy a ruky cirkulárkou, aby z neho urobili tiež zlého robota. Takých asi zaslúžených 7/10.

American McGee's Alice (2000/2011) / Xbox 360 / 14 hodin / #dohrano

Jsou díla, která se vyplatí znát. Člověku to může pomoct pochopit nebo aspoň zaregistrovat spoustu narážek, souvislostí a referencí v jiných dílech, kterých by si jinak vůbec nevšimnul. Věci najednou začnou dávat smysl, případně začnou dávat smysl jiný, než se původně zdálo. Řekl bych, že jde o takový všeobecně (pop) kulturní přehled :-) No a přední příčku na tomhle pomyslém žebříčku (aspoň u mě) obsazuje geniální kniha o Elišce v zemi divů i její neméně vypečené pokračování za zrcadlem.

TIP #1 Divíte se, co to melu o Elišce, když se přece jedná o Alenku? Přečtěte si knihu Od Elišky k Alence. Kromě toho, že existují celkem čtyři naprosto zásadně rozdílné české překlady, se dozvíte i málo známý fakt, že Alice se u nás stala Alenkou až v roce 1931. Do té doby to byla právě Eliška a pak dokonce ještě Evička.

O tom, jak moc tohle dílo Lewise Carrolla přímo ovlivnilo další umělce, svědčí množství televizních, filmových, divadelních, muzikálových, komiksových a samozřejmě i videoherních adaptací (děl, ve kterých se vyskytují jen odkazy a citace z Alenky, je samozřejmě ještě mnohem víc). Z filmů místo sice profláknuté, ale nesmyslně optimistické disneyovky z roku 1951, doporučím radši Burtonovu trochu volnější adaptaci z roku 2010, případně rovnou Tideland Terryho Gilliama nebo Švankmajerovo Něco z Alenky. Z komiksů u nás vyšla poměrně hustá Alenka žila byla a snad ještě letos dojde na pokračování, příznačně pojmenované Alenka nežila nebyla. No a videoherní adaptace se na přelomu tisíciletí zdatně ujal American McGee, do té doby známý hlavně jako level designér pro Doom a Quake. To byl ale dlouhý oslí můstek, co? :-)

TIP #2 Pro Jana Švankmajera znamená Alenka opravdu hodně. Můžete si o tom přečíst v jeho předmluvě k tomuhle nádhernému vydání, které opatřil svými jedinečnými kolážemi. I když se jedná o Císařův překlad a já mám asi radši překlad manželů Skoumalových, tohle dílo je prostě nemožné nemít v knihovně!

McGee nebyl první, kdo se pokusil o videoherní adaptaci Alenky (první byla adventura z roku 1985), ale rozhodně byl nejorigiálnější. Ke vzniku hry ho údajně inspirovala skladba (Can't You) Trip Like I Do dua Crystal Method, což by vlastně nakonec možná dávalo smysl :-) Nijak jinak totiž asi nelze vysvětlit, že se Alenka v zakrvácených blankytných šatičkách prohání s nožem psychedelicky zdeformovanými levely (ty sice působí hodně jako z prvního Quake, ale protože hra využívá engine z Quake III, jsou plné zakřivených ploch a bizarních shaderů) a za zvuků soundtracku Chrise Vrenny (devadesátkového souputníka Trenta Reznora v NIN - Trent měl na svědomí soundtrack právě ke Quake) vraždí zdivočelé obyvatele kdysi pohádkové říše, kteří vypadají jako něco, co zbylo Davidu Lynchovi ve střižně po dokončení Mazací hlavy.

Je to esence přelomu tisíciletí. Je to brutální, je to temné, je to těžké (naštěstí lze ukládat kdykoli a kdekoli), levely jsou fantastické, všichni umřou (to není spoiler, prostě je to tak) a vypadá to... No, vypadá to vlastně příšerně :-) Hra za toho čtvrt století (!) po grafické stránce dost nepěkně zestárla a já osobně jsem se přes to přenesl jen díky tomu, že mě na hrách obecně zajímá spíš hratelnost a faktor zábavy, grafiku vždycky vždycky vnímám v kontextu doby vzniku. Ostatně - sám si můžu za to, že jsem kolem roku 2000 dělal něco úplně jiného, než hrál Alici, žejo! A tak i když nemůžu říct, že by se mi teď hra úplně nelíbila (prostředí jednotlivých levelů je naštěstí hodně variabilní, stejně tak jsou různí i nepřátelé a nějaký boss číhá na každém rohu), ale tehdy, tehdy bych z ní byl rozhodně odvařený daleko víc.

TIP #3 Jak jako, že to vypadá příšerně? No, schválně se sami podívejte na galerii, kterou jsem během hraní vytípal. A vězte, že v pohybu to místy vypadá někdy lépe, někdy hůře.

Na konec si neodpustím malé technicko-platformní okénko. S legálním zprovozněním hry je maličko problém. Původní verze vyšla jen pro Windows (a Mac OS, kdyby to náhodou někoho zajímalo) a není k dispozici ani na Steamu, ani na GOG. Nicméně když v roce 2011 vyšlo pokračování s názvem Alice: Madness Returns, tak jeho konzolové verze pro X360 a PS3 zdarma nabídly American McGee's Alice ve formě portu (což je dost zajímavé, protože se vyvíjela pouze konzolová verze pro PS2, která ale byla nakonec zrušena). Chtěl jsem si tedy zahrát verzi pro PS3, ale zjistil jsem, že se placka dost špatně shání, je dost drahá a kromě toho je původní Alice dostupná jen ve formě kódu ke stažení (který bude v naprosté většině případů už využitý a pokud ne, tak cena placky stoupá do astronomických výšin).

To samé sice platí i pro X360 placku, nicméně! Nicméně je tu vynález jménem Xbox backward compatibility a faktor šťastných okolností +1000%, totiž že zpětně kompatibilní je (samozřejmě) i digitální verze ze store a světe div se - zakoupením Alice: Madness Returns automaticky získáte jako DLC i původní American McGee's Alice :-) Netřeba žádného kódu a hra je navíc pro vlastníky Game Passu zdarma v rámci EA Play, což celou záležitost povyšuje téměř na úroveň fan-service. Stačí tedy na XSX spustit Alici ve verzi z roku 2011 pro X360, v jejím menu vybrat Alici z roku 2000 v bůhvíjak vzniklém portu a prostě hrát. To je zážitek! Btw. hra sice má achievementy, ale jsou zařazené pod "mateřskou" Alici, tedy čistě technicky jde opravdu o DLC.

TIP #4 Pokud vám to tentokrát přišlo dlouhé, tak to příště nečtěte. Nicméně pokud jste to dočetli až sem... ¯\_(ツ)_/¯

Ufff! Ale stálo mi to za to a už se těším na pokračování.

Dungeons of Hinterberg/Steamdeck/30 hodin/ #dohrano
Když namixujete Zeldu se strukturou s Persony, dostanete přesně tohle. Hádanky jsou složitý tak akorát, abych se moc nezasekával, souboje mi občas daly trochu zabrat, ale s trochou trpělivosti to jde.

Celkově sympatickej výlet do sousedního Rakouska, steamdecku sluší.

Pillars of Eternity / PC / 181 hodin / #dohrano

Rozehráno o Vánocích, v únoru jsem měl dohranou základní hru a DLC White Marshes I, teď jsem dojel White Marshes II.

Třináct let po vydání je znát, že to byla první hra revivalové vlny izometrických RPG – Larian Studios nebo Owlcat Games následně dokázali z tohohle žánru vydojit přecejen víc a někam ho posunout, zatímco Pillars of Eternity navazují přesně tam, kde před 25 lety skončil Baldur‘s Gate II.

Nicméně – spokojenost.

Izometrické RPG, real time s pauzou, takže je to příjemně taktické, ability jsou pestré, herní systém je košatý (11 základních povolání), ale přehledný, umožňuje různé synergie, strategie, postupy, crafting, buildy a složení skupinky, a tahle variabilita se nezploští ani při hraní na vyšší obtížnost.

Writing questů a hlavní dějové linky je dobrý, ale nic, o čem by člověk psal domů. Finální zvrat hlavní dějové linie pro mě vyzněl dost hluše. Chuť mi spravil hlavní příběh White Marshes II, který je na podobnou notu, ale lépe.

Co mě hodně chytlo, to byl svět. Z hlediska geografického je to fantasy nuda, procházka mírným podnebným pásem bez zajímavějších fantastických elementů (v tomhle byl lepší Avowed, který je sice ve stejném světě, ale na úplně jiném, mnohem ulítlejším kontinentu). Ale na všem ostatním bylo vidět, že se snažili vymyslet něco nového – monstra, rasy, panteon, historie současných i zaniklých kultur a samotný základní mýtus světa, to všechno v sobě mísí klasické fantasy tropes s novými originálními nápady, takže to zároveň hasí hráčskou žízeň po klasice i po něčem novém.

Výjimečně povedení jsou i companions, jejich osobnosti a osobní questy mě bavily a pamatoval jsem si je i po té několikaměsíční pauze. To se u každého RPG nestane.

Megadungeoncrawl pod sídelní pevností je nudnej, ale on je to prostě vytloukací megadung pro ty, co to mají rádi, člověk se na něj může vykašlat nebo ho prolítnout overlevelovanej.

Správa pevnosti je tak akorát – člověk má pocit, že něco staví a provádí nějaká vladařská rozhodnutí, ale když se na to vykašle, tak se nic zásadního nestane.

Hrál jsem to na Hard, ale když jsem začal bejt přelevelovanej a hra se zeptala, jestli nechci v dalších mapách zvednout obtížnost, tak jsem do toho šel.
Nejvíc jsem se zapotil v soubojích s draky (všichni fungují jako nepovinní extra bossové) a ve finální bitce hlavní dějové linky. Na DLC jsem byl už trochu přelevelovanej, ale optional arena fight se DVĚMA draky, arcimágem a houfem mobů mě dost potrápil a byl důstojným zakončením celého playthrough. Po dvou večerech jsem byl rozhodnutej, že je na Hard nedám, i když to jednou bylo celkem o fous. Kvůli achievu jsem nahrál starší sejv a zabil je na Easy. Ale pořád to ve mně hlodalo, tak jsem to zkusil ještě jednou na Hard s trochu jinou taktikou a podařilo se.

Jsou herní série, u kterých si zahraju jednu hru, jsem spokojenej, ale na další hry ze série nemám chuť. Po dohrání PoE a Avowed se těším, až si zahraju Pillars of Eternity II: Deadfire. :-)

Sword of the Sea / PC / 3 hodiny / #dohrano

Podstatně hravější než Abzû a Journey, byť je to na první pohled fúze obou, s přídavkem jednoho neméně nádhernýho světa navíc. Do soundtracku se teprve zaposlouchávám, ty předchozí nasadily laťku příliš vysoko.

System Shock 2: 25th Anniversary Remaster / Steam (28h, 66%) #dohrano

- velmi fajn pokracovani kultovni klasiky, rad jsem se vratil do toho neprilis hostinneho (ale zvedavost vzbuzujiciho) sveta, co ke konci 90s stvorili Looking Glass Studios a Irrational Games
- podobne jako v pripade SS1 remaku to byl pro me splneny rest... nicmene SS1R nasadil latku extremne vysoko
- remaster pokracovani bych si urcite nedovolil hodnotit hure, jak 8/10, ale v jistych oblastech je trochu citit, ze to pokulhava (napr. hack puzzle jsou v porovnani s SS1R nuda a chybela mi moznost presouvani itemu z inventare do random boxu po levelech... v SS2 lze akorat prebytecne veci pohodit na zem)
- nahravky Shodan tady nejsou tak intenzivni (a po strance audia dynamicke, kvalitni) jako v remaku prvniho dilu
- pres to vse je to porad naprosto jedinecne IP a pral bych si, aby v dnesni dobe vychazelo neco podobneho noveho
- also... zapamatoval jsem si tenhle post od RATTKIN z pul roku zpet, gratulace ke zmince v credits :)

Is this Seat taken?/7 hodin/#dohrano

Dohráno na switchi na touch screen 🙂 jednohubečka, co občas potrápila. Ale mohlo přidat ještě nějaké levely

Shadow tactics / 24 hodin / PC / #dohrano
Po takřka perfektní hře Desperados III jsem se dostal k jeho předchůdci ze stáje Mimimi. Obě hry jsou úžasný a je mi moc líto, že od Mimimi už další podobnej počin neuvidíme. Oproti Commandos, který vždycky postrádaly jakýkoliv příběh a pouto s postavama jsou hry od Mimimi mimo perfektně zpracovaný herní části charakteristický opravdu dobře napsanejma postavama, dialogama mezi nima osvěžujícími každou misi a celkově zajímavým příběhem. Bohužel jejich poslední počin Shadow gambit mě settingem (nemrtví piráti ala Piráti z karibiku) a vlastně ani recenzema vůbec neláká ač ho v knihovně mám. A asi nejsem sám, protože ty prodeje asi byly o dost slabší než u úžasných Desperados III. Je vidět, že i skvělýmu studiu může srazit vaz jeden ne úplně dokonale povedenej kousek :/

SnowRunner - Season 3: Locate & Deliver / Steam / 85 hodin / #dohrano

Do Snowrunneru jsem se pustil hned v roce 2021, kdy hra vyšla na Steamu, protože zaprvé mě tenhle druh her baví a za druhé jsem byl namotivován četnými streamy na Twitchi při příležitosti vydání hry. A protože se nemám rád, tak jsem to rozjel rovnou na hardmode. Časem jsem si rozjel i Normal save slot na dofarmení achievementů, ale můj hlavní profil je hardmode, a to tak, že přísně na solo. Žádná externí pomoc v co-opu.

Ve hře mám s četnými přestávkami už přes 600 hodin, tak jsem si řekl, že to sem začnu házet po jednotlivých sezónách, jinak bych sem za pár let vyklopil nejspíš pár tisíc hodin a mezitím by to vypadalo, že vůbec nehraju.

Ke hře jsem se vrátil letos na jaře po zhruba roce u ledu, kdy jsem pomáhal kolegovi s progresem v jeho hře. Zase mě to chytlo, tak jsem pokračoval do svého save slotu a dokončil rozjetou Season 2, a vzhledem k tomu, že mě motivace neopustila, jsem rovnou vletěl do Season 3 (Wisconsin) a v horizontu necelého měsíce ho zkompletoval.

Hráno obligátně na Linuxu přes Proton. Běhá to jako by to byla nativní verze. Zrovna rozjíždím Season 4, kterýžto region má celkem 4 mapy místo dvou, tak uvidíme, jestli to do konce roku padne, nebo jestli zase ztratím fokus.

DOOM: The Dark Ages / PC / 24 hodin / #dohrano

V id Softu našli cheat na ryzí primitivní zábavu, kterou jim bezvýhradně žeru, ať už s touhle třicet let starou značkou dělají cokoli. Každej díl je v něčem utrženej ze řetězu a přesto v tom toho starýho Dooma poznávám. Otevřenost levelů i mezihry jsem uvítal jako přestávku na snížení tlaku před další arénou.

S.T.A.L.K.E.R. Shadow of Chornobyl - Enhanced Edition / 10 hodin / #dohrano

....Oops!...I did it again

Stalker 2 ve mně zanechal spíše smíšené pocity a po jeho dohrání jsem cítil, že mě obscese Zónou už definitivně opouští. Když jsem ale teď zjistil, že se mi ve steamu zjevily Enhanced Edice původní trilogie, řekl jsem si, že to prubnu. Jasně, s letitým enginem nelze dělat žádné zázraky a žádné "wow" vylepšení jsem ani nečekal, ale opravy bugů (které už dávno vyřešila komunita) v rámci ofiko balíčku, upscale textur/vylepšení nasvícení, nějaký ten content navíc, to by snad šlo, ne? Enhanced není jen marketingové slovíčko (no, asi je), člověk si od toho slibuje něco víc. Větší smysl by dávalo pojmout to jako Next Gen edici (viz release na konzole, podpora ovladačů, "podpora" workshopu, achievementy ...). Bohužel, mimo nového upscalovaného UI a fontů (fuj), odstranění RU voiceactingu (nic to neřeší, ale mám pro to pochopení) a horší optimalizace (GPU mi jela na max, wtf), jsem si ale ničeho nevšiml...
Marně se snažím pochopit, proč tahle verze vlastně vyšla a proč by za ní měl člověk, který nevlastní původní díly, platit.

No nic, jdu na Clear Sky.

Like a Dragon: Pirate Yakuza in Hawaii / PS5 Pro / 38h / #dohrano

zacal sem hned v unoru kdy to vyslo, ale pak sem odlozil kvuli jinejm titulum. nejslabsi dil ever! :(

The Legend of Zelda: A Link Between Worlds / New 3DS LL / 16,5h / #dohrano

co furt k tem zeldam psat zejo :) zacnu hw ... prechod z old maleho 3ds na new 3ds xl je jako z fabie do merglu (a to ted jezdim pujcenou fabii a je super :)) nicmene ten zazitek z 3d je je proste lvl vys a muzu si ten slider dovolit dat fakt vysoko = hluboko ... coz zrovna u tehle zeldy je faaakt pecka ... ty nekonecne propasti do kterych je mozne spadnout to je pocit jak prvni hvezdne valky :) (samosebou myslim IV) ... po kazdem odletu na kosteti smerem k nosu jsem se pousmal ... proste fajny hw a fajne vyuzity ... ke hre nemam moc co jinak ... drzelo me to tak ze jsem to 6x zapnul abych to dojel ... konec nebudu spoilovat urcite je tu par lidi co to teprve hrat budou ale ravio me fakt nenapadl za celou dobu ... pritom tak obvious :) a jak se dej se co dej furt drzel ten pytel plny rupijek :D a zase reknu ze staci par blbych i kdyz 3d pixlu a hra muze byt zazitek ... akorat me rosalina neudelala screenshoty nevim proc ... zkousel jsem s 3d i bez 3d a i kdyz mi rekne za kolik milisekund ho udelala i ulozila stejne to nikde na karte neni ... tak jsem to jenom tak mobilem pro sichr ;) no nic jdu na masku ... tu jsem na malem nekdy pred 6ti lety zacal ale nedohral

Doom / PC / 5 hodin #dohrano

Je to tak! Dostal jsem chut na vypnuti mozku u nejvetsi FPS klasiky vsech dob. Aktualni oficialni verze ze Steamu, zadne mody ani OpenGL verze, bez mouse looku, ovladani pomoci awsd + mys na otaceni. Nezklamalo, stejne jako kdysi je to porad cista akce, ktera si na nic nehraje. Ale fakt, ze jsem se v 90tych letech dostal k Doom2 drive nez k prvnimu dilu, je porad znat a neni to pro me takova srdcovka. Nejvic to jde poznat na propracovanosti map, proste starsi ale slabsi bracha :-)

Homefront: The Revolution / XSS / 32 hodin #dohrano

Narativ tohoto celkem zapadnuteho kousku se toci kolem hospodarskeho upadku USA, ktere v roce 2025 humanitarne zachranuje (svete div se) Severni Korea, ktera v te dobe figuruje jako technologicky a prumyslovy leader. Postupne KPA (Korean People's Army) prevezme vojenskou kontrolu nad celym USA a brousi si zuby na jejich nerostne bohatstvi. Pribeh hry se odehrava v okupovane Philadelphii v roce 2029. Hlavni hrdina, novacek odboje Brady, si nejdriv musi zaslouzit duveru odbojaru, takze dostava pouze nesplnitelne mise a postupne se z nej stava Johny Rambo.

Prostredi silne pripomina mix Deux Ex (spinave slumy a podzemni stoky vs silne strezene highend komplexy) a Terminator Resistance (rozpadle mestske ruiny, opustene obchody, vraky aut, obcasny prulet strazniho dronu s termalnim skenerem) a celkove je vsude citit beznadej a zlomena moralka. Postupem casu, jak hrac dobyva dalsi casti mapy a "osvobozuje" zakladny KPA, zacne silit v lidech silit touha po revoluci a v ulicich se objevi vlajky, barikady a rotujici vojaky KPA nahradi zevlujici hlidky odboje.

Hra ma vsechno, co by clovek od open-world FPS strilecky ocekaval. Celkem slusny gunfight, zabavny upgrade zbrani a prislusenstvi, moznost modifikovat zbran v realnem case (scope, tlumic atd), otravny ale dulezity loot z okolniho prostredi, a hlavne velmi velmi uspokojujici prehled o stavu "osvobozovani" v jednotlivych mapach. Jen ten respawn a "despawn" nepratel v urcitych situacich vubec nedaval smysl a kazil celkove skvely technicky dojem ze hry.

Trochu zamrzela absence pribehovych misi. Cely pribeh se posouva vpred pouze postupnym obsazovanim dulezitych checkpointu na mape. Jako hlavni strujce revoluce bych ocekaval vetsi hero feeling :-) Pritom v DLC je to presne obracene, obsahuje pouze mise a tam to skvele fungovalo.

Bravely Default/Nintendo Switch 2/okolo 55 hodin/#dohrano

Hru jsem dostal od kamarada a jsem s jeho vyberem moc spokojeny. Bylo to zase neco jineho, nez jsem kdykoliv hral.
Ve finale doslo k pekelnem zvratu, ktery me neskutecne prekvapil, takze davam 8,5 z 10.

A Plague Tale: Innocence / PS5 / 17 hodin / #dohrano

Bohužel se to u mě nesetkalo s takovým nadšením jako u ostatních. Těšil jsem se na to, ale vůbec mi nesedl ústřední motiv krys. Postavy ani příběh mi vůbec nepřirostl k srdci, žádný zimomravky, žádný slzy nad ztrátou toho či onoho. A přišlo mi to nevyvážený - bosse jsem dal s prstem v nose, ale pak jsem se na X hodin zasek u Roderica tlačícího vozejk. Průchod bitevním polem ovšem byl top, francouzská angličtina mi ladila uchu a Amicia byla fajn parťák... i Hugo. Bohužel jsem se prostě nemohl zbavit dojmu, že se někdo hodně snažil napodobit TLoU, což je u mě spíš na obtíž, protože tam je laťka hodně vysoko.

Těším se na Requiem? Asi ne. Zahraju? To zase jo... Ale až po Alan Wake, kde zimomravky přišly hned po 20 minutách hraní...

Indiana Jones and The Great Circle / 48 hodin / #dohrano

Na tuhle pecku jsem si krapet počkal, protože optimalizace nebyla kdovíjaká a s příslibem PS5 verze měla vyjít i podpora FSR, na který je tým červená odkázán. Inu, čekání se ale vyplatilo.

S Indym jsme viděli opravdu nádherná barvitá místa, prošmejdili jsme každý kousek džunglí a pouští, ukradli nalezli spoustu artefaktů a semtam nakopali pár náckovských zadků.

Dokončení na 100% byla už jen taková sladká tečka, kterou jsem si nemohl odpustit.