YMLADRIS: Cyve, to by asi nejvic ze vseho narazilo na moji hruzu z barvicek a "vypadat hezky". A kdyby me oslovil opravdovy gay, asi bych honem rychle nevedel, jak se chovat, signaly, co ze to vlastne komu slibuju. Ale tak to vidim takhle z dalky, kdyby doslo na vec, asi bych si nejak poradil, treba by bylo i rande;)

Par let (a kilo) zpatky si kamoska k petadvacetinam vymyslela program odpo paintball, vecer travesti party. Tak jsme si zastrileli, holky nam namalovaly nehty a ksichty...

Na vecirku se zjistilo, ze tequilla je zlata a pomerance ani skorici nemame. Ok, ladies, let's go shopping. Je ovsem fakt, ze to bylo uz po setmeni, Friday Night, kosmopolitni cast mesta, a svet byl tehdy mnohem pratelstejsi.

Dobre bylo, chlapi se s nama fotili na ulici, prodavaci nam vybrali ty nejlepsi pomerance;)

SHIVALA: ty uvazovane priciny jsou dost zajimavy, plus to, ze ma jit o ztratu "deep masculine" (furt o te toxicite uvazuju spis jako o normalnich rozmerech muznosti ktere se ale utrhly z retezu). Ten Zelezny Jan (na konci) jsem si dlouho chtela precist ale nikdy na to nedoslo, cetl to nekdo? Kazdopadne uz je to 30 let a dneska uz to muze byt (ve svete) jinde

According to sociologist Michael Messner, mythopoets believe that the rise of the urban industrial society "trapped men into straitjackets of rationality, thus blunting the powerful emotional communion and collective spiritual transcendence that they believe men in tribal societies typically enjoyed".[5] The movement seeks to restore the "deep masculine" to men who have lost it in their more modern lifestyles.[5]

Other causes claimed by advocates for the loss of the "deep masculine" include:

Men no longer being comrades who celebrated their masculinity together. Rather, they had become competitors within their workplaces.[5]

Men spending more time in their houses with women than they did with men (in non-competitive terms outside of work). Excessive interaction with women generally kept men from realizing their internal masculinity.[5]

Feminism bringing attention to the 'feminine voice.' Through this, the mythopoetic men felt that their voices had been muted (though Bly and others are careful in not blaming feminism for this).[5]

The separation of men from their fathers kept them from being truly initiated into manhood, and was a source of emotional damage.[6]

Men were suffering further emotional damage due to feminist accusations about sexism. Men should celebrate their differences from women, rather than feeling guilty about them.[6]

Men being discouraged from expressing their emotions. Male inexpressivity is an epidemic and does not correspond to their "deep masculine" natures.[5]

The mythopoetic men's movement spawned a variety of self-help groups and workshops, led by authors such as Robert Bly, Michael J. Meade and Robert L. Moore. Among its most famous advocates was the poet Bly, whose book Iron John: A Book About Men (1990) spent 62 weeks on The New York Times Best Seller list,[7]

Napadla mě taková analogie. Slušnej mladej chlap když jde v noci po ulici kde jsou osamělé ženy, tak si je vědom, že ty ženy se ho implicitně bojí. On je naprosto slušnej a naopak by se jich zastal, kdyby třeba něco, ale taková je situace. Mají z něj strach. Je mu to líto, ale nejde s tím nic dělat - kdyby jim to chtěl nějak vysvětlit, začnou ječet a přidají do kroku. Může možná tak akorát přejít na druhou stranu silnice a zpomalit, aby nepřikládal do ohně.

Přibližně takhle se Laksmano citím, když čtu že zlí spiklenci postavili(y) vedle sebe pojmy muž a jed a kdo se nad tím zamyslí, ten už navždy upadl do pasti kdy cokoliv řekne bude použito proti němu. Feministky jako čiré zlo. Jako fakt? A přitom můj cíl je, aby si chlapi dekonstruovali, který mužský strategie jsou prospěšný a který nakonec poškozují i je, vyzkoušeli si různý způsoby žití a navýšili svou osobní svobodu, tak jak to pro nás udělal feminismus.

Je mi to líto, ale nejde s tím nic dělat. Ty víš, že jde o smrtelný nebezpečí. Můžu tak akorát přejít na druhou stranu ulice a nerýt do tebe. Jinak nevím