Barbie: Game Girl (1992) / Game Boy @ RetroArch / 2 hodiny / #dohrano

Aby mi retroachievementy aspoň trochu přibývaly, udělal jsem si seznam her, které jsou buďto: extra dobré, velmi špatné (miluju špatné hry!), obskurní, něčím zajímavé (třeba technicky), mají hodně trofejí a nebo jsou rychle odehrané. Tohle je jedna z nich, kombinaci vlastností si tipněte sami :-) Kdybych měl v roce 1992 Game Boye a byl holka, tak bych si asi Barbie: Game Girl klidně zahrál(a). A nebo taky možná ne, protože ve čtrnácti jsem jako kluk už objevil lákadla opačného pohlaví a jak se tak znám, dopadlo by to stejně i kdybych byl na opačné straně... Ale to sem nepatří.

Tahle hra je vlastně úplně normální 2D hopsačka s pěknými velkými sprity, detailním prostředím a sedmi sice kraťoučkými, ale zato naprosto různorodými levely. Jako Barbie, která spěchá na rande s Kenem, se postupně "probojujete" obchodním domem, cukrárnou, autosalonem, labyrintem vlastního šatníku a kdovíproč i jedním podvodním levelem (samozřejmě v podobě Mermaid Barbie). Sbíráte perly, vyhýbáte se nepřátelům (např. kostkám cukru, které vyskakují z hrníčků s kávou - Barbie přece cukr nejí!), nalezením speciálního předmětu se můžete transformovat na Barbie s lepšími vlastnostmi (např. Yoga Barbie nebo Sport Barbie) a pomocí nich pak třeba dokážete objevit i několik tajných levelů. Na jednu hru pro holky je toho docela dost, ale ještě pořád to není všechno.

Na konci levelu totiž buďto dostanete jednu z částí večerní róby (boty, náhrdelník, šaty atd.) a nebo na vás čeká bossík. Ti jsou dva a jeden je divnější než druhý (hrací jukebox a jakási medůza), přičemž nejdřív hlavně musíte přijít na to, jak je vlastně přemoct. Pak si zahrajete pexeso 4x4 a jdete do dalšího levelu. No a na úplném konci na vás opravdu čeká Ken a všechno skončí romantickým tancem za svitu měsíce :-D

Jako fakt to není úplně špatná hra - hlavně proto, že se dá při troše snahy dohrát asi za půl hodinky (viz gameplay). Čtyřikrát déle mi to trvalo proto, že jsem se snažil získat některé achievementy, ale zas úplně přes koleno jsem to nelámal. Ty dvě hodinky v Barbie světě mi úplně stačily!

Doom: The Dark Ages / PC / 31 hodin / #dohrano
Po předchozích dvou dílech Dooma jsem moc neočekával. Čtvrtej díl mě docela bavil, ale ty trapný arény mě nakonec přestaly bavit a vzdal jsem to. Ethernal jsem jen tak zkusil a po chvíli to znechuceně odložil. Skákačky a podobný kraviny jsem ve střílečkách nikdy moc nemusel. Tak jsem byl na The Dark Ages zvědavej. Po rozehrání jsem byl zase poměrně rozmrzelej. Co to zase je za blbosti? Tohle je Doom? Já chci tu klasickou střílečku! Když jsem se rozhodoval, zda to skončí stejně jak Ethernal, tak že tomu dám ještě poslední šanci, kdyby náhodou. No a ono mě to docela chytlo! Stačilo se naučit hlavně parry a co nejvíc to využívat, stejně tak i ostatní vlastnosti a najednou to byla docela jízda! A je to teda pořádně akční jízda. Skvělá je tu i hudba, sice jsem si nejdřív říkal, že už to bez Mick Gordona nebude ono, ale je dost dobrá a chytlavá i tak. Nevadila mi občasná změna ve formě misí s Atlanem a Serratem a nějak mě ani nerušil příběh, kterej je leckde kritizovanej, ale za mě v pohodě. Počáteční úrovně nebyly špatný, ale vizuálně nic extrémního a sem tam nuda, ale o to víc jsem si užíval ty v druhý polovině, kde se atmosféra dala krájet a objevilo se tu spousta zajímavejch mechanismů. Snažil jsem se hledat všechny skrytý předměty, ale párkrát se mi podařilo ukončit level bez toho, abych prolez docela velkou část mapy a to mě docela štvalo. No po tom začátku jsem to nečekal, ale tento doom se nakonec zařadil na stříbrnou pozici hned za třetí díl, kterej je za mě pořád nej :)

Call of Duty: WWII / PC / 9h / #dohrano

LoL ted koukam ze jsou vydane uz v roce 2017. To by leccos vysvetlovalo. Opravdu serii nesleduji. Popis jsem psal s tim ze je to nejaka novinka, ale upravovat to uz nebudu :D

Vsiml jsem si ze vyskocily CoDy na Gamepassu na téma 2.s.v. Rekl jsem si ze si po dlouhe dobe dam pribehove strileni. Uz jsem serii dlouho nehral, pominu-li par pokusu o online hru nejakeho predchoziho dilu, ktery skoncil fiaskem, protoze rychle, kratke kola me proste nejdou. Jsem spis na Conquesty v Battlefieldu.
Nicmene zpet ke hre. Pribeh nas provazi od narukovani, potažmo vylodění v Normandii, az po prekročení Rýna. Těžko očekávat scénářem něco jiného než hrdinskou epopej nějakolika kamarádů. Scénáristi při ztvárnění nepoužívají skoro nic jiného. Bylo to tady tím pádem také. Neoslní, neurazí protože nemůže. Zajímalo by mne, zda se dočkáme také třeba příběhu z druhé strany.
Samotný gameplay se moc nezměnil od dob prvních Call of Duty. Jejich trademark naskriptovaného střílení je přiznačný. Kolikrát jsem se přistihl, že střílím doslova kachny. Vrcholem byly cutsceny s časovým trigerrem na zmačknutí. Občas se změní potřebná klávesa na zmačknutí, na což máte asi tak 2s a když to nedáte, umřete a celá zdlouhavá cutscena jede znovu a znovu koukáte jak se vám nepovedlo najet myší do kolečka, zmačknout potřebné tlačítko a dáte si to znovu. Jednu jsem dělal asi 5x a malem byl rage quit. Někdy jsem byl v cílové destinaci moc rychle, ale scenar mi zapomel rict, ze pod kopcem na kterém je bunkr u kterého stojím a máme jej dobit, se musim jeste poradit s kamarady jak to dobijem :D No proste klasicke minutí nějakého triggeru. Střílení s nepřáteli kdy se krčíme za stejnou bednou je klasika serie. No celé je to úsměvné.
Jako první jsem ale zkusim online, servery nejsou moc stabilni, hra za me neni dobra. Kolikrat jsem byl uz jinde az zdí, ale stejne me dle killcamu oponent zabil kvli zpoždění.

Celkove davam průměr 5/10

Act of War: Direct Action / PC / 21 hodin / #dohrano

nojono, co se dalo dělat, je to podmíněný reflex, dohráno :D tahle hra s datadiskem je v podstatě vyvrcholením éry command&conquer derivátů a pak najednou rts válčení světa zmizelo ze světa. resp přesunulo se do vážnější, rozlehlejší a řekněme dospělejší verze v podobě ruse, wargame serie, steel division, warno apod. což mne rmoutí protože na warcraftech, starcraftech, duně 2 a c&c jsem si prořezával své takticko-strategické mlíčňáky. ve wishlistu mi čeká Tempest Rising na který slyším samou chválu...

je tu všechno co patří do tohoto stylu her, šílený padouch chtějící zničit svět protože může (schodou okolností jako vždy v Americe protože MURICA IS THE WORLD!!!), speciální a ještě speciálnější jednotky, pan prezident, spiknutí ve spiknutích, šílená hraná videa z přehrávajícími herci (musím extra zmínit vaší... v podstatě sekretářku, která má celou dobu tak bojovně vysunutou bradu že by mohla hrat soudce Dreda jak misto Silvestra Stalona tak Karla Urbana a to asi i naráz), afektovaným dabingem a špatným greenscreenem i vašeho protagonistu přímo na bojišti. herně pak prostě klasika největší, stavíme základnu, kasárna, letectvo, lehkou a těžkou techniku. místo tibéria je tu prostě ropa, které je na mapě omezený počet, pár budov bank ze kterých obsazením taháme taktéž limitovaný cash a hlavně zajatecké centrum. zajímáním zraněných nepřatel totiž nejen získaváme cash přímo ale ještě je loupneme do zajateckého tábora, kde v pravidelných intervalech generují peníze.

vyrabíme jednotky v režimu kámen-nůžky-papír, tank zabije pěchotu, pechota rakeťáka, rakeťak tank, atomovka a nálet b2 všechno. hra obsahuje jedinou ale celkem obsáhlou a výpravnou kampaň za ty dobré, ve které střídáme a v pozdějších misích kombinujeme síly defakto pravidelné armády a specialních sil. armáda = větší variabilita levnějších jednotech, specialové = dražší ale kurva silnější ale zase míň univerzální. krom heavy snipera. tihle magoři střílející z bezzákluzových děl sundají vše pozemské. zatímco armáda nabízí jednotky které odpovídají realitě roku 2005, tak specialové se víc urvávají se řetězu, neviditelné helikoptéry, vojáci v exoskeletech, jsou obecně trochu jako colonial marines z druhého vetřelce. každá strana má své budovy, svoji výrobu a svůj styl hry, specialové jsou lepší na udeř a zmiz, armáda zas na obsaď a drž a delší aktivní konflikty. jako konkretní příklad herních rozdílů uvedu, že armáda léčí vojáky tak že přiletí medivac, smrtelně zraněné pobere do nemocnice a méně zraněné vyléčí na místě. specialové mají zas budovu ze které můžou vystřelit healing beam přes celou mapu který zvedne ze země i skoro mrtvého, ale zas se za každou ránu platí.

hra nás protáhne pouští, lesy, městy, přistavy, samozřejmě nesmí chybět záchrana prezidenta z bílého domu a ochraná též budovy před zkázou (což je logicky v murice pokládáno za onen konec světa), chvilku taháme za kratší konec provazu, ale pak se karta spravedlivě obrátí a my zlosyna po právu a humanitárně rozprášíme na gluony do hlavy zaraženou taktickou raketou. mapy jsou výborně navržené, spousty obsaditelných budov, na svojí dobu solidní demoliční model, všechno krásně kouří a hoří, i po dvaceti letech (právě jsem jasně cítil jak mi zkornatěla tepna!) grafika a modely neurazí.

co se mého běžného a-budu-si-remcat týče, tak tady nic moc no, tahle hra je za mě tím nejlepších co se na polích akčních dune2 / c&c rts klonů urodilo. je to řemeslně téměř dokonale vybroušené a vybalancované dílo a plod deseti let cizelování a zušlechťování žánru.
jen jedna věc: ani steam ani gog verzi se mi za živého boha nepovedlo donutit systém udělat screenshot. prostě ne, ani win zkratky ani nvidia overlay, prostě nic. takže prosím přijměte pro ilustraci shot sebraný ze steamu.

Starcraft II: Wings of Liberty / PC / 22 hodin / #dohrano

Toto bol starý rest. Keďže som na (pracovnej) dovolenke a konzoly zostali doma, potešilo ma, že PC Gamepass obsahuje aj Starcraft 2 Collection, do ktorej som sa promptne pustil. Blizzard vždy vedel, ako ukradnúť konkurencii dobré nápady a vylepšiť ich, takže SC2 je asi najviac odladená, mechanizmami vypilovaná a parádnymi animačkami a RPG-lite prvkami doplnená RTS v existencii. Veľmi som si užil prvé dejstvo a hor sa na Heart of the Swarm!

Screenshot nemám, lebo som ho hanebne zabudol urobiť, ale pri HotS už na to skúsim nezabudnúť :D

Call of Duty World War II / 4 hodiny / #dohrano

Jedna páteční jednohubka, když už to je na tom gamepassu. Prostě CoDko, asi netřeba nějakých hlubokých úvah. Jediný co mi vadilo, že mi většinu času tak nepříjemně chrastilo audio.

Nehrajete někdo se 7.1 sluchátkama? Třeba u her od Sony musím defaultně hrát ve 2.0, protože v režimu surround jsou slyšet dialogy někde úplně v pozadí a ten stereo režim je zas hrozně plochej... Zatím jsem nenašel žádný funkční řešení, i když je toho plnej reddit.

Ruined King: A League of Legends Story/Steamdeck/33 hodin/ #dohrano
Ač o světě a hrdinech League of Legends kromě Arcane vím absolutně kulový, tohle trochu netradiční JRPG jsem si moc užil.

Hudba silně připomíná Witchera - a to myslím jako absolutní pozitivum. Sympatičtí (a výborně nadabovaní) hrdinové, zábavné interakce mezi nimi. Herně jsou souboje dobře vyvážené a challenging od začátku do konce. Pochopení systému přichází postupně a jen velmi krátce jsem se dostal do bodu, kdy jsem byl fakt OP.

GG WP

SteamWorld Dig (2013) / Steam Deck / 11 hodin / #dohrano

O téhle hře se můžete mimo jiné dočíst, že je to 2D plošinovka / metroidvania. Já ovšem metroidvanie spíš moc nehraju, takže asi proto mi tenhle spoustu let starý hit, který vyšel na všechny myslitelné platformy (Stadia included), doteď unikal. Což byla hrozná škoda! Nakonec mi to částečně připomnělo Dave the Diver a i mě to podobně bavilo.

Ono tam totiž těch metroidvania prvků zase tolik není. Přišlo mi to spíš mnohem víc jako modernější mix Boulder Dash a Dig Dug, třeba. Navíc to není dlouhé - těmi třemi biomy, které na vás čekají, se dá prokopat asi za polovinu mého času. Já se ovšem tradičně snažil nahrabat si do finále co nejvíc, což se mi nakonec vyplatilo :-)

Moc pěkná jednohubka.

FYI měsíc červen je za námi, byla provedena pravidelná kontrola údajů https://static.freedomconnection.cz/nyx-dohrano/ .

Cats Hidden Around the World 2 (2025) / Steam Deck / 3,5 hodiny / #dohrano

Každý rok vydávají Travellin Cats několik hidden objects cats her a každý rok si sem jednu z nich zapíšu (ale hraju je všechny, jsou pro mě instabuy). Loni to byla Around the World jednička, letos vyšla dvojka. 20 měst, v každém 100 koček a navíc ještě easter eggy - to všechno je potřeba najít, aby cinkly všechny achievementy. Vynikající oddechovka, dvě-tři města denně a za týden je hotovo. Moar!

Clair Obscur: Expedition 33 / 31 hodin / #dohrano

Celkem fajn doják s naprosto famózním soundtrackem, který se dokonce usídlil v mé spotify knihovně. Gameplay vcelku repetitivní, časem nudný,... zkrátka mě moc nechytl, rozhodně ne na tolik, abych dělal různě kombinace, dokončoval všechny vedlejší aktivity a tak jsem se spokojil alespoň se závěrečnými titulky. Uvidíme, možná se k tomu někdy vrátím, ale, no.. spíš ne. Asi jsem se tolik nesvezl na vlně hypu, nebo jen nejsem cílovka. Nebýt gamepassu, tak to jde mimo mě.

South of Midnight (2025) / XSX / 14 hodin / #dohrano

Dost jsem se na to těšil, dost se mi to líbilo, ale zasloužilo by si to o dost větší péči. Je to taková hodně příběhová, trochu akční adventura z pohledu třetí osoby a se spoustou cutscén. Jakási varianta na pověstnou paní v lese :-)

Příběh je zasazený do jižanských reálií (Lower South, tzn. Louisiana, Mississippi, Alabama atd.) se vším, co k tomu patří. Točí se kolem místních folklorních legend (Rougarou, Huggin' Molly, Two Toed Tom), hlavní hrdinka je černoška (jestli se to tak dneska ještě říká), má problémy a všichni běloši jsou ti špatní. Černoškých postav je ve hře naprostá většina a já to jen konstatuju, nijak to nerozporuju. Je to jejich hra, jejich folklór, jejich hudba, jejich historie a všechno dohromady mi to přišlo extrémně zajímavé. Prostě je to tak, sestimsmiřte ¯\_(ツ)_/¯

Čistě vizuálně je to ovšem lahůdka. UE4 se snaží tak, až se z Xboxu skoro kouří (poprvé jsem ho slyšel hučet, ale taky jsem hrál v těch vedrech co teď byly, tak možná už toho na něj bylo fakt moc), jednotlivé lokality jsou perfektně atmosféricky nasvícené a HDR tomu todává hloubku. Hra je rozdělena do několika kapitol, kapitoly jsou rozprostřené do několika diametrálně odlišných prostředá a ano, všechno je pečlivě připravené a lineární až hrůza :-) Člověk ale nakonec docela rád promine, že hraje de facto koridorovku s arénami - což je něco, co já fakt rád nemám, ale tady mi to nijak nevadilo. Vizuál je prostě pohlcující.

Další screenshoty hýr, ale bacha na spoilery: https://imgur.com/a/south-of-midnight-2025-e8woj1D

Punc odlišnosti tomu navíc dodává "loutkové" ztvárnění postav (hlavně jejich obličejů, ty jsou poměrně výrazně stylizované) a především snímková animace. Rendering je defaultně nastavený tak, že není plynulý a vyvolává tak dojem, že se díváte na ručně animovaný film typu Fimfárum. Dá se to sice vypnout, ale určitě to nedělejte - hra by tím přišla o velkou část své osobitosti. Ono je to vlastně tak, že samotný pohyb v prostředí a i soubojové arény jsou normálně plynulé, efekt snímkové animace se uplatňuje jen na postavy a okolí. Nutno vidět a pak uznat, že je to vynikající nápad!

Až po dohrání jsem se v rámci zjišťování informací dozvěděl, že za hrou stojí francouzské kanadské studio Compulsion Games. To má na svědomí i hru Contrast, která je rozsahem sice o mnoho menší, ale vizuálně podobně výrazně stylizovaná. A taky má skvělou hudbu, což má ovšem South of Midnight taky. Ale jako naprosto skvělou! Každé prostředí má svou hlavní melodii resp. píseň se slovy, které postupně vysvětlují příběh dané kapitoly tak, jak jí člověk postupuje. Hudba a zvukové efekty dynamicky reagují na to, co hráč dělá, např. dvojskok a dash mají své vlastní zvukové patterny, které geniálně zapadají do podkladové hudby. Ve vypjatých chvílích soundtrack příslušně graduje, během glidování větrnými tunely je epicky povznášející (hehe) a samozřejmě dojde i na emočně vypjaté momenty. Dětské sbory included.

Celý soundtrack na YT, ale berte na vědomí, že i texty písní obsahují spoilery: https://www.youtube.com/watch?v=D2FE2xkNz2I

Soubojový systém mi na rozdíl od většiny hráčů i recenzentů moc nevadil. Ano, arény jsou repetitivní, druhů nepřátel není moc a vašich útoků taky ne. Ale dá se s tím žít a nakonec jsem souboje řešil podobně jako ve Stellar Blade: vyleveloval jsem se co to šlo, naučil se pár pohybů na jistotu a pak to prostě vždycky nějak umlátil. Souboje nejsou hlavní gró téhle hry, arén není moc a bossů ještě méně. Snad jedinou vážnou výtku bych měl k vytrvalému "braní" kamery, co nesnáším. Ona to tedy hra dělá i mimo souboje, ale během nich to prostě bylo opravdu nepříjemné. Trochu volnosti, přátelé!

Druhá velká výtka by směřovala k uspěchanému konci. Po finálním fightu jsem očekával ještě nějaký twist a pak teprve ten úplně nejfinálnější souboj... Ale dočkal jsem se jen naskriptovaného epilogu, což je podle mě škoda. Potenciál na lepší uzavření do té doby celkem zajímavého příbehu by tady myslím byl. Následně mě ještě nepříjemně překvapila absence New Game+, protože jsem si chtěl vysbírat chybějící achievementy, ale celé znovu to kvůli nim hrát nebudu. Nebo rozhodně ne teď.

Poslední výtka patří odladění: dost často mi kamera ukázala něco, co jsem vidět neměl, postava se mi někde zasekla o kámen nebo se epilepticky vrtěla zapadlá v místě, odkud nebylo snadné ji pak dostat... Jsou to sice drobnosti, ale kdyby se jejich odladění věnoval čas místo implementace možnosti přeskakování soubojů nebo honiček (bez nich ze hry už nic moc nezbyde), případně různých "přístupnostních" nastavení, tak by to hře jedině prospělo.

Jo a vlastně ještě něco vyloženě osobního. Po ~100 hodinách strávených ve Stellar Blade mi přišlo řekněme méně uspokojivé, když jsem se teď musel patnáct hodin dívat na zadek někomu, kdo ho měl pořád přikrytý mikinou kolem pasu nebo jiným hadrem. Víc k tomu myslím nemusím říkat, že :-)

Lost in Random: The Eternal Die / XSX / 13 hodin / #dohrano

Veľmi pekný roguelike zo sveta Lost in Random. Pre fanúšikov Hadesa myslím úplná povinnosť. Hades mi prišiel trochu ťažší, ale The Eternal Die má slušne vymyslenú progresiu, kopec možných buildov a snappy combat v 4 rôznych biomoch. Grafická štylizácia sa mi páčila už v prvom LiR a tu tiež nesklamala. Ostatne najlepším dôkazom zábavnosti je to, že po zabití posledného bossa hrám ďalej, aby som dostal optional "najlepší" koniec :)

Command and Conquer: Generals / PC / 21 hodin / #dohrano

Toto je hra, pri ktorej som v early 2000s strávil nepochybne 500+ hodín. Jeden z najlepších dielov série, dnešnou optikou absolútne nekorektný (hra je offensive as fuck, čo sa týka stereotypov aj niektorých jednotiek), ale hrateľnosť je stále extrémne dobrá. Vďaka vtedy novému enginu SAGE hra aj veľmi dobre zostarla technicky (keď už nie morálne) a je úplne dobre hrateľná aj o 20 rokov neskôr.

DOOM (2016) / PS5 / 18 hodin / #dohrano

Jedu teď na vlně FPS, ale jelikož Eternal mě moc nebavil, nechtěl jsem vysolit plnou cenu za Dark Ages. A tu jsem si vzpomněl, že původní restart Dooma z roku 2016 jsem úplně vynechal.

Zklamaný jsem nebyl, naopak, je to super. Oproti trojce je to daleko rychlejší a větší řezba, ale zase tam člověk neskáče jak koza jako v Eternalu. Mezi Doom 3 a Eternal je to IMHO přesně na půl cesty. Prostředí střídající zdevastovanou Marťanskou základnu a peklo evokuje trojku, zbraně a glory kills zas Eternal.

Parádní akční řežba, jsem rád, že jsem ho dal.

Pure Mini Golf / PS5 / 1 hodina / #dohrano

LocoRoco (2006) Remastered (2017) / PS5 + Portal / 9,5 hodiny / #dohrano

O tom, jak moc mám rád Loco Roco a co pro mě znamená, jsem se rozepsal před pár lety, kdy jsem dohrál dvojku. Zmiňuju tam taky, že existují remastery pro PS4, ale že už to není ono. Ovšem život je změna: nakonec jsem se je stejně rozhodl odehrát, hlavně kvůli trofejím. Do trofejí jsem totiž blázen ¯\_(ツ)_/¯

Infinite Backlog má navíc na LocoRoco sérii challenge Rock the World. Jakmile dohraju remasterovanou dvojku (nemusel bych, ale já se na to naopak hrozně těším), čeká na mě třetí díl - Midnight Carnival. Ten mi ovšem vůbec nesedl, protože byl založený na úplně jiné mechanice pohybu, takže jsem ho před lety nedohrál... Ale tak třeba mi to teď s odstupem půjde líp.

Zatnu prostě zuby. Challenge je challenge :-)

Silent Hill 2 Remake / PS5 / 20 hodin / #dohrano

Po víc jak dvaceti letech zpátky v pekle. Jak moc jsem se na tenhle moment těšil a snad i trochu bál, že tu původní hrůzostrašnou zkušenost už nic nepřekoná.
A překonalo. Remake je lepší ve všem. Je to esence audiovizuálního teroru, který nemá ve svém žánru konkurenci. Takhle jsem se po nocích se sluchátky na hlavě snad ještě nebál a to jsem původního Silenta dohrál nesčetněkrát a věřil, že mne nová verze nemá čím překvapit.

Teď už mi ke štěstí zbývá jen víra v remake Silent Hillu 4: The Room, který stále považuji za jeden z nejsilnějších dílů. Čekání na něj mi bude krátit nekonečné bloudění v mlžných ulicích města, které jsem si tak zamiloval.

Full Throttle Remastered / PC / 7 hodin / #dohrano

Jedna z tých slabších Lucasartsoviek, ale konečne som si splnil rest, ktorý som začal možno už aj tridsať rokov dozadu :) Budem asi pokračovať The Digom a Indym 4, tak uvidíme, ako z toho porovnania vyjdú.