MILOSHIT: omlouvám se za to "fňukání" nebylo to myšleno zle.

Tak moje zkušenosti jo? Od těch tvých se asi dost liší, ale tematicky to snad nebude mimo.

Když mi bylo nějakých čerstvých dvacet, tak jsem se strašně moc zamilovala do jednoho o pár let staršího kluka (pokud to zrovna čte, tak zdravím ;). Trvalo to asi dva roky, možná tři?. Občas jsme se potkali šli do galerie nebo do muzea, občas jsme spolu něco měli, ale nikdy jsme spolu nechodili. Vždycky jsme se sešli, já jsem měla hrozný naděje, úplná zaslepenost... Myslím, že ho ke mě něco přitahovalo, zároveň si asi uvědomoval, že jsem tehdy byla dost labilní, byla tam ještě určitá nevyzrálost a definitivně nízký sebevědomí. Prožívala jsem velmi silně jenom jeho blízkost, byť jen obyčejný dotek. Nevím jestli to na mě bylo znát. Psychicky, aspoň podvědomě mě to asi dost vysávalo. Začala jsem tou dobou trpět depresema. Bylo to chvilkový štěstí, naděje a pak hrozný trápení.
Pamatuju si naposled, jak byl u mě doma na obědě. Pár dní na to jsem se dala dohromady s někým, kdo o mě měl zájem. Pak jsem se zamilovala, věnovala se novému vztahu a konečně mě to pustilo.
O pár let později jsem si dala trip a měla jsem něco mezi vízí a vzpomínkou. Byli jsme na muzejní noci, čekali jsme na metro. Skutečná vzpomínka byla taková, že jsme se líbali, já jsem si přála, aby mě pozval k sobě domů, což se nestalo (to byl takový klasický průběh našeho setkávání). Vize/halucinace (nebo jak to nazvat) na tripu byla taková, že mu vzala hlavu a narazila s ní o sloup a zlomila jsem mu nos. Asi za to, že musel vědět, že jsem tak zaslepená city a prostě to neutnul. Je to brutální, ale podvědomí je prostě mocný.

Dneska už jsem někde úplně jinde. Dospěla jsem. Dospěla jsem mimo jiné k tomu, že to nejdůležitější je vnitřní stabilita. Soustředit se na věci, které mohu ovlivnit a netýrat se takovou dobu a takovým brutální způsobem kvůli někomu,kdo mě nechce.

VENDULKA:

1. Pro Vendulku a ostatní co to nepochopili - toto auditko není jen o mně. Je o nás všech. Je to tak v záhlaví.
2. Slovo "fňukat" bude v tomto auditku tabu. Chci tu zaručit maximální svobodu projevu bez jakýchkoliv forem (i jemného) osočování.
3. Také bych rád, než se člověk začne vyjadřovat k ostatním, nejprve sdělil svou zkušenost - ad Vendulka a jiní.

Díky.

Zvlastni audit. Ale musim se priznat, ze se mi o ni zdalo naposled dnes v noci, a za poslednich 5 let, co spolu nejsme, tak asi kazdou druhou noc. Zaroven je to jedina zena, o ktere se mi zdalo i kdyz lezela vedle me.
Tak teda bookmark, i kdyz uplne nevim, k cemu je to dobry.

Neboli to, jen si vzdy rano rikas: jeste jsem chvilku mohl spat.

MILOSHIT: Hele skoro každý z nás měl nějaké problémy v dětství. Takové ty vzorce "moc na sebe neupozorňuj", "ostatní jsou lepší", "co by si řekli ostatní" znám také velmi dobře.
První krok je si uvědomit, že rodič je taky jenom člověk, který vyrůstal v určité rodině, v určité době. Jsou rodiče, kteří jsou nezodpovědní, zlí, mají špatné vlastnosti. A pak jsou rodiče, kteří prostě nemají patent na dokonalost a sami se plácají životem. Dělají to, co si myslí, že je dobré, ale vlastně je to všechno úplně špatně.
Druhý krok je si uvědomit, že s rodiči žiješ třeba prvních 20 let života. A dalších třeba 60 let je to prostě a jenom o tobě. Chceš tedy dalších 60 let fňukat, že si měl náročné dětství, výchova tohle a tohle? Člověk přece není robot, kterýho v dětství naprogramuješ a on takový zůstane do konce života. Jasně, asi těžko změníme celou naší osobnost, asi těžko někdo kompletně přepíše celý "zdrojový kód". Ale to neznamená, že nemůžeš dost věcí změnit tak, aby si se cítil lépe sám se sebou a cítili se s tebou dobře i ostatní. Z toho, co tady píšeš je vidět, že jsi schopný o svých problémech přemýšlet a komunikovat je. Máš také určitou schopnost sebereflexe. Píšeš tady o návštěvě terapeutů. Do jaké míry si s nimi jenom povídaš? Do jaké míry jsi ochotný připustit, že ti terapeut vlastně může nastavit určité zrdcadlo, které nemusí být úplně pozitivní?
Konec siláckých řečí. Vím, že to není lehké. Držím palce ;)

VERONIKA22: Mně je třeba odjakživa vštěpováno, že je potřeba upřednostňovat ostatní přede mnou. Že musím dávat pozor aby se OSTATNÍ necítili špatně, musím dávat pozor, abych neurazil JINÉ lidi, musím dávat pozor abych nevyvolal KONFLIKT. S takovou výchovou je zřejmé, že nemůžu mít rád sebe víc než JINÉ lidi, a přijde mi to tak i logické a správné. Dneska se hodně jede kult JÁství, osobní rozvoj, trávit čas sám se sebou atd. Mně je všechno tohle cizí protože jsem byl vychován v tom, že takové chování je sobecké. Pak se zde objeví přirozená touha nad ostatními VYČNÍVAT, ODLIŠIT SE a osobní potřeby se o to víc derou na povrch. A pak se náhle od odborníka dozvíš, že máš sklony k narcistnímu chování a ani nevíš jak.

ZUULUU: kniha se jmenuje: Budu vůbec někdy dost dobrá - rádce pro dcery narcistickým matek. Ale prostě já se v tom samém oč je tato skupina patlala snad 17let. A dnes bych fakt řekla, že je to o tom, že z nějakého důvodu máme radši ostatní než sebe

Mi se nejvíce osvědčil přístup “if it hurts, do it more often, and bring the pain forward.” - po několika pokusech se už nezamilujete do nikoho a případný rozchod bude naprosto v pohodě :-) chápu ale ze to asi není pro každého...

my se obcasne vidame, protoze mame jeden okruh spolecnych znamych a mel jsem dost dlouhy obdobi, kdy me to hodne strhavalo zpatky, takze za me idealne nevidat se, pokud to clovek dokaze. taky je dobry si rict, ze se ted aspon 5 let neuvidime a pak se uvidi :) to pomaha proti takovym tem nutkavym myslenkam, ze ji uplne ztratim, kdyz se neuvidime apod. pokud je to "ta prava" tak pet let nic neznamena, ne? ja teda tomu, ze existuje nejaka "ta prava" nebo "ten pravej" neverim, spis tak nejak pouzivam proti tem ruznym hram mysli a podvedomi jinou svoji "hru mysli" - za me je klicovy sebepoznani a tim ziskanej hlubsi nahled, jinak se v tom clovek bude placat porad.

FEFTAN: až se sem podíváš jindy než ve 4 ráno, třeba zjistíš, že některá ID jsou tu rodu ženského.

FIYAH: nejspíš jen jednou. v roce 2014. zajímaly by mě i odpovědi ostatních ID na tento dotaz. zajímavé uvědomění.

MILOSHIT: zacina mi to hranicit s posedlosti, jestli on ten zakopanej nebude v necem jinem. Kolikrat se ti v zivote stalo, ze sis uvedomil, jak ti krasne, kdyz na nikohoho nemusis myslet. Takovej ten pocit svobody od vsech?

já to kdysi přebil prací (v práci jsme přerovnal celej sklad), nespavost jinou prací (stěhování kanclů po nocích) a flirotváním s kolegyněma. Pak stačil jedinej telefonát a bylo jasno že já jsem to pako.

To poznání jak je to celý nahovno a jinak umocnilo setkání po letech kdy já už měl děcko.

Ahoj, také se mi velice osvědčilo přestat s tím bojovat. Člověka u toho podle mne drží nejen samotný zásek, ale i vědomí toho záseku, který člověk vnímá vědomě nebo podvědomě jako něco, co nedělá správně, jako svoji slabost atp. Ale když jsem to nechala bejt, dala jsem sama sobě pokoj, přestala se snažit najít z toho za každou cenu ven a prostě to tady nechala, ani jsem to nežiivila, ani to neodhanela, prostě to tu bylo se mnou a já tomu dala prostor... Došlo to k míru a odešlo to samo. Asi mi hrozně pomohlo úplně vnitřně k tomu změnit postoj ve smyslu, že to pnutí a bažení a neschopnost se odpoutat pořád obsahovaly nějaký směřování k objektu mojí lásky, z bodu kde jsem a kde mi není dobře, k realnýmu/fantazijnimu bodu, kde jsem s ním a je mi dobře. Místo toho se to zmenilo: takhle to je a nikdy to nijak jinak nebude, nikdy nedojdu blíž a ani to už není účel našeho vztahu. Milovat mohu ale ta nejvyšší a nejnaplnenejsi forma lásky kterou k daný osobě mohu mít, je taková, jaka je právě teď. A s tím teď budu v míru žít... Po dlouhé době duševní bolesti to po přijetí tohoto statu quo odešlo samo.

LUDWIG_: Přidávám se k doporučení, já vím že "a zkoušel jsi meditovat?" zní asi jako když člověku s rakovinou někdo říká že jenom nejí dost zeleniny a necvičí jógu, ale jeden z hlavních důvodů proč medituju je ten, že mi to hodně usnadňuje vědomě přesměrovávat pozornost a vůbec si všímat že je nasměrovaná někam, kde to je neužitečný. Problém to nevyřeší, ale může to bejt jeden další nástroj, kterej ti ho usnadní zpracovávat. A s headspace appkou mám taky výborný zkušenosti.