YMLADRIS: Zajimava vyzva;)
Rtenku v praci urcite ne, to v potravinarstvi nejde. Btw je velmi osvezujici videt zensky, jak se s tim dokazou porvat a byt krasny zevnitr, i kdyz nemuzou pouzivat "podpasovky" jako makeup, parfemy a sperky, vlasy v sitce se holt taky po par hodinach umastej, ale zit se musi dal.
Obleceni, no tak ja nosim cerne pracovni kalhoty UK Navy prakticky porad, protoze mi vyhovuji. Na jeansy me holt neuzije. Ale nestydim se treba v praci vytahnout jehlu a nit a zacit opravovat kapsy. Ted jsem treba presival pracovni rukavice, aby se mi do nich vesly i ty moje pazoury. Sukne by ve skladu asi taky neklapla, no nic.
(Cyve ale rozjet hnuti, ze by chlapi chodili po setmeni hlidkovat do parku a mhd v zenskym obleceni? To uz tady bylo a melo to celkem uspech.)
Placu pri zpevu nekterych pisni. Treba "Chvalte Pana a podavejte munici", to si davam pozor, abych zrovna neridil jesterku. Preci jen je potreba videt na vidle. V tomhle me treba pekne pohladil po dusi Brandon Sanderson v jednom rozhovoru, kde rozebiral, co ho privedlo k psani. Ze vlastne nedokaze mit emoce. A jedina moznost, jak neco lidskeho citit, byl dobry pribeh.
Tak ja vidim ten pozitivni muzsky priklad, tedy toho kneze, ktery odlozil bibli a stoupnul si k tomu protiletadlovymu kanonu. A slo mu to vyborne, to je na tom velmi prinosne sdeleni, dokazat opustit komfortni zonu. Pro me zase predstavuje vyzvu a opusteni komfortni zony uznat, ze i knez muze byt k necemu dobrej.
Jeste bych mohl zacit klukum v praci starostlive hledet do oci, kdyz zacnou mluvit o fotbale a vydrzi jim to dyl nez spolecensky unosne dve minuty. Jako co si tim kompenzujou, a ze me se muzou sverit. Ja to nikomu (v Anglii) nereknu ;)